Utrpení knížete Sternenhocha
Ladislav Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/304146/mid_utrpeni-knizete-sternenhocha-ON8-304146.png
4
823
116
Fantastický příběh s hororovými prvky z pera originálního českého filozofa a spisovatele, inspirujícího se především filozofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho.
Přidat komentář
Komentář píši zpětně, knihu jsem četla před nějakými 15 lety. Myslím si, že dnes bych knihu ohodnotila buď jako odpad nebo sotva jednou uslintanou hvězdou. Podle mého záleží, v jaké životní fázi se člověk nachází. Má doba temna, dekadence již pominula. Ovšem v onehdé éře jsem byla schopna pohlédnout na toto dílo z úhlu pohledu, který mi pomohl ho pochopit a přijmout za své. A taky Klíma holt není pro všechny povahy.
Náhodou jsem natrefil na tuto slátaninu. Přečíst si ji bylo z popudu informace o autorovi, kterýžto údajně čerpá z filozofie velkého Friedricha Nietzscheho. Co prosím? Friedrich Nietzsche by po pár stranách něco takového hodil do krbu a nemarnil by čas, tak jako já. Nechápu jakoukoli klasičnost či kultovnost tohoto smutného a ubohého pokusu o román. Kdyby alespoň byl nechutný a plný hnusu, jak v komentářích píše spousta čtenářů, ale ani toto se nekoná. Naštěstí nejde o obsáhlý blaf, takže nešťastník, který po knize sáhnul, se rychle dobere předvídatelného konce, nicméně musí přelouskat několik desítek stran nudných vizí a popisů jakýchsi nesmyslných pocitů, které mají evokovat jakože okultno, tajemno, temnotu a filosofii úpadkového autorova života, se kterým prý nebyl spokojen.
velmi zdařilá nýčovina. mrazivá sranda a zůstává po ní velký otazník. někteří autoři předběhli svou dobu - a tohle je jeden z nich.
Kniha psána formou deníkových zápisků knížete Sternenhocha, který pojme za manželku mladou dívku zvláštní povahy a od té doby se začíná měnit charakter a povaha obou. Krásné vylíčení úpadku člověka, změna jeho chování, postupný nástup šílenosti, kdy jej pronásledují výčitky svědomí, se kterými se není schopen vyrovnat. Hodně těžká kniha na přečtení, ovšem popis šílenství, kdy nevíte co je realita a co skutečnost, je výborná, stejně jako vylíčení chování či změna osobnosti u Helgy, kdy z apatické dívky se stává svým způsobem demon zvrácenosti.
Promiňte, ale autor byl blázen. Pokud toto někdo vydává za umění a je to povinná školní četba, tak je mi líto naší civilizace.
Nedivím se, že tuto Klímovu sonátu na šílenství, perverzi, hnus, ale také na maniackou, bezpodmínečnou lásku, nezkousne každý - domnívám se, že je to literatura pro vskutku otrlé čtenáře, kteří by měli mít také pochopení pro autorova mimořádného filosofického génia, který se nebojí zajít daleko za hranice morálky a všednosti, přímo do chřtánu zvrhlosti obnažené až na kost. Kniha ve mně vyvolává změť protichůdných pocitů jako jsou obdiv, lítost, napětí, zhnusení, ale také pochopení, protože, kdo z nás může vědět, kde se sám v budoucnosti ocitne, ať už v reálu a nebo na mentální úrovni?
Bez uzardění přiznávám, že mi Utrpení knížete Sternerhocha nesedlo. Možná jsem úplně nepochopil Klímovu filozofii... zpočátku to přitom vypadalo, že je tahle kniha přesně pro mě. Byla sžíravě vtipná, místy absurdní, ironické komentáře dění mě moc bavily. To vše se ale v dalším průběhu děje, hlavně po "hlavním incidentu" s Helgou vytratilo.
