Užít si rozvod do poslední slzy

4/5
Knížku jsem si mohla přečíst díky samotné autorce, která mě oslovila. A i když to není úplně můj šálek kávy, ráda jsem se do ní pustila a jsem vážně překvapená, jak moc mě zasáhla.
Čekala jsem příběh o konci vztahu, ale dostala jsem příběh o začátku. O začátku ženy, která se po letech vztahu probudí, zjistí, že už se sama sobě skoro nepodobá a rozhodne se to změnit.
I když sama rozvod neřeším, některé věci byly až nepříjemně blízké. Ten pocit, když se po dlouhé době podíváte do zrcadla a řeknete si: „A kdo vlastně jsem?“… to zná mnohem víc lidí, než si chceme připustit.
Kniha je otevřená zpověď. Bez obalu, bez filtru, bez snahy dělat ze sebe hrdinku. Je tu bolest, vztek, prázdnota, strach z budoucnosti… ale i malá vítězství, která působí jako světélko na konci tunelu.
Co mě překvapilo? Jak rychle se to čte. Kniha je krátká, ale myšlenkově hodně silná. Je to jako poslouchat, když někdo poprvé upřímně mluví o tom, co ho bolelo a přitom víte, že tohle sdílení stálo obrovskou odvahu.
Autorka popisuje momenty, kdy se vám svět rozpadne pod rukama a vy přesto jdete dál… i když vůbec nevíte jak. A místy to bolelo i mě, ačkoliv to není můj příběh.
Ale vedle bolesti tu je i něco jiného síla. Síla začít znovu, uvěřit si, poskládat sebe sama po kouskách zpátky. A i když některé pasáže byly osobnější, než bych sama potřebovala, chápu, proč je potřebovala napsat právě takhle.
Tohle není knížka, která vás pohladí po hlavě. Spíš vás zastaví a nechá přemýšlet: „A co bych udělala já?“
Doporučuji všem, kdo mají rádi příběhy skutečných lidí syrové, opravdové, nevyretušované. Takové, které se nebojí říkat věci nahlas.

Více recenzí na mém instagramu: @knizni.holka

Užít si rozvod do poslední slzy je prvotinou české autorky, @veronika_mrazkova_autorka_knih. Dostala jsem přímo díky autorce možnost si knihu přečíst. Ze začátku jsem trochu váhala, jestli se do knihy pustit, nejsem ani vdaná, a hned přeskakovat na rozvod… Ale po přečtení anotace mi došlo, že to není jen kniha o ztrátě.
.
Kniha není nijak dlouhé, ale to co není ve stránkách, rozhodně dohání obsahem. Už od první chvíle je jasné, že má čtenář před sebou silný životní příběh a není to tak ani knížka ke kafi, ale spíše na zamyšlení. Celá kniha je zpovědí ženy, která si prošla těžkým úsekem života.
.
I když život vypadá idelicky - láska ze střední, svatba, děti, dům, dovolené… Není všechno zlato, co se třpytí. Co když člověk zapomene na sebe a začne se ztrácet jak své polovičce, tak i sám sobě? Kniha mapuje i tuto část života, kdy se člověk hledá a dělá co může, aby životu stačil.
.
Kniha je napsaná čtivě, opravdu řádky ubíhají před očima. Ale musíte jí dát šanci. Narazila jsem na takové dva typy recenzí - jedny autorku obdivují, jiné knihu považují za až moc osobní zpověď. Já se kloním k té první a tleskám za to, že šla autorka s kůží na trh, tohle muselo stát odvahu a úplně chápu, proč to muselo jít ven. Vypsat se je skvělá cesta.
.
Pokud by se Vám kniha nechtěla číst, můžete na Doniu podpořit vznik audioknihy, kterou by měla namluvit Jitka Asterová, pokud se povede částku vybrat.
.
Kniha Užít si rozvod do poslední slzy je hodně osobní, je to bolavé čtení, ale i příběh o hledání sebe sama. Objevují se tu i myšlenky esoteriky, s těmi jsem úplně nesouzněla, ale snažila jsem se pochopit, co tím autorka chtěla říci. Myslím si, že kniha si své čtenáře určitě najde a rozhodně má sílu pomoci, podívat se na věci i jinak.

Nedočteno. Myslím, že některé životní zkušenosti jsou natolik intimní až nepřenosné.

