Carpe Jugulum
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474/bmid_carpe-jugulum-65a1a1477e258.png
5
912
62
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 23. díl >
Magráta s Verencem mají dceru a připravují velkou oslavu k jejímu křtu. Na oslavu jsou pochopitelně pozvány i čarodějky - Bábi, Stařenka a Anežka Nulíčková. Bábino pozvání ukradnou straky a Bábi, která se cítí tímto domnělým přehlédnutím uražena, se rozhodne opustit Lancre, protože dojde k názoru, že už ji ostatní čarodějky nepotřebují. Na obřad dorazí poslední hosté, rodina upírů z Überwaldu. Chtějí získat Lancre, chtějí, aby se jeho obyvatelé stali jejich služebníky... a potravou. Jsou strašliví, protože se zdá, že nemají žádné zábrany a nedají se zastavit... Úžasná Zeměplocha, kniha 23., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Přidat komentář
Potřebovala jsem něco, co se mi bude zaručeně líbit, co mě pobaví a rozptýlí. A v takové situaci opravdu není nad Pratchetta. Přestože některé díly jsem už četla opakovaně, tento jsem dosud vynechávala. Nemyslím, že se k němu budu vracet, přesto vnímám a hodnotím ho tak, že to byla radost - čisté potěšení ho číst.
Šestá (a poslední) Zeměplošská kniha s Bábi Zlopočasnou v hlavní roli. První půlka knihy má hodně vtipných míst, ale dějově mi přišla trochu horší. Ve druhé půli se to otočí - děj se pořádně rozjede, ale je trochu vážnější. Vyzdvihl bych zajímavě zpracované záporáky - upíry a Omnijského kněze Ovíska, jehož dějová linka odkazuje na knihu Malí bohové.
"Byl jako obrázek, ale takový, jaký by si člověk v žádném případě nad krb nepověsil."
Po knihách Terryho vždy rád siaham, keď už fakt potrebujem reštart v čítaní a zároveň sa trochu zasmiať. Pratchett má skvelý humor. Príbehom Bábi, Starenky, , Margaret a Anežky moc nefandím, preferujem skôr Nočnú hliadku, ale tento príbeh sa podaril. Doplňujú ho upíri, ktorí sa snažia byť normálni. Odolnosť voči kolíkom v srdci, imunita proti cesnaku a hlavne sa nepopáliť na slnku. To by chcel azda každí upír. Najviac tu zapadol boží Omov posol Ovísek. Toho som si v príbehu najviac obľúbil. Nechýbajú ani vzácni tvorovia ako pidimužíci, ktorí rabujú Starenkynu pálenicu, alebo legendárny Fénix. Možno mi v príbehu chýba kocúr Silver, ten je tu okrajovo, čo je škoda, lebo Terry mu dal v minulých častiach skvelé vlastnosti a dúfam, že sa v budúcnosti ešte s ním stretneme.
Čarodějky obvykle nejsou mojí nejoblíbenější částí Zeměplochy, ale zde se dokonce přímíchali velice zajímaví upíři a pár dalších netradičních postaviček, tak to nebylo tak špatné, jen to oproti jiným dílům postrádalo množství Pratchettova humoru. Postava Ovíska bavila asi nejvíc. Ale pořád je to kvalitka a časem budu pokračovat.
Můj první Pratchett a dobré. Bavila jsem se nad slovními obraty, nad vystavěným příběhem.
Ááááá já vím, já vím... tři hvězdičky za Pratchetta?! Úplně se ve mně prala má vnitřní Perdita, neboť něco tak děsivého, jako nízké hodnocení u svého oblíbeného autora, jsem vskutku nečekala. A přitom jsem vlastně přečetla vcelku zábavný příběh se zajímavou zápletkou, NICMÉNĚ! sir Terry tentokrát připravil velmi slabý šálek čaje (nebo chyběly tři kostky cukru). Častá absence Bábi Zlopočasné se sice ukázala jako vcelku originální prvek oživující napětí, ovšem bohužel na úkor legrace a ruku na srdce, Pratchettovu Zeměplochu našinec miluje především kvůli neotřelému autorovu vtipu. A zrovna u mých oblíbených čarodějek! Sakryš, vždyť já se skoro vůbec nesmála... tentokrát tedy šlápanec vedle, byť pro mnohé obdivovatelky Stephanie Meyerové mohl (ač samozřejmě nevědomky) zahrát na jakousi sentimentální notu. Ach jo...
Naprosto skvělý díl. Nejen to, že příběhy s čarodějkama mám asi nejradši, tak úplně mě dostává, jak autor dokáže nevlezle jednoduše a nijak nápadně dát (nevím jak to říct přesně, aby to vystihlo správně) poučení? životní pravdy? podnět k zamyšlení?
Každopádně je to jeden za mě zatím z nejlepších příběhů. Jediné mě mrzí, že knihy čtu s menším odstupem a občas se musím nad souvislostmi víc zamyslet, ale ničemu to nevadí.
