Svobodnej národ
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26684/bmid_svobodnej-narod-yEG-26684.jpg
5
727
63
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 30. díl >
Na křídových pláních nazývaných Vysočina jsou čarodějky zakázané - ode dne, kdy v lesích zmizel baronův syn. Kromě toho, každá čarodějka ví, že křída je pro čarovaní nevhodná. Devítiletá Tonička Bolavá si myslí, že její babička - moudrá pastýřka - byla čarodějkou, ale babička je mrtvá a když se teď začnou dít podivné věci, musí si Tonička poradit sama. Nejdříve se v říčce objeví podivná obluda, pak na souši bezhlavý jezdec a nakonec tvorové ze všech nejpodivnější - malí modří lidičkové v kiltech, Svobodnej národ, kteří si hledají novou Keidu, tedy královnu. Jsou to Nac mac Fíglové, pidimužíci, neboli jak si často sami říkají "špirkové", kteří jsou nejšťastnější, když mohou krást, pít a bojovat. Pak se ztratí Toniččin mladší bratříček Čestmír, a má-li ho Tonička zachránit před královnou víl, musí spojit své síly s Nac mac Fígly...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2004 , TalpressOriginální název:
The Wee Free Men , 2003
více info...
Přidat komentář
Tohle je Babička dle mého gusta. Včetně vrchnosti, dvou psů, domácích prací, nepříjemné události na břehu vodního toku... Ne, samozřejmě, tohle je něco úplně jiného. Lepšího. Velmi milého a vtipného. Fíglové jsou skvělí a člověk si je nemůže nezamilovat, hrátky s kouzly, sněním a představivostí také (síla pohádek a představivosti, ke které se Terry rád vrací), do toho genius loci zeměplošské Vysočiny i návrat parazitního vesmíru a těch Čarodějek (i když v druhém případě jen na chvíli, ale i tak ve velmi silné scéně). Ano, samotný nosný děj je velmi jednoduchý a slouží (u autora už klasicky) jako nosič scének, různorodých odkazů (viz The L-Space Web), zamyšlení a vtipů, ale čte se to celé jedna báseň. Člověk by se mohl k Zeměploše vracet pořád dokola a neustále by ho bavila.
Krátce:
Kdo potkal Nac mac Fígly a nemiluje Nac mac Fígly, je pro mne podřadný tvor.
Kdo potkal Toničku a bábu Zlopočasnou a nezamiloval si je stejně jako Nac mac Fígly, je tupec.
A za tím si stojím odhodlaně jako Fígl!
Kniha ma (opäť) príjemne prekvapila, čítala sa mi veľmi dobre. Tonička je veľmi sympatická hlavná postava, oceňujem jej praktickosť a rozumnosť, ani by som nepovedala, že má iba deväť. Malí ľudia Svobodného národa, teda Nac mac Fíglové sú tiež super, aj keď na ich jazyk som si musela chvíľu zvykať a spočiatku ma rozčuľovalo, že im nerozumiem :D. Ale scény s nimi boli skutočne vtipné. Aj príbeh sa mi páčil, bol tak správne rozprávkový – zlá víla, ktorá unáša deti. Lenže keď sa Tonička dostala do jej ríše, tak už mi to prišlo trochu rozťahané a tiež som sa v tom dosť strácala, že čo sa deje v skutočnosti, čo sa deje v snoch a podobne. Ale celkovo ma kniha bavila a na ďalšiu časť, Klobouk s oblohou, sa už teším.
Za mě hodně slabá Pratchettovka... sny ve snech a může se tam stát cokoliv... kdokoliv, kdo umřel, se může vrátit, kdokoliv, kdo má velkou moc, může být přemožen devítiletou holkou... Takhle vybudovaný fikční svět prostě nedává čtenáři možnost cokoliv s těmi postavami skutečně prožívat.
"Nikdy jsem neplakala pro babičku Bolavou, protože to nebylo zapotřebí," řekla Tonička. "Mrtví nepotřebují naše slzy. Pláčeme jen kvůli sobě."
nej kniha ze zeměplochy
Tak tahle kniha bude pro me ta nejoblibenejsi z cele Zemeplochy. Tonicka je naprosto uzasna a Figlove absolutne skveli. Cely pribeh rychle plyne diky mensimu poctu stran a dobrodruzo je bezvadne. Za me pecka!
Po 15 letech znovu přečteno do výzvy (a taky proto, že sérii nemám dočtenou).
"Ti, kteří mohou se mají postarat o ty, kteří nemohou. A někdo musí promluvit i za ty, kteří nemají hlas."
"Veliká lyba!" prohlásil Čestmír znovu.
"No ano, je to velká ryba," přikývla Tonička potěšeně, "ale nejzajímavější na ní je, že velryba není ryba. Je to ve skutečnosti savec, stejně jako kráva!"
Vážně jsi právě něco takového řekla? ozvaly se její Druhé myšlenky, když se k ní obrátily pohledy všech piktmužíků a člun se začal v příboji obracet. To bylo poprvé, kdy Čestmír řekl něco, co se netýkalo sladkostí nebo čůrání, a tys ho opravila?