,, prostě za to, že jsem,,

Osobní zpověď z rozvodu, průběhu, vlastního pocitu selhání, bolesti, smutku, beznaděje, otázek - co bude dál, zvládnu to, jak fungovat?..
Autorka popisuje své pocity, události a také své uvědomění, své chyby a vrací se do bolestných chvil.
Někdy ta cesta není jen o tom se rozvést a je konec, naopak je důležité jít dál a pracovat na sobě, začít u sebe a být zase šťastný, ale! Ta cesta není úplně jednoduchá přijdou výčitky, nenávist, sebezapření, méněcenost, křivda...
Ale je moc důležité se pomalu zase posouvat vpřed a snažit se získat pevnou půdu pod nohama, ale není to hned. Musí nastat léčebný proces duše, těla, mysli.
Přichází výčitky a strach, ale každá prohra má i svou výhru a tou je uvědomit si, že můžu, že opět mohu být šťastná a vše si splnit.
Bylo zajímavé číst všechny ty myšlenky a události, které autorka prožila. Jak vlastně je důležité jít dál a uvědomovat si co jde zlepšit, kde začít. Když pak přišla nová láska a opakovali se stejné vzorce, jak byla důležitá komunikace a chuť řešit.

Takové knihy jsou potřeba, mohou pomáhat dalším lidem vyrovnat se s bolestí, nebo událostí, která je potká a vlastně si myslím že každý si tu kousek najde, ona i ta práce na sobě a uvědomění je obrovský kus úspěchu.
Knížka je krátká, čte se rychle, asi je tu popsané, tak nějak trošku vše, ale za mě to mohlo být delší a popsáno více událostí, větší zasvěcení, ale zase chápu, že to je těžké téma a možná už autorka více psát nechtěla. Fajn čtení pro uvědomění.

Určitě každá žena, která si prochází tímto obdobím by jsi tuto knihu měla vzít do ruky a přečíst si myšlenky a poznatky autorky. Věřím, že to leckteré ženě pomůže zvednout své sebevědomí.
Takže ženy( možná i muži pokud chcete vědět jak se ženy občas cítí) vezměte knihu do ruky a začněte vysílat svou pozitivní energii do Vesmíru.

Děkuji autorce za poskytnutí knihy.

Tohle čtení bylo opravdu otevřené z autorky strany. V knize mam sposty poznacdnych vet a myslenek které mne zaujali nebo se mi líbili.

Celá kniha me velmi bavila.

Rozvod. Slovo, které je strašákem všech šťastných manželství. Když se ze slova stane fakt, většinu lidí to položí. Stejně na to pohlížela i autorka. Postupem času ale zjistila, že "vše zlé je k něčemu dobré".

Veronika si pro čtenáře připravila velmi osobní zpověď. Provádí čtenáře svými strachy, proudem slz, odmítáním a přijetím. Troufám si říct, že každý v její knize najde něco, co vás donutí se zamyslet nad svým partnerským vztahem.
Kniha je neuvěřitelně čtivá a i přes svoji útlost nutí přemýšlet. I když nemám stejnou zkušenost jako autorka, s mnoha jejími názory jsem se naprosto ztotožňovala.

Věřím tomu, že někomu mohou některé pohledy nebo názory vadit. Mně nicméně kniha a názory v ní sedly jako "prdel na hrnec" a osobně mohu knihu rozhodně doporučit!

Autorčina první a hned autobiografická kniha. Popisuje svůj rozvod od začátku do konce.

Její bývalý manžel byl, jestli jsem to dobře pochopila, také její první přítel a byli spolu od střední školy. Vdávala se ve 22 letech. Měli dvě děti a autorka se začala ve vztahu cítit nešťastně. Poslední dvě věty znám jak své boty a ano, také jsem se rozvedla.
V knize mi přišlo zvláštní, že žádost o rozvod podal bývalý manžel a nebylo mi vlastně jasné, proč k tomu došlo. Možná měl jeden z nich jinou známost nebo oba a možná už před rozvodem. Není mi také jasné to, že když ona vlastně v tom vztahu být nechtěla, tak proč byla pak tak zdrcená z rozvodu.
No každopádně si myslím, že tady by možná zafungovala manželská poradna. Nevím.

Že muži nepřenesou přes své ego žádný nezdar, což rozvod vlastně je, je známé. Že pak začnou dělat naschvály a být zlí je klasika.

Kniha je asi vhodná pro ženy před rozvodem, jsou tam popsány všechny fáze, stěhování, nový byt, rozvod, soud, ospod a střídání dětí, nový parter a jeho dítě atd.

