Nevídaní akademikové
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46911/zemeplocha-nevidani-akademikove-46911.jpg
4
583
60
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 37. díl >
Do prastarého města Ankh-Morporku dorazil fotbal! Ne ten starodávný, plný hrubého okopávání a odstrkování, ale ten nový, rychlý, kde jsou brankové tyče vyznačeny špičatými klobouky, a s míčem, který udělá bummpin! a vyskočí, když s ním udeříte o zem. Teď musí mágové Neviditelné univerzity zvítězit ve fotbalovém utkání bez použití magie, takže jsou odhodláni vyzkoušet cokoliv. Na fotbalu je totiž jedna věc – jedna důležitá věc, totiž ta, že fotbal obvykle není jen o fotbale. Láska! Góly! Móda! Dvanáct pint Hlemýžďova Starého výstředníka! To vše v nejnovějším díle Úžasné Zeměplochy!... celý text
Literatura světová , Humor , Fantasy
Vydáno: 2010 , Talpress
Originální název:
Unseen Academicals , 2009
více info...
Přidat komentář
Mágové jsou mou nejméně oblíbenou sérií Zeměplochy, fotbal mě taky nebaví, ale tento díl se mi zdá nejlepší z mágské série. Poslední kniha ze Zeměplochy, která mi chyběla k přečtení (kromě Vědy, kterou nebudu už číst, protože mě nebavila).
Starý dobrý známý Pratchett, ráda jsem se vrátila do těch dob, kdy jsem četla ty starší knížky.
Příběh je trochu romantický, hodně humorný, samozřejmě nesmí chybět trochu toho "antirasismu" a narážek, které můžete a nemusíte pochopit. V mém případě jistě u toho fotbalu bylo víc těch, které jsem nepochopila. Ale ty, které jsem zachytila, mě pobavily.
Kolem fotbalu se točí spousta věcí, emocí a sportovní magie a tak se toto dobrodružství panu Pratchettovi nemohlo nepovést. Vtipy v obvyklé míře hojně okořeněné nějakou lidskou pravdou, kterou musel někdo napsat, aby si ji člověk uvědomil.
CITÁTY:
Pravda je rodu ženského, protože pravda je spíše krásná než praktická, pomyslel si Výsměšek, když se dovnitř s bručením a funěním vhrnuli členové Rady. To by také vysvětlovalo rčení, že lež oběhne svět dřív, než si Pravda obuje boty, protože Pravda by se rozhodovala, který pár si má obout.
Tak to jediné mi připadá celkem jasné," ozval se dr. Zďáblíkov. ,,Je těžké nenávidět lidi, kteří jsou od vás daleko. Zapomenete, jak jsou hrozní. Ale sousedovy bradavice vidíte denně."
Koně od koňbusu obvykle nebývají nijak zvlášť rychlí, a když vozka říkal ,,proběhnout", měl očividně na mysli projít", ale nakonec se mu je podařilo přinutit k pohybu aspoň tak rychlému, že většinu stromů u cesty minuli dříve, než se jim okoukaly.
Stranu tři zdobila umělecká ilustrace dříve zmíněné bohyně. Byla, samozřejmě, krásná. Ošklivě zpodobněnou bohyni vidí člověk opravdu velmi zřídka. Možná to má něco společného s jejich schopností srazit člověka na místě mrtvého k zemi.
I když knihy o mázích až tak moc nemusím, tak tato se mi líbila. Děj hodně zpestřily nové postavy - Sráž, Gustýna, Haštal a popis krabího kýblu je nepřekonatelný.
Tento zeměplošský román spadá do podsérie o mázích. Od předchozích dílů této podsérie se však liší tím, že hlavní postavou tohoto příběhu není Mrakoplaš. Přestože se tu párkrát objeví, tak zde pouze proběhne, aby Pratchett mohl vytvořit krátkou humornou scénku, a pak opět proběhne do zákulisí. Nemá zde ani žádnou pořádnou repliku, jakoby Pratchett záměrně nechtěl jeho postavu použít.