Další skvělý příběh z Beraních hor, ukazující Bábi Zlopočasnou v jiném světle. Jak se ukázalo pozvat pokrokově smýšlející upíry nebyl zrovna dobrý nápad. Postavy i děj opět skvělé. Nechybí ani zajímavé a vtipné/realistické rozhovory. U známých postav je krásně vidět jejich vývoj a nové jsem si rychle oblíbila.
Zajímavost na závěr pro ty, kdo četli Malé bohy, bude zajímavý vývoj omniánské církve.
A nyní se přesvědčíme, zda je přítomen humor. Ano, je tam, vážení přátelé, k tomu rodinka povedených upírů, uražená Bábi, spousta kousků lidských těl poskládaných do jednoho, nějaké to poučení k zamyšlení a jako bonus bájný Fénix. Na vrcholná díla pana Pratchetta to úplně nemá, ale rozhodně stojí za několik přečtení.
Znovu čteno po 20 letech. Opět doporučuji jako všechny knihy Sira Terryho. Skvělý náhled na upíry. Bábi opět v hlavní roli, ale zbylé čarodějky samozřejmě výtečně sekundují. Třeskutý humor se jako vždy střídá s morálními úvahami a občas nahlédnete do neskutečně hluboké a mrazivé propasti.
Můj oblíbenec Igor, muž mnoha částí, a jeho pes Přešívka - ty bhrostě nejde nhemilovat.
Několik lehoučkých spoilerů/připomenutí:
- "Samovolné" shromáždění Oggů:
"... Ale to byla vůle lidu!"
"No, oni ale občas zapomenou, jaká ta jejich vůle je."
- lávka, která není, čím se zdá
- nápad s Fénixem
- MacFíglové (a jejich dialekt) - třešnička na dortu
Poslouchal jsem jako audioknihu. Je to pokračování čarodějek, ale vlastně i Malých bohů. K této knize mám několik výhrad, třeba hned první epizoda se Smrtěm mi dala psychicky dost zabrat, moc nechybělo a měl jsem slzy na krajíčku. Ale on to Pratchett tak umí, ač jsou jeho knihy humorně laděné dokáže z člověka vytřískat emoce jaké se mu zachce.
Druhá výtka se týče Agnes - překlad Anežka se mi líbil mnohem víc a k ní mi i tak nějak více sedl. Navíc mi dost vadí téměř popření její minulosti a kromě jedné zmínky i ignorace její pobytu v Ankh-Morporku. Stejně tak i její dovednost s hlasem je tu úplně jinak osvětlena. Prostě tady nějak chybí celkově návaznost na Maškarádu.
Na druhou stranu, toto jsou jediné výtky a celkově mně kniha moc bavila (ostatně jako vždy). Moc se mi líbili odkazy na staré horory - Frankenstein, Drákula, i zmínka o Carmille.
Trochu obviňuji Pratchetta že stojí za moderní vlnou metrosexuálních upírů a všech těch Stmívání a Deníků.
Na svojej poslednej zastávke skrížia čarodejnice metly s upírmi. Teda nie že by naozaj skrížili metlu s upírom ako fantasy Mičurin, len sa s nimi dostanú do kríža a niekto príde o hlavu. Táto upírska família sa chce vzoprieť tradíciám, preto trénujú odolnosť voči slnku, cesnaku aj náboženským symbolom, ale sú to naozajstný hnusáci, takže výsledkom je napriek vtipkovaniu trochu schizofrénia. Parodická aj hororová časť fungujú dosť dobre samy o sebe, ale ich kombinácia dáva takú divnú splácaninu z ktorej dokonca aj samotné čarodejnice tentoraz vychádzajú prekvapivo zbité. Hlavne Zlopočasná je väčšinu deja polomŕtva, aj keď nakoniec samozrejme triumfuje. Pobavil zlátaný Igor roznášajúci prach a pavúky a neustále spomínajúci na zlaté časy, lebo starý pán upír bol úžasne gentlemanský trotl. Najhoršie bolo, že sa mi viaceré veci ktorým sa venovalo dosť priestoru zdali navyše, ako linka s Fénixom, podivné náboženské prestrelky medzi Zlopočasnou a Omniánskym pánbíčkárom ( z ktorých som teda neostal veľmi múdry ) a dokonca aj Nac Mac Fíglovia, ktorí boli síce tiež ako taký super ( akási škriatkovská paródia na škótov, vychlastané, potetované, buchnátske hovädá ), ale ich obsadenie nikam neviedlo. Vo finále som mal teda pocit ako po zjedení mentálnej verzie tej torty čo piekli psík s mačičkou, čo spôsobilo protichodné myšlienkové zmätenie.
Jednoduše můj nejoblíbenější upírský příběh.
