Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/209323/bmid_carodejky-na-cestach-209323.jpg
5
1588
126
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 12. díl >
Celé poslání se jevilo velmi jednoduché. Koneckonců co těžkého je na tom, postarat se, aby si obyčejné služebné děvče nevzalo prince, zvláště když ho nechce? Jenže poněkud netýkavá a samolibá kmotřička sudička tak jednou rozhodla a na sňatku trvá. Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta Česneková chtějí ubohému děvčeti pomoci, a vydávají se proto na cestu do dalekého města Genovy. Háček je v tom, že kromě svých kouzel, založených především na hlavologii, s sebou mají pouze tajemné vúdú paní Gogolové, jednookého kocoura Silvera a magickou hůlku, která dokáže jediné - vykouzlit dýně.... celý text
Literatura světová , Humor , Fantasy
Vydáno:
1996
,
Talpress
Originální název:
Witches Abroad , 1991
více info...
Přidat komentář
V rámci Čtenářské výzvy jsem se po letech vrátila mezi oblíbené Čarodějky.
A když si tyhle dámy usmyslí, že pohádky skončí jinak a basta!, jen tak je něco nezastaví.
Navíc to umí pořádně rozbalit :-)
„Poslyš, s tím pitím bys měla začít brzdit, Gyto,“ ozvala se Bábi,
„Já bych nevěřila žádnému pití, které je takhle zelené.“
„Ale vždyť tohle není opravdický alkohol,“ uklidňovala ji Stařenka. „Tady na té vinětě se píše, že je to vyrobené z různých bylin. Pořádný alkohol z bylin nikdy neuděláš. Okoštuj kapku.“
Bábi čichla k hrdlu otevřené láhve. „Voní to jako anýzovka,“ připustila.
„Tady se píše ,Absinth’, na té láhvi,“ upozorňovala ji Stařenka.
„Ale to je přece jen jiný název pro pelyněk,“ usmála se Magráta, která se v bylinkách vyznala dokonale. „Můj herbář říká, ,zze to na pokazzenj zzaloudek dobré geft, a kdyzz fe bere przed gjdlem, przedchazj to zzaludecnjm tezzkoftem’.“
„Tady to máš,“ prohlásila s převahou Stařenka. „Bylinky. Vždyť on je to vlastně lék.“
Nalila oběma svým společnicím štědrou dávku. „Jen to tam šoupni, Magráto, trzeba tj po tom trofíku povyroftou prfa.“
Tohle je asi moje nejoblíbenější Pratchettova knížka. Víc se toho napsat nedá, protože je to tak dobrý, že se to snad ani nedá slovy vylíčit. ;)
„Pohádkám je jedno, kdo v nich účinkuje. Důležité je jen to, že je příběh vyprávěn, a že se neustále opakuje. Nebo si to představte takhle: Pohádky jsou parazitující životní forma, která deformuje životy tak, aby co nejlépe sloužily příběhu samotnému. Bojovat s pohádkami umí jen opravdu výjimečné osoby a ty se stávají zažívací sodou historie.“
Takže se pohodlně usaďte a poslouchejte: „Bylo, nebylo… v horách Beraní hlavy byla jedna čarodějka“
... jenže ona nebyla jedna, ale byly tři ... „A přesně tak se to stane skoro pokaždé,“ vmísila se do Stařenčina monologu Bábi. „Jak se jednou s příběhy nějak víc zapleteš, zmatou tě a začnou tě vláčet s sebou. Pak už přestaneš rozlišovat, co je příběh a co skutečnost. A nakonec tě pohltí. A přitom nejsou skutečné. Já věci, které nejsou skutečné, nemám ráda.“
... jenže, ať už je to jakkoli, pohádky jsou důležité. „Lidé si většinou myslí, že pohádky vytvářejí lidé. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Pohádky (a ostatně i jiné příběhy) žijí nezávisle na těch, kdo v nich vystupují. Jestliže chápete tohle, pak je ve vašem vědění síla. Pohádky a báje, veliké a pestrobarevné stuhy tvarovaného časoprostoru, se vlní a vlají vesmírem od prvopočátku času.“ ... a vyvíjejí se ... „Ty nejslabší zahynuly, zatímco ty silnější přežily a vykrmovány neustálým vyprávěním a pohlcováním těch slabších ztloustly… a vlály a kroutily se i v temnotách. Jejich existence pokryla jemnými, ale neobyčejně vemlouvavými vzorci celý ten zmatek, kterému se říká historie. Pohádky a příběhy vytvořily hluboké brázdy, kterými se většina lidí ubírá, stejně jako voda teče z úbočí hor stále stejnými cestami. A pokaždé, když cestou příběhu projdou noví a odpočinutí představitelé, brázda se prohloubí. Tomu se říká teorie příčinných souvislostí příběhů a vyprávění a znamená to, že určitým způsobem počatý příběh na sebe začne brát určitou podobu. Nasbírá do sebe záchvěvy spojené se všemi jinými podobami sebe sama, ať už byly vyprávěny kdekoliv.“
Tajemství je venku, teď už víte, proč se historie neustále opakuje.