Některé myšlenky tam jsou moc zajímavé, ale pak se k nim přidají znamení z Vesmíru a ženské kruhy a to nedávám. Škoda.

Každopádně je vždy důležité si najít muže, který není dítětem závislým na své matce. A matky musí uvolnit místo po boku svých synů jejich ženám nebo ti chlapi prostě nedospějí a vztahy jim nebudou fungovat. Jasný? :-)

Četla jsem díky štafete a myslím,že kdyby to bylo formou románu líbilo by se mi to víc.. rozhodně zajimave čtení, které může dodat naději a psychickou pohodu ženě po rozvodu

Přiznám se. Do štafety jsem se přihlásila jen kvůli obálce a názvu. Nečetla jsem anotaci, neznala autorku.
Rozvod. Slovo, které většinu z nás děsí a přitom je součástí každodenního života. Jak vztahy snadno začínají, tak trochu složitěji končí. A o tom je tahle knížka.
O slzách, selháních, smutku. Ale také o lásce, sebedůvěře a volnosti. Autorka píše tak autenticky a čtivě, že jsem si čtení knihy doopravdy užila. Kratičké kapitoly a zajímavé myšlenky jsou prostě zárukou pro čtivou knihu.
Než jsem knihu začala číst, hodně jsem se obávala toho, aby to nebyla kniha plná nenávisti a hledání každé chybičky na exmanželovi. Velmi mile mě překvapilo, jakou dávku sebereflexe autorka do knihy vložila. Není to tedy, co on udělal špatně, ale je to spíše o tom, co se NÁM a mě příliš nepovedlo a jak jinak jsem to mohla udělat.
Byť jsem si rozvodem nikdy neprošla (a moc doufám, že nikdy neprojdu), dokázala jsem se do spousty úryvků vcítit.

(SPOILER) Ke knize jsem se dostala díky knižní štafetě. Čekala jsem od knihy trochu něco jiného. Nějaké velké drama, nějaký humor a špetka ironie. Ale je to spíše takový průměrný příběh ženy (zpověď), která se rozvádí. Holt se změnila, manžel to nepobral a tak šli od sebe.

Knížku mi půjčila kamarádka, protože se s autorkou osobně zná. Musím říct, že jsem čekala něco trochu jiného. Přitom autorka má velmi skvělý literární talent a text jako takový byl velmi čtivý. Umím si představit, že by napsala román nebo detektivku. Je ale pravda, že pár myšlenek se mi líbilo a donutilo mě k zamyšlení :-)

Můj názor:
Některé pasáže na začátku byly napsány tak, že jsem si je musela přečíst 2x, abych je pochopila, ale pak už se kniha četla skvěle. Jedná se o autobiografii a autorka popisuje, jak se vyrovnávala s rozvodem. Jako rozvedená, jsem srovnávala pocity a zkušenosti s autorkou. Někdy jsem naprosto souhlasila a přesně vím o čem píše a v pár případech jsem s ní nesouznila, ale to je v naprostém pořádku, protože každý vnímá dané situace jinak. U čtení jsem se pobavila, ale musím říct, že jsem byla i naježená, protože popis přístupu muže a některé její (vlastně každé ženy) naivní myšlení je prostě nepochopitelné. Knihu jsem měla možnost si přečíst díky knižní štafetě přímo ve spolupráci s autorkou.

Recenze:
Veronika Mrázková ve své knize Užít si rozvod do poslední slzy nabízí svěží pohled na složité téma, které je často zahaleno smutkem a stigmatem. Přestože se jedná o příběh, který vychází z těžkých životních okamžiků, autorka přistupuje k tématu s nečekanou dávkou humoru, ironie a citlivého pochopení.

Kniha sleduje cestu hlavní hrdinky, která se snaží vyrovnat se s rozvodem – procesem, jenž ji nutí přehodnotit nejen své vztahy, ale i sebe samu. Zatímco by čtenář mohl očekávat příběh plný melancholie, Mrázková dokazuje, že i v těch nejtemnějších momentech lze najít světlo.

Autorka mistrně kombinuje emotivní hloubku s odlehčenými momenty, které čtenáři pomáhají vidět rozvod jako příležitost k novému začátku, nikoli konec všeho.

