V zajetí minulosti

3 03.02.2016

Před hodinou jsem dočetl tuto knihu a stále na ní nemůžu přestat myslet. Její konec mě zasáhl velice silným dojmem a to tak, že na celý příběh můžu pět jen samé ódy.
Ale abych toho nenapsal zas příliš mnoho, tak snad bude, pro představu jak je tato kniha krásná, stačit pár slov.

Je psána velmi čtivým a nekomplikovaným jazykem. Příběh plyne rychle a stránky se čtou samy. Je napsána i zajímavým způsobem, díky kterému si pro nás autor mohl připravit mnohá překvapení. Hlavní postavou je totiž muž, který ve válce díky zranění ztratil paměť a svůj příběh vypráví jinému muži, kterého potkal ve vlaku. A právě tento muž, kterému sdílí svůj osud, je hlavním vypravěčem knihy. Spoustu věcí nám tedy zůstává skryto a stejně jako vypravěč jsme závislý na tom, co nám onen muž bez paměti řekne, či naopak neřekne.
Celý příběh obklopuje záhadná atmosféra. Čekáte, že přijde něco neočekávaného, že se něco velikého objeví čím více se bude rozplétat příběh a muž si začne vzpomínat na svou minulost a když už ztrácíte naději, že se to dostaví, tak vám to najednou celé začne docházet a přijde vyvrcholení a rozuzlení, které mě dojalo a vehnalo slzy do očí a po zádech mi přejel mráz. To všechno se na konci spojí s okolními světovými událostmi, protože závěr příběhu se odehrává v první den vypuknutí druhé světové války. Na emoce je tedy tato kniha více jak bohatá.

Chtěl jsem to napsat pár slovy, napsal jsem to zas mnohými. Nešlo to jinak. Mám-li to shrnout: Tato kniha je úžasná.