„Pch!“ odfoukla si popuzeně Bábi, „a k čemu to je jako dobrý? Podle toho, jak si někdo proseká cestu křovím, se tak asi pozná, jaký z něj bude manžel, co? Tak může vážně myslet jen kmotřička sudička! Chodit sem a tam a vnucovat lidem dobré konce, ať už o ně stojí nebo ne. Fakt moc fajn!“
„No ale na dobrých koncích přece není nic špatného,“ odporovala jí se zápalem Magráta.
„Poslyš, šťastný konec je dobrá věc, když se ukáže, že je opravdu šťastný,“ odpověděla jí Bábi, „jenže to za lidi nikdy nevyřešíš, ty jim ten šťastný konec jednoduše přičarovat nemůžeš, protože to nejde. Je snad jediný způsob, jak bys lidem mohla zajistit, aby celé jejich manželství bylo šťastné. Ve chvíli, kdy oba řeknou ,ano, beru’, bys jim musela useknout hlavy, rozumíš? Štěstí … šťastný konec je něco, co se nedá vyčarovat…“ Bábi Zlopočasná upřela oči ke vzdálenému městu. „Jediné, co vyčarovat můžeš,“ dodala, ,je prostě konec.“
Takže, je to čistě na vás, milí čtenáři, jestli ten váš ... bude šťastný :-).
Teď se ale nestresujte, pěkně se usaďte a v dobré náladě si vychutnejte tenhle „příběh o příbězích. Nebo o tom, co to vlastně skutečně znamená být kmotřičkou sudičkou.“
A abych nezapomněla, jako bonus, v něm najdete i povídání o zrcadlech a zrcadlení.
Úžasně jsem se bavila. Ráda jsem se s čarodějkami vydala na cestu po Zeměploše.
Líbil se mi vztah mezi Bábi a Stařenkou - naprosto odlišné osobnosti, a přesto dokáží být dobré přítelkyně.
”Lidi jako Stařenku Oggovou najdete všude. Je to, jako kdyby existoval jakýsi tajemný tvůrce, který zasvětil život výrobě starších žen, které se rády smějí a nikdy neodmítnou nějaký ten půllitr... Přitahují jedna druhou. Možná vysílají neslyšitelné signály, které ohlašují okolí, že „tady je někdo, kdo je bez nucení ochotný udělat 'óóó' nad obrázky vnoučat cizích lidí.”” (Str. 231)
Tyhle tři čarodějky, ty se prostě neokoukají. Zlopočasná, Oggová a Česneková, tak rozdílné typy a když se do toho zamíchají tyhlety příěhy, to je teprve nářez, ale nakonec to společně stejně zvládnout, protože příběhy musí končit dobrým koncem, nebo ne? No, kdo to chce vědět, bude si to muset přečíst. Jen můžu slíbit legraci, vtipné hlášky a velmi poutavý děj....jo a trpaslíčí chleba, bez toho by to tedy nešlo.
Doporučuju a jdu na Malé bohy...
Čarodějky mě vždycky potěší. Jako každá knížka od Pratchetta v této linii. Jsou trochu pohádkové, úsměvné a milé. Je tam i trocha toho filozofovaní, ale jen tak jako nevtíravě. Určitě krásný odpočinek u pohodové pohádky na dobrou noc.
Boj za emancipáciu rozprávkových bytostí a za právo ľudí, teda ehm, tvorov, mať sa tak zle, ako len chcú.
Byla to má první zkušenost s čarodějnicemi a musím uznat, že jsem se místy nudil. Těžko se mi hledaly v příběhu nějaké silnější myšlenky, úvahy či ponaučení. Když ale nad tím přemýšlím, říkám si, že možná kdybych byl o pár let starší a byl ŽENA, kniha by se mi líbila o moc víc. Nemám tušení jak příběh působí na jinou než mužskou mysl a myslím, že v tom to je. Proto knihu ponechávám bez hodnocení.