Styl psaní je lehký, čtivý a okořeněný vtipnými momenty, které odlehčují jinak vážné téma. Mrázková dokáže kombinovat humor s hlubšími myšlenkami tak, že text působí vyváženě a inspirativně. Vedlejší postavy, ať už přátelé, rodina nebo kolegové, dodávají příběhu rozmanitost a pomáhají vytvářet obraz životního chaosu i podpory.

Hlavním poselstvím knihy je naděje. Autorka čtenáře ujišťuje, že i po bouřlivém období lze znovu najít radost, smysl života a cestu k sobě samému. Kniha je proto nejen zábavným čtením, ale i inspirativním průvodcem pro ty, kdo hledají světlo na konci tunelu. Je to kniha nejen pro ty, kteří mají zkušenosti s rozvodem, ale pro všechny, kdo hledají inspiraci, odvahu a trochu smíchu v těžkých časech.

“Jenže takhle funguje Vesmír. Nedá nám to, co chceme, dá nám přesně to, co potřebujeme.

“Nikdy nejsme sami a to, co se nám děje, se děje dobře.

Veronika nám popisuje svou cestu nejen rozvodovým řízením, ale také svou proměnu a uvědomění si sama sebe.

Kromě jejího osobního příběhu je to kniha plná hezkých a zajímavých myšlenek - s mnohými jsem souhlasila. Na mě působila tak nějak motivačně a bavila mě.

Myslím, že knihu ocení především ten, kdo alespoň trochu vnímá sám sebe nebo se to chce naučit a taky ten, kdo věří, že všechno se děje z nějakého důvodu.

Tato kniha není návod na dokonalý rozvod a není to ani návod na dokonalý život po rozchodu. Je to zpověď ženy, manželky, matky, která si tím prošla a může sdílet své pocity, které ji po celou dobu provázely.

Vždy je to součást obou partnerů. Každý má svojí pravdu a nelze říct, že je špatná. Manželství je o kompromisech, o úctě k druhému partnerovi, o lásce, pochopení, …

Je toho mnoho a musí to přicházet od obou partnerů. Pokud to od jednoho nepřichází, většinou to nevydrží. A souhlasím s Veronikou, než být v nefungujícím vztahu, je lepší jít od sebe a je to lepší i pro děti, i když to v prvním momentu tak nevypadá.

Kniha je hlavně o cestě k sobě samé. Filozofování nad tím, jak se chováme k sobě a mít se rád. Pro někoho jsou to prázdná slova, ale ono to tak je… svou rodinu miluju, ale člověk musí dělat i něco, co uspokojuje jeho. Přináší potěšení jeho duši. Jinak se ve vztahu dusí a je to jen o povinnostech.

Je to o tom, mít rád svůj život a občas nám to musí jen život připomenout. Život je příliš krátký, abychom ho žili v nenávisti a odpustit druhému za bolest, kterou nám způsobil udělá dobře především nám.

Tato kniha není návod na dokonalý rozvod a není to ani návod na dokonalý život po rozchodu. Je to zpověď ženy, manželky, matky, která si tím prošla a může sdílet své pocity, které ji po celou dobu provázely.

Vždy je to součást obou partnerů. Každý má svojí pravdu a nelze říct, že je špatná. Manželství je o kompromisech, o úctě k druhému partnerovi, o lásce, pochopení, …

Je toho mnoho a musí to přicházet od obou partnerů. Pokud to od jednoho nepřichází, většinou to nevydrží. A souhlasím s Veronikou, než být v nefungujícím vztahu, je lepší jít od sebe a je to lepší i pro děti, i když to v prvním momentu tak nevypadá.

Kniha je hlavně o cestě k sobě samé. Filozofování nad tím, jak se chováme k sobě a mít se rád. Pro někoho jsou to prázdná slova, ale ono to tak je… svou rodinu miluju, ale člověk musí dělat i něco, co uspokojuje jeho. Přináší potěšení jeho duši. Jinak se ve vztahu dusí a je to jen o povinnostech.

Je to o tom, mít rád svůj život a občas nám to musí jen život připomenout. Život je příliš krátký, abychom ho žili v nenávisti a odpustit druhému za bolest, kterou nám způsobil udělá dobře především nám.

Při nabídce štafety, kterou pořádala @knizni_blizenec jsem nejdříve koukla jaký je to žánr. Pro mojí smůlu jsem se podívala zrovna na první odkaz a to pointu (jelikož tam byla kniha vydána). Tam je zmíněno, že se jedná o ženský román s humorem, takže jsem hned psala Markétce, že se štafety ráda zůčastním.

