V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3752
988
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBoo
Originální název:
Between Shades of Gray , 2011
více info...
Přidat komentář
Trýznivé čtení..nejde se od něj odtrhnout..je moc dobře, a je to důležité, že si můžeme číst o jiných národech, jejich zvycích, kultuře, nadějích a bolestech.....
Velice silné a těžké čtení. To, co lidé zažívali, si my ostatní nedokážeme ani představit. V nehorázných podmínkách, napospas nemocem ....Jedna z nejlepších knih na toto téma, co jsem četla.
Audiokniha
Román o událostech, které v knihách dějepisu chyběly (patrně stále chybí). Vyvolala ve mně silné emoce, slzy i naději, že víra a láska mohou obstát i v té nejtěžší "šedé" době.
(SPOILER)
Velmi silná kniha. Hodně smutná, ale také plná naděje, která umírá poslední. Neskutečné, co lidské tělo a vůle dokáže zvládnout a přežít. Kruté zacházení a nelidské podmínky, o kterých je tady podrobně psáno, ale stejně nechápete, jak se to dalo přežít týden... natož několik let, jako v případě Liny.
Už jsem četla několik knih z prostředí německých koncentračních táborů. Tahle z prostředí gulagu byla první. Pokud jsem nechápala, jak někdo mohl přežít koncentrák, přežití v gulagu nechápu ještě víc.
Jakákoliv zrůda se může pokoušet zlomit lidskou skořápku, ale pokud má člověk obrovskou vůli žít, stejně se to i té největší zrůdě nepovede. Naopak Kreckij ukázala, že v sobě stále kus lidskosti má.
Moc se mi i líbilo zabroušení k umění. Během čtení jsem si na internetu hledala, jak vypadají jednotlivé obrazy, o kterých autorka v příběhu vypráví. Vneslo to do příběhu zase další velmi zajímavou linii.
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život?
1941, sovětské čistky, deportace na Sibiř, nucené práce v kolchozu a za polárním kruhem. Život v šedých tónech.
Píše se rok 1941. Litva. Patnáctiletou Linu s rodinou odvleče z domova sovětská tajná policie. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství.
Moje druhá kniha od Ruty Sepetysové (Musím tě zradit, V šedých tónech) a opět skvělé čtení! Přečteno během jediného dne! Přidávám do oblíbených (knihu i autorku) a jdu si nachystat Sůl moře!
Stejně jako Sůl moře mě kniha chytla od první stránky. Díky krátkým kapitolám a čtivému napínavému ději vám stránky ubíhají pod rukama. Děj je zasazen do období druhé světové války, takže to vůbec není lehké čtení. Vše jsem prožívala s hlavními hrdiny a fandila jsem jim.
Pokud hledáte podobné čtení, tak doporučuji Jmenuji se Maryte od Alvydase Šlepikase.
k čomu to prirovnať...
ako keď vás bolí zub a vy namiesto toho, aby ste navštívili zubára, rýpete sa v tom kaze, tlačíte, cpete tam paralen alebo to zalievate vodkou, dráždite ten zub tak, až vás bolí polovica tváre a neviete prestať.
nebol to prvý príbeh o tom, ako sa orkovia a sadisti pokúsili vyhladiť celé národy a žiaľ, v niekoľkých prípadoch sa im to aj podarilo. v spoločnosti, v ktorej ľudský život nemá žiadnu hodnotu sa hádže tisíckami životov ako vyhrabaným lanským lístím, určeným na spálenie.
žiaľ, ani násilné prinútenie frustrátov prečítať si túto knihu ich nijako nepresvedčí, že niečo so svetom, ktorý oni obhajujú, nie je v poriadku.
kniha je ako memento. toto je čosi, čo sa už nikdy nesmie opakovať - a napriek tomu sa to stále deje.
mám dosť. odporúčam, hoci to nie je žiadna romantika. ale možno je tu šanca, že sa prebudia ďalší neveriaci či váhajúci ľudia, ktorí si nedokážu pripustiť, že aj také niečo sa v nedávnej minulosti (a zdá sa, že tým dňom nie je koniec) odohrávalo.
áno, drastická poznámka v závere - stále je veľa rusov, ktorí neveria, že nejaké deportácie boli, že zem bola posiata tábormi a gulagmi, kam boli ľudia odsúdení na doživotie bez výroku súdu, dokonca bez obvinenia. ich jedinou vinou bolo, že boli vzdelaní a mali v sebe vieru v človeka.
