V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452180/bmid_v-sedych-tonech-BQL-452180.jpg
5
3757
989
Moderní klasika od Ruty Sepetysové nově v brožované vazbě! Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití, a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray , 2011
více info...
Přidat komentář
Moc hezká kniha, silný příběh o obrovské tragédii tisíců lidských životů, smutné dějiny Pobaltských států, pro které peklo s druhou světovou válkou přišlo, ale po válce neodešlo. Je velice dobře, že o těchto, pro řadu lidí zcela neznámých, událostech někdo napsal, navíc tak dobře.. velice doporučuji
Krásný příběh o naprosto strašném období dějin. Autorka ličí druhou světovou válku na pro mne neznámých událostech a jsem za to moc ráda. Na velmi krátkých kapitolách mne příběhy dětí naprosto zdrtily a ještě dlouho na ně budu myslet. Klobouk dolů před autorkou.
Knížka z které mám pocit, jakoby jsem jel v chladném vlaku dlouhým temným tunelem bez světel a věděl, že nemá žádný konec. I když kniha neměla moc veselých okamžiků, bavila mě. Dozvěděl jsem se mnoho o smutném osudu mnoha Litevských intelektuálu, kteří byli jako všude v Evropě v období 2. sv. války nespravedlivě odsouzení k nekonečnému utrpení, bohužel které neskončilo ani po konci druhé světové války a poté začalo nanovo.
Kniha mi přišla krátká, ale zase proč se dlouze rozepisovat o tak šílených věcech? Kniha skončila tak jak začala. Smutným osudem, který mi přijde neuvěřitelný, nespravedlivý. Co udělat pro to, aby se toto nestalo znovu? Dost možná prvním krokem by bylo přečíst tuto knihu a jí podobné.
Ruta Sepetys tuto knihu napsala jistě i z důvodu, abychom si uvědomili, že k takové brutalitě, zastrašování, krutosti a hrůze skutečně docházelo... Jsem strašně rád, že jsem si tuto knihu od ní mohl přečíst a skutečně by si ji měl přečíst opravdu každý... Stejně tak i Sůl moře...
Bezmoc a beznaděj... Velmi silný příběh, téma, které vám vhání slzy do očí. Napsáno lehce, do krátkých a zároveň čtivých kapitol.
Moje první zkušenost s tématikou světové války a upřímně nechápu, jak to může být pro někoho oblíbený žánr. Mě se tedy jen velmi těžce četlo o utrpení druhých lidí. Taková brutalita, zastrašování a krutost, no hrůza. Nebýt té špetky naděje na přežití a té vzkvétající lásky, tak je to pro mne jeden velký strašák. Díky bohu, že žijeme v této době...
Smutná kniha. Je smutné, že takové věci se ve skutečnosti staly a stávají. Líbilo se mi, že na rozdíl od jiných knih, jsou v této rozepsané pocity hlavních hrdinů. A to právě dává knize ten hluboký dopad. Děsí mě ta realita, ta skutečnost tohoto příběhu.
Tahle kniha bolí. Opravdu bolí. Od začátku až do úplného konce. A právě proto je tak skvělá. Má citlivá duše plakala od první stránky až do poslední téměř v kuse. I přesto, nebo právě kvůli tomu, bych ji dala jako povinnost snad všem lidem světa, kteří nějak rychle zapomínají na zvěrstva, která se děly. A nám Čechům umožní náhled na tuhle problematiku z jiného úhlu, alespoň dle mého mínění. Pro mě je celé to dění tak šíleně nepředstavitelné...
Prostě - přečtěte si ji. Všichni. Povinně. Budete plakat, budete nenávidět svět, nebudete moci pochopit, jak se takové věci mohly vůbec dít. Ale je to třeba. Nesmíme zapomínat.
Autentické. Opravdové.
Zoufalství i naděje.
Láska, která s sebou přináší víru.
Strach i odvaha.
Boj.
Hrůza, děs, ale i krása.
Lidství, zima, hlad.
Tyto slova vyjadřují tuto knihu.
Příběh je tak silný, že vás bude bolet.
Ještě jedno slovo ke knize: Krasívaja...
Velice silný příběh plný emocí.Jsem ráda,že jsem si knihu přečetla i z toho důvodu,že se častěji baví o nacistických koncentračních táborech,ale ruský gulag si málokterý autor vezme za své téma.Naše mladá generace je zvyklá na hrůzy hororů z TV.Ale málokdo si z nás mladých dokáže představit hrůzy války,která nebyla fikce nýbrž holá a syrová realita,za kterou spousta lidí nesmyslně položila své životy a nebo si je vybojovala za velkou psychickou újmu na celý zbytek života.V této knize je nádherně vidět čeho všeho byli lidé schopni,aby si zachránili holý život,jak umírali hlady a na nemoce.Podle mne by se kniha měla přidat do ,,povinné četby " pro střední školy
V šedých tónech je kniha strhující i zdrcující. Příběh o ceně lidského života, o lidské důstojnosti, cti, odvaze a touze žít. Příběh o tom, že historii nepíší jen "velké a silné" národy, že nic není černobílé.