Vždy se koukám ohledně žánru a jiných informací na databázi a tady je ta chyba, že jsem to tentokrát neudělala. Protože já biografii do svého oblíbeného žánru vůbec nezařazuji. Tento žánr jde úúúplně mimo mě a celkově mě nebaví.

A tady už jste si museli domyslet, že je nějaký problém. Celkový příběh a psaní autorky mi nesedlo. Do čtení jsem se nutila a kdyby to nebyla štafeta, tak knihu po pár stranách odložím a už nikdy neotevřu. Stále jsem čekala na ten humor, nebo zmínku rom prvků.

Kniha byla těžce napsaná a hrozně mi vadily dlouhatananáské věty, které byly i přes několik řádků. Další co mi vadilo byly témata o vesmíru, esoterika a duchovní cesty, tohle jde opět úplně mimo mě.

Co bych ocenila více rozepsat, byly zmínky o nevlatní dceři. Tím málem co bylo zmíněno se vyobrazila v nepěkném a hrozně negativním světle. Určitě si každý najde to své v knize a pro mě to bylo to, že jako matka a manželka, nesmím vše nechávat jen na svých bedrech.

Moc mě mrzí, že jsem negativní, takže knihu ani nehodnotím, protože tento žánr vůbec nečtu, a teď už fakt vím proč. Omlouvám se autorce, ale každá kniha si najde vlastní čtenáře, jen já jsem to tentokrát nebyla.

Ke knize jsem se dostala tak, že mě autorka oslovila na sazbu, nakonec knihu sázel někdo jiný. Ukázka z knihy mě ale zaujala a tak jsem si ji pak koupila.

A k samotné knize... mám z ní takové rozporuplné pocity. Jako by to bylo pořád nahoru a dolů, spíš teda dolů, dolů, trochu nahoru a zas dolů, ale zuby nehty se snažím, aby to byl i tak pozitivní prožitek. A vlastně nevím, jestli je tohle snažení dobře nebo špatně - pro autorku. Pro čtenáře to může být ale nakopávající ve smyslu, že i to špatné přinese něco dobrého. Ke konci knihy je právě takový seznam, co všechno to mimo jiné autorce přineslo.

Verča v knize tvrdí, že rozvod pro ni byl jedna z nejlepších věcí, která ji v životě potkala. Říkala jsem si, proboha, však rozvod spíš každého semele, jak to může být něco super? A tak jsem se s chutí začetla. V knize se dočítáme o manželství, které prostě jednoho dne manžel úplně zařízl s tím, že se chce rozvést. Pro Verču to byl šok. Totální. V jejím nitru se objevil nový pocit. Pocit viny a výčitek, že nedokázali s manželem žít ve šťastném a prosperujícím manželství. Bolelo to, semlelo ji to, ale víte co? Verča se oklepala, povstala jako Fénix z popela a ano, dokázala si na tom všem ošklivém najít to hezké. Byla hrdá, že se jí povedlo osamostatnit, že zjistila, že není odkázaná na mužskou pomoc, třeba při stavění nábytku a že cítí nečekanou svobodu. Ač bylo rozvodové období těžké psychicky, ona si z něho odnesla obrovskou sílu, uvědomění si sebe sama. Po čase poznala nového partnera a i zde se nám svěřuje se svými pocity a problémy, které vztah dvou dospělých lidí s vlastními dětmi přináší.

A jak se kniha líbila mně? Bohužel, musím zcela upřímně přiznat, že některé pasáže mi absolutně nesedly. Pro mě byla kniha chaotická, kdy se skákalo z tématu na téma. Mám problém, ale to je jen čistě moje věc, když se do příběhů začnou tahat témata o splynutí s Vesmírem a jakmile přišlo téma ženských kruhů, tak jsem věděla, že tady se s autorkou zcela rozcházíme. Moc mě to mrzí. Tím ale rozhodně neříkám, že je kniha nějak špatná, to určitě není. Spousty žen, které si zrovna prochází rozvodem v ní může najít cenné rady. Já mám manželství již 18 let spokojené. Proto jsem asi nedokázala autorku zcela pochopit. S některými myšlenkami však naprosto souhlasím. Třeba s tou, že žena by neměla být otrokem rodiny a chtít být naprosto dokonalá v péči o domácnost, děti, manžela a ještě v zaměstnání. I žena, matka a manželka potřebuje mít čas pro sebe.