Čarodějky mám rád. Ne tolik, jako Hlídku, ale i tak dost. Čarodějky na cestách považuji za první pořádný, plnokrevný "čarodějkovský" díl. Dámy Už máme okoukané z minula, takže žádné sáhodlouhé popisování není potřeba a hlavně naše trojice skvěle funguje pospolu. Tento díl je také vtipný tím, kolik je v něm všemožných narážek na různé pohádky a fantastické příběhy a následné prostředí alá New Orleans, je také zajímavá změna. Za mě velice dobrý díl Zeměplochy.
Bábi Zlopočasná, Starenka Oggová a Magráta Česneková opäť v akcii. Pravdou je, že príbehy čarodejok nejak osobne nežerem, ale tento diel sa teda podaril. Málo kto dokáže skombinovať rozprávky z rôznych kútov sveta a spojiť to do uceleného príbehu, ktorý v sebe ukrýva plno humoru.
Všickni drazí! Mám teď novou Platónovu lásku. Nebo tak nějak se tomu prý říká, když nestrkáte stožár do lodičky, ale jenom si to představujete.
Na mě se to pozná nějak tak, že mám ve tváři ten božsky blažený výkaz, jako když jím topinku s hříbkama, sýtem a česnekem. Pokud bych v takovémto stavu potkal svoji novou Platónovu lásku, která se zájmenuje Magráta Česneková, tak ji majznu pálkou česneku a odtáhnu si ji do jeskyně. Ona si tam bude hrát s hůlkou, dělat z hlušiny dýně Hókačka (nebo tak nějak), z nichž si uvaříme bezedný kotec polévky. A samozřejmě taky budeme jíst česnekové klobásky s česnekovým chlebem. Pošušňám jí ty něžné komplementy a bude nám draze.
Mé manželce to ale prosím neříkejte. Měla by k tomu zase ty pozvánky, jako třeba: „Cos to zase chlastal? To muselo mít grády!“ nebo „No ta by byla z takovýho starýho opelýchanýho dědka, kterej je skoro unidentní a oblíká si spodní prádlo na kalhoty celá podvázaná!“. No, však to znáte. Ale i když to vykecáte a bude nandávat, nevadí. Vždyť snít je tak nádherné! Nebo tak nějak.
PS – Na závěr jedna ze Stařenčiných moudrostí: „Na mou duši“, prohlásila užasle, „to je největší pták, kterého jsem kdy viděla, a já jich už v životě viděla požehnaně.“
Tak to mě vopláchni!
Nemůžu se zbavit dojmu, že se touto knihou nechal inspirovat autor scénáře pro animovaný film Shrek 2. Dobrá víla, která ve skutečnosti vůbec není dobrá, a spousta pohádkových příběhů v jednom propletenci. Když si k tomu všemu přidáte ještě kouzelné hašteření tří čarodějek, Magrátinu půvabnou nešikovnost, Bábinu hlavologii a Stařenčino nadání pro cizí jazyky a neuvěřitelnou schopnost ve všem vidět zábavu, úspěch je zaručen. Čarodějky v roli tří sudiček, které mají za úkol zabránit, aby si Popelka vzala prince, jsou skvělé, Silver jako člověk je neodolatelný a největší milovník Casanovlez se opět překonává. :-) Za sebe vřele doporučuji.
Nejsem čtenářem fantasy, ale mohu bez váhání prohlásit, že rozhodně jsem čtenářem Terryho Pratchetta. Jeho knihy mám moc ráda a Čarodějky jsou moje nejoblíbenější postavy. A bábi Zlopočasá je moje favoritka, tvrdá, sebejistá, ostře inteligentní a vždy ví, kde je a kdo je, prostě můj vzor.
Milujem vtipné hranie sa rozprávkovými archetypmi a Pratchett túto tému zužitkoval na maximum. Toľko odkazov na všetko možné (od Červenej čiapočky cez Hobita až po žiť a nechať zomrieť) sa na jednom mieste len tak nevidí. Všetko je to pritom skĺbené do funkčného príbehu o tom, ako zabrániť Popoluške vziať si princa aby mohli byť všetci šťastní až do smrti. Stařenka a Bábi sú navyše dokonale zohraná dvojka pri ktorej žiadna bránica neostane na pokoji. Ale aby som len nechválil, tak rozbeh knihy bol predsa len trochu pomalší a od rozuzlenia som asi čakal viac. Aj tak je to spolu s Pyramidami pre mňa najlepšia Zeměplocha. 8+/10 PS: Pár kníh som už nevychvaľoval do nebies Kantůrkov preklad, tak doplním resty - je geniálny ako vždy a bez neho by tie knihy boli polovičné.
