V Stalingradských zákopech

V Stalingradských zákopech https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119726/bmid_v-stalingradskych-zakopech-6614fc2da3863.jpg 4 21 7

Obraz památné bitvy, která se stala mezníkem války, nerozvíjí Někrasov panoramaticky; jeho reportáž je pohledem zdola. Ze zákopů a z myslí prostých vojáků a nižších důstojníků, kteří až na malé výjimky tvoří celek jediné vůle vydržet a uhájit proti veliké číselné a technické převaze šest set metrů dlouhý zákop, dělící uzoučkým pruhem "frice" od vytoužené Volhy. Po strašném ústupu tisíce kilometrů hrstka nedostatečně vyzbrojených, ale nezlomených vojáků čelí na svém úseku denním, několikanásobným útokům Němců, ale po téměř půldruhém roce přešla nakonec do slavné ofensivy. Z bleskových záběrů obranných i útočných bojů, z denního strastiplného života v přední linii, z útržků hovorů kombattantů skládá N. svoji mosaiku, která je v podstatě niterným obrazem stalingradské bitvy a vysvětlením vojenského úspěch sovět. člověka.... celý text

Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: , Naše vojsko
Originální název:

В окопах Сталинграда , 1946


více info...

Přidat komentář

Adapa
09.10.2022 4 z 5

(SPOILER) Poměrně dobře čtivý sovětský válečný román, který jsem za posledních cca 25 let četl asi potřetí a rád se k němu v budoucnu opět vrátím. Někrasov na konci 40. let, krátce po válce, ještě za Stalina, dovedl napsat válečný román, kde dovedl vynechat komunistickou propagandu a tak nutnou glorifikaci a zbožšťování neomylného Stalina. Není divu, že za pár desetiletí přišla doba, kdy se Někrasov stal disidentem a emigroval ze SSSR.
Je to poměrně krátký román, kde sledujeme rodilého Kyjevčana Jurije Kerženceva, který ustupuje od Oskolu až ke Stalingradu. Tam dočasně přebírá velení zbytku jednoho z praporů, dobývá kulometné hnízdo, získává si důvěru vojáků… Jsou to vlastně takové střípky z několika měsíců, ze života v zákopech.
Keržencev zůstává v mysli nevojákem i když dovede při pohledu na krajinu přemýšlet, kde rozmítit kulomety, kam dát miny, tak se dovede i zasnít před ztečí a prohlížet si souhvězdí Orion, vzpomínat na babičku, na Kyjev. Keržencev se u Stalingradu setkává s průzkumníkem Čumakem, oba si nepadnou do oka. Jeden v tom druhém vidí odmítače plnění rozkazů, druhý v tom prvním zase vidí pisálka veršů a zbabělce. Nakonec jsou z nich skvělí přátelé a spolubojovníci.
Jednotlivé postavy prochází také zajímavým vývojem…
Rozhodně to stojí za přečtení a rád všem doporučím.

LEGACY
04.05.2022 4 z 5

Tenhle kousek z mého pohledu zaujímá jasný primát v několika ohledech. Tím nejzřetelnějším je cena za nejlepší knižní obálku, a byť jsem na vlastní kůži hukot války nezažil, tuším, že se jedná o doposud nejpřesnější a nejvěruhodnější vykreslení rutiny prostého vojáka, který se každý den probouzí s tím, že to může být jeho poslední den. Kniha jasně předává poselství, že válka může být silně romantického pojetí a zglorifikována ve verších, avšak realita zákopů, zlomenin, průstřelů, dehydratace, výpadků paměti, či dezoriantace mezi dobrem a zlem je to, co na vás čeká, když naverbujete. Nyní, když se země otřásá na Ukrajině je čtení o to působivější, když města jako Kryvyj Rih, nebo Mariupol vystupují v této knize, kde je stále hlavní hybnou silou zemidrtící nacistický třetí reich. Vlastně si čteme období, kdy Sověti vzdorují hnací síle, jenž měla předpoklady dobít celý svět. Takže sečteno, podrženo - Někrasov - ANO. Bez toho režimem řízeného patriotismu a velebení hlavních pohlavářů a myšlenek, je to i čtivé.

"Stáli jsme na přehlídce na Prvního máje na chodníku s rukama v kapsách a dívali se na tanky, na letadla, na vojáky, pochodující v dlouhých řadách ... To je ale krása, to je ale síla! To bylo vše, o čem jsme tenkrát přemýšleli. Není to pravda? Ale o tom, že i my jednou budeme muset pochodovat, ovšem ne po asfaltu, nýbrž po zablácené cestě s tlumokem na zádech, a že na nás bude záviset život - ne-li několika set, tedy alespoň několika desítek lidí... Což jsme tehdy o něčem takovém přemýšleli?" P.S. Válka, či jakákoliv jiná tragédie se často týká prostých lidí, kteří jsou jako ty a já.


Franc
28.10.2020 4 z 5

Poutavá kniha, která přináší opět jiný pohled na bitvu u Stalingradu. Žádné oslavné chvalozpěvy, žádná bezmezná láska ke Stalinovi, pouze špína, krok vpřed, který následuje krok zpět, ztráta kamarádů, nalézání nových. Fricové z knihy vystupují okrajově, jakoby mimochodem, aby narušili kolorit dnů minulých a určili běh dalších.

Kniha spíše přibližuje běžný den v zákopech, mezilidské vztahy, než aby byla výrobnou nespočtu mrtvých. Je historickým svědectvím o životu za války, jeho strastech i některých radostech. A v tomto jejím svědectví nalézám největší plus a odkaz, které předává.

Saša57
13.12.2019 5 z 5

Výborný nevelký válečný román bez ideovosti, která byla jinak v době vzniku románu povinná, nelakoval skutečnost na růžovo. Vypravuje o stalingradské bitvě jinak, než bylo tehdy zvykem. Dívá se na stalingradské události pohledem obyčejných vojáků v zákopech. Dávám všechny hvězdičky a všem doporučuji.

encyklopedie
31.10.2019 5 z 5

jprst by určitě dostal ode mne paleček, ale za čtyři hvězdy palečky nedávám.... jinak s ním souhlasím..... vynikající ruský válečný román, který se právem řadí mezi světové válečné romány....
a já ho konečně po 50-ti rokách ohvězdičkuji, dodám do knihotéky a doporučím
100%

jprst
11.01.2016 4 z 5

Jedna z válečných próz sovětských spisovatelů, která stojí za přečtení už proto, že v ní nenajdete chvalozpěvy na stranu a Stalina, ale pravdivý obraz chování a jednání obyčejných vojáků a důstojníků jednoho úseku bitvy o Stalingrad. I zde jsou samozřejmě hrdinové, ale jsou to hrdinové skuteční, nikoliv ti heroizovaní podle požadavků tehdejšího režimu.

fan_tomas
20.09.2014 3 z 5

Docela zajímavý pohled do Ruských zákopů u Stalingradu