Bohužel ani Sůl moře, ani tato kniha (mj. propojené postavou Joany) nejsou jen fiktivním příběhem. Tak nezbývá než splnit autorčino přání a i o této části historie mluvit a nezapomínat.
Právě jsem knížku dočetla a naprosto mě uchvátila... Chvílemi se mi chtělo brečet, chvílemi jsem pociťovala naději... Myslím, že mnoho z nás si ani nedokáže představit, projít si takovou hrůzou, jakou zažívali lidé v tomto příběhu.
Musím souhlasit s komentářem od uživatele Chytuš, lépe bych to sama nepopsala...
A nakonec obálka. Obálka sama o sobě je nádherně zpracovaná, ale až po tom, co si knihu přečtete, si uvědomíte, jak úzce s příběhem souvisí...
Velmi smutný a silný příběh. Jsem matka tří dětí a děj jsem si představovala velmi živě. Jaké by to bylo...? Jak bych své děti ochránila...? Bylo mi z toho tak hrozně, že jsem myslela, že knihu radši odložím. Vydržela jsem, jsem za to ráda, kniha byla velmi čtivá, takže pokud nejste velké citlivky, doporučuji.
Na začátku knížky jsem vůbec nevěděla, jestli jí dokážu dočíst, působila mi až fyzickou bolest.. Tolik hrůzy, do které spadnete rovýma nohama.. Ale mezi všemi těmi hroznými věcmi je ukrytý opravdový poklad - poselství o lásce, soudržnosti a pomoci druhým. Nádhera, na kterou je pět hvězdiček málo. Knížka, která se mi dostala hodně hluboko pod kůži a cítím, že se mnou hodně dlouho zůstane. Slovy autorky: "Prosím, čtěte o nich. Povídejte o nich někomu. Láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k Bohu, nebo třeba k nepříteli - láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha." A o tom Ruta Sepetysová umí nádherně psát.
V neposlední řadě musím i vyzdvihnout krásnou obálku, kterou jsem plně docenila až po přečtení...
Před čtením jsem měl obavy, že kniha bude spíše zaměřena na ženské čtenářky, ale kdepak, i chlapa dokáže naplno dostat. Příběhy podle skutečnosti mají vždy tu největší sílu. Zvlášť o skutečnosti, o které se tolik ve světě nemluví. Samozřejmě, že jsem věděl, že Stalin byl padouch a páchal na lidech zvěrstva, ale nikdy jsem se po tom hlouběji nepídil, jako kupříkladu po těch německých zlech. Proto jsem velice rád za tuto knihu, která mi více otevřela oči. A teď hybaj googlovat přesnější fakta o litevcích za dob druhé světové války.
Velmi silně napsaný příběh o hrůzách, které se děly,když vládu převzal Stalin (i když nenechte se zmást Gulagy byly oblíbené i předtím). Bohužel o pracovních táborech po celém Rusku se tolik nemluví a nepíše jako o koncentrácích, které pro změnu měli na starosti Němci.
Ať tak či onak doufám, že se tyto hrůzy už nikdy nebudou opakovat a pevně věřím, že se poučíme chyb z minulosti a nebudeme je opakovat.
Knihu jsem přečetla za jediný den a zanechala ve mně silný dojem. Jsem ráda, že takové knihy existují a já si díky nim uvědomím jak jsou některé starosti malicherné a některé bolesti malé ,oproti tomu co ještě nedávno zažívali jiní lidé.
"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek".
"Snazili jsme se ze dna oceanu dosahnout na nebe. Doslo mi, ze kdyz si navzajem podrzime, treba se k nemu dostaneme bliz."
Smutny pribeh o opomijemem tematu - anexi pobaltskych statu k Sovestskemu svazu a krutych praktikach stalinismu. Kniha je psana ctivou vcelku jednoduchou formou, ale tizivy dojem zanecha.
Asi jsem četla už moc knížek s podobnou tématikou a depresivním nádechem. Sůl moře od této autorky mi připadá mnohem lepší, děj více plyne. Tady se koncentrujeme pouze na utrpení postav a téměř jjistou smrt. Nehledě na to, že bych jako čtenář ocenila, když bych svoji duši utěšila nějakým pozitivnějším závěrem.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Kniha V šedých tónech je v
| Právě čtených | 36x |
| Přečtených | 5 025x |
| Čtenářské výzvě | 1 175x |
| Doporučených | 665x |
| Knihotéce | 939x |
| Chystám se číst | 2 307x |
| Chci si koupit | 620x |
| dalších seznamech | 46x |
Skoro nemam slov. Docitala jsem v noci, protoze jsem proste nemohla prestat. Krasny styl + silny pribe nabity emocemi je to, co dela skvelou knihu. Kdyz se diky knize navic dovim neco noveho, je to uplny ideal. Je skvele, ze existuji spisovatele jako pani Sepetys, kteri nam takove zapomenute, nebo spis malo zname udalosti priblizuji, navic tak krasnym zpusobem. Jen me desi, jak se historie porad opakuje a jak je lidstvo nepoucitelne.
Opravdu doporucuji.