Divokým Kurdistanom
Karel May
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356318/mid_divokym-kurdistanom-3eo-356318.jpg
4
358
24
Ve stínu padišáha / V tieni padišaha série
< 2. díl >
Karl May v druhej časti sextalógie "V tieni padišaha" pokračuje v opise dobrodružstiev emira Kara ben Nemsi, ktorého na amerických prériách poznali pod menom Old Shatterhand, a jeho hrdinského sluhu Halefa Omara.
Literatura světová , Dobrodružné , Romány
Vydáno: 2017 , Epos (SK)
Originální název:
Durchs wilde Kurdistan , 1892
více info...
Přidat komentář
Krásná nostalgie dětství. Knihou Divokým Kurdistánem pokračuje hexalogie Ve stínu pádišáha, která představuje jedno z nejlepších děl Karla Maye. Příběh pokračuje tam, kde skončil první díl. Odehrává se okolo města Mosul a v údolí řeky Velký Záb. A právě v této oblasti mezi sebou bojují východní křesťanská církev (nestoriáni) s muslimskými komunitami. Kara i Hádží se pokoušejí tyto spory zastavit, Kara se u nestoriánů seznamuje s kurdskou princeznou Marah Durimehou, která je ženskou orientální verzí Vinnetoua. Na motivy tohoto románového cyklu vznikly i tři filmy, které sice kvalitou knihám nedosahují, ale mají skvostné herecké obsazení: Lex Barker jako Kara ben Nemsí, Ralf Wolter jako Hádží Halef Omar al Gossarah a Marie Versini coby hlavní ženská hrdinka každého tohoto příběhu.
Dokončení předchozího dílu a další pokračování společných dobrodružství Kara ben Nemsího a Halefa.
V knize se objevuje Mara Durmeh, kterážto žena výrazně ovlivnila jak Kara ben Nesmího, tak autorovu pozdější tvorbu.
Jako obvykle směska různých dobrodružství, ukazuje se, že i vesměs kladní hrdinové mají své slabůstky a občas udělají chybu.
Některé z popisovaných věcí a vztahů mají platnost do dnešní doby.
Na rozdíl od prvního cestovatelského dílu, se tentokrát Kara ben Nemsí s Halefem Omarem zdržují na relativně malém území Kurdistánu (coby kamenem dohodil a zbytek dojel na Ríhovi), na pomezí dnešního Turecka a Iráku. Autor rozebírá vzájemné antagonismy a násilnosti mezi Turky, Kurdy, Jezídy a Nestoriány, které trvají až do dnešní doby.
Ó, Karo ben Nemsí, kolikrát jsem si vzpomněl na tvé šejdíře!
Když nám na dovolené v Řecku před hotelem prodal Turek dvě koblihy, abychom tentýž den odpoledne zjistili na pláži, že jsme jich mohli mít od téhož jedince dvakrát tolik za třetinu ceny.
Když nám chtěl na severotureckém Kypru zatančit mladík za pětinásobek jako derviš, aby se posléze spokojil s pouhým eurem.
A když nám tamtéž místní pojízdný cukrář s přesladkým úsměvem prodával své sladké pečivo a zákusky, aby si za rohem zamnul ruce, jak výhodně nás obsloužil. Ale nevadilo mi to, dal bych mu i dvakrát tolik, protože jsem si s úsměvem vzpomněl na Mayův Orient.
Škoda že jsme s sebou neměli Halefa, aby je naučil pořádku.
"Al hamdu li´lláh, sidi, jsem tak šťastný, že jsem tě našel! Jak ses sem dostal? Ale ty jsi spoután a uvězněn! To udělala tahle baba? Ten drak? Do pekla s tebou, ty výlupku vší škaredosti!"
"Zadrž Halefe! Jsem sice zajat, ale tahle žena je mou přítelkyní! Zachránila by mě, kdyby tys nepřišel."
"A já ji chtěl probodnout! Pochválen buď Alláh, který tě stvořil, ty nejkrásnější ženo Kurdistánu. Tvoje vlasy jsou jak hedvábí, tvá pleť jako červánky, tvé oko se třpytí jako hvězda na nebi."
