V pustinách australských
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/930/mid_v-pustinach-australskych-642ef3eca05a5.jpg
4
50
11
Příběh knihy začíná v březnu roku 1875, kdy ze San Diega vyplouvá plachetnice Franklin pod vedením kapitána Johna Branicana. Do svého cíle, kterým je Kalkata, ale loď ani po několika měsících nedopluje. Všichni až na jednu osobu jsou přesvědčeni, že loď zmizela i s posádkou někde v Tichém oceánu. Tou osobou je mladá žena kapitána Branicana Dolly Branicanová. Duševně se sice zhroutí, když jí potká další neštěstí (její syn Wat zemře na následky úrazu při lodní nehodě), ale naděje, že její muž nezahynul, jí drží při životě. Když se po čtyřech letech uzdraví, využije peněz z dědictví, které mezitím získala po svém strýci, a zorganizuje výpravu, jejímž cílem je najít jejího manžela. Trvá však dlouho, než se objeví první stopa po lodi Franklin, která vede do Austrálie. Dolly je přesvědčena, že její manžel je naživu držen ve ve vzdálené části severozápadní Austrálie v zajetí domorodců. Po překonání nesmírných obtíží svého muže skutečně najde a zachrání, přičemž největší nebezpečí ji hrozilo především od jejího bratrance Lena Burkera, který chce Dolly i Johna zabít, aby získal jejich dědictví.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1996 , NávratOriginální název:
Mistress Branican , 1891
více info...
Přidat komentář
AUSTRÁLIA. Určite toto nepatrí do zlatého fondu J. V., ale čítalo sa to relatívne dobre. Aj keď mnohé veci boli ľahko predvídateľné, rovnako ako koniec lumpa, ktorý na pozadí mútil vodu v celej knihe... Pani, ktorá zošalela a potom sa zázračne vyliečila, ktorej sa utopilo dieťa, ale po rokoch zistila, že má ešte jedno (??), našla svojho muža po 15 rokoch (!) , čudák, ktorý naháňa nejaký klobúk po celej zemeguli a nakoniec ho má doma pod nosom...no dám max 65 percent za tú Austráliu, ku ktorej som sa u Julesa prepracoval až v 29. knihe... :-)
Z času na čas sa vraciam k verneovým dielam, pretože majú nefalšovanú atmosféru doby, v ktorej boli napísané. Vždy ide o oddychové čítanie s viac-menej dobrodružným príbehom a sem-tam aj vizionárskym náhľadom. Pani Branicanová je typickou ukážkou Verneho tvorby so všetkými svojimi kladmi a neduhmi, čierno-bielymi charaktermi jednotlivých postáv a najmä s opismi udalostí a krajín, v ktorých sa daný príbeh odohráva - v prípade tejto knihy sú znesiteľne dlhé. Opakované čítanie mi prináša vždy pôžitok (veľakrát si len matne viem vybaviť o čom, tá ktorá kniha je), nakoľko je úplne jasné, kto je dobrý a kto zlý a to, že zlo bude na konci vždy potrestané. Oddýchol som si aj tentoraz, no vzhľadom k rozsahu Julesovej tvorby je pani Branicanová priemernou knihou.
Čtenářská výzva 2019 - Kniha, která vás zaujala svou obálkou. Okamžitě se mi vybavily klasické Verneovky v nádherných dodnes bohužel jen chabě napodobovaných vazbách a se skvělými rytinami uvnitř. Přesto jsem si souběžně vybavil jedno z nejstarších brožovaných vydání, které jsem kdysi držel v ruce, a samozřejmě také opakovaně přečetl. Knihu jsem kdysi měl, a nejspíše jsem o ní i při vykradení přišel. Netuším už dnes zda šlo o vydání z roku 1913, 1914 nebo 1922. Nejspíše šlo o to poslední, to už tátovi bylo dvanáct, a takováto kniha by se přímo nabízela. Mohlo jít ale také o knihu mého dědečka, v každém případě to byl on, kdo nejspíše knihu koupil. Na děj knihy se už dnes příliš nepamatuji, ale snad i tou autentičností knihy vydané na samotném začátku 20.století se mi vryla nesmazatelně do paměti. To cizokrajné jméno, ta lodička na obálce, to bylo něco pro fantazii malého kluka. Za to si dobře pamatuji ten úžasný nezapomenutelný pocit který ve mně kniha tehdy vyvolala. Dnes jsem si našel na nkp, že autorem oné kresby na obálce byl nejspíše Jan Angelo Zeyer, synovec Julia Zeyera. Nová, poválečná vydání Verneovek mne už později zdaleka tolik nepřitáhla, snad jen Tajuplný ostrov a Na vlnách Orinoka, která jsem ze starších vydání bohužel neznal. Rozhodně knihu doporučuji, ale podle mne u všech verneovek, stejně jako u mnoha dalších knih platí, že čím starší vydání budete číst, tím víc si to budete užívat.
Samozřejmě podobné pocity ve mně vyvolaly zpravidla knihy ještě daleko starší, ale v případě, kdy jsou u knih na DK zobrazovány obálky posledních vydání, namísto těch prvních, jsem se obával, že by mé pocity v takových případech už nebyly dost dobře sdělitelné jejím ostatním uživatelům.
Kniha, která poněkud připomíná Děti kapitána Granta, od kterých se naopak liší časovým úsekem, ve kterém se odehrává, je to asi jediná Verneovka, odehrávající se v časovém rozpětí 15 let. Kdo má rád popisy fantastických vynálezů, tady asi bude zklamán, kdo naopak se soudobými hrdiny rád "cestuje" po těch nejodlehlejších končinách světa, tady konkrétně po Austrálii v době, kdy na její mapě bylo ještě mnoho bílých míst, zklamán jistě nebude. Já patřím spíš k těm druhým a i k téhle knize jsem se po letech rád vrátil.
Snad jediná výtka patří kvalitě ilustrací ve vydání nakl. Návrat, rok vydání 1996, s kvalitou ilustrací v knihách vydávaných v 80. letech v Albatrosu se tyto hrůzy naprosto nedají srovnat.
V určitých pasážích mi to dost připomínalo Děti kapitána Granta, ale nejedná se o žádné samovykrádání. Kniha patří nejlepší Verneovky.
Četl jsem kdysi po názvem V pustinách australských a vzpomínám si, že se mi to docela líbilo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha V pustinách australských je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 71x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 70x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 3x |
Velmi slabé až blbé. Snad to ani Verne nenapsal, nebo nenapsal to ostatní. Zdá se, že kvůli závazku nakladateli odevzdat dva romány ročně, si 30. prosince uvědomil své povinnosti a spíchl tento elaborát. Jen s úcty k autorovi dávám jednu hvězdu. Měl jsem co dělat abych román dočetl.