V2

04.10.2023

Rakety smrti vyprávějí příběh německého raketového inženýra, který sní o cestě do vesmíru a jehož skomírající výzkum nástupem nacistů k moci najednou dostane uznání i prostředků, jakých se mu ani nesnilo. Jenže výsledkem jeho práce není kosmická raketa, ale ničivá zbraň V2. Harris popisuje příběhy dva jeden odehrávající se v Anglii, na jehož města dopadají zkázonosné rakety vypalované z pobřeží Baltu, a jež prožívá matematička Kay Caton-Walshová, a ten, co se odehrává v hlavě mladého německého vědce Rudiho Grafa. Graf prožívá muka vědce, kterému se sen o letu na Měsíc proměnil v něco docela jiného a on bojuje se sebou samým a otázkou, zda nesabotovat vlastní výzkum. Kay jako matematička působí na druhé straně a dopočítává trajektorii vypálených střel, aby byly ztráty na životech co nejnižší.

Co zvítězilo u Grafa, se dočtete. Přínosem knihy ale vidím hlavně v tom, s jakou přesností a technickým i psychologickým pozadím je popsán vývoj raket V1 a V2, v něž Německo věřilo jako zázračnou zbraň, která zvrátí průběh války. A také to, jak šokovaně, ale zároveň stoicky reagovali londýnští obyvatelé.

Nejde o nějakou extra literaturu, ale o poutavý příběh vystavěný na atraktivních konturách reálných událostí.

02.09.2023

Příběh značně klouže po povrchu, co je škoda. Měl jsem pocit, že autor se nedokáže rozhodnout, jestli se má držet událostí kolem postav, nebo technického pozadí kolem vývoje raket V2. Nápad výborný, ale zůstal nevyužitý. Je tady pěkná paralela mezi tím jak někdo sní o letu na Měsíc a někdo mu z toho udělá zbraň. Projekt vývoje V2 stál více než projekt Manhattan, stal se solidním základem pro úspěšný let na Měsíc (a návrat).

05.06.2023

(SPOILER) Výborné: tentokrát se autor věnuje době posledního roku dvou války, kdy Británii začaly sužovat německé rakety V2 a hledaly se všemožné cesty, jak jejich nebezpečí zmírnit. Víme asi všichni, jaký děs působily, ale teprve tady jsem zjistila přesněji proč..., a co vlastně tyhle rakety obnášely, jak se vypouštěly, jaké palivo používaly, jak se stěhovaly, jaký dosah měly. Skoro "příruční", na rakety, snadno přemístitelné, odpalitelné v podstatě z betonového plácku velikosti "poštovní známky", bez nutnosti nějakého zázemí, které by bylo patrné z výšky špionážních britských letadel, proto bylo nesmírně obtížné identifikovat, odkud se na Londýn střílí - tehdy využili Němci v nejkratší blízkosti okupovaný holandský Scheveningen.
A protože Belgie byla pár měsíců již z rukou Němců vyrvaná, tak do téhle válečné zóny byly nasazeny britské letkyně, tedy ženy z pomocných leteckých sborů (poprvé mimo území Británie), aby tam rychlými výpočty za pomoci logaritmických tabulek a pravítek do 6 minut po zjištění azimutu a místa dopadu na základě pravidel zákonů balistické křivky identifikovaly místo odpálení. A na něj byly vyslány neprodleně britské bombardéry. Obtížné, nebezpečné a v důsledku vlastně zbytečné - přesné místo nikdy zasaženo nebylo, žádné významné škody u Němců nevznikly, a nebyl problém posunout se o kousek dál. Němci ale odvetně jednu V2 nasměrovali místo na Anglii, tak na belgický Mechelen, kde identifikovali zdroj náhlých potíží s cílenými nálety RAF. A .... také nic netrefili. Zbytečné úsilí, stejně jako megalomanský a nesmírně drahý Hitlerův plán s tisícovkami V2, které prostě ochromí svět a vyhrají válku. Nestalo se.
Nicméně autor se hodně soustředil na profesionála v pozadí projektu Odvety - W. von Brauna, kterého popisuje nejen jako vizionáře, špičkového raketového konstruktéra, ale také jako fanatika a pragmatika (skvělý obchodník - svůj projekt Hitlerovi představil tak, že jej prodal, tedy získal na něj neuvěřitelnou sumu), jehož cílem bylo sestavit raketu schopnou odpoutat se od Země. To se mu podařilo a jeho schopnosti samozřejmě s koncem války byly rychle přesunuty za oceán, kde mohl pracovat na kosmickém programu USA (bez ohledu na svou SS-minulost a s V2 programem související zločiny, nejen přímá zabití při odpalování, ale otrocká práce v továrnách na výrobu součástek a pohonu, či před tím ještě oběti v Peenemünde, kde celý program vlastně začal).
Spousta věcí pro mne bylo nových (proto si je takto i podrobněji poznamenávám). Příběh okolo možná nebyl tak košatý jako jiné autorovy historické romány (ale možná to spíš souvisí i s kovidovou dobou - všechny nové knihy, v nichž se jejich autoři odvolávají na psaní v době lockdownu, jsou tím celkem viditelně poznamenané, skoro to už ani nemusí dávat do závěrečných poznámek...), ale co chtěl knihou říci a připomenout, to se mu podařilo. Nesmyslnost války a její hrůzy na jedné straně, nebývalý (válečným úsilím vynucený) technický pokrok pro vítězství mocností, ze kterého ale žil desetiletí poté i civilní průmysl a (nová) vědní odvětví. I kosmonautika tak vlastně spatřila světlo světa. (Ovšem i při všech okouzlujících a neuvěřitelných výsledcích "dobývání kosmu" vrcholících přistáním člověka na Měsíci se po dalších dlouhých desetiletích vnucuje kacířská myšlenka, zda to všechno za to stálo, hlavně finančně).

