Uvnitř mé hlavy: Co když jsem si tě vymyslela?

Skvělý příběh. Líbí se mi, že se objevují knihy pro mladé, které se věnují psychickým problémům. Získají aspoň pocit, že v tom nejsou sami.

(SPOILER) 55% - Po dočtení druhé autorčiny knihy vydané v ČR Eliza a její nestvůry, kterou považuji za jednu z nejlepších young adult knih, které jsem kdy četla, jsem naprosto nutně potřebovala od autorky něco dalšího ke čtení. Bohužel ale v tomto případě nebyla moje vysoká očekávání naplněna.
Nějak jsem se v příběhu Alex a Milese ztrácela - a nebylo to tím, že sama hlavní hrdinka se většinu doby ztrácela v tom, co je vlastně realita a co jenom výplody její mysli - to byl totiž jeden z těch čtivějších momentů.
Alex mi k srdci zkrátka nějak nepřirostla a u Milese jsem pořád nechápala, proč že by se ho měla celá škola tak strašně bát. Alexini rodiče, hlavně matka, kteří chtěli, aby se dostala ze své schizofrenie a přitom jí celou dobu lhali, mi nepřišli uvěřitelní a celá ta historka s ředitelem školy adorujícím výsledkovou tabuli, která kdysi zabila jemu blízkou osobu, a to tak, že si pro tu tabuli nachystal další plán zahrnující královnu školy Celii, tak ta byla úplně ujetá.
Autorka sice umí psát tak, že člověk čte dál a dál, ale příště bych si od ní raději přečetla něco víc ve stylu Elizy a méně ve stylu Alex.

Z knihy jsem měla rozporuplné pocity. Na jednu stranu byl příběh zajímavý a bavila jsem se. Na druhou bohužel moc nesouhlasím s vyobrazením psychické nemoci a s romantizováním schizofrenie... I tak knihu doporučuji, akorát člověk nesmí očekávat moc hlubokou analýzu psychického utrpení nemocného člověka.

Nebylo to špatné, hezky jsem si početla, ale dokonalost to prostě nebyla.

Chvílemi jsem se nemohla odtrhnout, pak jsem se zase nemohla začíst...
Kniha má své nedostatky, ale zase hezkým způsobem, především stravitelně, přibližuje život člověka s duševním onemocněním mladým lidem.

Uvnitř mé hlavy je jedna z mých nejoblíbenějších knih. O to těžší je připustit si fakt, že má tolik nedostatků.

Tuhle knihu jsem přibližně před 7 lety dostala jako dárek, a ano, přiznávám, má pro mě velkou citovou hodnotu. Avšak i přesto můžu zcela upřímně říct, že mě od té doby žádný příběh nezasáhl tak silně, jako tenhle. S Alex jsem soucítila. Okamžitě jsem se do ní dokázala vžít, a to i teď, když jsem po letech knihu opět otevřela.

Dějem se možná na první pohled kniha nijak zvlášť neliší od typických YA contemporary z prostředí střední školy, ale za mě dodávají potřebné plusové body právě postavy, které jsou různorodé, osobité a celkově dobře napsané. Romantická zápletka je taktéž přinejmenším roztomilá, já se u ní culila téměř nepřetržitě.

Když však nahlédnete na hodnocení kupříkladu na Goodreads, zaplaví vás velká spousta jednohvězdičkových recenzí. Proč? Kvůli hlavní hrdince. Respektive pojetí paranoidní schizofrenie, kterou trpí. Na nemoc je v knize bohužel pohlíženo velice primitivně a v jistých ohledech je snad až glorifikována. Žádnou surovou realitu tady nečekejte.

Proč tedy knihu se spoustou nedokonalostí hodnotím pozitivně? Inu, pravdou je, že za to asi můžou city, které prostě někdy zvítězí nad rozumem. Ke knize i hrdince jsem si vybudovala jakési pouto, které mi znemožňuje nahlížet na ni objektivně. Jenže to je přece celá podstata recenzí i četby jako takové, ne? Každý to vnímáme individuálně. Každému se líbí něco jiného. A to je za mě naprosto v pořádku :).

Přečteno jedním dechem, nemohla jsem se od knihy odtrhnout, tak silně mě příběh zasáhl.

