Stráže! Stráže!
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459/zemeplocha-straze-straze-459.jpg
5
1943
204
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 8. díl >
Jakýsi tajemný noční tvor mění obyvatele Ankh-Morkporku v něco, co silně připomíná tablety živočišného uhlí. A tady začíná obtížný úkol kapitána Elánia, velitele Noční hlídky městské stráže. Ve městě plném zmatků, tablet živočišného uhlí, tajných spolků a bláznivých chovatelek draků pátrá kapitán a s ním muži hlídky – seržant Tračník, desátník Nóblhóch i nově příchozí svobodník-čekatel Karotka – po stopách vedoucích k rozřešení celé záhady.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1995 , TalpressOriginální název:
Guards! Guards! , 1989
více info...
Přidat komentář
První setkání s městkou hlídkou ve fantasy "detektivce". Karotka, Elánius a Noby se okamžitě katapultovali mezi moje nejoblíbenější zeměplošské postavy. Zmínit musím i obchodníka Kolíka Aťsepicnu, protože každá scénka s ním je naprosto skvělá. Příběh je výborný, ikdyž je hodně rychle jasné kdo je pachatel. Kniha zaslouženě patří mezi moje nejoblíbenější Pratchettovky.
Zdaleka nemám přečtenou celou Zeměplochu, přesto se (s potěšením) vracím k těm, co jsem už v minulosti četla. (U některých dílů, pravda, po 20leté odmlce.) Je to jako se starým přítelem, se kterým hned navážeme na společnou notu. A navíc v podání J. Zadražila se jedná o opravdovou audiolaskominu. Pustila jsem se téměř hned do čtení Noční hlídky a v hlavě mi u jednotlivých postav jede jeho hlas a dikce. Doporučuji!
Krást magické knihy se nemá. Já to říkám pořád. Takové knihy by prostě mizet neměly. Vždycky z toho nevzejde nic dobrého. Ovšem, z tohoto obdivuhodně kouzeleného koktejlu vyleze pořádný kopec zábavy. Kde jsou opět všechny indgredience dokonale vyváženy a bezva vychuceny. Osmá návštěva v Pratchettové světě se skvěle vyvedla. Přesně kniha do těchto šedivých dní. Karotka nemá chybu.
....“Co se děje?” zeptal se Elánius moře pozvednutých tváří. “To jste nikdy neviděli, jak se zatýká drak?”...
Ani já neviděl ani nečetl.
Až v tomto mém dalším pokusu o seznámení se s Úžasnou Zeměplochou Terryho Pratchetta.
A tentokrát to vyšlo.
Smál jsem se až mi tekly slzy z očí, prožíval úžasná dobrodružství a trampoty Noční hlídky, lemované hrdinskými činy, učil se jak přivolati sobě draka,užíval groteskních situací i jemného a inteligentního humoru .
....“Nestojím o to, nechat se upálit zaživa,” odpověděl mu seržant Tračník. “To by mi žena udělala z života peklo".....
I poselství tam bylo moudré.
O šanci jedné k miliónu,kdy to prostě musí vyjít.
Nebo to bylo milión ku jedné?
Každopádně si další příhody Noční hlídky velmi rád přečtu.
Jako spousta lidí jsem se Zeměploše dlouho bránila, ale po mnoha doporučeních jsem jí dala šanci a rozhodně nelituji! Myslím, že Stráže! Stráže! byl ten hlavní zlom, kdy jsem těmto knihám propadla, díly s Hlídkou jsou prostě nejlepší :). Pratchettův humor je mi neskutečně blízký a v kombinaci se skvělým překladem do češtiny se této sérii nedá nic vytknout.
Knihu jsem dočítal v den, kdy:
1) Se slavil den České státnosti, den zákona č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu Československého, v den Masarykův a v den Rašínův
2) Na Václaváku pobíhala banda imbecilů, vedených individuy jako je opice Lubomír Volný, či Paroubek a Konečná. V Brně zase, sídelním to městě mé alma mater, pobíhá Okamura. Tito všichni nabízejí revoluci, příklon k jakési zmrzačené verzi Pansavismu. Kramář by patrně byl spokojený, otázkou je, zda by v takovém stavu mysli byl i Masaryk, kterým se tak rádi ohánějí. Ruský car nás spasí. Vivat revoluci.
Stráže! Stráže! mají, jak už toho u Zeměplochy bývá, poměrně rozsáhlé instrumentárium motivů, které mohou v tu kterou chvíli vytasit. Jedním z nich jsou „narozeniny demokracie“, revoluce (pakliže jsou volby jejím „svátkem“). Nu, knihy nám ukazuje, že revoluce může být právě tak pohřbem… Čehokoliv. Ať už metafyzicky dokonalé tyranie (jakou je Ankh-Morpork), či zcela banálně nedokonalé demokracie – kterýžto pokus, pokus o pohřeb, sledujeme v přímém přenosu v den, který je pro to možná nejtragičtější. („A to všechno nevyplývá z přemrštěné zvrhlosti, ale z každodenní obyčejné špatnosti těch lidí… Oni přijímají zlo ne tím, že říkají ano, ale protože nedokážou říci ne.“
Kniha tedy do jisté míry funguje jako… sociologicko-politologický experiment. Dost depresivní, pravda. „Pro bono publico!“, aneb i ve zfanatizovaném davu mohou býti jedinci s klasickým vzděláním.
