Valérie a týden divů: Černý román

Napřed jsem viděl film. Nevím jestli je to dobře, nebo špatně, každopádně jinak, než kdybych četl neovlivněn vizuální poetikou filmu. Říkám si, proč z toho Gracián vyvázl tak lehce, ale sny nemívají logiku.

Tak to bylo... zvláštní. Trochu šmrncnuté Mussetem (Gamiani) a velmi lehounce markýzem de Sade. Do Nezvala bych to rozhodně neřekla, takže jsem ráda, že jsem poznala jinou jeho stránku. Jistě, fantazie a poetičnost, ale zrovna taková fantazie? Tento typ erotického podtónu mi nesedí. Kdyby se autor soustředil spíše na tu snovou linku jako takovou, byl by to pro mě větší zážitek. Naopak poslední kapitola, která sice nevysvětlila vůbec nic, byla tak opojná, že mi to vyvážilo smíšenou chuť z celé knihy.

Ale stejně je v tom dozvuk, co tím chtěl autor asi říci? Proč tato kniha vznikla? Kolik z toho je naplněním jeho vlastní (zvrácené?) fantazie? Budí to ve mně neklid, spíše nepříjemný než příjemný.

Taky jsem si říkala, copak Valerie neví, že červená lucerna svítící na domě nebude zrovna nevinným znamením?

A už dlouho mě u žádné knihy tady na DK tak nezaujaly, nepobavily, nenadchly a neinspirovaly komentáře, a to navíc z celé části spektra, ať už to někdo označil jako brak nebo tomu dal pět hvězdiček. Děkuji vám, drazí spolučtenáři a spolučtenářky, za to. :-)

(SPOILER) Strašně krásná kniha s velice silnou atmosférou a moc pěkným jazykem.

Z vyznění ostatních komentářů jsem byla taková nervózní, ale není to až tak grafické. Nelíbí se mi ta erotizace panenství, působí to na mě prostě hebefilně, na druhou stranu to mohlo být o dost horší a hlavní hrdinka nemusela být skoro dospělá. Přesto mi to bylo velmi uncomfy. Rozhodla jsem se ten pocit nepříjemnosti přičíst k hororovosti celého díla, které mě mimochodem tak nějak uklidňovalo, dokud jsem si neuvědomila, že je to všechno jak z nepříjemného snu. I ta hra na pomezí "je to incest – není to incest" je navržená tak, že čtenáře donutí rozvažovat svoji morálku, a samozřejmě taky posiluje celou tu nepříjemnost.

Naopak oceňuji, že Valérie mohla natvrdo říct, že se ji misionář pokusil znásilnit, a to, že ji pak dav tváří v tvář charismatickému vůdci neposlouchá, je spíš smutné zrcadlo společnosti. Misionář celkově na mě (až na tu jednu kapitolu, kde je zničehonic psán jako comic relief) nepůsobí jako bezduché popichování církve, jak tu někdo psal, nýbrž jako docela realistický problém. Zajímavé, že si ho lidé uvědomovali už ve třicátých letech, když byl román, nemýlím-li se, napsán.

Když už jsem to označila spoilerem kvůli té odbočce ke Graciánovi: panebože, jsem tak ráda, že to nebylo takové to klišé, že se jí to všechno zdálo. Tak strašně ráda.

Mám ráda takovéto niche fantastické divnoknihy, kde člověk moc neví, o co jde, a musí příběh přijmout. Podobný pocit ve mně vyvolalo Eta Eta žlutí ptáci od Jiřího Ortena. Nebylo to teda erotické, ale surrealistické velmi, a jestli si tady někdo užívá podivné příběhy, doporučuji.

Hvězdičku strhávám kvůli sexualizaci mladých dívek a "panenské čistoty" a tomu male gaze, který mi byl prostě nepříjemný.

příjemná povinná četba:)

teda já se po přečtení divil dýl než týden, na co všechno může myslet náctiletá Valérie, ale Skleněný havelok je stejně lepší

Ufff, to jako VÁŽNĚ, pane Nezvale??? Zřejmě jsem puritán jak Brno (Brňáci prominou), ale to už i Milenec lady Chatterleyové mi přijde méně "úchylnější". Knížku mi dala "kdysi" kamarádka, která do věnování napsala cosi ve smyslu, že "snad tato kniha už není OZDOBOU mé knihovny". Páááni... To teda ani omylem... leda tak tou bleděmodrou obálkou. Dočetla jsem na stranu 36 a pak s pocitem znechucení odložila na věky věkův. Nicméně... činím si naději, že můj komentář někoho pobídne k přečtení tohoto dílka a bude z něj i nadšen... ;-)

Zkrátka příběh první menstruace, pouze trochu velmi jinak. Řekl bych asi nejlépe , jak je to vůbec možné. Geniální. Tak jako autor sám.

NEnaZVAL by som to dobrou knihou, skôr dobrou prílohou k anamnéze od psychiatra. Čítať túto knihu je asi takým potešením, ako vŕtať sa v hnisavej rane vidličkou. Autor píše zvrhlo, urážlivo a povýšenecky ku všetkým naokolo, vadí mi najmä ten disrešpekt ku starobe. Niektoré veci mi skrátka ku "krásnej" literatúre nikdy nesadnú. Nezval mal asi hormón, alebo bral silný matroš, keď napísal takýto brak. Ale je to autor zjavne nedotknuteľný, aj komentátori nižšie, ktorí píšu, že sa im kniha až tak nepáčila, alebo jej moc nerozumeli, dávajú často 4 hviezdičky... Smiešne, hodnotenia na tomto portáli nemajú moc výpovednú hodnotu. Takže za mňa ODPAD, navyše vysokooktánový.

