Úvod do současné trapnosti
Jakub Ryška , Pavel Šplíchal
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326042/bmid_uvod-do-soucasne-trapnosti-0px-326042.jpg
4
47
14
Naděje vede ke snaze, snaha k rezignaci, častokrát se naděje překlopí do rezignace bez jakékoli mezifáze. Kompilace (plus něco navíc) blogových článků ze serveru Prigl.cz
Přidat komentář
"Autor" by se měl alespoň naučit psát, když už chce rýt do všeho kolem.
Na webu je chyb jako máku.
Jinak typická czech snaha rýt do všech okolo ve víře, že burani jsou všichni kromě mě.
Čili ve finále: trapný nejvíc samo o sobě.
Často si o takových lidech říkám proč teda v takovým hnoji žijí, když je to tu tolik itituje...
Když jsem před dávnými časy objevil server www.prigl.cz, pomáhal mi přežít těžké dny na korporátní židli. Zatímco v open Space kolem mě probíhal čilý ruch prodeje keramických dlaždic, já zíral do monitoru a říkal si "jak je možné, že tu bezmoc a šeď kolem mě tak přesně popisují." Prace mě ubíjela, ale vypadalo to, že z ní není cesty ven.
Později jsem korporát opustil (propouštíme tebe, protože jsi nejmladší z kanceláře, není to nic osobního) a musel jsem opravdu začít pracovat, takže na čtení Priglu už nějak nezbýval čas. Přesto jsem tam před nějakým časem zavítal a zjistil, že existuje (bohužel beznadějně vyprodaná kniha), tu jsem od té chvíle dlouho sháněl a protože se zadařilo, mohl jsem se letos konečně pustit do jejího přečtení.
Pokud je váš život dobrý (anebo si to myslíte), nečtěte to. Pokud nemáte smysl pro humor a ironii, nečtěte to. Pokud vám není příjemné číst o zoufalých existencích z lepších společností ale i nejhlubších spodin, nečtěte to.
Já si alespoň dost často říkal "sakra to je přesné", na několika místech knížky jsem se tak trochu poznal a priznejme si to, i trochu zastyděl. S několika málo částmi nemůžu souhlasit, třeba závěrečný rozhovor s Davidem Graeberem mi přišel až moc doleva, zbytek je ale třeskutě přesný a oceňuji hlavně neuvěřitelnou schopnost autorů bez vážnějšího citového zabarvení popisovat všední život kolem nás z úhlů ze kterých se nikdo jiný nedívá.
První půlka je skvělá, v podstatě každý jeden odstavec v oddílech "Naděje" a "Snaha" je perfektní. Poslední ze tří oddílů ("Rezignace") je slabší, ale ke konci ("Rezignace v každém věku") se zase vylepšuje. Zdánlivě paradoxně je tato oslava lenosti a rezignace na úsilí maximálně vybroušená a vycizelovaná.
"""Kdo by se ve dvaceti ubránil naději, když úplně první úřední dopis v jeho životě, který je adresován jemu a ne rodičům, zní:
Rozhodnutí děkana:
PŘIJAT"""
***
"""„Jak bych to řekl, abyste to pochopili,“ skrývá vlastní neporozumění při zoufalém pohledu do Störigova Malého úvodu do filosofie vypracovaný atlet. V šusťákovce vietnamské provenience se už nejeden absolvent ZSV-TV PedF MU při výkladu Sartrova existencialismu nepěkně zapotil. „Filosofie, to není jako jezdit na kole, spíš si někde sednout a zamyslet se. A k tomu potřebovali v tom Řecku otroky,“ osvětluje původ filosování majitel horského kola v ceně několika svých platů."""
***
Na papíře to za mě nějak nefunguje... Prigl jako blog jsem četla asi tři nebo čtyři roky, než na mě té žumpy bylo prostě moc. Přestože tedy všechny články v knize znám a některé jsem si s radostí oživila, nebavilo mě to a příliš dlouho jsem se tím snažila prokousat. Jsem ráda, že si kluci splnili přání a vydali knihu, pro mě však její čtení příliš smysl nemá.
Tři hvězdy by možná značily průměrnou knihu, ale není to tak - to jen moje dojmy lítaly ode zdi ke zdi. Jednou dokonalé a geniální, podruhé přehnané a ehm...trapné...i když očividně záměrně, achich ouvej, těžký to úděl hodnotitele knihy.
Po slibném začátku jsem se ke knize vracela po delších a delších intervalech - styl nahuštěných článků, které je ale ideální číst jen tak po troškách, mi moc neseděl. Ale občas jsem se smála nahlas, občas jsem se v tom našla a coby brněnská náplava s vyškovským původem jsem ráda, že se mi tenhle kousek dostal do ruky. Obyvatelé mimo Brno a jeho Bermudský trojúhelník možná budou o kus zážitku ochuzeni.