"Za války a po ní se rozproudila diskuze o tom, z čeho šel větší strach: jestli z V1, bezpilotní letounové bomby, již bylo vidět a slyšet a která začala padat na cíl, jedině až jí došlo palivo, a dávala tak člověku teoretickou možnost pokusit se v klidu najít úkryt, nebo z V2, které útočily bez varování. Většina se shodla na tom, že větší hrůzu naháněly V2. Nervy ničily stejně jako V1, ale neskýtaly sebemenší šanci úniku. A děsily i svým futuristickým konceptem. byli to poslové nové éry vyrobení nepřítelem, který měl být poražen. Leckoho to nutilo k zamyšlení, jaký další trumf by mohl mít Hitler ještě v rukávu."

V2 při dopadu zabily přímo většinou jednotky maximálně desítky lidí přímo na místě, ale tlaková vlna likvidovala domy široko daleko, protože cílem bylo povětšinou centrum Londýna.

06.02.2023

Vypáleno bylo 1000 raket, zabito jimi 5. tisíc lidí a přes 20000 lidí zemřelo při jejich konstrukci a zdokonalování. Lidský život je jen číslo ve statistice…
Šílené, každá válka je nepochopitelná.
Pro obyčejnou ženu netechnického zaměření to není lehké čtení, o spoustě věcí nic nevím, nechápu, nedokážu si to představit… jak lze opřít žebřík o hořící raketu a hrabat se v ní holýma rukama. Monstra, která letí nadzvukovou rychlosti, že je nelze vidět, jen ucítit těsně před dopadem, a vzdálenost 320 km lze nazvat slůvkem “ pouhých”…
Děkuji HerrPilot za jeho komentář, pomohl mi.
Závěrečné přetahování s USA
o “krajany”, a apelováni na “Evropany”, to je krutý výsměch všem obětem války!

08.11.2022

Po Mnichově další relativně jednoduchý a čtivý příběh z období 2. světové. Čte se dobře, ale na Otčinu, Ducha nebo Římskou trilogii to nemá.
Nejzajímavější na knize jsou popisy reálií. O V2 ví každý, ale detaily vývoje, výroby a následného použití asi mnoho lidí znát nebude. Nejzajímavější ale je závěrečná zmínka o spojeneckém přetahování se o mozky třetí říše. Operace Paperclip, v rámci které skončil v USA i von Braun je v obecném povědomí; méně však už fakt, že o totéž se snažila i Anglie. Stačilo pár měsíců a z úhlavních nepřátel se stali klíčoví spojenci. Bohužel plody tohoto kroku sklízíme dodnes.

