V zapomnění

Radek to úplně... nezvládl - slušně řečeno. Rozpad manželství a celé rodiny je na spadnutí a může za to on. Chce to ale všechno napravit. Kvůli dětem, rodině, kvůli všem. Když už nový začátek, tak se vším všudy. Odstěhují se na samotu na jihu Čech. Opraví dům a všechno bude určitě lepší. Jenže ne tak docela...

S tímto Zrnkem mám trochu problém a dlouho jsem nevěděla jak přistoupit k hodnocení. Je kraťoučké, velmi čtivé a zhltla jsem ho za jedno odpoledne. Cením zapojení japonské kultury. Výraznou roli tu hrají i okurky (číst během okurkové sezóny horor s okurkama považuju za skvělé načasování!) - potud všechno dobrý.

Jenže!

Konec mě moc neoslovil. Čekala jsem zkrátka trochu víc. Tuplem, když jde o Honzu Vojtíška, kterého mám spojeného s drsnými příběhy, kdy si nebere servítky s nikým a ničím. V zapomnění je úplně jiné kafé než třeba Ďáblův hřbet - v drsnosti spíše cappuchino. Napsané je to ale brilantně, tam vůbec nemám co vytknout. Jak bych také mohla, když jsem příběh zhltla jak nic a čtivost se mu nedá upřít.

Mrzí mě to, fakt že jo. Každopádně mám ještě před sebou Honzovi starší knihy, takže je na co se těšit. Tady jsme se zkrátka nepotkali, i to se stává.

Vydařená novelka nabízí trvalé napětí a perfektně nastíněné horrorové scény (zvuky, neviděné ohrožení) a mnoho neotřelých nápadů chytře a funkčně navléknutých na tradiční motiv. Velmi zábavná a atmosférická jednohubka!

Můj názor:
Jde o hororovou povídku, která se odehrává na českém pohraničí s japonskou tématikou. V první řadě bych chtěla říct, že obálka je naprosto úžasná, ta se opravdu povedla, ale příběh trošku pokulhává. Možná, že mé hodnocení nebude objektivní, že milovníci povídek by byli jiného názoru.

Tím, že jde o krátký příběh, tak jsem si nestihla vybudovat vztah s hlavními hrdiny. Jde o horor, ale popravdě jsem se nebála, bylo to tak rychlé, že jsem nestihla tu atmosféru nasát. Ano napínavé to bylo, čekala jsem co se stane, co se z toho vyklube, ale konec byl za mě useknutý a můžu se jen domnívat, jak se k situaci hlavní hrdinové postavili. TO jsem si nedokázala podle popisu moc představit, vzniklo mi z toho něco komického a způsob ochrany před TÍM mi přišel ještě komičtější. Některé věci v povídce, jsem vlastně ani nevěděla proč tam jsou, co měly s příběhem společného.

Četlo se to příjemně, ale jako zfilmované a nebo strašidelná povídka u táboráku se zvukovými efekty by to bylo strašidelnější.

Recenze:
Když sáhnete po knize V zapomnění, čekáte mrazivý hororový zážitek, ale… možná se nakonec budete méně bát, než byste chtěli. Honza Vojtíšek umí psát svižně a bez zbytečných okolků, což ocení hlavně čtenáři povídek. Příběh plyne rychle, atmosféra je temná a tajemná, ale bohužel mi chybělo hlubší napětí – takové to mrazení v zádech, které by mi nedalo knihu odložit.

Co mě trochu zklamalo, byl konec, který by si zasloužil víc prostoru. Mám ráda, když se závěr rozvine a dodá příběhu větší sílu, ale tady mi přišel uspěchaný. Naopak styl psaní je dobrý, čtivý a přímočarý, takže pokud máte rádi krátké příběhy, které vás rychle vtáhnou, mohlo by vás to bavit.