Tak díky této knize jsem konečně pochopil, proč jsem na světě: abych pořádně naplnil úděl své zbytečnosti a trapnosti až po okraj. Tento komentář budiž důkazem, že umčo a sebevyjádření kdejakého trouby chrstnuté do virtuálního prostoru může mít sebepotvrzovací hodnotu a současně vystrkovat osten nad rámec třídniho srazu a obyčejné lidské marnosti.
Škoda jen, že se kniha, stejně jako kdejaká alkáda z Hodonína, nevymanila z cykličnosti a nepřekročila laťku, kterou si ještě ve fázi snahy sama nastavila neuváženě vysoko. Konec knihy už je totiž pouhá rezignace na snahu být neotřelým hipsterkým průvodcem po nihilistické prázdnotě, skoro jako na Zelňáku v listopadu o půl páté ráno. Musím ovšem pochválit vnější pozlátko knihy (grafiku, ilustrace, celkové zpracování), které narozdíl od botoxu na obličeji vadnoucí snaživky nevyvolávalo pocit marné snahy zaujmout troubu z fitka od naproti, ale knihu morfovalo do vyšších ezo-levelů.
Asi že neberu piko, tak se kniha dala číst jen po malých dávkách.
Blogy čtu minimálně - a dát si výbor z prigl.cz, navíc skoro na jeden zátah, mě přiblížilo smrti minimálně o několik minut (asi příliš mnoho jedu či co). Hvězdy navíc za výdrž a důslednost - bo pičo, blit a říkat fóry, to je fakt umčo.
Krutopřísné. :-) Místy to klucí samozřejmě nevychytali, jak moc tlačit na pilu a co s ní řezat, ale to patří u takové cynické satiry k věci. Jsou tam i slabší místa (subjektivně), ale za pár pasáží, u kterých jsem se válel smíchy a současně mi běhal mráz po zádech, velký dík. Jo a ilustrace dokonalé!
Kniha pro ty, co potřebují vědět, že jsou na tom lidé hůř než oni. Neříkám, že nemají pravdu (až na výjimky) a děkuji za tipy, kam v Brně zajít na Piko, ale kniha se na můj vkus poměrně cyklí, po chvíli začne nudit. Rétoriku má tak trochu jako ten Vašutův kretén kamarád z Románu pro ženy, akorát nejsou slyšet ty nosové hlásky. Sorry hoši. Příště něco svižnějšího.
Vydat blog Prigl knižně byl naprosto skvělý nápad. Ti, kdož sarkastický web znají, si knížku přečtou jedním dechem a dozví se ještě o něco málo víc, než by se dočetli v internetové podobě.
Nestárnoucí články typu "Nesnesitelná těžkost poledního meníčka", "Generace W" či "Svět patří těm, co se poserou" prostě bez jakýchkoli skrupulí či korektnosti ukazují, na čem je založen současný systém. Otázkou je, jak dlouho se tomu budeme smát a kdy nám úsměv na rtech zamrzne.
Ze začátku jsem se neskutečně bavila nad naprosto výstižným popisem každodenní trapnosti současné české (brněnské) společnosti. Ale ke konci se mi zdálo, že už se, mně jinak velmi blízký humor, začíná zvrhávat v prachsprosté hanění všeho a všech.
"Naděje vede ke snaze, snaha k rezignaci, častokrát se naděje překlopí do rezignace bez jakékoli mezifáze"
Vtipně napsaná sonda do životů ambiciozních blbců ve velkoměstech. Nečekejte nějaké rady do života ve stylu firstclass časopisů, které jsou právě zde zesměšňovány. Všechny tématické kapitoly jsou koncipovány jako proud zvratků, že je všechno nahovno - bez jakéhokoliv náznaku řešení. :)
Plány a sny z vysokoškolského života, které jsou vystřídány deziluzí prvního zaměstnání v korporátu, jsou tu popsány přesně. Často jsem v některých částech shlédl sebe nebo někoho známého. Kvalitu výrazně shazuje dost kapitol popisující život alkáčů, který jde mimo mě, a ke konci knížka ztrácí dech, ale za trefnost některých pasáží z první půlky knihy nemůžu jinak než za 5 hvězd.
Štítky knihy
Kniha Úvod do současné trapnosti je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 57x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 20x |
| Chystám se číst | 35x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 2x |
Poezie pozdního kapitalismu. Průvodce po Brně a Brně-venkov. O realitě brněnských VŠ řekne víc než všechny dny otevřených dveří na školách a nadupaný brožurky dohromady.