Už jsme se potkali

(SPOILER) Příjemné, plynulé, oddechové čtení. Nejvíce mě bavili pasáže o rodinném prokletí a hledání, kde má tato legenda kořeny, a zda je skutečně pravdivá.

Krásná byla i myšlenka s věštbou, nicméně ta se mi zdála trošku nedotažená. Za mě nebyla dostatečně vysvětlená, popsaná. Byla předložena tak nějak neurčitě až vágně. Takže teprve až o několik kapitol později vyplynulo, že ke každé kartě náleží jeden člověk z minulosti, kterého je třeba znovu najít. Asi by mě to bavilo více, kdybych mohla hádat už od začátku, která karta komu náleží (kdyby na ty karty bylo kladeno trošku více pozornosti).

Také jsem očekávala o trochu více dobrodružství a jakési vášně (ve smyslu návratu do mladické svobodomyslnosti), ale pro mě to bylo spíš emočně nevýrazné. Což možná bylo i tím, že ty jednotlivé návštěvy s jednotlivými muži byly takové zrychlené a naopak popisy nepodstatných věcí spíše zdlouhavé.

A Paříž, na kterou obálka láká, tam byla jen velmi okrajově (a hodně krátce).

V rámci žánru určitě nadprůměr, váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale do nejvyššího hodnocení mi pořád něco chybí (stejně jako u předchozí autorčiny knihy mi přišel nedotažený závěr). Celkově se mi ale knížka četla moc dobře a při čtení mě rychle dokázala vtáhnout a nepustit. Nechci moc prozrazovat děj, ale líbilo se mi, jak byla v určitých částech nepředvídatelná (autorka dobře pracovala s očekáváním čtenářů a postupně servírovala různá překvapení).

i když námět je trochu zvláštní, líbilo se mi, že příběh nesledoval obvyklá klišé, že šel úplně novým směrem, než jsem čekala. a taky tu je praštěná rodina plná pověr a zaříkadel, s ní byla zábava.