V kruhu

Na nedávném veletrhu knih jsem hledala dvě knihy, V kruhu byla jednou z nich. Objevila se až v poslední hale. Velmi mě zaujaly reklamy na sociálních sítích a naštěstí jsem nedala na některé negativní komentáře. Nic podobného jsem zatím nečetla, má to spád, je to jednoduše a srozumitelně napsané. Sice je tam pár myšlenek nebo zápletek, které nejsou dořešené/dovysvětlené, ale nic hrozného. Člověk si po přečtení této knihy uvědomí, že velké množství lidí žije se špatným partnerem, ať už je týrán fyzicky nebo psychicky - příklad mám v blízkém rodinném "Kruhu" bohužel takový lidé si knihu nepřečtou, protože jsou to pro ně jen bláboly...

Vysvětlení na konci je trochu mrazivé. Knihu už doporučuji a budu doporučovat dál.

"To víte, tady se pořád něco děje. Jeden rok je člověk tady, další už ne. Jen ten smrad levnýho saponátu zůstává pořád."

Devět mužů. Devět příběhů. Nespočet zničených životů. Sebezapření. Mnohdy nulová sebereflexe. Tisíce hodin terapie.

V kruhu je kniha o lidech trpících parafiliemi. O tom, jak náročný je život nejen pro ně samotné, ale i pro všechny, kteří se jim snaží porozumět, léčit je a posoudit, zda jsou připraveni vrátit se zpět do společnosti.

Příběh mě zaujal a četl se dobře, i když už od začátku jsem měla pocit, že terapeutka Agáta se v některých situacích chová poměrně nepravděpodobně. V závěrečném doslovu ale autorka sama vysvětluje, proč se rozhodla její postavu pojmout právě takto, takže jsem její záměr nakonec lépe pochopila.

Kniha otevírá otázky morálky, bezpečnosti i obrovské psychické zátěže, kterou musí nést lidé pracující s podobnými pacienty. Jak velkou odpovědnost na sebe berou, když mají rozhodnout, zda už konkrétní člověk nepředstavuje pro své okolí nebezpečí. Je to práce plná tlaku, pochybností i neustálého přemýšlení, jestli se rozhodli správně.

Co mě ale bohužel rušilo, byly časté chyby v textu. Objevovalo se špatné nebo chybějící označení přímé řeči, někde byla přímá řeč označena až na jejím konci, jinde se objevovaly překlepy, vynechaná písmena nebo dokonce slova. V takovém množství by se to vyskytovat nemělo.

(SPOILER) Asi jsem četla jinou knihu než většina komentujících :D :D
Přistupovala jsem k ní tak, že ji nepsala primárně spisovatelka, ale odbornice na danou tematiku. Možná i jako určitý ventil od práce, kterou vykonává. Jako, možná to tak není, ale měla jsem ten pocit a i s tím jsem si ji dávala na "wishlist"
Nečetla jsem ji jako klasický román, u kterého čekám vybroušený literární styl a dokonale vystavěný děj. Spíš jako vhled do prostředí, o kterém nemám prakticky ani páru. A právě v tom mi přišla hodně silná. Měla jsem pocit, jako bych tam opravdu seděla s nimi nebo spíš jako bych se po té budově uměla pohybovat. Vlastně by mě bavila i série knih a zase další příběhy třeba pana ředitele.
Kniha mě bavila a přečetla jsem ji velmi rychle. Líbila se mi její struktura. Na několika stránkách přijde opravdu těžší čtení, hodně popisů osobnostních rysů a vnitřních mechanismů, a pak si hlava na chvíli odpočine u skoro small talkových dialogů.
Děj se odehrává v terapeutické skupině a i mimo, kde postupně poznáváme dvanáct osob a také několik pracovníků ostrahy a celého zařízení. Na jejich příbězích autorka ukazuje komplikovanost lidské psychiky a struktury osobnosti. A tady mě doslova donutila nebýt tak přísná jako u knihy Zahrada. Tam jsem měla hranici pevnou jako skálu, tady jsem se musela víc dívat na vrstvy člověka, jeho historii, obrany i selhání.
Ta terapeutická skupina na mě nepůsobila jako kulisa, ale jako prostor, kde se člověk občas necítí úplně pohodlně. A právě proto jsem tomu věřila.
Zajímavé a silné čtení. Jen teď doufám, že nebudu po posledních knihách po všech pokukovat a zkoušet je diagnostikovat :D

Tahle knížka předběhla celou mojí frontu ostatních knížek čekajících na přečtení. Tak moc jsem se na ní těšila. Ale relativně brzy přišlo velké zklamání.

