V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3752
989
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBoo
Originální název:
Between Shades of Gray , 2011
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla v #zanrovavyzvasfreyou za žánr Historický román. Knihy s touto tematikou jsem přestala číst s narozením prvního syna, protože o utrpení a umírání malých děti jsem nedokázala už číst. Tuto knihu jsem přečetla celou jen za jeden den. Můžu tedy říct, že mi tato tematika chyběla a opět ji zařadím do svého čtení. Děkuji za tuto výzvu, připomněla mi, co jsem na tomto žánru měla tak ráda a těším se, co objevím dále!
Od autorky je to druhá kniha, co jsem četla. První byla Musím tě zradit a dozvěděla jsem se plno nových informací a tady, tady to nebylo jinak. Toto jsme ve škole teda nerozebírali, vůbec jsem neměla tušení, že pobaltské obyvatele přesunuli (uklidili) na Sibiř.
Autorka píše poutavě, šíří osvětu a připomíná minulost. Kniha není lehké čtení. Číst o umírání lidí a hlavně dětí, je hrozné.
Začátek knihy byl zkouška, jestli tuto tématiku už zvládnu číst. A to, že transport čekal několik hodin na ženu, která zrovna rodila a poté ji rovnou s novorozenětem a celou od krve naložili, byla opravdu veliká zkouška. A takových věcí, tam bylo víc.
Příběh se mi moc líbil. Lehká romantická linka, lidskost, naděje, ale zároveň utrpení a smrt.
Opět tedy tuto tematiku zařadím do své četby. Před narozením prvního syna, to byl můj nejoblíbenější žánr.
Četla jsem před půl rokem a stále z ní mám husí kůži. Neskutečně živý příběh, neskutečně děsivý. Čtěte jen pokud máte rádi téma koncentračních táborů nebo smutné reálné příběhy z války. Až takhle strašný příběh jsem zatím asi nečetla, přesto jsem si pořídila další knihu od autorky. Zatím bude čekat na tu chvíli až si zase budu chtít připomenout v jak báječné době žijeme, a že se všechno může během pár chvil obrátit.
Knížku o 280 stranách čtu normálně 5 dní. V šedých tónech jsem od sté stránky už nedokázala odložit. Jinak bylo všechno už napsáno těmi přede mnou. Podobná knížka (námětem, ne zpracováním) je Stín banyánu, který popisuje genocidu inteligence páchanou Rudými Khmery. Recepty bolševiků jsou už sto let pořád ty samé.
Zajímavé, jak rychle se vždycky vynoří seznamy, že?
Autoritářské elity a jejich vlády se vždy snažily v první řadě zlikvidovat nepřátele státu z řad inteligence. Lékaře, vědce, právníky, učitele, spisovatele, podnikatele, muzikanty, výtvarníky, vojáky, knihovníky a všechny, kdo by je mohl ohrozit. Hitler a Stalin si rozebrali Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Polsko a Finsko. Proti sobě stojí dva ďáblové a oba chtějí vládnout peklu. Nikdy jsme se o těchto ruských zvěrstvech ve škole nedozvěděli, učili jsme se o zrůdnostech nacistického režimu, vyvražďování Židů v zájmu čisté árijské rasy, holokaustu. Ale o tisících obyvatelích pobaltských států, odvlečených na Sibiř na deset až patnáct let a umírajících v nelidských podmínkách, ani slovo. Odhaduje se, že Stalin během své zrůdné hrůzovlády vyvraždil přes dvacet milionů lidí. Opravdu to není lehká četba, ale je potřeba tyto mocenské zhovadilosti neustále připomínat a nezapomenout, kdo je kdo...
Cesta z Litvy až do polární sibiřské noci, jejíž mrazivost a nehostinnost, a současně poutavá drsná krása, je zdařile vylíčena. Popis stavby přístřešku, který měl vězně uchránit před chladem a větrem jen tak z hlavy nedostanu.
