Úvod do filosofického myšlení

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Široce koncipovaná vysokoškolská učebnice filosofie. V pěti oddílech podává čtenáři přehled o základních tématech evropské filosofie a konkrétních způsobech jejich zpracování. Sleduje interpretace bytí, přírody, člověka, boha a zkušenosti.

https://www.databazeknih.cz/images_books/55_/55148/uvod-do-filosofickeho-mysleni-55148.jpg 49
Žánr
Literatura naučná, Filozofie
Vydáno, Univerzita Karlova, Aleš Čeněk
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha Úvod do filosofického myšlení

Přidat komentář
3497299
29.05.2015

Kritizovat Úvod do filosofického myšlení z obtížné čitelnosti je naprostá pošetilost. Nejde o nějaký široce popularizační text, jako je nejspíše zde zmiňovaná Malá filosofie člověka od Sokola, ze kterého si má každý čtenář něco pěkného odnést — kritika z tohoto směru je stejně hloupá, jako kdyby někdo nařkl kupříkladu Přehled užité matematiky od Karla Rektoryse z toho, že jde o dílo obtížně čitelné a pro běžného čtenáře nesrozumitelné, jelikož je v něm strašně moc rovnic a jakýchsi důkazů a nikde žádná pořádná vyprávěnka, jež by nebohého laika udržela při vědomí. Jsem toho názoru, že pakliže někoho něco skutečně zajímá, musí být připraven věnovat tomu značnou část energie a námahy, třebas i za cenu duševního nepohodlí — v opačném případě jde o mrčení zhýčkaných filistrů, kteří mají pocit, že by jim měl každý všechno přinést na zlatém podnose i se zákuskem a kávičkou — pak se třeba i zasní a řeknou si, jak je ten svět úžasný a zvláštní. Vzdělání předpokládá úsilí, na něž si nelze stěžovat se stejnou samozřejmostí, jako na nefunkční klimatizaci během letní dovolené. Ti, které kniha takto otráví a odradí, nejspíše také měli být otráveni a odrazeni. Pravdu zde má tedy pan_Václav.

Prostor pro kritiku by zde však byl a to dvojí. Za prvé kniha místy trpí nedostatečnou redakční úpravou — objevují se v ní překlepy a nedokonalosti, které by snad nebylo tak obtížné odstranit. Asi vrchol je pak téměř doslovné zopakování šesti stránek z části 40 (Čas jako naléhání a okamžik) v následné části 41 (Temporalita. První vhled do Ereignis) – rozdíly mezi oběma texty jsou zde zcela nepatrné na úrovni mírné obměny slovosledu či nepodstatných synonym, přičemž oněch dublovaných šest stran tvoří celý obsah části 41. V podstatě by stačilo, kdyby si před vydáním celou knihu někdo alespoň přečetl.

Druhá výtka pak patří nevyrovnanému výkladu co do hloubky a kvality. Benyovszky pojímá knihu jako úvod do ontologické problematiky, kterážto zde naprosto dominuje — v tomto výkladovém ohledu nelze dílo než pochválit, neboť se zdá být celkem jedinečné. Benyovszky pak v předmluvě sám upozorňuje, že mnohé další ohledy budou v knize zřejmě rozpracovány více povrchně a nedostatečně. Což ovšem nemůže být tak úplně dostatečnou omluvou. Někde za polovinou knihy (počínaje pojednáním o přírodní filosofii) se objevují kapitoly, jež jsou ve srovnání s předchozím pojednáním tak trochu odbyté. Některé se pak zdají být natolik nedostatečné, že jsou zde téměř zbytečně — jmenovitě např. výklad Marxe, Petříčkova kapitola o Deleuzovi (jde o dvě strany, které v celku vskutku nepůsobí příliš ústrojně — ač si jinak Petříčkových textů – nejen těch v této knize – naopak dost vážím), či závěrečná část o induktivních a deduktivních postupech vědeckých explikací v logickém empirismu, kde je téměř na každém řádku varování, že tato kapitola není a nemůže být hlubší. Nemůže? Zřejmě by se pak jednalo o mnohem rozsáhlejší, náročnější a ambicióznější projekt — je jednodušší pojmout to takto, a mluvit pak o „úvodu do filosofického myšlení“ místo třeba o „úvodu do ontologie“, ovšem nelze se pak vyhnout oprávněné kritice, že významná část filosofického myšlení je pro autory podřadnější a spíše do jakéhosi ideálního celku nastavovaná kaše. Přesto, že jde o jedinečnou „učebnici“, byl bych raději, kdyby byla ve stejném duchu komplexnější, úplnější a tudíž i mnohem rozsáhlejší a třebas rozdělená na několik dílů...nebo kdyby se naopak omezila na své hlavní téma.

