V balkánských roklinách

03.07.2023

Krásná nostalgie dětství. Knihou V balkánských roklinách pokračuje hexalogie Ve stínu pádišáha, která představuje jedno z nejlepších děl Karla Maye. Příběh pokračuje tam, kde skončil předešlý díl. Z Drinopole poté jdou naši dva hrdinové na území dnešního jižního Bulharska, dostávají se do Strumice. A zde se Kara a Hádží poprvé setkávají se šarlatánem a zločincem Mübarekem, se kterým se pokusí utkat a usvědčit ho ze lži, který je veden tajemným banditou a zločincem Žutem. Dobrodružství pokračuje. Na motivy tohoto románového cyklu vznikly i tři filmy, které sice kvalitou knihám nedosahují, ale mají skvostné herecké obsazení: Lex Barker jako Kara ben Nemsí, Ralf Wolter jako Hádží Halef Omar al Gossarah a Marie Versini coby hlavní ženská hrdinka každého tohoto příběhu.

07.07.2022

O pivu se s nadsázkou říká, že kudy teče, tudy léčí. S Karou ben Nemsí je to podobné, kam přijde, tam vyléčí několik více či méně nemocných. Od otravy rulíkem zlomocným, přes tišení bolesti zubů a sádrování kotníku, až po likvidaci upíra. Ovšem vrcholem je rada zkušené místní bylinkářce jak léčit revmatismus pomocí březového listí. To je jak z knihy Václava Klause!
Naši hrdinové putují jižním Bulharskem a dále do Makedonie, kde je mnohem více křesťanů, většinou chudých a poctivých, než v turecké části, a kde tak mohou ochutnat i pivo německého typu.

20.06.2020

Čtvrtá část cyklu Ve stínu pádišáha. Kara ben Nemsí a jeho společník hadží Halef Omar podstupují jedno dobrodružství za druhým, a z každého vycházejí jako vítězové...

18.11.2019

Se čtvrtým dílem kromě větší dobrodružnosti přichází zároveň odlehčení a humor. Na druhou stranu se objevuje arcilotr Mübarek, a to se počítá!

03.07.2019

Prvních (téměř) sto stran mě zatím bavilo z celého cyklu nejméně, ale od výborné epizody v "žebrákově" chatrči mě příběh pohltil, což platilo až do konce této knihy. Dobrodružství v holubníku (v bulharském městě Melnik) mně utkvělo v hlavě ještě z předchozí četby (2002), dění v makedonské Strumici je rovněž perfektní - postava Mübarka je jednou z nejzajímavějších v celém Mayově díle, jedná se o velmi originální zápornou postavu. Epizoda s "upírem" odbočuje od hlavního děje, přesto ji hodnotím kladně. Vzhledem k velmi vlažnému úvodu knihy nemohu dát více než poctivé čtyři hvězdičky. Celkové hodnocení: 85 %

28.01.2019

Charakter vyprávění se najednou mění a máme tady klasickou mayovskou honičku, jak je známe třeba z Ameriky. Omar Ibn Sádik a ještě víc Osko tvoří jenom jakýsi doplněk výpravy, protože Kara a Halef prakticky vše řeší sami. Při této příležitosti musím Karla Maye trochu pokárat především za jména. Uvědomil jsem si, že Armén Bárúd el Amáza je totální nesmysl, protože arménská jména vypadají naprosto jinak (prakticky všechna končí na -ian nebo jan) a ono el je taky mimo. Je to dost zvláštní, protože jména Albánců, Turků či balkánských Slovanů jsou jakž takž v pořádku, nejvíc mně pobavilo, že Osko jako černohorské (či srbské) křestní jméno jsem nikde na internetu nenašel, zato se tak jmenuje platební platforma jedné z největších australských bank. Jinak k tomuto dílu lze snad jenom s určitou hrůzou odcitovat to, co zaznělo z úst oněch dvou bratří, kteří mají donést Mubarakovi zprávu o Karovi a jeho lidech a díky lsti hostinského Ibarka se "zdrží" v jeho hostinci kousek před Strumicí (Ostromže). Jeden z nich prohlásí: "Copak je hřích zabít ďaura?". A druhý mu odpoví: "Ne, to je naopak záslužná věc.Kdo zabije křesťana, postoupí o jeden stupínek výše k nebi! To je staré učení, na které dnes mnoho věřících nedbá. Svrbí mě prsty, když si pomyslím, že budu moct tomuto cizinci v Ostromci prohnat hlavu kulí." Inu, odkud to asi Karel May měl? A jak se za ta skoro dvě století svět islámu vyvinul? Že by nijak? Obávám se tak maximálně, že až to třeba příště vyjde v Německu, tak tyto pasáže neprojdou přes multikulti cenzuru. A když jsme u té multikulturnosti - když člověk čte, jak úžasně se měly ty jednotlivé balkánské národnosti rády a hlavně jak žily v toleranci a souladu bez ohledu na původ a náboženství, říká si, že by tyhle mayovky měly být snad povinnou četbou na leckteré "univerzitě"...