Moje hodnocení? 3/5 – nebylo to špatné, ale na můj vkus trochu moc rychlé a málo děsivé. Milovníci povídek a kratších hororových příběhů ale určitě nebudou zklamaní.

Po rodinných problémoch a nečakanej výhre v lotérií sa Radek spolu so svojou rodinou rozhodnú začať nový život na samote v južných Čechách. Krásne prostredie, starý dom uprostred prírody sú ako stvorené na nový začiatok. Všetko sa zdá byť v poriadku, až kým sa na pozemku nezačnú objavovať ... uhorky.

V zapomnění je ďalším zväzkom z edície Zrnka temnoty, ktorý prináša záhadný príbeh. Tentokrát sa dej sústreďuje na tajomný starý dom, ktorý ukrýva mnoho nezodpovedaných otázok. V príbehu sa objavujú aj japonské kultúrne prvky a koi kapre, ale jedným z hlavných motívov sú práve uhorky. Prečo sa objavujú na pozemku a aký majú význam? A kto ich sem nosí?

Autor ide rovno „na vec“ a nerozpisuje sa zbytočne. Príbeh postupne naberá na temnote, keď sa na tomto zdanlivo idylickom mieste začnú diať čudné veci, ktoré narušujú pokojný život rodiny neznámymi zvukmi. Je za tým nejaký miestny sused, alebo sa na pozadí skrýva niečo nadprirodzené?

Aj keď by som privítal rozšírenie príbehu o viac historických súvislostí, kniha má príjemnú atmosféru tajuplnosti a strachu, ktorá sa zvyšuje s každou ďalšou stránkou. Pôsobí skôr kľudnejšie, než tradičný horor, čo jej však neuberá na atmosfére. Tento bizarný príbeh s nádychom hororu ma aj pobavil a až do konca som očakával, čo príde.

Záver mi priniesol možno viac otázok, ako odpovedí a niektoré aspekty by sa dali viac rozvinúť, od Honzu Vojtíška si určite prečítam ďalšie knihy, pretože svojím štýlom ma zaujal a ponúkol mi niečo originálne a zaujímavé. Takže ak máte radi bizárnosti, tajomné domy, či Japonsko, vyskúšajte túto jednohubku.

Za knižku ďakujem: Golden Dog.

Radek sa s rodinou sťahuje na samotu v južných Čechách, kde chcú začať nový život. Idylku však narúša zvláštny jav – na pozemku sa z ničoho nič objavujú uhorky. Čo znamenajú a kto ich tam necháva? V zapomnění je mysteriózny príbeh s prvkami japonskej kultúry, ktorý postupne prechádza do temnejšieho a znepokojivého tónu.

Autor prináša originálny príbeh s príjemnou atmosférou tajuplnosti a strachu, ktorá sa zvyšuje s každou stránkou. Dej plynie priamo k podstate, bez zbytočného naťahovania, a drží čitateľa v napätí až do konca. Pôsobí skôr kľudnejšie, než tradičný horor, čo jej však neuberá na atmosfére. Hoci by sa dalo niektoré aspekty viac rozvinúť, štýl autora ma zaujal a určite siahnem aj po jeho ďalších knihách.

Za knihu ďakujem: Golden Dog.

Viac v recenzii.

Dalo by sa povedať, že rodinnú idylku naruší neverný manžel. Prečo? Pretože mohol

Po tejto eskapade a malej vyhre v lotérii sa s manzelkou a detmi presťahujú na samotu, do polorozpadnuteho domu po Japonskom veliteľovi.

Život vyzerá byť opäť v poriadku až do chvíle kedy začnú byť po dvore rozhádzané uhorky a je počuť divné zvuky.

Pozastavite sa nad uhorkami? Ano áno kľúčové slovo týchto zrniek.

Japonsko, uhorka a príšera.

Celý dej je velmi kľudný, veľmi vyrovnaný a pomaličky trošku strašidelný a nakoniec su s toho typické zrnka temnoty s ktorých mate blato na ihrisku.

