Lehké fantastično

07.08.2020

Paráda. Po Barvě kouzel můj druhý vstup na Zeměplochu. Ta u mě moc neklikla, prokousával jsem se od začátku do konce. Lehké fantastično byl však už případ jiný. Zábavný děj rychle ubíhal a já se ani nenadál a byl jsem na konci. Nemohu se dočkat další návštěvy :).

19.07.2020

"Ankh-Morpork! Perla měst! To není zcela přesný popis, samozřejmě není kulatý ani lesklý . dokonce jeho nejhorší nepřátele by souhlasili, že pokud by museli Ankh-Morpork k něčemu přirovnat, potom by to muselo být kus smetí pokrytý chorobným slizem umírajícího měkkýše."

09.07.2020

(SPOILER) Volné pokračování prvního dílu, co se týče postav, děje i toho, jak moc je to vtipný. Dřív by mě Pratchett asi neoslovil, ale ve třiceti mě hodně baví, sled švihnutých příhod mi prostě ladí do noty. Nedokážu říct, která postava je nejlepší - potrhlej Mrakoplaš, kterej nestojí o to, aby pořád někde visel nad propastí a poté byl všemi nereálnými způsoby zachraňován, turista Dvoukvítek, kterej nepochopil kurzové principy, a tak rozdává bohatství plnými hrstmi, Barbar Cohen, kterej vzhledem ke svému stáří a absenci zubů šišlá, zato se cítí na sňatek se zachráněnou pannou, která ale ze všeho nejvíc chtěla být obětována druidy, a ten pitomec jí to překazil... K tomu se v Mrakoplašovi vzedme vůle vydolovat ze sebe kouzelnickou podstatu, která v něm nikdy nebyla, a vše zakončí epickým soubojem o tajemnou knihu Oktávo a od Dvoukvítka poté obdrží zavazadlo na nožičkách, které neustále mění svůj obsah a požírá lidi i věci, nemluvě o tom, že vládne paletou výrazů, ač nemá oči ani obličej. Těším se na další díl, fakt.

18.06.2020

“Mrakoplaš neobdivuje své okolí, protože mu před očima probíhá celý jeho uplynulý život a překáží mu ve výhledu.”

Původně jsem “Barvě kouzel” z nostalgie přišoupla pátou hvězdu, ale opětovné setkání (po více než čtvrt století) s “Lehkým fantastičnem” mě přimělo hodnocení prvního dílu přitlumit. Protože tohle byla stejně švihlá a ještě zábavnější jízda od začátku až do finále. Terry Pratchett se v úvodních zeměplošských knihách tolik nezamýšlí, nesoustředí se na konkrétní témata nebo nešvary, do kterých by zatínal zoubky svého ostrovtipu. Děj je vlastně jen sledem legračních scének s vachrlatou zápletkou o nutnosti zbavit se mocného zaklínadla, sedícího v Mrakoplašově mozku jako stará ropucha na dně studánky. Žádný intelektuálně náročný humor, prostě čistokrevná sranda pro příznivce fantasy a absurdit.
Čaroděj (nebo něco podobného) Mrakoplaš s nadšeným turistou Dvoukvítkem tentokrát nejsou doprovázeni pouze Zavazadlem. Přibude jim pár svérázných souputníků, především tedy proslulý barbar Cohen a jeho masérka/pedikérka.

“Samozřejmě že Cohen slyšel o poctivém souboji, ale už v mládí se rozhodl, že s něčím takovým nechce mít nic společného.”

Knížku nemá smysl číst bez znalosti “Barvy kouzel”, není samostatná jako většina ostatních dílů série a tudíž ani vhodná pro nováčky, teprve koštující tvorbu Terryho Pratchetta. My ostatní se můžeme bez překážek bavit. Já tedy určitě - zasmála jsem se, spravila si náladu a dávám pět vesmírných těles, aniž by v mém rozhodnutí hrál roli sentiment. “Lehké fantastično” zkoušku časem složilo s vyznamenáním. 85-90%

04.06.2020

Mrakoplaš s Dvoukvítkem pokračují v cestě. Setkáváme se se skvělým Cohenem. Pro mě zábavnější než Barva kouzel a už se do Pratchetta začínám zamilovávat.

26.05.2020

Musím říct, že jsem nejdřív viděla film Barva kouzel a až pak jsem si přečetla knihu Barva kouzla a Lehké fantastično. Oddechová, zábavná kniha.

03.05.2020

Slovami tejto knihy: „Šklebila jsem se při tom jako nekrofil v márnici” a ženiem sa na ďalšiu knihu „bezhlavě jako hejno lumíků.”

