Už jdem po ulici

18.10.2021

Dávám tomu 4 hvězdičky, protože jsou to solidní, informacemi nahuštěné vzpomínky. Jsou napsané dobrým jazykem, ten obraz, který vyvstává, je značně plastický. Je vidět, že autor je zkušený literát. Zejména jeho podrobné líčení života v koncentračním táboře Sachsenhausen je až udivující - ne brutalitou, která byla na každém kroku a už z principu, ale tím, jak přehledně líčí mechanismy, na jakých táborový život fungoval. Stejně tak okolnosti kolem pražského povstání jsou velmi detailní, oceňuji jeho úvahy nad "protetoráčnictvím", metodami konspirace apod. Co bych určitě taky vyzdvihl, že ačkoliv on sám je samozřejmě hlavní postavou, tak se neprosazuje a nevidí se jako jediný nejdůležitější bod - jako například pan Jaromír Hořec ve svých velmi zkreslených vzpomínkách Poválečná léta. Je potřeba ocenit i určitý jemný humor, kterým je kniha prostoupena, nejčastěji sebeironie.
Do určité míry jsou to vzpomínky intimní a otevřené. Sám sebe vidí jako chybujícího člověka, který měl strach, ne vždy zvládl situace, které mu život předložil, klidně se přiznává k různým milostným eskapádám a nejintimnějším pocitům, které v různých situacích měl.
Ale je tu jedno ALE. Jiří Hájek je známý komunistický a marxistický kritik (doporučuji pro doplnění jeho Hovory o kritice). Na internetu na něm najdeme rozdílné názory - pro někoho je důležité, že spoluzaložil a vydával Plamen, kde publikovali Švorecký apod., pro jiné tím, že se plně postavit za normalizaci literatury po roce 1968. Myslím, že jako u každého je to všechno složitější - ale pro čtení těchto vzpomínek je nesmírně důležité to číst prizmatem jeho světového názoru. Jsou to vlastně intimní vzpomínky na to, jak se v něm rodil marxistický pohled, jak se utvrzoval, jak se snažil ho prosazovat i v koncentračním táboře, a jak se zapojil do komunistických příprav nové doby. Také by se daly tyto vzpomínky číst jako neobjektivní heroizování komunistického odboje, ale proto je nutné znát onen Hájkův rámec vnímání. Pro čtenáře, kteří nemají rádi komunistické vyprávěnky, to není. Pro čtenáře, kteří se světonázorově hledají a nechtějí propadnout ani marxismu ani neomarxismu, to taky není, protože po přečtení by do toho mohli "spadnout". to není. Je to ale pro každého, kdo se chce na chvíli nechat vnořit do marxistického vidění první republiky, války a povstání. A pak se zase vynořit.