Mít tak trochu rozdvojenou osobnost může být někdy výhoda, třeba při okupaci upírů. Hlavně když se řečení upíři rozhodli upragovat a postupným "otužováním" se vyhnout negativním účinkům slunce, náboženských symbolů a dalších věcí. Nutno říct, že Igor je se svými pány a jejich pohrdáním tradicemi značně nespokojen, to jeho bývalý pán to byl pravý upír !
A nakonec se stejně nemůžou měřit s čarodějkami :) .
Tak mám za sebou poslední knihu s čarodějkami. Tentokrát bojovaly s upíry a zpočátku to vypadalo hodně beznadějně. V knize bylo hodně temných míst i vět k zamyšlení, ale naštěstí nechyběly ani vtípky Stařenky Oggové. Kniha se mi sice nelíbila tolik, jako moje nejoblíbenější Čarodějky na cestách, ale už teď vím, že mi Bábi Zlopočasná a spol, jejich průpovídky, vtípky a špičaté klobouky, budou chybět.
"Na oplátku nikdy nic nežádala. Když nežádáte nic na oplátku, je potíž v tom, že občas skutečně nic nedostanete."
"Když lidi říkají, že je něco mnohem složitější, než se zdá, znamená to, že se začínají obávat toho, že se jim nebude líbit pravda, která se za celou věcí skrývá."
Tak zbohom, babizne, bolo ste skvelé. Jazda na metle ešte nikdy nebola taká vzrušujúca ako s vami, čaj taký kúzelný a kocúr taký ľudský. Teším sa na prípadne epizódne vystúpenia v ďalších knihách a všetkým, ktorí túto knihu ešte nečítali odkazujem: „Carpe čarodejnicum!“
Tenhle zeměplošský díl je věnován hororům, zejména těm upírským. Tenhle díl je neobvyklý tím, že humor zde střídají temné scény. V předchozích dílech se sice stávalo, že se špatné věci děly nevinným lidem, ale zpravidla to netrvalo moc dlouho a zase jste se mohli zasmát. Tady vás v některých částech přejde smích na delší dobu. Zejména ze scény z Povranovce, kam se upíři zajdou v jednu chvíli nasvačit, vyvěrá spousta bezútěšnosti, čeho všeho se lidé musí vůči sobě dopouštět, aby přežili jako celek. Na druhou stranu u té samé scény pak lze také pozorovat, že stačí jen malé popostrčení, aby se z ovcí stali vlci.
Tenhle díl o čarodějkách mám nejraději i z toho důvodu, že nejvíce poodkrývá pozlátko u Bábi Zlopočasné. Uvědomíte si, že přestože se jedná o legendární čarodějku, které se všichni bojí, zároveň se jedná o starou paní, která má své hranice, ať už se jedná o její city, nebo o její fyzickou odolnost. I přes tato omezení je však osobou, která se nikdy nevzdává a vždy se snaží najít cestu, jak porazit i někoho mocnějšího, než je ona sama.
Kromě temné stránky knihy, je tu ale i obvyklý pratchettovský humor. Poprvé se tu tak můžete setkat se skřítčím národem Nac Mac Fíglů připomínající hospodu plnou ožralých Skotů, mluvící řečí podobající se nejvíce moravskému hantecu. Neméně zábavná je také nová čarodějka Anežka Nulíčková, která se často dostává do hádky se svým druhým alter egem Perditou. Pobaví i Magráta v roli matky, nebo Stařenka Oggová vzdorující tomu, aby se v trojici čarodějek stala „tou třetí“. Velmi zajímavou postavou je také Igor, sluha upírů, který se nedokáže smířit s tím, že jeho starobylí pánové opovrhují tradicemi a snaží se zavést novoty.
Klasika ze série Úžasná Zeměplocha o upírech, Bábi Zlopočasné a čarodějkách. Raději mám Smrtě nebo Vlahoše von Rosreta, ale Bábi má rozhodně také něco do sebe.
Jako vše, co jsem od sira Terryho četl, i Carpe Jugulum (užívej hrdla) je vtipné a neotřelé. Upíři, kteří si vybudovali odolnost proti předmětům, které by dostaly i hraběte Drákulu na krchov (rozuměj křesťanské symboly a česnek)? Parádní.
Přesto však, někomu, kdo není skalní fanoušek Zeměplochy bych raději doporučil jinou knihu z této série.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Carpe Jugulum je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 638x |
| Čtenářské výzvě | 38x |
| Doporučených | 70x |
| Knihotéce | 541x |
| Chystám se číst | 166x |
| Chci si koupit | 72x |
| dalších seznamech | 8x |
upíři, uhlazení, úlisní, ale stejně krvelační, jako ti staří obyčejní... Přišli do Lancre na pozvání, z krále udělají ovládanou figurku a mají propracovaný plán jak postupně ovládnout všechno obyvatelstvo. Mají i takový malý seznam těch, které je potřeba dostat na svou stranu nebo odstranit - bábi Zlopočasnou. Nepřipomíná vám to něco? Je to takové lehké odpočinkové čtení s ukrytou myšlenkou.