Namísto toho do popředí vystupují zcela nové postavy: Skřet Sráž, který má mnoho tajemství postupně se vynořujících z temnoty. Mladík Haštal Nejspíš, u kterého je do zblbnutí opakováno, že své zesnulé mamince slíbil, že nikdy nebude hrát kopanou. Nebo kuchařka Gustýna Motýlokvětá, která je schopná se v rozčilení hádat i s Vetinarim. Nejzajímavější novou postavou je však překvapivě ta, co má v příběhu nejméně prostoru krásná, ale jednoduchá Julie, o kterou se Gustýna stará jako matka o dceru, přestože jsou stejně staré.
Tuto skupinku nových postav pak doplňují mágové, ať už se jedná o již velmi známé postavy Vzoromila Výsměška a Rozšafína Ctibuma, přes rozvíjející se postavu mága temných umění doktora Zďáblíkova, až po zcela nové mágy jako je profesor Macarona. Děkan zde pak má zcela novou roli, zatímco postava Kvestora z děje zcela vypadla.
Hlavním námětem příběhu je sice kopaná, které se musí mágové Neviditelné univerzity účastnit, aby nepřišli o dědictví, ve skutečnosti se tu ale řeší daleko závažnější témata. Pratchett tu díky postavě Sráže řeší další závažné neduhy lidstva xenofobii a genocidu.
Přes hlavní postavy pak také můžete dojít k uvědomění, že by každý měl jít za svým snem a neohlížet se na to, jaký je názor rodiny, nebo co by si o tom pomyslelo vaše okolí.
Milostný vztah mezi Haštalem a Julií se pak velmi podobá osudům Shakespearova Romea a Julie. Místo Monteků a Kapuletů tu akorát jsou znesvářené skupiny fotbalových fanoušků.
Pratchett zde sice neztrácí na svém obvyklém humoru, jeho vtipy se ale čím dál více opakují, kdy se nebojí vykrádat sám sebe. Největší slabinou jsou pak nové hlavní postavy, které až na Julii moc nezaujmou. Přesto je to stále Pratchett, kdy tato kniha mezi čtenáři neuspěje spíše v porovnání s jinými (lepšími) zeměplošskými romány.
Fanoušci Zeměplochy si přijdou na své, i já si "Akademiky" užila. Tématem fotbalu se rozhodně nenechte odradit :-)
Fotbal, rvačky a motívy zamilovanosti. 3 veci, ktoré naozaj nemusím. Humor a napätie takmer žiaden. Za mňa zatiaľ asi jedna z najslabších Zeměploch. Dve hviezdičky dávam za tie asi dve stránky s Mrakoplašom, na tej jeho omluvenke od mamky som sa naozaj zasmiala.
Nemůžu se vyhnout pocitu, že novější z děl pana Pratchetta jsou kvalitativně daleko za těmi staršími. Mám ráda příběhy, kde jsou mágové. Děj jako takový mi nevadil. Samozřejmě jsem se i místy zasmála. Ale celkově mě to nudilo, jak už někdo psal, bylo tu hodně popisů, dlouhých dialogů o ničem, nevyužitých postav (Mrakoplaše sem neměl autor vůbec montovat), případně postav, které bych úplně vyškrtla (Pepe), celé mi to přišlo spíše temné než veselé... Některé postavy jednaly jinak, než jak jsme u nich zvyklí (přespříliš ukecaný Vetinari, velitel Elánius tykající si s arcikancléřem a děkanem) ... Autor má lepší knihy.