28.07.2018

Čtvrté pokračování celého cyklu je také velmi zajímavé.Přesto,že jsem tuto knihu četl již několikrát,neustále se mi líbí a dokáže mě udržet v napětí.

"Zemřel jsem" není od vypravěče příliš důvěryhodná věta, nemyslíš, Karo ben Nemsí?
Každopádně mě ten moment zaskočil. Také mě pobavila scénka s mlsným mezkem a "požehnanou Rumélií", jak nazval Kara ten kraj, když nacházel na cestě housky a následně je dával Ríhovi :)

07.01.2017

Dobrodružství v evropské části osmanské říše se mi vždy líbila o trochu více. Cesta balkánským poloostrovem je pro hlavní hrdiny podobně nebezpečná jako předchozí cestování v Africe nebo v Kurdistánu, ale je navíc okořeněna napínavým pronásledováním členů zločinecké organizace. Ještě více zde vynikne pronikavý intelekt Kara ben Nemsí, díky nemuž dokáže vybřednout z každé šlamastiky. Ovšem ne vždy se může sebevědomá odvaha vyplatit. Pamatuji, jak jsem byl v dětském věku překvapen až šokován, když jsem četl slova: "Zemřel jsem." Do té doby jsem si nedokázal představit, že by můj oblíbený hrdina mohl také zemřít. V tomto díle k tomu téměř došlo - o to více pak pro mě bylo čtení napínavější. 90%

23.04.2015

Vynikající série, umocněná i krásným zpracováním vydavatelství Olympia. Krásné kresby Gustava Kruma vystihující atmosféru.
Pro všechny díly platí, že popisy ušmudlaných Turků, Arabů, či Balkánců, prostě všech lenivých synů Orientu, patří k tomu nejvtipnějšímu z pera Karla Maye vůbec.

1) První díl Pouští začíná několika samostatnými epizodami v Tunisku a Egyptě uvádějícími do děje pozdější padouchy, pak už se děj ale usazuje a začíná běh napříč Arábií, Old Shatterhand - zde Kara ben Nemsí prchá z Mekky, jeho průvodce Hadží Halef Omar je vtipný chlapík a skvělý a neohrožený ochránce, Šejk Muhammad Amín důstojný představený kmene Haddadů, Ajša z kmene Atejbů podmanivá a ojedinělá, ale kdo mi učaroval nejvíc? Sir David Lindsay! Je dokonalý. Pravý Angličan, vědom si své britské převahy nad okolním světem. Neumí kváknout ani slovo jinak než svou mateřštinou a je tak na Kara ben Nemsího odkázán, když ale ví, o čem je řeč, pak je stejně odvážný, duchaplný a schopný jako Kara ben Nemsí. Není v jeho stínu ale vedle něj, skoro jako na západě Vinnetou. A především je Lindsay naprosto nad věcí, protože co jsou všechna nebezpečí proti vášnivé touze vykopat a věnovat britskému muzeu fowlinbulla (asyrského okřídleného býka) Bez motyčky ani krok :-)