První věc, což je ale čistě jen můj problém, nemám ráda knížky psané ve třetí osobě. Jsou pro mě dost neosobní a neutvořím si s nimi takový vztah.

Chyby. Všude samé chyby. Čím jste dál v knížce, tím víc chyb najdete. Nejčastěji chybějící uvozovky v přímé řeči. Ale také jsem narazila na opakující se věty, které už byly o odstavec víš.

Téma samo o sobě pro mě je hodně zajímavé. Jen mi chybělo mnohem víc osobních myšlenek, názorů a postojů. Vlastně jsem se pořádně nevyznala ve všech devíti osobností, dokonce jsem ani nedokázala přiřadit osoby ke kresbám v knížce, abych viděla kdo je kdo. Tedy rozhodně ne všechny. Celý příběh byl spíš soustředěný jen na tři osoby, o zbytku padlo jen pár slov, abychom věděli, že tam taky byly. Plno věcí nebylo vysvětleno. Jako například co se stalo s Bárou, co jí přesně přimělo dát výpověď.

Na konci autorka uvádí, že terapeutka udělala spoustu chyb a vlastně celou terapii vedla špatně. Už ale neuvádí, v čem spočívaly ty chyby.

Musím ale pochválit, že uváděné termíny a diagnózy jsou hodně dobře vysvětlené, za což jedna hvězda nahoru.

(SPOILER) Donutila jsem se knihu rychle přečíst. Využiji ji jako bod do čtenářské výzvy.
Moje klaustrofobie a já nemáme rády uzavřené prostory. Z knihy nemám dobrý dojem, ač autorka přiznává, že terapeutka v knize by takto nejednala v reálném světě - co se profesních chyb týče, mám veliké obavy, že ostatní postavy se velmi blíží běžné realitě, jak ze strany personálu, tak ze strany druhé. A ten kdo je psychopat a zdatný manipulátor k tomu si všechny velmi snadno omotá kolem prstu a běda, když se mu někdo snaží zhatit jeho plány.

Nalákala mě, že autorka je psycholožka tečka a také to prostředí– v podstatě věznice, mě také hodně lákalo. Ale nakonec to bylo velmi slabé. Neměl to v podstatě žádný její, žádný vývoj, Vězeňská psycholožka sekala jednu chybu za druhou, navíc ten nepovedený jakoby milostný příběh, no prostě hrůza. Naprosto to nesplnilo mé očekávání. Kromě toho ani se to nečetlo dobře. Dialogy byly nějaké nepovedené nepřirozené, proč tě opravdu nehezké. Takže knihu vlastně nedoporučuji. Ale proto, že mám ve zvyku dávat i autorům kteří se mi nelíbí, druhou šanci Zkusím ještě její další knihu

V podstatě souhlasím s tím, že kniha nevyužila nabízený potenciál. I tak se ale četla dobře a čtenáři přiblížila danou problematiku. Jen škoda té obrovské fůry chyb a překlepů.
"Proč kruh? Tak zaprvé je nekonečný a dokonalý. Nemá začátek ani konec. Je to symbol toho, co se nikdy nezlomí, co tě pořád obklopuje, ať se snažíš utéct jakkoliv daleko."

Jak moc jsem ji potřebovala sehnat a číst, tak moc mě bohužel zklamala :-(

Zklamaní. Absolutně nevyužitý potenciál. Nic ve zlém, ale paní autorka neumí psát. Měla by zůstat raději u psychologie. Mohla to být skvělá čtivá beletrie. Nebyla. Mohlo to být zajímavé non-fiction s odbornými informacemi z forenzní psychologie. Nebylo. Byla tu nejspíš snaha, aby to bylo od každého trochu, ale nevyšla.
Absolutně tristní byla paní terapeutka Agáta. Působící jako rozechvělá studentka prvního ročníku na praxi. Ta že měla pracovat s parafiliky, násilníky a vrahy? A pomoct jim? Zvládnout je? Vždyť působila, jako by terapeutickou pomoc potřebovala spíš ona sama. Jestli je to odraz reálných terapeutů působících u nás, tak potěš koště...
Chyby a překlepy - no comment.
Ty dvě hvězdy jsou za to, že jsem se díky knize dozvěděla něco o parafilii a parafilních poruchách. Zároveň jsem uvažovala nad tím, jak náročné to vlastně musí být i pro toho samotného parafilika. Pokud u sebe nějaký takovýto specifický zájem začne pozorovat. A jak důležité je, aby si to nenechal pro sebe a vyhledal pomoc dřív, než to skončí špatně.
Druhá věc k zamyšlení pak je, kolik podobných jedinců se mezi námi volně pohybuje. Jestli někoho takového nepotkáte třeba na seznamce a nevyrazíte s ním na rande...