Túto časť som odkladala veľmi dlho – jednak je veľmi hrubá, čo ma dosť odrádzalo, takisto mágov až tak nemusím a futbal tiež nie. Ale nakoniec ma celkom príjemne prekvapila. Páčila sa mi. Mágov tu prekvapujúco nie je až tak veľa a hlavnú rolu z nich hrá Výsměšek a Ctibum, ktorých mám celkom rada (nie som fanúšik Mrakoplaša). Ale najviac ma bavili príbehy zamestnancov – vedúcej kuchyne Gustýny (tá mi naozaj sadla), jej kamarátky Julie (krásna tvár, slabší rozum), no a hlavne Sráž, veľmi vzdelaný skřet. Futbal je našťastie väčšinou v pozadí, v popredí sú skôr rôzne vzťahy medzi postavami, ktoré sa mi naozaj páčili. A hlavne ich postupný vývoj, uvedomovanie si samého seba, svojej ceny, svojich schopností. Akurát koniec s futbalovým zápasom mi prišiel trochu rozťahaný, tam už moja pozornosť ochabovala. Ale ináč som si túto časť celkom užila.
Sice delsi, ale opet skvely pribeh ze Zemeplochy. Tentokrat jsou v hlavni roli mi oblibeni magove.
Aaaa, bohové, tohle bylo něco. Fotbal. Fotbal je cosi podivného, co jsem nikdy nepochopil, nikdy si to neoblíbil a vždy si z toho s potěšením dělal srandu. Nevěřil jsem, ooo, já malověrný, že by mě tato tématika dokázala bavit byť z pera pana Pratchetta.
Důležitý je fakt, že tato kniha, pokud vím, nejdelší ze všech Zeměploch, je daleka tomu, aby se zabývala jenom fotbalem. Fotbal je zábavná složka na pozadí, cosi, co pošťuchuje postavy v jejich akcích, rozhodně však není nejdůležitějším tématem. Akademikové rozehrávají několik dílších příběhů, které se proplétají a občas přijdou do kontaktu i s tím fotbalem, no… Ovšem sotva bude někdo popírat to, že i kdyby to opravdu celé bylo o Výsměškovi hrajícím fotbal, stále by to asi byla zábava, zvláště s knihovníkem v brance.
Kniha nám kromě dvou/tří/čtyř romantických příběhů nabízí také Pratchettovo oblíbené téma předsudků, náhled na třídní rozdíly, řešení sociálních otázek, stejně jako náhled na tyranii dovedenou do metafyzické dokonalosti. Jsou nám odhaleny silné i slabé stránky mágů, jakožto i magnetická síla sýru.
Vedle skvělých mágů, Sráže, Hašta, aaaach, Julie, Gustýny, Pepeho, dvou arcikancléřů, dvacetimetrových kuřat, Mrakoplaše (dovolte mi postesknout si, že Zavazadlo nakonec nebylo nasazeno), je nám opět nabídnuto mnoho času s Vetinarim. A musím říct, že každá další scéna s ním mne nutí jej více a více milovat. Dokonce se setkáme s Vetinarim opilým jako doga. Umíte si to představit? Ne? To je v pořádku. Zvláště jedna scéna s patricijem a městským tyranem se mi mimořádně líbila a dovolím si zde jednu krátkou její část odcitovat:
„Tehdy jsem se poprvé dozvěděl o zlu. Je nedílnou součástí samotného vesmíru. Každý svět se otáčí v bolestech. Pokud existuje nějaká svrchovaná bytost, pomyslel jsem si, je na nás všech, abychom byli morálně lepší než ona.“
Zeměplocha je výtvor v pravdě jedinečný a neopakovatelný, to mi nikdo nevymluví.
Tato kniha má opravdu takřka vše a díky tomu je, myslím, důstojným rozloučením se sérií Neviditelné univerzity. Vždy budu na Neviditelnou univerzitu, která nám přinesla tolik šťastných chvil, vzpomínat jako na tu školu, kterou bych upřednostnil před Bradavicemi, jako na tu školu, kde může být pravá zábava.
Zase jedna kniha ve které si hrdinové začnou uvědomovat čeho všeho jsou schopni. A řekl bych, že Gustýna vede, protože dokáže inspirovat jak Liu, s kterou spolupracuje v noční kuchyni, tak Haštata a Sráže. Nakonec ač z noční kuchyně, se prosadí i mezi mágy, kteří si začnou uvědomovat jaké osobnosti pro ně pracují. Stejně tak Sráž, má vliv na Haštata, který se promění z libového frajírka v zodpovědného muže. Najednou si tito lidé uvědomáí, že nemusí čekat co jim život nabídne (a jestli se tak stane), ale začnou si vytvářet vlastní příležitosti a měnit svět kolem sebe. Tyto proměny se však dějí i v dalších přtíbězích ze Zeměplochy a to se mi líbí a vždy to osvěží celý děj.