Parádní knížka se spoustou odkazů "jinam", u které jsem se musel smát i v trolejbuse. :-) Doporučuji po přečtení do konce se vrátit zpět na začátek do domku Desideráty. Leccos najednou dává smysl.
Asi není úplně nejlepší číst tuhle knížku jako první ze Zeměplošských, protože pak čtenáři uniká řada souvislostí (povaha Bábi, vztah čarodějek k mágům, odkazy na "mladého krále Verence" a městskou hlídku...) a navíc je Pratchettův humor, plný ironie a sarkasmu, pro neznalého čtenáře bez předchozí přípravy dost velký šok... (a že je ho v této knížce opravdu hodně).
Hluboce smekám před překladem pana Kantůrka a mám dojem, že k Pratchettovu humoru přidal ještě svůj (třeba Smrť, v originále je to obyčejný Death; jména velbloudů, psaná dohromady a jména obecně...). Opravdu by mě zajímalo, jak vypadala originální kapitola o Medvědí hoře, zatím jsem se nedostal k anglickému textu, ale na Bear a Honey to asi založené nebylo. ;-)
Mimochodem - kromě narážek na anglosaské verze klasických pohádek, starší příběhy ze Zeměplochy a Hobita - baron Samedi (Sobota) je voodoo čaroděj (šaman) z bondovky Žít a nechat zemřít z roku 1973.
Mam vazne rada Magratu Cesnekovou :) Nejvic me pobavila scena s netopyrem/upirem, ktery byl necekane shozen z okna. Behem cteni jsem se smala tak, ze se manzel sel zaregistrovat do knihovny a donesl si Straze! Straze! :)
Ps: vazne bych chtela umet pouzivat hlavologii
Po precteni Caropravnosti jsem si myslela,ze me knihy s carodejkami bavit nebudou,ale Soudne sestry me vyvedly z omylu a Carodejky na cestach tez.Kdybych si mela vybrat vzor pro sve stari bude to Starenka:-))
Mluvis o tech penezich,co jsme vsechny daly dohromady a sverily ti je do uschovy,protoze jsi tvrdila,ze tvoje bombardaky jsou nejbezpecnejsi misto na svete:-))
Dober tag,skvely chlap.Trois pivos,naval sjuda,pour favour,ham ham,smotri
Hole magu,to nejsou preludy,byvaji na konci zdobeny zaludy:-))
Pratchett byl proste PAN spisovatel a pan Kanturek je PAN prekladatel
Čarodějky na cestách mi daly celkem zabrat. Prvních asi 30 stránek jsem musela číst dvakrát, abych se nějak zorientovala a začetla. Zrcadla a pohádkové příběhy mě totiž dvakrát neoslovily. Když jsem ale ten poměrně kostrbatý začátek překonala, začala jsem se bavit. Zdědit kmotřičkovství totiž není jen tak, navíc když vám Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová dýchají za krk. A kmotřičkovská hůlka očividně zvládá jen dýně. Napojení a odkazy na všemožné legendární pohádky a Pratchettovy svérázné čarodějky daly dohromady ten správný zeměplošský guláš, který sice místy chutnal po močálu a voodoo, ale nepřejedl se. Po dlouhé době jsem zeměplošskou knihu dočítala s nadšením a měla jsem chuť pokračovat dál. Jo a Esme s Gytou na plese fakt válely!
Štítky knihy
Zeměplocha čarodějnice humor trpaslíci fantasy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Čarodějky na cestách je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 2 679x |
| Čtenářské výzvě | 99x |
| Doporučených | 159x |
| Knihotéce | 774x |
| Chystám se číst | 198x |
| Chci si koupit | 70x |
| dalších seznamech | 15x |
Nádherný příběh, který bych charakterizovala jako pohádka pro dospělé. A speciálně u tohoto dílu se opravdu jedná o pohádkové děje, kterými si čarodějky projdou. Nádherné a oddechové čtení, které vás úplně pohltí.