Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2706/bmid_uz-horela-kdyz-jsem-si-do-ni-lehal-GZz-2706.png
4
1107
129
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1996 , ArgoOriginální název:
It Was on Fire When I Lay Down on It , 1989
více info...
Přidat komentář
Mám ráda vyprávění RF a na tuto knížku nedám dopustit. Je to pohlazení po duši.
Nezapomenu na povídání o pejscích a jejich páníčcích. NEMÁM RÁD PSY!
Nemohu napsat lepší komentář, než je uveden v tomto záhlaví. to všechno jsem v knize objevil, poučil jsem se a pobavil. Jen si chci všechno pamatovat a řídit se doporučeními, pokud to jistě půjde. Autor opravdu humorným způsobem popsal nejobyčejnější věci a příběhy, které zažíváme a nejen my, ale také ostatní lidé, přiměřeně, na celém světě
Souhlasím s komentářem od @JustWomen níže. Zpětně už ani nevím, o čem příběhy byly. Neovlivnil mě totiž žádný, a pokud ano, tak už kouzlo dávno vyprchalo..
Je tu podzim, období dušiček, a já místo krabičky s antidepresivy otevírám Fulghuma.
Dear Robert, thank you very much!
Fajn kniha na cestování, já ji nejvíc otvírala ve vlaku. Jedná se o kraťounké úvahy na nejrůznější témata a musím přiznat, že většina myšlenek se mi dost líbila, nicméně se obávám, že to budou myšlenky, které si budu pamatovat max. týden, dál ve mně rezonovat nebudou. Tím nechci říct, že je kniha špatná, ale pro mě se tato krátká zamyšlení hodí nejvíce opravdu jen na cesty do vlaku.
Kdo by se nechtěl připojit do Mezinárodního klubu stromolezců? :)
Všichni jsme nekonečné, bohaté, velké, rozporné, živoucí, dýchající zázraky - svobodné lidské bytosti, děti Boží a věčného vesmíru. A Fulghum to dokazuje.
Nejvíce mě oslovila pasáž, kde autor píše o definici naší firemní vizitky, toho, čím se živíme a čím skutečně jsme, CO VLASTNĚ DĚLÁME? Jsme zpěváci ve sprchách, volnomyšlenkáři na výletě, sběrači vařeček nebo projektanti čističek odpadních vod? Co opravdu odpovídá realitě, nikoli požadavkům společnosti? Otázka Kým jsme se zdá mnohem lépe řešitelná. Díky, Fulghume.
Neobyčejná knížka o obyčejných věcech, které nás provázejí životem. V daný okamžik se nad nimi většinou nepozastavíme a tak to velmi ráda dělám alespoň dodatečně, prostřednictvím knížek Roberta Fulghuma.
Tak jsem konečně toho opěvovaného spisovatele vzala do rukou. Čtu a čtu a ha!
Fulghum nemá rád psy. Tento vroubek si u mě nikdy nezmázne. I styl psaní mi příliš nesedí, nicméně po obsahové stránce je to zcela jiný vesmír.
Jestli někdy poletím letadlem (anebo kdykoliv jindy se tomu naskytne příležitost) vím, co budu dělat :D
A včera jsem se přistihla, že i na stromy najednou hledím jinak.
Fulghum se dovede povrtat i v těch nejobyčenějších věcech, jako je výlevka u dřezu a donutí vás tak se začít okolo sebe koukat a fantazírovat.
Myslím, že s tímto pánem jsem ještě neskončila, ačkoliv mě ten jeho optimismus a až naivní pohled na svět vytáčel, ale někdo to dělat musí.
Lehké, milé počtení při zkouškovém období. Při čtení knihy jsem se místy smála, místy přemýšlela nad životem. Když jsem měla špatnou náladu, tak mi ji Fulghum dokázal svým psaním zvednout. Díky za to :)
knížku jsem si s chutí vzala na svoje cesty šalinou...ale nějak mě to neoslovilo..není to prostě můj šálek kávy...nedočetla jsem jí a to se mě moc nestává :( každopádně, co člověk to názor
Moc pěkné filosofování o obyčejných strastech a radostech každodenního života :).Možná, že by nás ani nenapadlo nad nimi takhle přemýšlet, ale díky panu Fulghumovi tam teď v každém mytí nádobí, v každém ulehnutí do postele...a tak dále a tak dále, mám ten nevímkolikátý rozměr duchovního bytí a filosofických myšlenek.
Po "Mateřské školce" jsem panu Fulghamovi dala druhou šanci právě touto knihou. Musím říct, že narozdíl od jeho prvotiny, je tahle knížečka dokonalá. Nejednou jsem se přistihla s úsměvem a souhlasným pokyvováním hlavy. Pan autor si tímto vysloužil změnu mého názoru na jeho filosofický pohled na svět.
Tato kniha se mi dostala do ruky jako první z knih páně Fulghumových. A troufám si tvrdit, že hned ta nejlepší. Když se chci od srdce zasmát, najdu si nezapomenutelnou pasáž o pářících se mývalech.
Prostředek první pomoci při chřadnutí duše - před použitím netřeba protřepávat, lze užívat kdykoliv a v jakémkoliv množství.
Ověřené pozitivní účinky při použití proti: špatným náladám, smutku, chandře, jarní-letní-podzimní-zimní únavě, stresu, plačtivosti, zhrzené či neopětované lásce, nechuti k životu.
Doporučuje 9 z 10 čtenářú :-)
"Když byly moje děti malé a táta se snažil pohádku před spaním završit nějakým šťastným koncem, tak jedno dítě se vždycky zeptalo: A CO BYLO PAK? Jak jsem jim mohl říct, že Popelka zjistila, že je provdaná za fetišistu fixovaného na nohy, a jak skleněné střevíčky bolí jako blázen? Jak jsem jim mohl číst, že princeznou políbená žába se sice v prince proměnila, ale pořád to vlastně byla žába, která si při snídani místo vloček pochutnává na mouchách?"
Fulgum prostě umí podat i úplně nejbanálnější věci tak, že člověka pobaví. A mě to baví.
Když čtu Fulghuma, nepřijde mi, že bych četla knížku s předem připraveným konceptem, ale že mám možnost na chvíli nahlédnout někomu do hlavy a líbí se mi, co jsem tam našla :-)
Štítky knihy
povídky humor americká literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce |
| 1996 | Už hořela, když jsem si do ní lehal |
| 2004 | Třetí přání |
| 2011 | Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century |
| 1996 | Možná, možná ne |
Kniha Už hořela, když jsem si do ní lehal je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 1 949x |
| Čtenářské výzvě | 86x |
| Doporučených | 98x |
| Knihotéce | 466x |
| Chystám se číst | 258x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 4x |
Myslím, že k tomuhle autorovi člověk musí dozrát. Nebo s ním být nějakým způsobem sladěný. Prostě na rovinu - mně nesedl. Kde vidíte ten humor, o kterém píšete? Nejvtipnější mi přišel název knihy. Myšlenky měly asi něco do sebe, ale mně přišly obyčejné (ačkoli líbil se mi třeba jeho přístup k druhému manželství, na které jsem do té doby pohlížela jinak)... A prostě když někdo mluví o blahu lidí, a nemá rád psy, tak je mi podvědomě podezřelý.
Každopádně i kdyby vás ovlivnila jen jedna myšlenka jako mě, tak číst tuhle knihu rozhodně není zbytečné.