Této knize jsem chtěla od začátku dát 5*.. nevím, co se najednou stalo..ale od poloviny mě přestala úplně bavit. Ze začátku mi přišla originální, vtipná, zajímavá, ale jak se rozvinula ,,detektivní zápletka ,, tak se ni kniha prestavala líbit. Odkryvani povah ostatních postav, nechapala jsem to.. kolikrát jsem se snažila si i stránku přečíst vícekrát, abych si to v hlavě srovnala.. ale i přesto jsem si říkala, o co že vlastně jde ?

Pekný príbeh so zaujímavou zápletkou, kde nám karty zamieša schizofrénia. Páčilo sa mi to. Bavilo ma to. Odporúčam.

Tyto témata mně moc baví a tahle knížka byla jednou z nejlepších co jsem kdy četla. Tahle knížka nám dokáže uvést jaké je to trpět schizofrenií. Všema deseti doporučuju, stojí to za to!

Asi (nebo určitě) jsem nebyla ta správná cílová skupina. Za mě hodně naivní zpracování jinak zajímavého tématu.

V tomto případě se mi líbilo snad úplně vše - nejvíc tedy prostředí :-) Rozhodně doporučuji!

Tak tohle mě opravdu překvapilo. Z knihy jsem nadšená, nemohla jsem přestat číst.

Kniha má více dějových linií - nemoc, problémy v rodině, romantická linka, detektivní zápletka... Je toho spoustu a možná bych klidně něco ubrala. Například vyšetřování nebylo nic moc a klidně bych ho z knihy vypustila. Co ale knihu dělá originální je hlavní pointa. Naše hrdinka, Alex, trpí schizofrenií. Příběh popisuje, jak silné halucinace mohou být a jak se i naprosté jistoty (jak pro Alex, tak pro čtenáře) mohou rozplynout jako pára nad hrncem.

Určitě doporučuji! Je to skvělá kniha, která si zaslouží více pozornosti

Původně jsem chtěla dát knize 3 hvězdy, ale díky překvapivému odhalení na konci ohledně rodiny Alex jednu přidávám, protože to bylo něco,co jsem opravdu nečekala. Na druhou stranu kniha nebyla něco, co bych úplně hltana, četla se sice dobře a rychle, ale celé to bylo neslané, nemastné. Alex a její schizofrenie bylo velmi dobré téma, detektivní zápletka ohledně tabule byl velký propadák, který působil, až skoro trapně a naprosto mi to celé nedávalo hlavu a patu. Miles sám o sobě sympatická postava, ale to, že se všichni bojí klučiny, co je nadprůměrně inteligentní byl další bod, kdy jsem si říkala, zda autorka neplácá spoustu věcí dohromady. Pro mladší cílovou možná, na střední to byl celkem hit ke kterému jsem se dostala, až na bakaláři a zřejmě jsem na to moc stará.

Zaujalo mě téma schizofrenie, zvlášť když jí hlavní hrdinka "trpí" od dětství. Rozhodně to bylo zajímavé čtení, i když kniha diagnózu schizofrenie nepopisuje moc realisticky.

Zamilovala jsem si všechno v této knize. Postavy, děj, prostředí, styl psaní. Jedním slovem: Úžasné.

Přečetla jsem podruhé po několika letech a musím říct, že mě stále neomrzela. Vývoj vztahu mezi Milesem a Alex, zápletka ve škole a Alexina schizofrenie (kvůli které v podstatě nevíte, co je uvnitř její hlavy anebo skutečné) je napsáno čtivě a hezky, není co vytknout.

Hodně dobrý popis schizofrenie. Člověk si dokáže lépe představit co taková nemoc obnáší.
Hvězdičku strhávám za přílišnou délku, občasné delší nezajímavé pasáže a celkově slabší příběhovou linku.
Celkově jsem s knihou spokojena.

Když jsem od autorky četla knihu Eliza a její nestvůry, byla jsem nadšená. Velmi snadno jsem s hlavní hrdinkou sžila, prožívala jsem všechny její pocity velmi intenzivně, avšak tady jsem zůstala tak nějak chladná. Příběh mě moc nevtáhl, knihu jsem mnohokrát odložila, postavy mi moc nesedly a celkově mi to přišlo takové nijaké. Asi jsem čekala víc.