Samozřejmě je kniha i mnoho dalšího. V prvé řadě, je skvělá. Je zábavná. Jako vždy. Bylo skvělé se po čtyřech letech, během kterých jsem přečetl Muže ve zbrani, Nohy z jílu, Hrrr na ně!, Pátého elefanta, Noční hlídku, Podivný regiment, i Buch!, vrátit k prvopočátkům hlídky. Pravda, není tak dokonalá jako ve zmíněných dalších dílech, ale je… rozkošná. Možná její prvky nefungují tak sehraně jako dál, ale… tedy jsou tak nějak nejpřirozenější. Nejedná se o dokonalého Elánia, dokonalého Karotku, dokonalého Tračníka, ani o dokonalého Nobyho. Ale i tak jsou sví a to je na knize velice oceněníhodné. A je to samozřejmě hrozná švanda, co si budeme.
Dále je to „braková detektivka“. Která končí obviněním z několikanásobné vraždy tupým předmětem, konkrétně drakem. Zeměplocha očividně ex naturae parodizuje všechno na co šáhne. Není tomu jinak ani v tomto případě. Pratchett si dělá srandu ze samých fundamentálních základů detektivky a dělá to z pozice literárního mistra. To se samozřejmě vrátí v každém jednom díle hlídky. A pokaždé to bude stejná sranda. (Přemýšlím, s tou parodičností to patrně autor dotáhl nejdále v Mužích ve zbrani.)
A dále je to kniha, která má, jako vždy, své hloubky. Její děj se patrně zdá primitivní (což je) a humor „milý“ (což leckdy není, to se tak jen tváří), ale opět tu máme „hrany“. Karotka je toho, myslím, dobrým příkladem. Tvarizmus, sebeidentifikace se sociálním prostředím, behaviorální předurčení prostředí a kultury. Skvělé.
No… takže je to prostě skvělé, co chtít víc? A omlouvám se za ten úvod, ale…. Nemohl jsem si to odpustit no…
Také jsem se dlouho zmítala v rozladění z jiné vlnové délky stylu příběhu.
Zcela mimořádné postavičky a typ humoru, který mi neskutečně sedí, povýšil Jan Zadražil (chvílemi jsem v jeho hlasu slyšela i Petra Nárožného nebo intonaci Václava Klause :) na excelentní koncert mnoha neviditelných herců.
Jenže. Dlouho to nedrží úplně pohromadě a já se minimálně třináct kapitol topím v zcela bezbřehém, dravém proudu humoru, kde úplně nelze postřehnout odkud kam mě to vše unáší . . .
Každopádně stojí za to vydržet a inteligentní humor dostane nadčasovost protože lidská blbost je bohužel věčná.
"I v davu vzbouřené lůzy, lze najít lidi s klasickým vzděláním." Však kolik jich bylo 3. 9. 2022 na Václaváku?
"Tenhle kšeft s mystikou, to je něco úžasného. Řeknete jim lež a když už ji nepotřebujete, řeknete jim jinou a pochválíte je jak skvěle pokračují po cestě moudrosti. Místo, aby se vám vysmáli, jdou za vámi jako ovce a doufají, že v srdci všech těch lží nakonec přece jen najdou pravdu "
"Nemá céru? Chce, aby našinec zabil draka a nemá céru?"
5/4
2022/31
Dlouho jsem se Zeměploše vyhýbala - myslela jsem si, že mi ten styl se složenými a vymyšlenými slovy bude vadit. Ale četla jsem od Pratchetta Dobrá znamení, která byla skvělá, a vůbec mi i Zeměplochu doporučilo moře lidí.
Na doporučení jsem nezačala od Barvy kouzel, ale od Hlídky, a nemůžu si stěžovat. Má to úžasné postavy, zábavný děj, a kupodivu i ten jazyk mi přijde originální, ne rušivý.
Moje první setkání se Zeměplochou tedy dopadlo nadočekávání dobře. :)
Zcela strhující a naprosto geniální, od začátku do konce jsem se od příběhu nemohl odtrhnout. Epická zeměplocha v té nejčistější podobě. Představení Karotky, Elánia, Nobyho a dalších skvělých postav je skutečně dech beroucí. Jediné co mi trochu vadilo, byl Patricij, který mi zdaleka nepřišel tak suverénní, jako v jiných dílech.