Obraznost surrealistického básníka, syžet coby variace brakových románů od jejich poučeného obdivovatele. Nepochybuju, že se Nezval psaním dobře bavil, ale zatímco erotické napětí a milostné i citové probuzení mladé dívky do zbytku skvěle zapadá, z proticírkevních jízlivostí, které jsou spíš anekdotické než napínavé, je znát moderní myšlení. Na to, abych si Valérii užila do detailu, nemám dost načteno, znalost vzorů by určitě pomohla, ale užít se dá i tak, a navíc z různých úhlů (kdo chce, může si vybrat jen romantické tajemno, jen staromilskou upířinu, jen surreálné psychologizující erotično - pořád to bude nějak fungovat, i když je to redukce).

Iniciační příběh o děvčeti dospívajícím v ženu psaný v době, kdy byl Nezval ještě poetickým prasákem a ne národním umělcem.
Kdysi jsem viděla esteticky velmi působivý film, ze kterého jsem ale byla zmatená jak lesní včela. Na druhou stranu z něj ale celkem vyplynulo, že celý týden divů je jen sen. Literární předloha je srozumitelnější, ale více si pohrává s nejistotou denního i nočního snění.
Není to upírský román, protože krev se tu saje vlastně docela málo. Není to pohádka pro děti, protože tu spousta postav chce souložit jak o život. Je to koláž imaginace, hororových prvků, brakové literatury a lásky.

Zvláštní kniha. Docela psycho.

Knihu jsem četla na doporučení. Hned zprvu řeknu, že je to nejbizarnější kniha, kterou jsem kdy četla. Nedokážu říct, jestli mě to bavilo nebo ne, řekla bych, že asi jo, protože jsem neměla tendenci knihu odložit. Myslím si, že mé hodnocení je takový průměr, který si kniha zaslouží.
Knihu bych spíše doporučila těm, kteří mají chuť po něčem netradičním :)

Po knize jsem sáhla s touhou přečíst si něco od našich "klasiků". Klasická kniha to tedy ale rozhodně nebyla .-). Tento trochu bizardní příběh mě zaujal hned a jazyk jakým je psaný celou scénu dotahuje do dokonalosti.

Naprostý skvost české literatury. Ale asi ne pro každého.

Od knížky jsem dostal přesně to, co jsem od ní očekával. Líbí se mi, jak příběh na první pohled působí velice jednoduše, ať už rychlým postupováním v ději, bleskovým vykreslením hlavních postav, jejich přemýšlením a chováním, ale i tím, jaké jsou věty a dialogy (ve většině případů) zestručněné na minimum. To, že na tak krátkém prostoru stačil napsat tolik a neztratit se v tom, velice obdivuju. Nejvíce mě asi ale zaujala charakteristická, hutná atmosféra a to, že celá kniha působí jako jedna noční můra, kde se odehrává jedna bláznivá věc za druhou. Konec mě dostal. Surrealistický román, který nenechá čtenáře se ztratit. Doporučuju!

Dospěvši k názoru, že jest načase proložit si ty hromady v poslední době přečtených amerických thrillerů a různé SF/fantasy nějakou hodnotnější klasikou, nechala jsem si přistát do čtečky Nezvalovu Valerii. A jen jsem zírala. Mluvící tchoři, upíři, sklepení s rakvemi, v nichž odpočívají hromady /čích?/ kostí, babička, co v jednu chvíli možná není tak docela tím, čím se zdála po celý Valeriin život být... a co se to asi skrývá v dívčiných náušnicích... ?
Co tohle vlastně je? Temná noční můra, pohádka pro /nedospělé/ dospělé, surrealistická halucinace, skandální dílko plné krve a sexu, psychologický iniciační román? Já jsem si při čtení občas připadala trochu jako v městečku Twin Peaks, kde taky "sovy nejsou tím, čím se zdají být". Koho by napadlo, že za pár let bude Vítězslav N. psát Zpěv míru a jiné agitky?
Trošinku mi vadilo, že je děj vyprávěn s jistou odtažitostí nezúčastněného pozorovatele, a dialogy, které možná měly jen roztáhnout nevelký počet stránek. Ale třeba i to byl autorský záměr...?
Bohužel jsem neměla v ruce papírovou knihu, ale jen elektronický přízrak v paměti čtečky. Myslím, že kdybych mohla prolézt do Valeriina světa skrze hmotné stránky opravdového svazku, užila bych si tuhle historku daleko víc. Displej prostě Valerii nesluší.
Jinak můžu jen doporučit :-)

Nádhera. Valérie dospívá v ženu a během jednoho týdne se dozví několikrát převrácenou pravdu o svém původu, navštíví ji chlípný misionář i upír, v městečku se objeví slepičí mor a všichni aktéři z různých příčin málem zemřou. Děj se odehrává ve sklepě, na půdě, v rakvi... a v kurníku. Černý román z 30. let 20. století, vydaný až v roce 1945. A proč ne - tenhle žánr z přelomu 18. a 19. století surrealismus koneckonců ovlivnil. Valérie je děsuplná, hororová, ale taky smyslná, láskyplná a vášnivá... Mně se to líbilo moc!

Ach, proč to nemůžu číst znova poprvé ...
Holt si to přečtu opakovaně. Tenhle člověk vychrlil tolik krásy, že těch pár s..ček se dá přejít.

Při hodnocení si nemůžu nevzpomenout na nedávno přečtený Mlýn na mumie, kde také nebyla nouze o situace, které v běžném životě nezažijete. Je to jiné, příjemně ulítlé a na plný počet hvězd tomu scházel jen jiný konec. Upíři, tchoři a odvážné panny celého světa, spojte se!