V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363677/bmid_v-sedych-tonech-xw5-363677.png
5
3757
989
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray , 2011
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha byla takový ten typ, který vás chytne a nepustí... většinou byla chladná, srdcervoucí a smutná...ale v každém z příběhů má svou roli naděje. V téhle knize to bylo přesně vidět a jak se říká, naděje umírá poslední.
Na autorku jsem slyšela a četla jen samé pochvalné recenze a rozhodně všechny byly pravdivé. Touto knihou jsem začala a postupně plánuji přečíst i všechny ostatní. Kniha je napsaná velmi čtivě a krátké kapitoly vás nutí číst dál a dál, stránky tak mizí pod rukama ani nemrknete.
V této knize se díváme pohledem 15leté Liny na hrůzu, která byla páchána na litevském obyvatelstvu a nejen na něm. Každá z postav měla své určité tajemství, proto byly takové černobílé a tím pádem zajímavé. Jako například, co se čtenář postupně dozvěděl o Kreckým nebo Stalasovi. Anebo že aby jedni členové rodiny byli zachráněni, mohli být svobodní, tak druzí o tu svobodu přišli. Asi si nikdo neumí představit, jaké to je žít s pocitem viny nebo výčitek svědomí.
Opravdu skvěle napsáno, čtenář se dozví část historie, o které možná neměl ani ponětí. Jsem zvědavá a těším se na další knihy.
Dobře napsaná kniha o zvěrstvech páchaných Sověty na obyvatelích baltských zemí. Upřímně jsem o těchto věcech předtím neslyšel.
Děj je sepsán z pohledu 15 leté dívky. Kniha byla dost emotivní v průběhu, ale hlavně na konci.
Člověk si uvědomí jaké má štěstí, když čte o hrůzách jaké si někteří lidé prožili. Mrzí mě, že nikdo za tyto zvěrstva nebyl potrestán a dodnes je Rusové ani neuznávají!
Rozhodně bych knihu doporučil k přečtení.
Za téma 5, ale za zpracování jen 3. Líbilo se mi propojení s fleshbacky, ale konec byl za mě hodně uspěchaný. Kniha mohla mít klidně o 100 stran navíc.
Doteď jsem si myslela, že téma pracovních táborů a války není můj šálek kávy, ale tato kniha mě přesvědčila o opaku.
Naprosto jsem se zamilovala do autorčina stylu psaní a jejího nadání polapit čtenáře, pohrát si s jeho pocity a naprosto ho vtáhnout do děje a to takovým způsobem, že jakmile jsem na chvíli přestala číst a šla dělat něco jiného, neustále jsem myslela na děj a těšila se, až si zase sednu ke knize a opět se pustím do čtení.
Kniha má hloubku a něco co nelze popsat slovem. Má to něco víc, co každý čtenář čeká od knihy kterou začíná číst.
Okouzlení dějem a zamilování se do knihy.
Audiokniha
Depresivní od začátku až do konce. Ani ty sem tam vložené flashbacky onu neustálou truchlivou atmosféru neodlehčily. Určitě se jedná o závažnou část historie, o které by se mělo mluvit, tím spíš, že (jak mj. uvádí autorka ve své závěrečné poznámce) po dlouhá léta zůstávala zamlčovaná a za její případné odtajnění hrozily přísné postihy. Nechci, aby to vyznělo nějak cynicky, ale prostě mi tam chyběl nějaký nosnější příběh. Kniha je neustálým popisem situací, u kterých máte pocit, že se jedná o to nejhorší, přitom však záhy přijde další, ještě horší situace. Samotný příběh by se pak dal odvyprávět na pár stránkách. Určitě nelze z tohoto smutného období napsat nějakou odlehčenou knihu, tak, aby vystihovala všechny ty zrůdnosti, jenže pro mě jako pro čtenáře to celkově bylo hodně jednotvárné (když knihu srovnám např. se Sofiinou volbou, nebo i jinými válečnými romány).
Znovu opakuji, nechci nějak dehonestovat tyto závažné historické události, jen si prostě myslím, že se to dalo zpracovat jinak i se zachováním všech těch popisovaných útrap a obětech na životech. Stejně z úcty ke všemu tomu až nelidskému utrpení nemám odvahu dát knize méně jak 4*.