Kniha mě nalákala svým tématem, měla dobrou anotaci. Ale prostě není dobře napsaná, vůbec jsem se nemohla začíst. Chytla mě až tak v poslední čtvrtině. Závěr je, řekněme, nečekaný. Z tématu se dalo vytřískat mnohem víc, škoda.

Nedočteno. Od samého počátku mě hrozně rušily chyby a překlepy, jakož i jaksi neohrabaný způsob psaní. Pasáže zbytečně opakující již vyřčené, podivné časové skoky... Někdo v komentářích zmínil slohovku, musím souhlasit. Téma mě nalákalo, ale zpracování za mě bohužel kulhá.

(SPOILER) Kniha mě svou anotací nalákala,ale po přečtení mi přišla taková nijaká,jednak jsem se dlouho nemohla začíst a jednak mi přijde,že skutečnost terapií je úplně někde jinde. Bavily mě popisy osob a k tomu možnost připojit si obličeje,ale příběh manipulace Martina a příběh Viktora,ať už,že na něj někdo něco hodil,nebo city s terapeutkou mi přišel už přitažený za vlasy.

Je těžké hledat knihy, které se věnují forenzní psychologii a věnují se tomu, jaká práce to pro psychologa je, nejen tomu, co psycholog třeba vidí u svých klientů. Díky podcastu, ze kterého autorku znám, tak poznávám v knize některé témata, které zmiňovala, např. jaké to je přiznat si, že se bojíte klienta či téma mužské zranitelnosti. Byly chvíle, ze kterých mě v této knize skutečně mrazilo. Nicméně mi docela dost kazily dojem 2 věci - špatná korektura a nevhodná stylistika - autorka se někdy opakuje a to klidně i v rámci stejné kapitoly, občas přeskakuje s vyprávěním mezi postavami a mezi vnějšími dialogy a vnitřími myšlenkovými pochody a ty přechody nejsou tak jasně ohraničené, takže to snižuje čtenářský komfort, což se ale při psaní běžně děje, zde měla nastoupit vhodná korektura a upozornit na to, ale když připočtu i docela velké množství chyb, musela jsem se ujistit, jestli korekturu té knize vůbec někdo dělal, protože to tak rozhodně nepůsobilo.
Overall - příběh knihy není nudný, ačkoliv se hodně omezoval na určité postavy na úkor jiných, dramatizace zde byla celkem vyvážená vůči těm profesionálním tématům a zapracovala mi i s emocemi; jen bych ji asi doporučila lidem, které zajímá práce forenzních psychologů a situace, které při práci mohou nastat než klasickým fanouškům true crime psychoanalýz.

Kniha V KRUHU má poměrně nízké hodnocení na DK. Pročítal jsem si některé komentáře, ale nakonec jsem se nenechal odradit. Knihu jsem si půjčil v knihovně. Zaujala mě anotace knihy a nakonec se mi kniha líbila. Neviděl bych to tak černě jako někteří čtenáři.

Jedná se o psychologické drama inspirované skutečnou prací české forenzní psycholožky.

Ve forenzním léčebném centru se nachází 9 mužů, kteří překročili hranice zákona. Mladá psychoterapeutka AGÁTA vede skupinové sezení s těmito muži a také individuální sezení s každým mužem zvlášť. Podle jejího hodnocení, které bude trvat rok, napíše zprávu a podle toho půjdou tito muži buď do detenčního zařízení a nedostanou se už nikdy na svobodu, anebo budou léčeni ambulantně v nemocnici.

Agáta se seznamuje s ředitelem tohoto zařízení a s dalšími lidmi působící v léčebném centru jako je zdravotní sestra, zdravotní bratr a dozorci, kteří jsou jeho součástí.