„Je to
jeden
z mála domů,
který tady
zůstal stát.“

V zapomnění je již osmnáctou povídkou v edici Zrnka temnoty. Když se tak zpětně podívám na má hodnocení a komentáře k předcházejícím příběhům, je to jak lochnesska. Jednou nahoře, jednou dole. Honza Vojtíšek napsal lehce nadprůměrný hororový dobrodružství. V tomto případě se povedl nejen přebal knihy, ale i její obsah. Napínavé hororové setkání s nádechem tajemna se kloubí s novým domovem o který rodina nechce přijít a tak čelí nebezpečnému protivníkovy. Je to vlastně i celkem smutný příběh, hlavně minulost v tom obsažená. Celkem zajímavé zahánění duchů (nebo darům Bohů?) pomocí okurek a velmi povedený konec.

Citát: Na jaře bychom měli vysadit okurky. Hodně okurek.

V zapomnění je doposud nejkratším Zrnkem temnoty. V povídkovém rozsahu je nám představen přímočarý příběh, jasně směřující z jednoho bodu do druhého. Umím si představit, že po ještě drobném zkrácení by se mohl hezky vyprávěn coby strašidelná příhoda někde mezi skauty u táboráku. Jen ono zasazení Japonska do našich končin je natolik netradiční, že by na to asi jen málo lidí skočilo. Abych ale přešel k samotnému hodnocení, mně se tento počin líbil. Nejde o nic průlomového, ale jako příjemná hororová jednohubka s dobře vybudovanou atmosférou funguje dobře. Škoda, že to na konci působí, jako by byla kniha utnutá zničehonic uprostřed. Kdyby byla o něco delší, vůbec bych se nezlobil.

Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila:
1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony;
4. Král Beznaděje; 5. Oko čarodějnice; 6. Program Nosferatu; 7. Sklíčenost; 8. V pekle jsme všichni Hébert; 9. Billy Silver; 10. Poslední pohled; 11. Vzácný druh; 12. Zůstanou jen skvrny; 13. V zapomnění; 14. Prokletý záliv; 15. Lepší život; 16. Bledá trojka; 17. Troll; 18. Albra; 19. Virální životy; 20. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 21. V rozkvětu; 22. Pan Nikdo; 23. Suzy; 24. Naplaveniny

Krásná obálka ihned člověka naláká k přečtení další strašidelnosti náležející do Zrnek temnoty. Autor dokazuje, že umí pracovat s napětím a budováním strašidelné atmosféry. Zdánlivě běžný příběh, který potká nejednu rodinu, následně výhra, koupě domu a nový začátek. Začínají se dít podivné věci, odkrývají se dávná tajemství. Kombinace Jižních Čech a Japonska je zajímavá. Popravdě se v japonském folkloru příliš nevyznám, ale aby byl nebezpečný krvesaj uchlácholen salátovými okurkami, mi přijde dost bizarní. Také bych chtěla více informací o celé rodině japonského vědce a hlavně o osudu jeho dcery. Každopádně se povídka svižně četla a místy jsem byla opravdu napjatá.

Takový komurní horůrek, konec na můj vkus hodně uspěchaný. Tématika Japonska v našich končinách ale zajímavá, jen bych čekala, že manželka v těch japonských potvorách bude mít větší přehled :).

V zapomnění je pro mě zatím nejslabším dílem série Zrnka Temnoty. Přestože se občas objeví náznaky dobré atmosféry, příběh mi bohužel nesedl. Styl vyprávění a motivy mě neoslovily, což může být pro některé čtenáře zklamáním. Rozhodně to není kniha pro každého – záleží na osobním vkusu.