...
"Velká lyba plyč!" jásal Čestmír.
"Ne, je to savec jako třeba kráva -" řekla Toniččina ústa, než je stačila zarazit.
Piktmužíci na ni stále ještě zírali.
"Já jen, že by to měl pochopit správně," zamumlala rozpačitě a styděla se sama za sebe. "Je to chyba, kterou dělá hodně lidí..."
No, tak z tebe bude někdo, jako je slečna Klíšťová, sdělily jí Druhé myšlenky. Vážně o to stojíš?
"Ano," prohlásil jakýsi hlas a Tonička si uvědomila, že to byl zase její hlas. Pozvedl se v ní vztek. "Ano! Já jsem já! Jsem opatrná a myslím logicky a pečlivě si prohlížím věci, kterým nerozumím! Když slyším, jak lidé používají špatná slova, jsem nedůtklivá! Umím vyrobit tvaroh a sýr. Čtu knihy a umím je přečíst rychle! A vždycky mám v kapse kousek provázku! Takový já jsem člověk!"
Umlkla. Teď na ni užasle zíral dokonce i Čestmír. Zamrkal.
"Veliká vodní kláva plyč..." prohlásil nejistě.
"To je ono! Hodný kluk!" přikývla Tonička. "Až se dostaneme domů, dostaneš jeden bonbon."
"Nikdy jsem neplakala pro babičku Bolavou, protože to nebylo zapotřebí," řekla Tonička. "Mrtví nepotřebují naše slzy. Pláčeme jen kvůli sobě."
Dlouho, opravdu dlouho jsem se této knihy bál. Mělo to tři důvody.
Prvním byla Tonička. Bylo mi známo, že hlavním protagonistou příběhu, bude devítileté děvče. Rozumějte dítě. A já děti nemám rad. A už vůbec nemám rád děti v knihách, které čtu. Očekával jsem otravného spratka, nebo prostě něco podobného jako byla Esk v Čaroprávnosti. Ale nakonec jsem byl velice příjemně překvapen. Jako rozmazlený parchant se Marie Antoaneta – a řekněte, že to není prostě to nejlepší možné jméno! – chovala snad jenom dvakrát.
Druhým předmětem mých obav byli Nac mac Fíglové. Kdysi jsem viděl rozhovor, či přednášku pana Kantůrka, kde o nich hovořil. Když jsem se s nimi potkal v Carpe Jugullum, bral jsem je jenom jako kraťoučkou komediální vložku. Tak to měl i pan Kantůrek, předpokládaje, že už se s nimi nikdy nesetkáme. Kantůrek jim tak vytvořil opravdu unikátní jazyk. Inu, co budu povídat, jak on, tak já jsme byli překvapení Svobodným národem, kde se távají hlavním motivem. Kupodivu to však nebylo tak otravné, jak jsem si myslel. Čekal jsem, že po prvních padesáti prosmátých stránkách, začnu trpět. A ne. Kupodivu jsem si je docela oblíbil. A když mi učitelka někdy v budoucnu opět řekne pasgřivče, nevím, jestli se dokážu nerozplakat smíchy.
Třetím důvod vlastně ani nebyl důvod. Byl to pocit. Nepříjemný pocit, že s novou Zeměplošskou sérií, přijde také změna. A tato jediná obava se naplnila. Ta kniha je opravdu jiná. Pan Pratchett byl už maličko jiný. Vážnější. A rozumějte, Zeměplocha už dříve nesla různá poselství a řešila vážná témata, ale v této knize to bylo tak nějak… více cítit. Je ale důležité zmínit, že kvůli tomu kniha neztrácí na vtipnosti, vtipných scén je tam přehršel, v tomto se více méně nic nezměnilo. Ale je tam jakýsi stín…
No ale vzato kolem a kolem se opět jedná o vynikající knihu, která mě samozřejmě vábí k pozorování dalších Toniččiných osudů, líčených v následujících knihách. A tak hurá na Klobouk s oblohou.
Kristusmaríja!
Zamiloval jsem si Nac mac Figly a jejich Kristusmarja!
Sir Terence v této knize vymyslel velmi zajímavý koncept světa Královny, propojování snů. Místy jsem se i trochu bál ????
Série o Toničce Bolavé je vlastně takový spin-off Zeměplochy. Znáte takové ty televizní seriály, které profitují z oblíbenosti hlavní série, a tak vezmou některou známou a oblíbenou postavu (tady je to hlavně Bábi Zlopočasná), přidají k ní novou hlavní postavu, v tomto případě Toničku, trošku komického odlehčení (Národ) a juchú, druhořadá záležitost je na světě. Bohužel.
První kniha od Terryho Pratchetta, kterou jsem četla a byla to opravdu dobrá volba. Kniha se mi moc líbila, obvzláště Nac mac Fíglové jsou velmi vtipný. Jejich řeč bych přirovnala ke kombinaci hanáčtiny, slovenštiny a polštiny :-) Už se moc těším na další díl s Toničkou Bolavou.