Na Agátu jsou kladeny vysoké požadavky, aby správně určila diagnózu na základě svého výzkumu.

Postupně se dozvíme výpovědi jednotlivých mužů – Dominik Kováčik, Ondřej Liška, Jiří Provazník, Josef Richter, Viktor Wolf, Martin Svěrák, Petr Horák, Oto Hradil, Erik (Riko) Tišer.

Všichni muži mají diagnózu parafilní poruchy. Může se jednat například o exhibicionismus, pedofilní poruchu, sexuální sadismus aj.

Některé výpovědi mužů byly děsivé! Někteří muži si uvědomují, čeho se dopustili a upřímně toho litují, jiným to úplně nedochází a litují sami sebe, místo aby mysleli na oběť!

Zajímavou postavou byl pro mě určitě VIKTOR WOLF a MARTIN SVĚRÁK.

Kniha byla určitě zajímavá a čtivá a vnesla mi nový pohled na parafilní poruchu. Příběh se od určité části stočí jiným směrem a to se mi také líbilo. Závěr byl také napínavý.

V Doslovu autorka uvádí, že pokud má někdo o sobě pochybnosti, tak může kontaktovat psychologa nebo sexuologa a může si s ním promluvit. Případně se obrátit na odborníky z projektu Parafilik.cz. Autorka uvádí, že vyhledání pomoci je projevem odvahy a zodpovědnosti, nikoli slabosti. Lidé se můžou obrátit také i na samotnou autorku na webu epsy.cz.

Na počátku knihy se mi líbilo vyobrazení portrétů jednotlivých mužů.

V závěru knihy se nachází DOSLOV a PODĚKOVÁNÍ.

Kniha má pěknou obálku.

Knihu jsem si půjčil jen tak naslepo ,pak jsem zjistil, že nemá moc valné hodnocení, tak jsem od ní moc neočekával. Naštěstí se mé obavy nevyplnily a kniha mě naprosto bavila, skvělý a velmi čtivě napsaný příběh z forenzního léčebného centra.
Doporučuji a hodnotím plným počtem hvězd.

Zajímavé čtení z prostředí, které je mnohým z nás cizí. Bylo pro mě těžké číst o tom, jak zrůdy, které ublíží dítěti si tam spokojeně jí koprovku. Kéž by existoval trest smrti...

Asi jsem od toho čekala víc. Autorka si nebyla moc jistá jakým směrem se v příběhu vydat. Chvíli máte dojem, že čtete skripta opravdu jakéhosi psychologa z terapeutické skupiny. Pak se příběh překlopí do čehosi - drama, thriller nebo detektivka? Pátráte po manipulátorovi, který se snaží rozložit celý systém. Naštěstí se mu to nepovede, a ani tato kniha se nepovedla. Škoda.

Nekompetentní- tak mi připadal personál zařízení.
Všichni působili, jako by spadli z višně. Celé to působilo, vzhledem k vážnosti tématu, hrozně diletantsky.
Delikventi byli vykresleni jak puberťáci po večerce na lyžáku.
Souhlasím s tím, že zde byl potenciál zabit a hluboko zakopán.
Velké zklamání.
I přiložené obrázky jsou velmi pěkné, tablo večerní školy:-((
Myšlenka dobrá, ale nepatřičné.
Ne, to se nepovedlo.

Mám od George Publ. druhou knihu, první vypadávaly stránky po jednom čtení, a zde zapomněli na korekturu.
To není dobré v moři knih, kdy vychází jen u nás asi 15 tisíc ročně, nevidím budoucnost vydavatele růžově.
Knihu mám díkybohu
z knihovny, kdybych ji koupila, chtěla bych ji reklamovat.

Kniha byla vánočním dárkem od syna. Pohodový a něžný čas svátků se mi při čtení tohoto příběhu proměnil v bublinu bez tvaru a barvy. Občas mi naskočila i husí kůže. Má naivita, že jsou mezi námi sice i zlí lidé (se kterými se ale přeci dá nějak domluvit) dostala kopanec motanec. Zajímavá a poučná story (pro mě). Po chodníku teď chodím obezřetně ... a rozhodně se jako dřív s neznámými lidmi nepouštím do hovorů ... vylekala mě. Knížka je psána velmi čtivě a "opravdově", vnímala jsem ji jako film. Reálný příběh s reálným koncem. Přiznávám, že ji pošlu dál. Její energie mě fakt děsí.