Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2706/bmid_uz-horela-kdyz-jsem-si-do-ni-lehal-GZz-2706.png
4
1107
129
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.
Literatura světová , Povídky
Vydáno: 1996 , Argo
Originální název:
It Was on Fire When I Lay Down on It , 1989
více info...
Přidat komentář
Milé, vtipné, k zasmání a pozitivní. Za mě ano. Jedna z dobrých knih od R.F.
Jedna z knih, která mi obohatila život. Není pro každého, ale kdo má rád odpočinkové, krátké čtení na zamyšlení, tak tomu knihu doporučuji. Zaujme vás především optimistická atmosféra a filozofie běžného života každého z nás, která je líčena velice barvitě očima autora :) . Celé dílo je vlastně jakýmsi filozofickým rozhovorem s Robertem Fulghumem, ke kterému chybí už jen dobrá, silná káva. :)
Někdy potřebujete něco lehkého, možná sladkého a krásně načechraného.
A tohle vždy dostanu. Je to taková laskavá knižní infuze srdečnosti a pozitiva autora směrem ke čtenáři. Prostě Robert Fulghum... Můžu kdykoliv :-)
RF velmi charismatický člověk, který píše velmi pěkné povídky, ale... Pro mě byla kniha od začátku do konce na jedno brdo. Některé povídky pro mě byly k zamyšlení a některé mě velmi pobavily, ale nic výrazného. Přečetla jsem od RF dvě knihy a další na čas odložím a třeba se k nim pročtu, že mi řeknou více.
Roztomilé vnímání souvislostí a metafor života, které otevře člověku oči tak, že je schopen si život užít a ne jen přežít.
Tyto krátké životní příběhy, ač čtivé, mě nijak výrazně nechytly, bohužel. Pár mi jich však přesto utkvělo v paměti - povídka, která dala název celé knize; povídka o svatbě (těch tam bylo více, ale ta na začátku) a povídka "A co vy to vlastně děláte?".
„Vydělávat na živobytí a mít nějaký svůj život, to není totéž. Živobytí a život, který za něco stojí, to není totéž. Žít dobře a žít tak nějak, taky není totéž. Funkce v zaměstnání ani zdaleka neodpovídá na otázku: „Co děláte?“
Čtenářská výzva 2018: Kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození.
Příběhy, které pohladí a zahřejí... Vždycky rozzářily večer i po horším dnu a člověk se začal usmívat, mohl se zamyslet a opravdu nejlepší bylo číst tuto knížku s někým, občas se zastavit a jen tak si povídat, usmívat se.
Jinak na knihu jsem přišla náhodou, v textu jedné písně se zpívá: "Už hořela, když jsem v ní kopíroval (...)" Pak jsem jednou uklízela u babičky a nejednou koukám do knihovny, zaujal mě název jedné knížky: Už hořela, když jsem si do ní lehal. Knížka se mnou šla domů, protože mi připadalo skoro jako osud, že jsem na ní narazila a že se mi vybavila píseň, a rozhodně jsem nelitovala.
Prostě Fulghum, ten nezklame. Jeho příběhy a zamyšlení jsou takové to instantní štěstí, to teplo a milo, které kdekoliv a kdykoliv si přečtete, vyloudí vám na tváři úsměv a zahřeje u srdce.
S Robertem Fulghumem jsem měla tu čest se potkat vloni 17.10. když přijel představit svou novou knihu Opravář osudů.Krásný zážitek,je skvělý jako jeho knihy.
Úsměvné povídky, které zanechají právě ten správný pocit po jejich přečtení, mnohem více než salvy smíchu. Jsem ráda, že jsem nakonec po knize sáhla v rámci výzvy, protože to bylo opravdu pohlazení po duši.
Spousta zamyšlení o životě, doporučení jak vycházet z nepřehledných životních situací, zaznamenaných bývalým pasákem krav a poté i pastorem, a mnohé navíc, to vše přináší další knížka amatérského filozofa. Pro nové čtenáře, nečte se to jako thriller, je to k zamyšlení.
Moc příjemné čtení, některé příběhy jsou hotové pohlazení na duši. A vlastně jsou i po 30 letech stále aktuální. Nadčasová a nestárnoucí četba.
Udivuje mě, jak může pejskaře ovlivnit jedna kapitola v knize..
Vážně k zamyšlení, pro ty co milují ty pejsky, že asi vážně nejvíc proto, že neumějí mluvit a tak říct něco, co by se páníčkovi nelíbilo, proto je ta láska tak velká asi :))
Tak tohle rozhodně ano...tuto knihu stojí za to mít v knihovně...
laskavé humorné vyprávění s nádechem filozofie...
Pár myšlenek mne tu zaujalo:
"Rozvažovat neznamená dumat, trápit se, ba ani meditovat.
Znamená to cítit hluboký údiv."
"Být dospělým je špinavá záležitost.
Ale někdo to dělat musí."
"Jsem úlomek zrcadla a s tím, co mám, mohu odrážet světlo na tmavá
místa tohoto světa..."
Ráda jsem s Vámi diskutovala, pane Fulghame... a měl byste u mne za 5...
Ale pro tohle:
"Bible neříká: Budeš míti psů ve svém příbytku a budeš požehnán."
Proto máte za 4....ještě to zvažte...
Doporučím!
Nedávno jsem po ní sáhla v knihovně a když jsem si ji prohlížela, tak mi letělo hlavou, že obal má nezajímavý a tvar knihy se nepříjemně drží, ale přesto jsem si ji vzala. Doma mi došlo, že to co je vevnitř - to je teprve ten pravý poklad. Rozesměje Vás, když je Vám smutno, vykouzlí úsměv a dobrou náladu, když máte špatný den a dokáže dát i krásné ponaučení, když člověk přemýšlí sám nad sebou. Věřím, že když ji člověk bude číst v různých životních etapách, tak mu dá pokaždé něco jiného.
Štítky knihy
povídky humor americká literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce |
| 1996 | Už hořela, když jsem si do ní lehal |
| 2004 | Třetí přání |
| 2011 | Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century |
| 1996 | Možná, možná ne |
Kniha Už hořela, když jsem si do ní lehal je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 1 948x |
| Čtenářské výzvě | 86x |
| Doporučených | 98x |
| Knihotéce | 466x |
| Chystám se číst | 258x |
| Chci si koupit | 38x |
| dalších seznamech | 4x |
Upřímně? Je třeba k této knize ještě něco dodat? Ti kdo ji četli ví a ti kdo ne, by měli uvažovat o nápravě.
Jsou to krásné příběhy obyčejného života, které se snaží najít ty drobné neobyčejné maličkosti v něm.
Stejně mám s touto knihou spojenou velice příjemnou vzpomínku: Když jsem ji ráno (přesně 24 hodin zpět) začala číst, začetla jsem se natolik, že mě z transu vyrvala až věta: "To nic není to se stává!". Když jsem vzhlédla vidím na silnici 3 přepravky rohlíku, které vypadli z dodávky, které se asi uvolnili dveře. Nejvíc mě potěšilo jak pán řidič, který mohl být pochopitelně naštvaný a říkat věty typu: "Já se na to vykašlu, práce z****á! Tohle se musí stát vždycky jenom mě!". Sbíral tu kalamitu s úsměvem a větou: "To se stává, aspoň budou mít zvířátka něco dobrého!". To mě nabilo tak pozitivní energií, že jsem se musela usmát :) Děkuji