Kvothe
06.04.2011

Ach....jak je svět úžasný, že? Každý je originál a názory mohou být tak různé :-) Proč ne? Máte pravdu a stejně tak ji nemáte Pane Václave. Možná jsem příliš velký zastánce umění ve smyslu poetičnosti výkladu. Jsem ohromný divadelní fanoušek, čtenář beletrií atd. Četl jsem i mnoho filosofických a jiných ne-dějových knih, ale vždy jsem alespoň podvědomně, možná zcela imlicitně, vyhledával určitou uměleckou, tedy poetickou hodnotu díla. Tím myslím způsob psaní,používání určitých slov, větných vazeb, metafor, básnického jazyka a mohl bych pokračovat. Benyovszky dokázal, že je ve svém oboru prvotřídním filosofem, ale také mě přesvědčil o tom, že je špatným spisovatelem. Můžete tvrdit, že podobná kniha nejde napsat jinak, ale to je podle mě zavádějící - jinak napsat jde - čtivý je například Jaspers, ale můžeme se podívat i jinam - např. do sociologie - její výklad se dá napsat podobně jako je napsána propedeutika a nebo tak, jak ji napsal Giddens - proč je tato jeho sociologie tak úspěšná? Díky své čtivosti, ano.
Chápu vaše námitky a můžete je proti mému novému komentáři vznést znovu, ale budou pro mne stejně závažné jako nyní, protože nemáte o čem mě přesvědčit - opět říkám, že máte pravdu - já se snažím ukázat jiný úhel pohledu.
Jestliže mají lidé otevřenou mysl, tak dokážou mnohé z filosofie najít i mimo filosofické texty - z tohoto hlediska lze pochopit Sokola - zde se jedná stále o filosofii, která je ovšem podána srozumitelným a jasným způsobem. Ano jistě, Sokol napíše, že Heidegger pojímá čas jako konflikt mezi rozvrhem a vržeností (časovost) a tím končí s jeho vysvětllením a nezabýhá tak hluboko jako Propedeutka, ale je lidem blízký. Určitě je neovlivňuje ke špatnému, ale k dobrému, otevírá jim mysl a snaží se je probudit. Také neaspiruje na všeobjímající publikace. Jeho filosofie je ryze praktická a právě z tohoto důvodu je mnohem uchopitelnější a lidštější a to je, což je můj názor, účel filosofie samé - pochopit ji a obejmout ji. Jestliže slova, která někdo napíše nepochopíme, je to, jako kdybychom je nečetli. Vůbec je pak číst nemusíme.
Já uzavírám své příspěvky k této diskuzi:-)) - Úvod do filosofického myšlení není úvod do filosofického myšlení, ale shrnutí podstaty filosofického myšlení ontologické (popřípadě z části fenomenologické) filosofie, které předpokládá ne základní vysokoškolskou znalost tohoto všeobjímajícího oboru, ale pokročilo znalost studenta vysoké školy, který již prošel kontextuálními kurzy filosofie, seznámil se hlouběji s myšlením antiky, středověku a novověku a rozhodl se soustředit na filosofii. V opačném případě se bude jednat o zklamání.
Inu nekamenujte mě - podle mě, je toto obecně platné.
Samozřejmě se mohu mýlit a připustím to.

Kvothe
01.04.2011

Ještě k čitelnosti: Možná může mít Pan_Václav pravdu, ale přesto nelze popřít, že umění napsat složité věci čitelnou a přijatelnou formou, je uměním vysoce ceněným a v oblasti filosofie to platí několikanásobně. Sokola jsem uvedl pro příklad, ale u něj je to vidět hezky - Malá filosofie člověka je skutečně základ, ale i na jeho jiných khinách je vidět, že umí velmi dobře psát a věci vysvětlovat (Etika a život, Filosofická antropologie....). Nesouhlasím s názorem, že snaha o zdánlivou srozumitelnost dnešních filosofických knih je na škodu - Nesouhlasím v absolutním měřítku!!!!!!!