2) Druhý díl je pro mne asi nevtipnější a nejlepší z celé série. Putujeme divokým Kurdistánem. Dokončuje se příběh Alí beje a jeho Jezídů (v souvislosti s jejich genocidou islámským státem r.2014 jsem o nich slyšel poprvé a zde je Karel May krásně popisuje a chválí před 150 léty aniž vytáhl paty z Německá - smekám). Podstatná část knihy nás zdrží v Amadíí u báječného Selima Agy a jeho květiny Mirsely. A když ji opustíme dosahuje dokonalosti sir Lindsay při lovu na medvědy. V nebezpečném okamžiku nezaváhá ani na okamžik! Zajetí, boj, horkokrevní svobodní Kurdové a jejich hrdost i krvavá historie a nakonec duch jeskyně (stařenka jejímž předobrazem byla Mayova babička), který vše napraví. Tady by to celé mohlo končit.

3) Ve třetím díle musíme zpátky z Kurdistánu a do Bagdádu (a dál do Cařihradu), to je opravdu přes světlé chvilky nejtemnější díl. Loučení navždy s některými postavami (Muhammad Amín či Peršan Mírzá) a s jinými dočasně. Všude zaostalost, krevní msta, špína, beznaděj, mor. Velmi sugestivní popis. Jediné co člověka těší, když se morem nakazí i Kara ben Nemsí a Halef, je vědomí, že oni se z toho jako vždy vylížou :-) a cesta povede dál. Zjevují se tu totiž padouši Ibrahim Ma'múr a Armén Barúd el Amaza z prvního dílu a cesta vede do Cahřiradu a dál na Balkán. Ještě v Sýrii, pod velkolepými troskami starověkého Baalbeku si Kara ben nemsí povzdechne: "Jaký to rozdíl mezi pokolením, které zvládalo tak mohutnou hmotu, a tím, které opírá své ubohé chýše o zdi trosek!" Mluví mi z duše.

4) Na Balkáně začíná tak trochu onemaneshow Kary ben Nemsího. Halef tropí hlouposti, dva noví druhové jsou méně výrazní a tak je vše na Mr.Karovi. Charakteristika tučného taškáře Bošaka i dalších nutí k smíchu. Vedle moudrých biblických výroků z úst Kary hluboce pokýváte hlavou nad hodným synem knihkupcem Alím: " Vzývám Všemohoucího, aby mi otce ještě dlouho zachoval. Otce a matku máme jen jednou. Zemřou-li, pak vezme hrob dítěti to nejdražší a žádný člověk na světě už s nám pak tak dobře a pravdivě nesmýšlí.“

5) V zemi Škipetarů se pokračuje ve stejném duchu jako ve čtvrtém díle. Stejně jako v něm mi chybí velkorysý sir David Lindsay. Výrazným nepřítelem se stává falešný světec a žebrák v jedné osobě Mübarek, který Karu benNnemsího nenávidí celou svou černou bytostí, přesto je to na neomylného Almána málo. Kara zvládá vše i s vyvrknutým kotníkem, což je jediné zranění, které si sám způsobí v jinak snadném boji s padouchy Alacyi. Vše směřuje k Žutovi.

6) Vyvrcholení a závěr série. Halefovo mlsání, lov na medvěda, likvidace nepřátel v soutěsce, pak strhující přemožení Peršana Žuta, a vypořádání se s vrahem Hamídem ela Amazou z prvního dílu. Znovu se setkáme s Lindsayem, byť z něho zde dělá autor trochu nešiku, což mne maličko mrzí. Loučení je nostalgické a Halefův závěrečný dopis Karlovi do Německa moudrý jako ponaučení staroegyptského mudrce: „Buď vždy spokojen a nereptej! Buď vždy ctnostný a vyhýbej se hříchu a zločinu! Buď vždy střídmý, skromný, ochotný a varuj se opilství!“

29.07.2013

V téhle skvělé, skvělé knize – viz. třeba kapitolu 12, v níž Kara ben Nemsí svou velkomyslností a moudrostí od sebe odvrátí krevní mstu – používá Kara ben Nemsí-Old Shatterhand své snad nejmalebnější falešné jméno (možná s výjimkou psychedelického Old Firefoota z jiné, západní knížky): šaríf Hádží Šeháb Eddin Abd el Káder ibn Hádží Ghazálí al Farábí ibn Tábit Merván Abú'l Ahmed Abú Bašar Hadíd eš Šonohar.