Příběhy s noční hlídkou jsou za mě to nejlepší, co Zeměplocha přinesla. Tak skvělé postavy, že i příběh se dostává na druhou kolej. Nicméně to tak nezůstane napořád. Protože s každou další knihou, kde se hlídka objeví, je lepší a zajímavější.
Série s Noční hlídkou má stoupající tendenci. Určitě doporučuji číst ve správném pořadí.
Terryho Pratchetta jsem si chtěl přečíst už docela dlouho, konečně jsem se dostal do jeho slavného města Ankh Morpork a... přestože jsem očekával něco krapet jiného, druhá polovina už odsejpala vskutku záživně, zkrátka zase jednou knížka, u které mi chvíli trvalo, než jsem se dostal na její vlnovou délku. Ovšem že si (ne)zamilujete strážníka Karotku, to je... to je... šance tak jedna ku milionu ;-)
Covidu se přičítají následky různé. Mám ale dojem, že nečekané zaujetí pro sci-fi a fantasy patří k těm doposud méně zmiňovaným.
Sotvaže jsem totiž doposlouchala Weirova Spasitele a mocně jím dotčena mu nasázela plný počet hvězd, už totéž hrozí – co, hrozí, tak to prostě je! - u Pratchetta. (No ano, Dobrá znamení jsem vstřebala s naprostým nadšením, ale rozuměla jsem tomu tak, že to je zkrátka jedna z výjimek).
K Zeměploše jsem původně ochladla v okamžiku, kdy jsem usoudila, že prostě není možné, aby cosi bylo v oblibě tak všeobecné a já se, byť s ohledem na žánr, nebavila, a rozposlouchala jsem první díl. Doléhalo to ke mně jako vzdálené dunění bubnů. V maďarštině. Absolutně nula. Tragický přednes pana Kantůrka, naprosto geniálního překladatele, tomu nepomohl. Takže nic.
Nevzdala jsem to. Objevy chtějí oběti. Rozpitvala jsem Zeměplochu na příslušné oddíly, pročetla komentáře, skoukla hodnocení a - celkem v souladu s výsledkem - u nás vzápětí (díky kamarádovi, který je načetl) přistály první dva díly Noční hlídky. Můj muž byl nadšen. Já se první kapitolku či dvě zahanbeně plížila příbytkem a strádala.
Bylo! to místy strašně vtipné. Ale „maďarské bubny“, stále vzdáleně přítomné, mi text porcovaly na pouhé fragmenty, jasně - kolosálně vtipné, úžasně interpretované (Janem Zadražilem), ale přesto jednotlivosti.
Vydrž, než se rozjede příběh, radil muž, rochnící se v posledních kapitolách. Zatnula jsem uši a vydržela.
Co vám budu povídat, beztak jste to všichni četli. Je to přesně tak, jak píšete v komentářích. Je to závislost. :)
(Po)bavila bych se ještě víc (pokud by to ovšem vůbec bylo možné), kdyby mi to tak neodbytně nepřipomínalo Farmu zvířat. Kdyby to nebylo tak vnukavě nadčasové. Kdyby - kde že se to vlastně..? Ankh-Morpork? Hmm...
Příběhy z Ankh-Morporku jsou stejně nejlepší. Tento díl měl všechny ingredience - sympatické postavy, skvělou zápletku a hlavně nálož černého humoru. Pratchett ve vrcholné formě.
Moje první kniha od autora a nejsem asi tak nadšená, jak jsem čekala. Nečetlo se to špatně a byly tam fakt vtipné pasáže, ale občas mi dělalo problém vlastně děj pochopit. A bylo pro mě i nezvyklé to, že kniha není členěná na kapitoly a skáče se tam z jednoho na druhé.
Všichni členové noční hlídky jsou super, ale snad nejvíce se mi líbil Karotka. Příběh nejméně o jeden level výš ještě pozvedl svým čtenářským přednesem Jan Zadražil. Srdečně doporučuji k poslechu, nám v autě všechny cesty krásně ubíhaly a někdy jsme si ještě jízdu i prodlužovali. Těch hvězd bych dal klidně šest.
Štítky knihy
draci Zeměplocha hlídka zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Stráže! Stráže! je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 3 193x |
| Čtenářské výzvě | 254x |
| Doporučených | 197x |
| Knihotéce | 826x |
| Chystám se číst | 205x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 14x |
Všechny krásy Zeměplochy, tj. humor ( scénky z bratrstva, trpaslíci, Nobyho hlášky...), skvělé postavy ( Mrakoplaš a právě hlídka jsou u mě top!), to vše poctivě zabalené v hávu fantasy, navíc šmrcnuté detektivkou.... Po přečtení Čaroprávnosti a Morta, jsem drobně zaváhal, ale Stráže! Stráže! definitivně stvrdily mou lásku k Zeměploše. Nelze nemilovat.