Filosofie je pro lidi - jak říká Sókrates, tak má lidi probouzet - určitě je tedy nemá uspávat. I ty nejsložitější myšlenky a konstrukty se dají podat takovým způsobem, že si z nich téměř každý čtenář s otevřenou myslí něco vezme. Dobře napsaná filosofická kniha může něco říci středoškolskému studentovi, který s filosofií začíná, vysokoškolákovi, který ji již nějakou dobu studuje i jeho profesorovi, který se může oprávněně filosofem nazývat.

Jestliže se stane to, že se filosofie vzdálí lidem do takové míry, že jí nebude možné v běžném měřítku porozumět, tak ztratila svůj smysl a bude existovat jen sama pro sebe. Filosofie pro Filosofii. Miluji moudrost jen abych miloval moudrost. To však není její důvod, důvod její existence, jejího bytí, jejího dávání se nám :-)

Kvothe
27.03.2011

Ve své podstatě souhlasím s komentářem pana Václava, ale přesto je můj pohled odlišný. Nejedná se o nejlepší učebnici filosofie, jelikož je velmi nesrozumitelná, napsaná obtížným zpsobem a občas jsou v ní i velké nepřeložené kusy v němčině atd. Ano, jistě můžete říct, že jsem hloupý a knihu jsem nepochopil. Pak by byl ale opak pravdou, to musí každý, kdo se chce jen trochu nazývat filosofem, vědět. K filosofickému přemýšlení nabádá například i Jan Sokol ve své knize Malá filosofie člověka, přičemž je vše napsáno přístupným a dovedným způsobem. Úvod do filosofického myšlení je výborná kniha, o tom není pochyb, ale nejedná se o úvod. Jestliže někdo sáhne pro tuto knihu a nebude s filosofií dříve seznámen, začne tuto lásku k moudrosti zcela jistě nesnášet:-) Zde nabízím krátkou ukázku z knihy, abych předvedl její nesrozumitelnost pro filosofické začátečníky:

tedy takové filosofování - sledovaná identifikace :jsoucnost jsoucího=bytí=jsoucí v celku=zdůvodňující základ" zůstává v platnosti - jež je založeno "filosofií první". z tohoto vymezení je zjevné, že titul ontologie neoznačuje disciplínu, nýbrž způsob, typ, filosofické práce.

Je to naprosto zjevné, že?

pan_Vaclav
12.02.2011

Přepracování Filosofické propedeutiky 1 a 2. Jedná se o vůbec nejlepší "učebnici" filosofie, se kterou se český čtenář může setkat. Většina podobných učebnic bohužel trpí tím neduhem, že filosofii vykládá historicky, takže čtenář může nabýt dojmu, že filosofie jako taková je historií více méně explicitně vzájemně souvislých "teorií" či nedejbůh "světonázorů". Autoři naopak vedou výklad v pokynu věcné závaznosti filosofie, tj. v pokynu věci, o kterou ve filosofii běží a již manifestují na nejslavnějších postavách dějin západního myšlení. Filosofie je tak čtenáři zpřístupněna v kontextu vůdčí otázky po tom, co je jsoucno jako jsoucí a co mu o sobě náleží (Aristotelés), sleduje její vždy konkrétní vypracování a zásadní proměny myslitelských postojů vzhledem k ní. Autoři na druhou stranu neusilují o nic jiného než o to, aby se čtenář do filosofie vpravil, což znamená, že ho především podněcují v jeho vlastním úsilí o zvládnutí rozmanitého historického materiálu, jejž zpřístupňují z výše naznačené pozice. To je jednoduše tak, že ho nabádají sledovat věcnou závaznost a naléhavost filosofie, která není jen odosobněnou meditací, vzdálenou realitě našeho každodenního pobytu, ale která naopak podstatnou měrou (více nebo méně reflektovaně) utváří jeho specifický ráz.