V příběhu vystupují postavy, které i v extrémní situaci projeví lidskost, hlavní postava Lina mi ale k srdci nepřirostla, bližší mi byla její matka a Kreckij, který svým způsobem byl také vězněm. U Liny mi scházela vděčnost.
Som trochu v rozpakoch, keď chcem trošku zhodnotiť túto knihu. Bola zaujímavo napísaná, dozvedela som sa niečo o dejinách Litvy. Podmanenie a uzurpovanie pobaltských štátov Ruskom mojim rovesníkom nebolo v škole predkladané. Učili sme sa iba o zverstvách páchaných nacistami. Za rozšírenie obzoru hodnotím knihu pozitívne. Bolo tam pár pasáží, keď som ustrnula a nebola schopná chvíľu pokračovať v čítaní, napríklad keď transport čakal na ženu, ktorá zrovna rodila a hneď potom ju aj s deckom hodili do vlaku a viezli na Sibír. To bol silný moment. Neviem, či je to tým, že kniha je písaná pohľadom násť ročného dievčaťa, ale v niektorých momentoch mi pripadali udalosti trochu nepravdepodobné. Za to uberám 1 *.
Emočně velmi náročné čtení, když si uvědomíte, že příběh se zakládá na pravdivých reáliích. Zajímavé, poučné a smutné.
Už kolega "streles" přede mnou napsal, že by to měla být povinná četba. Vždycky mě vyděsí, že mezi lidmi jsou i nelidi a je jedno, odkud jsou. Z knihy čišela zoufalá bezmoc deportovaných lidí na Sibiř a pomoc v nedohlednu. Ještě že spisovatelka psala v krátkých kapitolách, aspoň jsem měla čas to trochu vydýchat.
Z knihy mne mrazilo. Příběh vyprávěný patnáctiletou dívkou, kterou i s jejím deseti letým bratříčkem a maminkou násilně deportovali dobytčákem z Litvy na Sibiř je hrůzný. To jak tyto děti viděli každodenní hrůzy a umírající lidi bylo strašné. Ani si to nedovedu živě představit. Tuto knihu by měli mít naše děti jako povinnou četbu. Všem doporučuji přečíst.
Ani si nevzpomínám, že bychom se učili o těchto hrůzách ve škole, celé to zastínil holokaust... Nejspíš by měli upravit dějepis, už nejsme v komunismu, aby se tahle pravda tutlala.
V první chvíli jsem si myslela, že čtu o židech, tak podobný osud měli tito lidé.
Problémy dnešní doby jsou tak povrchní až to bolí...
Velmi emotivní zážitek při četbě této knihy. I přes literární nedostatky je téma knihy natolik nosné, že přehluší jakákoli slabší místa.
Stále se potvrzuje moje doměnka, jak moc jsou pro nás dějiny 20. století důležité. Pro vnímání současnosti, toho, co se děje v Evropě, ale vlastně po celém světě.
Utvrdila jsem se v tom, co jsem již dávno věděla, a to, že Stalinův režim byl jedním z nejhorších diktátorských režimů. Stále se vracíme k holocaustu, ale o skutečnosti, kolik lidí umíralo za vlády Stalina v zemích bývalé SSSR, o tom se zas tak často nemluví. Připomínejme si to!
Smutný příběh dívky Liny a její rodiny, která byla v r. 1941 násilně deportovaná z Litvy na Sibiř. Co všechno je člověk schopný unést a v jakých podmínkách je schopný přežít... V teple našich domovů u plného stolu je opravdu náročné tuto knihu číst, někdy jsem se až styděla, jak dobře se mám, když lidé na Sibiři museli tak trpět. Nezapomínejme, čtěme, předávejme...
Člověka vždy překvapí, jaké hrůzy byly páchány na nevinných lidech, a přesto se lidstvo nepoučí. Pořád se na světě najdou lidé, kterým dělá dobře ubližovat a zabíjet nevinné. Na světě není národ, který by válka (jakákoliv) nepoznamenala a přesto, jakoby lidé zapomněli.