06.04.2020

Moje druhé regulérní setkání se Zeměplochou. Oproti Barvě kouzel to bylo slabší. Ale ano, dělo se toho dost, postavy byly stále tytéž potrhlé osůbky... ale některé věci už se lehce okoukávaly (Dvoukvítkova bezelstnost), jiné jaksi ne a ne mě strhnout; a to navzdory hrozbám věcí hrozných a strašlivých. Což je poněkud divný. Na druhou stranu, některé věci o Zeměploše to osvětlilo, což je taky potřeba. Nemůže každý chrám mít jen ohromující zdobné chrliče a nádherné vitráže, musí mít i ty obyčejné, nudné a rovnoměrně ubíhající zdi z obyčejných kamenů... :)
Asi nejvíc mě dostal závěr, loučení Dvoukvítka (ale jo, asi mi bude chybět) a Mrakoplaše. A Zavazadlo, samozřejmě. Jak jen by mohl někdo uvažovat, že se ho vzdá? Zavazadlo je zatím nejgeniálnější zeměplošský vynález, s nímž jsem se zatím setkala. A představa jeho pohledu bez očí... ňuch. :)
Dávám tedy průměr. Audiokniha v podání Jana Kantůrka byla fajn, příjemná oddychovka... ale nic extra strhujícího. Ráda se ale pustím do dalších.

24.03.2020

Další díl téhle úžasné série přečten. Zase jsem se perfektně bavila. Bylo to super a už se těším na další díl.....

05.03.2020

Ide o priame pokračovanie prvého dielu Zemeplochy. Krásna oddychovka, s mierne nejasnou porciou tém na zamyslenie. A obrovským kopcom srandy. Jedna zo sérií, ktorá zavinila moju závislosť na fantasy. Zrejme doživotnú...

23.02.2020

Môj prvý Pratchett... počúval som to ako audio v prednese pána Kanturka a úprimne som nevedel o čom tá kniha je a pripadal som si dosť hlúpo, keď som čítal komentáre nadšených fanúšikov... po rokoch keď som dostal do ruky audio Stráže! Stráže! v podaní Jana Zadražila som pochopil, že geniálny prekladateľ ešte neznamená, že bude dobrý aj v prednese...

18.02.2020

Jsem nadšená, výtečně jsem se při poslouchání audioknihy v podání p. Kantůrka bavila. Pěkný příběh, ale abych pravdu řekla, bylo by mi jedno o čem konkrétně by to bylo. Jde o ten úžasně vtipný styl psaní, kterého se nemůžu nabažit...

15.02.2020

Vytrvala kvalita se stejniu kadenci kvalitnich vtipu. Trosku vice uletu stejne jako vice klasicke fantasy. Tedy stale udrzuje vysoko nastavenou latku..

06.01.2020

Audiokniha, tu jen tak nelze pustit že zřetele, když už víte v jakém jste podivuhodném brouzdališti, na které jste natrefili.
Na ledacos z nápadů, nad kterými si div nezoufám, se dá zvyknout, protože to vysvětlení je hláškové pobláznění zákonů všeho.
Taky jeden pohled do jiného světa, bez syrovosti z přítomna.

01.12.2019

Moje druhá Zeměplocha a stále se necítím lapena. Nicméně budu pokračovat v dalších dílech, které by snad měly být lepší.
Připojuji citáty o mých dvou nejmilejších postavách (s Dvoukvítkem se již pravděpodobně nesetkám, o to víc se budu těšit na Smrťe).

"Dvoukvítek se nedíval na svět jen růžovými brýlemi, ale co bylo mnohem horší, on ho vnímal růžovým mozkem a poslouchal růžovýma ušima."

"Kdyby ho chtěl někdo poslouchat, byl by zdůraznil i tu skutečnost, že on stále ještě používá kosu, přestože Smrťové na jiných planetách si už dávno pořídili kombajny."

21.11.2019

skvělé

16.09.2019

Říkal jsem si, že první díl ze Zeměplochy bude takový úvodník, a že se třeba opravdový příběh Mrakoplaše se Sedmikvítkem rozjede až v nadcházejících knihách. Po prvním díle, který mě neoslnil, jsem se tak nevzdával a říkal si, že v tom zkusím pokračovat dál a uvidím, čím mě autor překvapí tentokrát. Nakonec musím říct, že Terry má neuvěřitelnou představivost. Dokáže psát o naprostých nesmyslech a dávat tomu absolutní váhu. Chvíli jsem měl opravdu co dělat, abych se v příběhu vůbec vyznal. Spisovatel se totiž dokáže poměrně snadno zahloubat do, za jiných okolností, bezvýznamných situací a svým osobitým sarkasmem tomu přidávat osobitý humor. I po druhé knize ale u mě stále bez výraznějšího zájmu.

08.09.2019

Když se dívám zpětně, vůbec nechápu děj a už vůbec bych ho nedokázal odvyprávět. Místy má opravdu legrační místa, ale vcelku to pro mě nedávalo smysl. Přesto si myslím, že právě toto bylo autorovým záměrem.

29.08.2019

Jak mě nadchla Barva kouzel, tak další kniha mě totálně nudila. Lehké fantastično jsem dočítal z obtíží. Nedokážu si to vysvětlil, ale tenhle díl byl vážně nuda k uzoufání.