Snad nejkratší Zrnko, ale pořád splňuje to, co edice nabízí: vysoký standard kvality, pestrosti a zajímavých témat od různých autorů. Tady mě potěšil střet české a japonské kultury (vrátilo mě to do nostalgie teenagerských let, kdy jsem měla "japonské" období) a vzhledem k tomu, že jsem nedávno hrála Ghostwire: Tokyo, které pěkně zpracovalo různé místní legendy a potvoráky, tak jakmile se začaly objevovat okurky, měla jsem už podezření odkud vítr vane a potvrdilo se mi :) Nevadilo by mi, kdyby to bylo o chlup delší, ale beru, co je. Po dočtení mě to aspoň donutilo přemýšlet nad nezodpovězenými otázkami, které zažehly moji zvědavost :) Fajn Zrnko.

Honza Vojtíšek je dle mého stále lepší a lepší. Krátký horor V zapomnění funguje od začátku tajemnou zápletkou, dobře vykreslenými kulisy a lehkým dotekem exotiky. Navíc krátká forma hororu prostě sluší a má to parádní spád. Výtka snad jen k posledním pěti stránkám, které příběh utnou snad až příliš rychle a celkově mi finále přišlo takové nedotažené. Jinak ale musím doporučit!

Jedným z mojich najobľúbenejších textov od Honzu Vojtíška je Ďáblův hřbet. Žartujem. Zdanlivo „obyčajná“ poviedka, Zahrada. Nechcem tvrdiť, že novela V zapomnění ju pripomína. Na to sme príbehovo predsa len niekde inde. Ale áno doprnkvančič! Trochu mi ju fakt pripomínala. Cítil som sa pri čítaní mimoriadne komfortne od prvej vety, čo je sen každého spisovateľa, žiaľ máloktorý dokáže písať tak zručne, že sa mu reálne podarí zaháčkovať nás doslova od prvej vety. Keďže nie sme na románovom poli, text ide k jadru pudla najkratšou možnou cestou, zbytočne seba ani nás nezdržuje zbytočnými odbočkami (nechcem povedať blbosťami) a okamžite prejde rovno k veci. To prostredie je fakt jedinečné: divný dom v lone českej prírody, ktorého architektúra sa do nemalej miery nesie v japonskom duchu, v záhrade (a sme pri nej zas!) jazierko s kaprami koi, divná mačka Okurka (Okurka!) a temné a husté lesy, v ktorých sa 24/7 potulujú kravy miestnych obyvateľov, lebo sú zvyknutí nezatvárať ich na noc do maštale. Vďaka sympatickým, v dobrom „banálnym“ (proste ako zo života) postavám som bol zvedavý, čo sa z toho vykľuje. Príbeh bol vskutku nepredvídateľný resp. som vôbec netušil, akým smerom vypáli – a prečo. V neposlednom rade musím pochváliť obálku. Michala Březina u Golden Dog už roky odvádza absolútne špičkovú prácu (určite jeden z najlepších autorov obálok v Čechách), ale tentoraz sa skutočne prekonal a prešiel na nový level. Možno je koniec uponáhľaný, ale zas radšej uponáhľaný, ako dlhý a nudný ako slimák na púšti. Názov krásny.

Zajímavý krátký horor

"Ze tmy nevědomosti mi teď má mysl vystřelovala záblesky obrazů... Tři páry nohou prchající mezi kmeny stromů, ten nejmenší pár bosý. Zmatená změť hlasů, jimž nebylo rozumět, ale z jejichž tónu, naléhavosti a intenzity šlo vyčíst, že lidé spěchají."

Nové Zrnko temnoty od mistra českého hororu - Honzy Vojtíška. Poté, co hlavní hrdina nedokáže NĚCO NĚKDE udržet, rozhodne se rodina začít. Znovu. Nový domov, nový začátek. A tak koupí na jihu Čech rozpadlou samotu uprostřed ničeho, ze které se postupně stává sídlo snů. Ale ani nové tapety nemohou zakrýt pocit prázdnoty a podivné mrazení. Okolo se cosi plíží, ale jak už je lidským zvykem, je lepší si to neustále racionálně zdůvodňovat, dokud tomu člověk neuvěří.