Postava Helgy jako taková pro mě byla zdaleka nejzábavnější, ale Sternerhochovo čím dál šílenější chování si mě zkrátka nezískalo. Jednu hvězdičku za onen humor, který jsem velmi ocenil, druhý za Helgu.
Jestliže jsem po poslední přečtené knížce volala po větší hloubce a myšlence, dostalo se mi jich teď od Klímy v míře více než dostatečné. Pokorně sklápím uši a jdu si zopakovat Nietzscheho a Schopenhauera. Jo a ty Neprašovy ilustrace k tomu sedly jak p***l na hrnec.
Četla jsem nejednou v roce vydání i vzniku Němcova filmu V žáru královské lásky. Nevím jak bych přijala nyní ale tehdy jsem románu naprosto propadla a četla několikrát.
Po delší době sem vytáhnu téhle filosofickej skvost od legendy Ladislava Klímy knihu sem dostal před 25 lety jako dárek 18 narozeninam od starsiho kamaráda moje první osudove setkání s velikanem Ladislavem klimou který mne společně s dalsi osobnosti egonem bondym velmi ovlivnil. Velmi působivá kniha i po letech. Doporučuji tuhle divadelní hru https://www.csfd.cz/film/354159-utrpeni-knizete-sternenhocha/galerie/
Knihu jsme četli na střední škole a dodnes mě ta myšlenka nakopává. Za přečtení to asi stojí, ale že by to byl nějaký extra příjemný požitek, to se tedy říct nedá...
Čtu tady od dalších komentujících různé rozbory, já to vezmu o poznání povrchnějším pohledem. Neuvěřitelná úchylárna, ovšem jako čtení to rozhodně stojí za to.
Tuto knihu jsem četla jako e-knihu .... Skládá se ze 3 časti... První část pojednává o vztahu hlavního hrdiny se svou ženou ... Druha část je v podobě deníku, kde hlavni hrdina se vypisuje ze svého činu a pomalu mu už šplouchá na maják ... A třetí část už mi připadala taková trochu jinačí... Moc jsem se v tom nevyznala .... Byla to útlá kniha, která se dala přečíst....
Ladislav Klíma, aneb tragikomická absurdnost malosti českého národa. Náš nejlepší - protože nejoriginálnější, nadčasový spisovatel a filozof, který snese srovnání se jmény jako W. Blake, Oscar Wilde, Franz Kafka, Jar. Hašek, a leckde je i předčí. Předchůdce surrealismu a dadaismu (možná jejich nechtěný neznámý vynálezce), zůstává i po stu letech v undergroundu jako povinný bizár pro puberťáky a sběratelský kult pro pár zasvěcených šedivějících knihomolů. Lze se jenom domýšlet, jaký by asi byl jeho vliv na světovou literaturu, kdyby se narodil třeba jako Francouz.
Líbí se mi, že přestože Klíma skrz svoje postavy zprostředkovává své filozofické myšlenky (důraz na individualitu, voluntarismus, subjektivnost), tak se nebojí tu vysokou laťku znenadání shodit, potvrdit své vlastní zařazení "groteskní romaneto". Ukazuje se, že vůle je ve snech a halucinacích rázem na holičkách, že proti zjevení mrtvé nakonec stejně pomůžou dvě babičky s klestím na zádech.
Čtenář si nemůže být jen tak vším jistým – pohled je určován téměř výhradně knížetem, postavy se hojně proměňují (Helga přímo turbulentním tempem) a hlavně – hodnoty a morálka jsou zde zcela jinde. Láska je nutně spjata i s nenávistí a hnusem, ďábel a bůh jako by představovaly také jiné role, peklo znamená spíš kýžený prostor. Vulgarismy působí spíš vznešeným dojmem, aristokratický původ se mísí se masochistickými procesy.