Ano, vím, že od Sovětů se Hitler učil, vím, že za Stalinem je víc mrtvých, než těch, co zahynuli během války, ale to stále není konečné!!! Od roku 1917 komunisti páchají zvěrstva a pořád tento zrůdný systém "žije ". Autorka píše velmi čtivě, citlivě zpracovává zdroje. Ale musím si teď od těžkých témat odpočinout. Poslední knihy mi daly zabrat (o KLDR, Rumunsku v r.1989, teď Gulag...)
Hodnotím z pozice, že jsem již pár knih o pracovních táborech a GULAGu v SSSR četl a zároveň jsem již četl autorčinu knihu "Musím Tě zradit". Ve srovnání se Solženicynem chybí širší záběr, popis fungování lágrů a naštěstí i osobní zkušenost autorky. Ve srovnání s "Musím Tě zradit" je patrné, že "V šedých tónech" je psaná dříve a autorka je ještě "nevypsaná". Obecně mi přišlo, že je celý příběh nedokončený a očekával bych silnější pointu postav příběhu. Jinak velmi dobré a pro čtenáře "nepostižené" možným srovnáváním jistě silný příběh.
Moje druhá kniha od Ruty Sepetys a rozhodně se pustím i do těch zbývajících. Autorka si mě svým stylem psaní úplně získala. Vyhovují mi krátké a úderné kapitoly, které vás nutí číst dál a dál. V šedých tónech je další velmi silný příběh. Postavy, hlavní i vedlejší, jsou vykreslené tak, že vám na nich záleží, prožíváte všechny jejich emoce a spolu s nimi doufáte, že vše dobře dopadne. V jednom okamžiku mi i ukápla slzička, což se mi u knížek stává málokdy. Nejvíce mě zasáhlo posledních cca 50 stran, které jsem četla se zatajeným dechem. Úžasné, stejně jako Musím tě zradit, a velmi doporučuji.
Precteno behem dvou veceru, rychlovka. Vubec jsem nemela povedomi, ze k necemu takovemu doslo :(, silene a velmi realne :(. Nikdy to nepochopim.
Barvité a obrazotvorné vyprávění v sobě ukrývá pár perliček, kterých jsme se v podobně vystavěných příbězích dosud nedočkali. Za ty to stojí. A připomínka velkých srdcí, do nichž se vejde i to, co obyčejně haníme a odháníme, by mohla být ordinována pravidelně.
"Nejdu pozdě," řekl a objal mě kolem ramen. "Jdu právě včas."
"To jsi vážně na straně 300 nebo přeskakuješ?"
Ackoli se kniha pribehove trochu prekriva s knihama z prostredi koncentracnich taboru, prinesla mi i nove poznatky. Rada se z beletrie dozvidam i realie.
V knize mi velmi vyhovovaly kratke kapitoly, diky kterym se dalo cist pri kazde volne minute.
Lina byla prijemna hlavni hrdinka, pohledy do minulosti se prirozene propletaly se soucasnosti a dej velmi dobre plynul.
R. Sepetys se dostala do žebříčku mých oblíbených autorů, jsem přesvědčena o tom, že si od ní toho ještě hodně přečtu. Píše skvěle! Píše čtivě, krátké kapitoly jsou snad až příliš krátké, stejně tak jako celá kniha. Přála jsem si s Linou strávit mnohem víc času, dozvědět se o ní a její rodině mnohem víc. Nebo jsem to možná nechtěla? Autorka tak realisticky líčí hrůzy gulagů, až jsem z toho nemohla spát. Jsem zoufalá z toho, že tyhle věci se děly a že to není tak dávno. Sepetys píše sice o smyšlených hrdinech, ale promítá do nich skutečné osudy skutečných (často i) bezejmenných hrdinů. Nesmíme na ně zapomenout.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Kniha V šedých tónech je v
| Právě čtených | 36x |
| Přečtených | 5 016x |
| Čtenářské výzvě | 1 175x |
| Doporučených | 665x |
| Knihotéce | 939x |
| Chystám se číst | 2 308x |
| Chci si koupit | 619x |
| dalších seznamech | 45x |
Nádherný, i když mrazivý příběh.