Pratchetta miluju, ale tohle považuji spíš za slabší z jeho knih. Asi i kvůli tomu, že fotbal nesnáším. Nicméně do série patří a proto jsem ji s chutí přečetl. Už kvůli Pepemu.
(SPOILER)
Jedna z mých srdcovek mezi zeměplošskými díly. Spojení mágů a fotbalu? Jistě! Hlavně s Knihovníkem v bráně. Nejsem nikterak fanouškem fotbalu, s výjimkou akademiků.
Navíc mám ráda Pratchettovy "romantické zápletky", ať už jde o Morta se Smrťovou dcerou, Anežku s upírem, Magrátu s Verencem, nebo Gustýnu se Srážem v tomto případě.
Sráž je velice sympatický skřet a jeho touha zapojit se a najít své místo ve společnosti úžasná.
Také jsem moc ráda za překlad pana Kantůrka a jeho poznámek a za ty recepty, které snad taky jednou vyzkouším.
"Jediné, co dostaneme, je příležitost. Nedostáváme požehnání."
Potřetí... a pořád dobrý.
Když poprvé vyšli Nevídaní akademikové, strhli s sebou poměrně silnou vlnu kontroverze. Jedni je milovali, druzí na tuto knihu házeli špínu. Už to není Pratchett, měl by přestat, je to přeplácané... Ale já si tenhle díl užil na sto procent. Konečně jsem se zase bavil, konečně se mi vrátil ten pocit, že čtu starou dobrou Zeměplochu. Žádné Toničky, Národy nebo Vědy. Takhle mám Ankh-Morpork rád. Jedna z posledních "opravdových" zeměplošských knih.
Terryho zkrátka musíte buď zbožňovat, nebo nesnášet. Já patřím k té první skupině, protože mě přinutí se smát nahlas, protože má ve všem pravdu, protože je prostě génius!
Do tehle knihy se mi vubec nechtelo,jednak proto ze nemam rada fotbal a za druhe ze me dily s magy(vyjimkou je Mrakoplas) moc nebavi.Ale tahle knizka je super.Fotbal tu je jen okrajove a magove me tady taky bavi;)
neviem kam ju zaradit. obcas vtipne pasaze ale v celku nuda. citanie my zabralo viac ako pol roka.musel som sa nutit aby som knihu dorazil.
Můj první pokus s kouzelníky. Kniha jako prakticky všechno od sira Terryho je báječná. Jeho prakticky konstantní podemílání očekávání týkající se děje, postav, charakterů je jedním z konstantních potěšení při čtení jeho knih. Bohužel musím přiznat, že alespoň tato kniha jako reprezentant kouzelnické série mi připadala slabší než ostatní, s kterými jsem se setkal. Nebyla špatná, to ani z daleka, pouze ne tak dobrá (ostatními sériemi mám samozřejmě na mysli městskou hlídku, SMRŤE, čarodějky...). Každopádně jsem se mnohokrát velice hlasitě rozesmál a obzvláště poslední část jsem přečetl jedním dechem, bohužel pro mě trvajícím pozdě do noci.
Štítky knihy
Zeměplocha mágové fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Nevídaní akademikové je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 038x |
| Čtenářské výzvě | 30x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 440x |
| Chystám se číst | 157x |
| Chci si koupit | 84x |
| dalších seznamech | 7x |
Fotbal a mágové, co jiného k tomu dodat. Zábava tam byla neuvěřitelná, ale také nám zde Terry Pratchett ukazuje nové postavy nový pohled na Neviditelnou Univerzitu. Tak jako ostatní díly je i tento dokonalí!