Krásná kombinace japonské kultury s tou českou, připomínka zla, které se naším státem kdysi prohnalo. Honza i na pár stránkách umí vtáhnout do děje, postupně gradovat napětí až do finálního nářezu. A že ten je tady vskutku obscénní, lehce bizardní a rozhodně skvělý! Škoda jen té krátkosti, spousta věcí mi chyběla. Já vím, já vím, je to horor a není potřeba vše ukončovat a vysvětlovat, ale já to chci vědět! Chtěla bych znát příběh, co stojí za starou fotkou. Chtěla bych znát osud kočky Okurky. Hodnotím 4/5* a novelka určitě stojí za vaši pozornost.

"Zabolelo to. Šlehlo ostrou a palčivou bolestí. Takhle nějak by určitě bolel zásah od trifida. Rychle jsem otevřel ústa, rty se mi chvěly vztekem, ale nakonec je zase beze slova zavřel. Věděl jsem, že má pravdu. A ona věděla, že to vím. Přesně proto to řekla."

Radek se s rodinou přestěhuje na nové místo, aby mohli začít znovu s čistým štítem. Dům si pomalu zrekonstruují, a jelikož v něm z minulosti zbyly pozůstatky japonského designu, rozhodnou se ho zachovat a rekonstrukci mu přizpůsobí.

Vznikne tak krásný dům s nádhernou zahradou, jezírkem, koi kapry, prostě pohoda na samotě u lesa. Tedy až do doby, než se začnou dít zvláštní věci....

Miluju tyhle zrnka temnoty, člověk dostane skvělý příběh na pár stránkách. Vím, že to bude pár stránek, čekám to a pak jsem na konci stejně naštvaná, že to nebylo delší :-D Stalo se mi to znovu, Honza píše skvěle, o tom není pochyb, umí navodit skvělou atmosféru, ze začátku vám přijde, že čtete úplně obyčejný příběh ze života a najednou přijde zvrat a poslední věta příběhu a vám jde hlavou jenom, kdo mi ukradl ty další stránky :-D

Já potřebuju asi další Honzův román, protože Bezejmennou touhu jen tak něco nepřekoná. Takže jen doufám, že brzy nějaký vyjde, protože ty povídky jsou prostě moc krátké :-D

"Když se díváš na zlo, zlo se dívá na tebe."

Mám husí kůži z toho příběhu od autora, který mi dokázal kvalitu svého psaní už u předchozí knihy Bezejmenná touha. Moc jsem se na tuto jednohubku těšila a přinesla jsem si ji i s věnováním z veletrhu. Zprvu velmi obyčejný příběh jedné rodiny. Otec, který udělal chybu, kterou si uvědomuje začíná nový život. Obyčejné scény z rodinné idylky na samotě vystřídá pořádně děsivý příběh o tom, že u lesa člověk nikdy nežije sám. Ale je to opravdu skutečné nebo vysvětlení odporuje zdravému rozumu? A nejsou snad věci mezi nebem a zemí, které náš mozek nedokáže svou racionálností vysvětlit? Věřím, že stejně jako zázraky se dějí lidem, kteří na ně věří, tak i podivné věci, úkazy. Otevřte knihu, svoji mysl a nechte pracovat svou fantazii. A ta přece nezná meze. Ta autorova jednoznačně.

Zatím nejkratší Zrnko temnoty nám přináší příběh obyčejného chlapa, který zatraceně klopýtl a na samotu kamsi do bývalého pohraničního pásma přijíždí hledat nový život a lepit vztah s podvedenou manželkou. V novelce se krásně promítá autorova fascinace Japonskem a dává vzniknout lehce bizarnímu příběhu s jemnými hororovými prvky. Bylo to příjemné počtení a já bych sakra chtěla víc... Dozvědět se víc o dívce ze staré fotografie, víc o tom, co bylo po poslední řádce...