(SPOILER) Téma příběhu je hrůzné a děsné, zpracování je... no trochu ždímačka citů. Příběh mladé Litevky Liny a její rodiny, která byla pro svoje intelektuální zaměření odvlečena Rusy z vlasti na Sibiř, mi zůstal v hlavě se spoustou detailů, které bych radši po přečtení zapomněla. Chápu, i když těžce, že rodina mohla přežít na Sibiři, na tom ostrově za polárním kruhem už mi to ale hlava nebrala. Ti lidé byli bez střechy nad hlavou i jídla v nepředstavitelné zimě, dozorci je mučili, a autorka tvrdí, že tam žili asi dvanáct let? Jak kteří, samozřejmě. Ale stejně...
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Příběh je velmi silný, je napsán jednoduše, čtivě, přesto ve vás vyvolá bolest a vztek. O nacistických táborech se mluví hodně, o těch sovětských na Sibiři už tolik ne. A ani na tyto činy nesmíme zapomenout. Doporučuji všem.
Sílná kniha kniha plná emocí, zla, odpuštění i lásky. Moc dobře se čte a má opravdovou hloubku. Ač by si tato doba a krutosti s ní spojené zasloužily zapomnění, nesmíme zapomínat..
Tak co bych napsala, je to opravdu velice výborná kniha, od které jsem nemohla vůbec odtrhnout a museli ji stále číst a číst, přiběh byl až neuvěřitelný, velice dojemný,silný a v některých chvílích mi až vyráželo dech, co vše musela Lina,její bratr a matka snášet,a jak si vůbec člověk může k člověku dovolit takové věci, které se děly v této knize....Tato historie by se vůbec neměla zapomínat!!
Toto byl silný příběh plný syrových emocí a srdceryvných pasáží, které v člověku zanechaly nepopsatelně silné emoce. Autorka dokázala v člověku probudit emoce od strachu, nenávisti, lítosti, lásky, naděje až po odpuštění.
Perfektně napsáno. Zobrazeny pocity hlavní hrdinky, která své prožitky promítá do psaní a malování. Velmi pěkně popsané vztahy i to jak se snažili zapomenout aspoň na chvíli na svoji katastrofální situaci. Vkládané vzpomínky nás nutí uvědomit si, že je dobré vážit si chvil, kdy se máme dobře! Dočteme se, co všechno museli podstoupit a zvládnout, aby mohli přežít. Hvězdu ubírám za konec, který mohl být více rozpracován, asi to byl autorčin záměr, ale já bych moc chtěla vědět...
Smutné čtení, ale číst a bychom takováto témata měli, aby se nikdy nezapomnělo se Sovětský Svaz dokázal napáchat.
Tohle je ten typ knihy, ke kterému se musím odhodlat, abych jej přečetla, protože vím, že že mě to zasáhne, ale když už začnu, tak vím, že nedokážu přestat.
Velmi obdivuji vnitřní sílu Liny a její rodiny, potažmo všech lidí, na kterých byly takové zvěrstva páchány.
Knihu jsem přečetl v podstatě za den. Válka a hrůzy páchané sověty zase z trochu jiné stránky - tentokrát očima lidí ze severu Evropy, kteří byli deportováni na Sibiř. Ačkoliv se mi příběh velmi líbil, tak mi přišlo, že kromě popisu utrpení postav a jejich vzájemnému dodávání naděje nic moc jiného nenabídl.
(SPOILER)
V roce 1941 je Lině patnáct a je nadšená ze své budoucnosti jako umělkyně, protože byla přijata do prestižního uměleckého programu. Stalinova invaze do její rodné země Litvy je jen hluk na pozadí. Až do chvíle, kdy ji uprostřed noci odtáhne NKVD. Spolu se svou matkou a bratrem je Lina odsouzena jako „fašistické prase“, nepřítel sovětského státu. Jsou nuceni nastoupit do vlaku, který absolvuje náročnou mnohaměsíční cestu na Sibiř. Lina se prostřednictvím svých uměleckých děl snaží navázat kontakt se svým otcem, ale nikdo nezná jeho osud. Cestou dokumentuje své zážitky prostřednictvím svých kreseb, a dokonce nachází lásku. Protože Sověti se mohou pokusit vzít jí všechno ze života, ale nemohou ji zlomit.