Dialogy, jako je tento, není možné nemilovat. A Divokým Kurdistánem je knížka takových dialogů a dalších orientálních zdvořilostí plná, stejně jako ostatní svazky volné série Ve stínu pádišáha. Je to jedna z mých nejoblíběnějších sérií od Maye, která za to vděčí nejen spoustě dobrodružství, které hrdinové prožívají na každé stránce, ale zejména díky skvostnému překladu (Tomáš Gluckauf) a výborným ilustracím (Gustav Krum). Ačkoli May do oblastí, které jeho hrdinové navštěvují sám necestoval, zeměpisně, jazykově a etnicky z této série načerpáte o Blízkém východu a Balkánu mnohem víc, než z jakékoli učebnice. Nedokáži spočítat, kolikrát jsem tyto knížky četl, a pořád se k nim moc rád vracím...
Pěkné pokračování Karovy cesty po orientu, s nemálo napínavým dějem. A s podivným národem Jesidů, který je pro okolní svět záhadou.
Knihu jsem četl ve věku třinácti let a to je asi ten správný klukovský věk pro knihy od Maye. Děj napínavý, ale pro starší čtenáře už jen na příjemné vzpomínky doby sotva ochmýřených kluků. Cyklus celý však hodnotím o sto procent výše než pozdější V říši stříbrného lva.
Druhá část cyklu Ve stínu pádišáha. Kara ben Nemsí putuje se svými přáteli oblastí obývanou Kurdy.
Podstatně slabší než první díl, dobrodružství se rozjede až v poslední cca třetině.
Znovu krásná dobrodružná kniha, přesto o něco pokulhává za knihou Pouští. Nejvíce se mi jednoznačně líbí prostřední část knihy, kdy hrdinové pobývají v Amádíji (pobyt u Selima Agy, osvobození Ahmada el Ghandúra apod.). Počáteční děj u Jezídů už mě překvapivě nebavil tolik jako jeho začátek v závěru románu Pouští. Poslední část knihy Divokým Kurdistánem pojednává o sváru mezi Kurdy a Chaldejci. Tato část je zajímavá, ale dle mého názoru poněkud nastavovaná, tj. zbytečně dlouhá a s nadměrným počtem zajetí a útěků. Celkové hodnocení: 80-85 %
Tenhle šestidílný cyklus je můj z mnoha oblíbených mayovek nejoblíbenější. Nevím, kolikrát jsem ho přečetl, ale letos po snad deseti letech jsem se k celé sérii vrátil. A zrovna v tomhle díle mně překvapilo následující (normálně tady z knih necituji), co řekl Kara náčelníkovi Chaldejců, když mu vysvětlil, proč má zbraně a proč si nenechá ubližovat a brání se. Chaldejec (sám křesťan) tvrdil Karovi ben Nemsímu, že není správný křesťan, když ho v kruhu jeho vlastních lidí zajal a vyhrožuje mu, že ho vezme jako rukojmího, aby si vynutil volný odchod. "Má víra mi nevelí, abych se choval zbaběle a nechal se zabít. Dovoluje mi bránit život, který mi dal Bůh, abych mohl být k užitku ostatním lidem. Dokud mi budou síly stačit, budu se bránit proti každému, kdo by mi v tom chtěl překážet." Proč se podle této v zásadě jednoduché, morální a hluboce pravdivé zásady nechováme, resp. proč se podle ní nechovají ti, kteří si vesměs osobují právo o nás rozhodovat, ale taky za nás myslet a vnucovat nám, co a jak si máme myslet my? V dnešní době mně tenhle citát zaujal. Klasický intoš by mávl rukou, s pošklebkem by něco pronesl ve smyslu braková literatura pro děti, ale sám jsme si toho všiml až snad při (nepřeháním) 30. přečtení...Záplava řečí, rádoby hlubokomyslných úvah a tuny potištěného papíru ztrácí svoji hodnotu ve srovnání s tímhle prostým vyjádřením.
