V pravěkém světě

Kniha pro děti, která mého syna (9) bavila. Kniha je naiví, přehání se v ní, jednání otce je samozřejmě úplně mimo realitu, ale děti to berou celé jako velké dobrodružství a těmi nerealistickými "detaily" se vůbec nezabývají. Takže za mě bezva.

Místy roztomile naivní, místy blbé až to bolí. Pro dnešní dobu není zápletka příliš originální a zpracování příliš čtivé, nezvyklý a poněkud úsměvný je i vlastenecký patos některých pasáží.

Vědecké nepřesnosti stranou, akční scény byly často shrnuty stylem „v zajetí prožili hrůzy, které se dají těžko vypovědět“, případně jsme kvůli omezenému POV vypravěče odkázáni na strohé vypravování některé z postav. Škoda. Nelíbilo se mi ani povýšenecké chování hlavních postav k pravěkým lidem.

Snaha nacpat do textu co nejvíc (v té době aktuálních) vědeckých faktů bohužel též limituje čtivost a způsobuje příšernou prkennost většiny dialogů, a především z otce dělá naprosto plochou postavu, jejíž jedinými dalšími přednostmi je otravný white savior complex a revolver. V mnoha vypjatých a nebezpečných situacích reaguje spíš jako robot a ne jako milující rodič. Další značně iritující věci byl fakt, že neustále zapomínali na svého psa, který se pak zcela náhodně stával pro děj klíčový.

Konec to dorazil úplně, ten už se nehodí ani do ZŠ slohovek, protože je to ta nejlínější a nejotřepanější věc, jakou se cesta časem dá „vysvětlit“.

Podtrženo sečteno je to bohužel kniha, které na rozdíl od Verneovek nebo Ztraceného světa od Doyla nepřižila svou dobu ani čtenáře a nijak zvlášť ji doporučit nemůžu ani zarytým milovníkům pravěku.

Spíš slabší trojka.Občas to bylo trochu opakující, přehnané, ale s přimhouřením oka mě to celkem bavilo. Po setkání s prvními prapředky člověka už jsem čekal konec a ono ještě zdaleka ne. V téhle části to bylo zbytečně moc natahované.

Chtěla jsem vědět, co bylo inspirací pro Zemanův film "Cesta do pravěku" a tak jsem sáhla po této knize. Jak už se tady ozvalo víckrát, příběh je trochu naivní, ale na tehdejší dobu to mohlo být určitě vzrušující čtení. Jako dítěti by se mi to asi líbilo hodně.

Kniha mě v některých chvílích neskutečně iritovala. Nejvíce asi ve chvílích typu "zajdeme tam sami a všechno vykopeme, ať se mi nevysmějí, že jsem nic nenašel" - kurník tohle že by mělo být myšlení archeologa či paleontologa? A že tam takových chvil pár bylo... Nevadí mi, že paleontologie jako věda se ve svých poznatcích značně posunula, holt kniha odráží znalosti doby vzniku, vlastně jako většina knih.
V něčem byla kniha neskutečně naivní, ale i přes to všechno byla zajímavá a přečíst se rozhodně dala. Pouštěla jsem se do ní, protože mě zajímala inspirace Karla Zemana k filmu Cesta do pravěku a asi jsem i dostala, co jsem očekávala, i když Karel Zeman dokázal posunout Cestu do pravěku na vyšší level. Nicméně pro sedmiletého syna, který právě ujíždí na trilobitech, bude tato kniha velkou zábavou a inspirací. :-)

Pravé klukovské dobrodružství s tatínkem archeologem. Na příběhu je dost znát datum vzniku. Je to tedy v dnešní době trochu naivní. Takový malý a i celkem milý průlet pravěkými dějinami. I paleontologie ušla kus cesty.

Z dnešního pohledu už je to naivní a nijak extra záživné, ale dovedu si představit, jak to kluci kdysi, před téměř sto lety hltali...

(SPOILER) Knížku jsem četla, protože jsem byla zvědavá, čím vším se Karel Zeman inspiroval. Na mě je to málo záživné, protože se autor často utápí v edukaci. Tedy, jsou tam dramatické okamžiky, ne že ne. Jen celkově je to na dnešní dobu, pro mládež či děti zastaralé, zastaralý jazyk, styl.
Naštěstí scénář filmu Cesta do pravěku je celkově záživnější, jako celek. A zajímavější. Má to spád. Co je lepší v knize, tak role psa a zbraně v rukou otce a jednoho ze synů. Taková dramatizace filmu chybí. Nicméně je jasné, že tehdejší filmaři měli omezené možnosti. Zas filmu se dá vytknout chování kluků, kteří se občas chovají jako někde na výletě v dnešní době. Třeba ve chvíli kdy objeví mrtvého Stegosaura, nikdo nehlídá okolí, přičemž za těch několik hodin by u mrtvoly museli být mrchožrouti. O pár metrů dál se projde velký masožravec a nikdo neřeší, že je zrovna poblíž. Takových situací je víc, kluci by do prvohor nikdy nedošli. :-D Přičemž v knize, která je z roku 1927, se otec a dva synové chovají o něco opatrněji. Tam se taky nejdřív objeví v prvohorách, což je logičtější. Ve filmu jsou v prvohorách na konci. To je zas víc poetické. Ale nedovíme se, jak se dostali zpět do naší doby :-).
Knížku doporučuju nadšencům druhohor a filmu Cesta do pravěku. Je zajímavé vidět ty rozdíly v chápání paleontologie tehdy a dnes. A celkově myšlení tehdy a dnes.
Knížku jsem ovšem nedočetla a nevím zda ji dočtu. Došla jsem právě jen do druhohor. :-D