Svobodnej národ byl první knihou od tohoto autora, kterou jsem četla a musím říct - výborná volba! :)
Příběh je kombinací pohádkového vyprávění a něžně svérázného humoru. Příjemně svižně gradoval až do velkého finále. V momentě, kdy je atmosféra tak hustá, že by se dala krájet, si pro nás autor připravil silné emoce, překvapivý zvrat a pak? Naprosto nečekaně vše rozsekl vtipem, kterému se směji ještě teď. :D
Jediné, co bych zde vytkla, je věk hlavní hrdinky. Celou dobu jsem ji viděla spíše jako dvanáctiletou, třináctiletou. Na devítileté děvče mi její chování opravdu nesedělo.
Nicméně i tak smekám svůj špičatý klobouk a těším se na další knihy z této série! :)
Velmi vtipné čtení a použití nářečí bylo super. Bavila jsem se u ní jak malé děcko. Ostatně jako u všech dosud přečtených "Pratchettovek".
Pratchett ve své nejlepší podobě. Knihu jsem doslova zhltla a dost jsem se nasmála. Nac mac Fíglové jsou boží ;)
Tonička a všechny knihy o ní jsou moje srdcovka. Ta atmosféra, kterou v nich Pratchett vytvořil, je tak jedinečná...
Série o Toničce je pro mě nejlepším počinem z celé Zeměplochy. Není tak rozvláčná jako "normální" pratchettovky, takže se snadněji čte a určitě ji zvládnou i (starší) děti. Taky to není typická Zeměplocha, i když je stejně vtipná a v příběhu se skrývají hluboké lidské pravdy. Pravdy podané velice civilně a skromně, nikoli s pompézností některých pseudointelektuálských autorů. A to je mi velmi sympatické.
Kdybych mohla, dám hvězdičku navíc za Nac Mac Fígly! A do psí nohy!
Tak Tonička Bolavá mě osobně nechytla. Asi to bude tím, že na Zeměploše miluji příběhy o univerzitě a jejich obyvatelích a městské hlídce, ale čarodějky mě prostě k srdci nepřirostly. Každopádně jsem přečetl Svobodnej národ a Klobouk s oblohou a do Zimoděje jsem se už ani nepustil... Dokonce jsem teď tyto dvě knihy dal na sbazar abych si udělal místo na nové knihy. Ne všechno od Pratchetta musí sednout všem, to je jasné, ale mě osobně se líbilo vše - až na Toničku.
Nádherná snová melancholická záležitost. Tuto sérii mám spjatou se svojí babičkou, které se strašně líbilo nářečí Nac Mac Fíglů. Svobodnej národ jsem jí četla asi 2x. Hlavně pasáž se svatbou a jak se krade ovce.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Svobodnej národ je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 1 311x |
| Čtenářské výzvě | 48x |
| Doporučených | 86x |
| Knihotéce | 421x |
| Chystám se číst | 120x |
| Chci si koupit | 72x |
| dalších seznamech | 8x |
Pratchett po Mauricovi a jeho vzdělaných hlodavcích přišel s další zeměplošskou knihou pro mládež. Svobodnej národ je první ze čtyř románů o Toničce Bolavé, mladé čarodějce žijící v horách Beranní hlavy, na Křídě, kde podle většiny starších čarodějek nemůže vyrůst silná čarodějka, protože křída je slabý drolící se nerost.
Devítiletá Tonička však o tomto názoru nic neví, a vlastně ani neví, že by se mohla považovat za čarodějku, a proto neváhá bránit svého bratříčka před mocnou královnou víl z jiného světa.
Na boj s takto mocným protivníkem naštěstí není sama, kdy jí pomáhá klan Nac mac Fíglů, národa skřítků, jejichž hlavní zábavou je boj, nejlépe s nepřáteli, kteří jsou větší než oni. Což jsou prakticky všichni, pokud se zrovna neperou mezi sebou.
Tonička se od jiných Pratchettových zeměplošských postav liší jednou podstatnou věcí – je jedinou postavou, která v knihách viditelně stárne. Je to pochopitelné, protože série o Toničce Bolavé je určena pro dospívající mládež. Hlavní postava tedy stárne společně s dětmi, pro které jsou příběhy o Toničce určené.
I proto zde Pratchett poprvé v Zeměploše používá kapitoly, aby se dětem (a rodičům) příběh lépe odděloval. A dá se zde mluvit i o jednodušším vyprávění příběhu, než je pro Zeměplochu zvykem.
Ani pro dospělého však není četba Svobodného národa v žádném případě ztráta času. Zejména si užije Nac mac Fígly a jejich mluvu, kterou Jan Kantůrek skvěle převedl z angličtiny do jakéhosi moravského hantecu s příměsí dalších nářečí. To se mu podařilo i díky tomu, že přestože drtivou část svého života strávil v Praze, nikdy neztratil spojení se svými moravskými kořeny.