Vrátil jsem se po letech k téhle knize a znovu si jí přečetl a znovu mě to bavilo od začátku až do konce.Jsem rád,že takové knihy vůbec ještě existují a můžou rozdávat lidem radost.
Já zase mám právě na tuhle nejlepší vzpomínky:)) Četla jsem koncem ZŠ a čas strávený nad knihami Karla Maye obecně nelze ničím nahradit :))) Bez Mayovek je život chudší!
Tahle kniha mě možná baví nejmíň z celé série... Ale co kecám! Všechny mě bavily tak moc, že to nejsem s to rozhodnout! :)
Čítala som túto knihu ako..násťročná a teraz som obnovila spomienky...aktuálne čítanie = boj: kresťania versus muslimovia (škoda, že diplomatické riešenie existuje len v románoch)!
Druhý díl pro mě byl zpočátku méně záživný, dokud jsou hlavní hrdinové mezi Jezídy. Později se ale děj slušně rozeběhne a dobrodružství mezi Kurdy a Nestoriánci jsou opět jaksepatří. Kara ben Nemsí prokazuje svou chytrost i statečnost za každé situace. Zajímavou změnou je i pes Dogan - kromě koní snad jediné další zvíře, jemuž Karel May prostřednictvím svého hrdiny věnuje značnou pozornost a oblibu. 80%
Vynikající série, umocněná i krásným zpracováním vydavatelství Olympia. Krásné kresby Gustava Kruma vystihující atmosféru.
Pro všechny díly platí, že popisy ušmudlaných Turků, Arabů, či Balkánců, prostě všech lenivých synů Orientu, patří k tomu nejvtipnějšímu z pera Karla Maye vůbec.
1) První díl Pouští začíná několika samostatnými epizodami v Tunisku a Egyptě uvádějícími do děje pozdější padouchy, pak už se děj ale usazuje a začíná běh napříč Arábií, Old Shatterhand - zde Kara ben Nemsí prchá z Mekky, jeho průvodce Hadží Halef Omar je vtipný chlapík a skvělý a neohrožený ochránce, Šejk Muhammad Amín důstojný představený kmene Haddadů, Ajša z kmene Atejbů podmanivá a ojedinělá, ale kdo mi učaroval nejvíc? Sir David Lindsay! Je dokonalý. Pravý Angličan, vědom si své britské převahy nad okolním světem. Neumí kváknout ani slovo jinak než svou mateřštinou a je tak na Kara ben Nemsího odkázán, když ale ví, o čem je řeč, pak je stejně odvážný, duchaplný a schopný jako Kara ben Nemsí. Není v jeho stínu ale vedle něj, skoro jako na západě Vinnetou. A především je Lindsay naprosto nad věcí, protože co jsou všechna nebezpečí proti vášnivé touze vykopat a věnovat britskému muzeu fowlinbulla (asyrského okřídleného býka) Bez motyčky ani krok :-)
2) Druhý díl je pro mne asi nevtipnější a nejlepší z celé série. Putujeme divokým Kurdistánem. Dokončuje se příběh Alí beje a jeho Jezídů (v souvislosti s jejich genocidou islámským státem r.2014 jsem o nich slyšel poprvé a zde je Karel May krásně popisuje a chválí před 150 léty aniž vytáhl paty z Německá - smekám). Podstatná část knihy nás zdrží v Amadíí u báječného Selima Agy a jeho květiny Mirsely. A když ji opustíme dosahuje dokonalosti sir Lindsay při lovu na medvědy. V nebezpečném okamžiku nezaváhá ani na okamžik! Zajetí, boj, horkokrevní svobodní Kurdové a jejich hrdost i krvavá historie a nakonec duch jeskyně (stařenka jejímž předobrazem byla Mayova babička), který vše napraví. Tady by to celé mohlo končit.