Tak to byla síla, šílené, co se dělo a co dokáže člověk způsobit jiným lidem. Nebylo to snadné čtení, i slzy ukáply.
Knihu jsem měla v knihovně několik let, než jsem se odhodlala ji přečíst. Bála jsem se srdceryvného tématu, jak bude uchopeno, zda vůbec tak závažnou knihu zvládnu...a jak už to u autorky bývá, byla jsem opravdu mile překvapená.
Autorka umí jít do hloubky, chytit za srdce, navodit tísnivou atmosféru strachu, bezmoci a beznaděje a přesto nesklouznout k tomu, čím se vyznačují moderní průměrnější autoři - ke kruté, popisné, nechutné senzaci.
Příběh mladinké Liny, jejího dospívání v ruských lágrech je jen malou ukázkou toho, čeho bylo sovětské rusko (schválně píšu malé "r", velké si nezaslouží) vůči podrobeným zemím schopno. Její osud, proměna z mladé, trochu sobecké a sebestředné dívky v mladou ženu, schopnou soucitu a s velkým odhodláním přežít byl pro mě neodložitelný.
Autorce patří velké uznání za zpracování tak málo známého tématu a jeho přiblížení světu (ach, jak velké slovo, tak čtenářům:).
Na téma odsunu inteligence z pobaltských republik jsem narazila v podstatě náhodou při tvorbě rodokmenu naší rodiny. Jednoho z členů jsem náhodně dohledala v neuvěřitelně dlouhém seznamu odsunutých Estonců (Kniha paměti Kirovské oblasti). Začala jsem se o toto téma více zajímat, protože v našich končinách se v širším povědomí o tomto příliš často nemluví, pobaltské státy celkově nejsou u nás moc zmiňovány. A nestačila jsem se divit, protože rozsah sovětské genocidy spáchané v těchto maličkých státech je neuvěřitelný. Kniha je dobrá, autorce jistě patří velký dík, že se do takového námětu pustila. Pět hvězd ale nedávám, přes veškeré úsilí autorky jsem jí to tak trošku nevěřila.
Již třetí kniha, kterou jsem od Ruty Sepetys četla a musím uznat, že je to velmi talentovaná spisovatelka. Její prvotina V šedých tónech sice nepředčila mojí oblíbenou knihu Mlčící fontány, ale i tak se jednalo o nadprůměrný příběh se sympatickými postavami. Avšak abych knize mohla dát plný počet hvězd, musela by být minimálně dvakrát tak dlouhá, jelikož mi konec vůbec nestačil.
když jsem tak dva roky zpátky četla sůl moře, která se mi moc líbila, rozhodla jsem se sáhnout i po další autorčině knížce – v šedých tónech. ta mi však nesedla tak moc jako ta předešlá a v šedých tónech se pro mě stalo zklamáním.
největší problém jsem měla s časovou osou, kdy jedna cesta vlakem byla popisovaná strašně podrobně a zlouhavě, a proti tomu zajímavé a napínavé prostředí bylo popsáno celkem stručně. hlavní postavy mi taky bohužel nesedly tak moc jako v předešlé autorčině knize a konec mě též hrozně zklamal (celou dobu jsem to četla s pocitem, že budu na konci bulet jak želva z dojemného setkání hlavních hrdinů a ono tam v podstatě nic takovýho nebylo...)
přijde mi strašná škoda, že mi kniha nesedla, protože to historické téma, které kniha zpracovává, mi přijde důležité a zajímavé a odhaluje věci, o kterých je důležité se dozvědět. jen bohužel, s porovnáním se solí moře bylo toto prostě slabší, a proto hodnotím jako průměr. těm, kteří se ale zajímají o 2. světovou válku, by se kniha líbit mohla, protože to historické téma je v knize zpracováno moc dobře.
Skvělá kniha, napínavá od začátku až do samého konce. Má první od Ruty Sepetys a opravdu můžu směle doporučit i její další tvorbu. Úžasná spisovatelka!
Je dobře, že jsou tato témata zpracovávána do knih, je potřeba si to neustále připomínat a hlavně nezapomínat. Je to moje první knížka od autorky, kniha se četla rychle, jen mi přijde, že na konci se to prostě useklo a konec. Příběh by si zasloužil nějak dovyprávět.