08.11.2022

O raketách V2 (Vergeltungswaffe 2, slovensky zbraň odplaty) som niečo počul, ale dohromady nič nevedel. Po prečítaní Harrisovej knihy o nich viem len o málo viac (nakoniec to ani nebolo autorovým zámerom), zato príbeh zasadený do historických reálií mi celkom sedel, no nezapasoval mi do vkusu úplne presne. Pútavo pán Harris písať vie, o tom nie je žiadna pochybnosť, príbeh sa číta ľahko a svižne, no všetko je to také povrchné, nič v knihe nejde do hĺbky. Ako zoznámenie sa s príbehom rakety V2 a s ľuďmi zapojenými do jej vývoja a vývinu fajn žánrovka, no žiadna sláva. Príjemné, oddychové čítanie bez akýchkoľvek úvah o tom prečo, ako, kvôli čomu/komu, atď. ... nuž, ale taká má odpočinková literatúra byť.

06.11.2022

Můj první Harris a upřímně... po dlouhé době jsem dostal naprosto přesně takovou knihu, jakou jsem chtěl a očekával.
Autor na několika málo stranách čtivě navodí mrazivou (a poněkud špinavou) atmosféru belgického městečka a lesa, odkud Němci odpalují své vskutku zázračné rakety na Londýn, vykreslí příběh jednoho ze dvou hrdinů, technika doktora Grafa, který stejně jako jeho šéf – slovutný profesor von Braun – chce do vesmíru, ale místo toho musí bombardovat Londýn se slídícími esesáky za zadkem, následně nám představí druhého hrdinu/ku Kay, která v rámci ženských sborů pomáhá analyzovat letecké fotografie týkající se V2 a jejich zázemí. K tomu všemu na pouhých +240 stranách přidá atmosféru Londýna, stíhaného náhlou raketovou smrtí, historii německého kroužku snílků, ze kterého vzešlo konstruktérské jádro pozdějších V2 a nádavkem čtenáře poučí o tom, jak takovou ve své době futuristickou raketu obsluhovat. Válka, napětí, životy v sázce, zrada, technické vymoženosti, vyšilující SS a gestapo, k tomu rozervaný mladý vědec a vysoká čtivost v kompaktním balení – tomu já říkám kompletní servis.
Čtenáře, kteří chtějí pouhý dobový špionážní thriller mohou mírně odradit popisy obsluhy raket, způsobu zaměřování „faudvojek“ Brity nebo rozprávění o německém raketovém programu stejně, jako mne mírně znechutily některé romantické linky, které si mohl autor odpustit a za které srážím 1*. Přesto pokud si chcete nenásilně rozšířit povědomí o nacistických zázračných zbraních a jejich lidech, tohle je dobrý startovní blok (autor v dovětku navíc uvádí svoje zdroje).

Velice solidní, atmosférické 4* a mírné vycinkání českému vydavateli – v anotaci zmíněná postava herečky pokud jsem dobře četl herečkou nebyla. Také se zde vyskytují překlepy a alespoň na jednom místě patrně došlo k přepsání jména vedlejší postavy.

19.09.2022

Otčina je zatím nepřekonatelná, skvělé bylo i Konkláve. Rakety smrti se velmi dobře četli, ale.... Výborně popisuje systém, jak V2 fungoval, jak byl vyvíjen, jak se odpaloval, jaký měly dopad na psychiku Britů, ale samotný příběh trochu za tím pokulhával, na to, že to je válečný, špionážní příběh. Mohlo tam být více napětí a zvratů.

08.07.2022

Už som sa s knihami pána Harrisa stretol a bol som pomerne spokojný. Tak je to aj v tomto prípade. Prekvapilo ma, že predo mnou tu bol len jediný komentár. Neviem, čo mal pán proti záveru, ja v ňom nenachádzam nič pohoršujúce ani odfláknuté. Dozvedel som sa niečo nové. Veľmi rád by som si prečítal aj autorovu knihu Mníchov.