3) Ve třetím díle musíme zpátky z Kurdistánu a do Bagdádu (a dál do Cařihradu), to je opravdu přes světlé chvilky nejtemnější díl. Loučení navždy s některými postavami (Muhammad Amín či Peršan Mírzá) a s jinými dočasně. Všude zaostalost, krevní msta, špína, beznaděj, mor. Velmi sugestivní popis. Jediné co člověka těší, když se morem nakazí i Kara ben Nemsí a Halef, je vědomí, že oni se z toho jako vždy vylížou :-) a cesta povede dál. Zjevují se tu totiž padouši Ibrahim Ma'múr a Armén Barúd el Amaza z prvního dílu a cesta vede do Cahřiradu a dál na Balkán. Ještě v Sýrii, pod velkolepými troskami starověkého Baalbeku si Kara ben nemsí povzdechne: "Jaký to rozdíl mezi pokolením, které zvládalo tak mohutnou hmotu, a tím, které opírá své ubohé chýše o zdi trosek!" Mluví mi z duše.
4) Na Balkáně začíná tak trochu onemaneshow Kary ben Nemsího. Halef tropí hlouposti, dva noví druhové jsou méně výrazní a tak je vše na Mr.Karovi. Charakteristika tučného taškáře Bošaka i dalších nutí k smíchu. Vedle moudrých biblických výroků z úst Kary hluboce pokýváte hlavou nad hodným synem knihkupcem Alím: " Vzývám Všemohoucího, aby mi otce ještě dlouho zachoval. Otce a matku máme jen jednou. Zemřou-li, pak vezme hrob dítěti to nejdražší a žádný člověk na světě už s nám pak tak dobře a pravdivě nesmýšlí.“
5) V zemi Škipetarů se pokračuje ve stejném duchu jako ve čtvrtém díle. Stejně jako v něm mi chybí velkorysý sir David Lindsay. Výrazným nepřítelem se stává falešný světec a žebrák v jedné osobě Mübarek, který Karu benNnemsího nenávidí celou svou černou bytostí, přesto je to na neomylného Almána málo. Kara zvládá vše i s vyvrknutým kotníkem, což je jediné zranění, které si sám způsobí v jinak snadném boji s padouchy Alacyi. Vše směřuje k Žutovi.
6) Vyvrcholení a závěr série. Halefovo mlsání, lov na medvěda, likvidace nepřátel v soutěsce, pak strhující přemožení Peršana Žuta, a vypořádání se s vrahem Hamídem ela Amazou z prvního dílu. Znovu se setkáme s Lindsayem, byť z něho zde dělá autor trochu nešiku, což mne maličko mrzí. Loučení je nostalgické a Halefův závěrečný dopis Karlovi do Německa moudrý jako ponaučení staroegyptského mudrce: „Buď vždy spokojen a nereptej! Buď vždy ctnostný a vyhýbej se hříchu a zločinu! Buď vždy střídmý, skromný, ochotný a varuj se opilství!“
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1965 | Vinnetou 1 |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1973 | Žut |
Kniha Divokým Kurdistanom je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 670x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 205x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
Druhý díl cyklu, román Divokým Kurdistánem se odehrává v okolí měst Mosul a Amádíja a v údolí řeky Velký Záb, tedy na území, kde se střetávají různé rituální zvyky východních náboženství, jejichž vyznavači vedou mezi sebou nelístostné boje. Hrdinové nejprve pobývají mezi lidmi ze sekty Jezídů, kterým pomohou ubránit se proti zločinnému spiknutí, a zabrání kruté krevní mstě mezi islámskými Kurdy a křesťanskými nestoriány. Kara ben Nemsí se seznámí s kurdskou princeznou a vědmou Marah Durimeh ( orientální verzí Vinnetoua ), která si jej velmi oblíbí a společně vedou křesťanské debaty. Kniha opět trpí typickým nekončeným počtem zajetí a následných útěků, snad to ty dva chrabré hrdiny už ani nemohlo bavit, za mlada to člověk hltal, dnes je to úsměvné a shovívavé počtení, na víc než střed to nevidím, indiánské příběhy mě bavily víc - 50 %