Dojem z celé knihy mi kazilo sloveso "odtušit". Vyskytovalo se na každé dvoustraně. Nevím, jestli je to dáno překladem (zajímalo by mě slovo v originálu, musím si to vyhledat). Bylo ho tam moc a ne vždy mi tam sedělo. Snažila jsem se najít přesný význam toho slova, ale názory (i slovníků) se různí. Budu ráda, když mě někdo dovzdělá.
Strašlivé to muselo být v šedých tónech...Až neuvěřitelné, že mohl někdo takové utrpení a úkoří, fyzické i psychické,přežít 10 a více let. Co mě udivilo,že se do takových míst dostaly i děti. Malé děti. Mohly být vůbec takovým pracovním nástrojem,aby měly pro Stalina hodnotu i toho kouku chleba?
Ruta Sepetys je nepochybně skvělá autorka. I pro mě mají její knihy největší přínos právě v tom,že píše o kapitolách lidské historie, o kterých se velmi nemluví. A to stylem jednoduchým, mnoha lidem blízkým.
V této její prvotině je, jak psali jiní, znát, že je to styl ještě ne celkem vytříbený. Příběh je velice silný, ovšem charaktery a myšlení postav nejsou dostatečně propracované.
Přesto, jsem velice ráda za tuto knihu. 4/6
Autorku som objavila iba nedávno a aj táto jej prvotina sa mi veľmi páčila. Opäť som sa dozvedela niečo nové. História nie je mojou silnou stránkou a vôbec ma nenapadlo, že v gulagoch končili aj deti. A že sa to takto vo veľkom týkalo aj štátov ako Litva, Lotyšsko... Príbeh je to celkovo veľmi silný a miestami sa mi čítal naozaj ťažko. Už len tá cesta do Ruska vo vagónoch pre dobytok bola strašná a po príchode na miesto to nebolo o nič lepšie. Nechápem ako v týchto podmienkach ľudia vôbec mohli prežiť a majú môj hlboký obdiv, že to zvládli. Aj keď, bohužiaľ, nie všetci. Čo mi na knihe ale vadilo bol ten useknutý koniec. Rodina sa dostala na Sibír, kde boli podmienky príšerné a s prežitím sa nepočítalo. Podľa anotácie som čakala, že väčšia časť knihy sa bude odohrávať práve tam, nie len niekoľko kapitol, ktoré to vlastne ani neukončia. Ale napriek tomu kniha rozhodne stojí za prečítanie, už len kvôli tomu, že o tomto sa veľmi nerozpráva a neučí (aspoň mne to tak príde). A určite si od autorky prečítam aj ďalšie jej knihy.
Autorka je mi sympatická svým výběrem témat, o kterých se zase tolik neví a nemluví. Téma má vždy perfektně nastudované a velice citlivě ho dokáže čtenáři podat. Velmi smutný příběh s mrazivým koncem.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Kniha V šedých tónech je v
| Právě čtených | 35x |
| Přečtených | 5 015x |
| Čtenářské výzvě | 1 175x |
| Doporučených | 665x |
| Knihotéce | 939x |
| Chystám se číst | 2 309x |
| Chci si koupit | 619x |
| dalších seznamech | 45x |
Už několikrát se mě někdo ptal, jakou knihu bych já zařadila do povinné četby, nikdy jsem nedokázala odpovědět. Teď už bych věděla. Tato kniha je klenot. Na jedné straně odhaluje dějiny o kterých jsem neměla ani tušení a ještě více mě utvrdila v tom, že naše školství nutně potřebuje reformu, protože nevědět, jaká zvěrstva Stalin napáchal a dozvědět se až z knihy, že státy jako Litva, Lotyšsko a Estonsko byli na 50 let vymazány ze světa je trestuhodné! Jak to, že všichni vědí o Hitlerovi a koncentračních táborech, ale o deportaci a vraždění (nejen) Litevců skoro nikdo neslyšel? A na straně druhé je tu brilantně napsaný příběh, který nesčetněkrát vezme za srdce a donutí vás k zamyšlení. Tohle by se mělo číst, tohle by se mělo učit a vědět! Potom by se možná ze světa tak rychle nevytrácela pokora, vděčnost a laskavost...