Kniha se mi moc líbila. Nedokážu si představit, čím si lidí z Pobaltí museli projít. Četla jsem hodně knih na tohle téma, ale tohle je první, která se zabývá lidmi Pobaltských států.
Jen mě mrzí, že byl ten konec uspěchaný a přišlo mi, že i trochu nedokončený. Kvůli tomu dávám jen 4*.
Tak mi napadá, prečo majú stredoškoláci v doporučovanej četbe dosť náročné Solženicynovo Súostrovie Gulag, keď práve táto kniha podáva svedectvo o danej dobe a jej hrôzach v pre mládež omnoho pochopiteľnejšej a stráviteľnejšej forme. Hoci na Solženicyna osobne nedám dopustiť a jeho dielo vo mne navždy zanechalo hlboké stopy, komu lepšie než svojej rovesníčke môže pubertálna mládež porozumieť? Od koho sa im bude ľahšie načúvať a čítať o neľudskom utrpení jedných a neľudskom zverstve druhých? Vynikajúco napísané.
Knihu jsem přečetla během jednoho dne, osud Liny jsem hltala od začátku až do konce, naprosto mě dostala. Příběh je trochu jiný než ostatní o životě v koncentrácích, popisuje zase trochu jiné utrpení; ale stejně jako po každé přečtené knize na toto téma jsem v duchu obdivovala lidi, kteří se nevzdali a přežili. Silné čtení.
Anotace je nepřesná – kniha totiž nemá úvod, který by popisoval životní podmínky postav. Začíná zátahem v domácnosti 15leté vypravěčky, který pro rodinu znamená začátek deportace s nejistým koncem.
„Naše paní učitelka ve výtvarce říkávala, že když člověk zhluboka dýchá a představí si nějaké místo, ocitne se na něm. Vidí ho, cítí ho. Během těchhle nocí jsem se to naučila. Bylo ticho a já se držela svých ošuntělých snů. A když na mě mířili, chytala jsem se každičké naděje a dovolila jsem si z celého srdce si něco přát.“
Příběh „války ve válce“, kterou zažívali nežádoucí obyvatelé pobaltských republik, odsunutí do ruských pracovních táborů, je založený na skutečných svědectvích. Velmi realisticky tak v jednotlivostech ukazuje každodenní strach i zhoršující se životní podmínky, všechny odstíny „šedých“ tónů... Vlastně je to stále stejná situace: zneužití moci, snaha o vyhlazení určité skupiny lidí, etnika, zfanatizování „většinového“ davu – i tak dobře prozkoumané a popsané mechanismy jsou dodnes účinné a v nekonečných obměnách se opakují. Už proto je víc než potřebné, aby knihy jako je tahle vycházely. Ruta Sepetys, sama s litevskými kořeny, navíc uchopila vyprávění citlivě, bez ostnu výčitek, s odkazem na důležitost smíření – a zároveň uchování v paměti.
Tak tahle knížka mě fakt dostala! Proč jsme se ve škole neučili o důsledcích války na státy přilehlé Rusku (Litva, Lotyšsko, ...). To bylo opět neskutečné, jak Ruta dokázala vytáhnout část dějin, o které se moc nemluví, a která byla stejně otřesná jako ty další.
Čtení jsem si užila (dá-li se to však o tématu říct) a taky jsem si pobrečela. Tato kniha se bezesporu už teď řadí mezi nejlepší za tento rok a mohu ji všem doporučit! :)
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Kniha V šedých tónech je v
| Právě čtených | 36x |
| Přečtených | 5 025x |
| Čtenářské výzvě | 1 175x |
| Doporučených | 665x |
| Knihotéce | 939x |
| Chystám se číst | 2 307x |
| Chci si koupit | 620x |
| dalších seznamech | 46x |
Velká kruťárna. Ale skvěle napsané, nedá se odtrhnout od čtení. Přečteno za 2 dny. Jen ještě stále mám husí kůži z nelidského zacházení a popsání krutostí.