A hlavně – tíha svědomí, dorážení spáchaného činu, sny a halucinace. Ta hranice mezi realitou a fantastickou fikcí je čím dál víc tenčí, i čtenář je skoro přesvědčen, že Helga vskutku unikla. Ten chorobný strach na knížete působí fatálně – propadá alkoholismu, nechá se napálit okultními léčiteli, křičí na náhodné osoby, své botě (kterou považuje za kočku) odkáže dědictví, chová se jako pes či kočka. Uniknout šílenství není možné, nečekané zjevení narušují období relativního klidu. Třetí, již knížetem nepsaná část, tuhle patologičnost dovádí do extrému.
Notně podivné dílo, ale živé, konfrontující čtenáře s hnusy, jimž běžně nemusí čelit. A humor se taky najde, fakt že jo.
Jindy snad bych byl ten pohled snesl; ale dnes je můj organismus následkem životosprávy posledních dnů rozrušen, vyčerpán, málo odolný... chodil jsem pak tak trochu po čtyřech, říkaje při tom stále "hu, bu, hubu", – vzav si na klín svou botku, dlouho jsem ji hladil, mluvě k ní: "Čičiči, ty jsi můj malý, černý kocourek, viď?"...
Nedostatečně jsem se řídil podle rad psychopatologa. Zítra to napravím –
Čičiči –––
(s. 70)
Hvezdy nedavam, protoze odkladam nedocteno. Za me blabol dusevne nemocneho cloveka a sexualniho devianta s jistym vzdelanim a vysokym IQ. Nevidim v tom prazadnou hodnotu.
Štítky knihy
zfilmováno šílenství experimentální literatura fiktivní deníky
Autorovy další knížky
| 2010 |  Utrpení knížete Sternenhocha |
| 1991 | Slavná Nemesis |
| 1990 | Svět jako vědomí a nic |
| 1989 | Vteřiny věčnosti |
| 1991 | Lidská tragikomedie |
Kniha Utrpení knížete Sternenhocha je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 279x |
| Čtenářské výzvě | 55x |
| Doporučených | 79x |
| Knihotéce | 285x |
| Chystám se číst | 266x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 7x |
Když jsem tuhle knížečku vzal do ruky prvně, otočil na zadní stranu a řekl si, paráda, takovej šílenej ksicht jsem ještě neviděl. Pokud bych chtěl někoho vyděsit, tak tu fotku zarámuju a pověsim k jeho posteli těsně před probuzením. S pivem v ruce jsem přemýšlel, co asi tomuhle pánovi hvízdalo v hlavě a šel jsem to hned zjistit.
Tak zhruba první třetina vypadala slibně. Říkal jsem si, že je to po nějakým čase asi parádní úchylárna, ve kterejch občas listuju. Nebo libuju? Já nevím. Jedna paní, která by mohla klidně vystupovat v kočovným obludáriu courá po plese, kde taneční sály brázdí další figurka, která by v tom obludáriu mohla hrát druhý housle. Tenhle opelichanej, bezzubej a plešatej pajda je ale odporně bohat, takže jeho fyzické nedostatky jsou hravě přebity jeho schopností vymetat plesy, bary a platit nekonečně dlouhé účty za absint a tabák. A tenhle vykuk při kotvení u baru zahlídne tuhle paní, která je přitažlivá asi jako velrybářská loď vracející se od severního pólu po půl roce, a po konzultaci se svým pimprdlíkem dojde k názoru, že tahle zrůda je vhodná ke kopulaci a svatbu s ní bere jako výzvu. Já bych se asi odmítl zúčastnit i jako svatebčan. Co bych jim asi dal jako svatební dar? U týhle části jsem ještě netušil, co všechno má velryba ráda, tak bych jim dal leda tak lustr.
Dokud je chvíli po svatbě, a zjistí se, že obludární manželka má zálibu v sado masu, mučení, trýznění a jen tak ze sportu si občas někoho zabije, tak to jde. Tu nenasytu snad nedokáže uspokojit ani tlupa Nigerijců. Jenže pak se to celý zvrtne. Helmutkovi z tý jeho pani, která bude možná trochu i jako záhada blair witch, parádně mrde. Pak už je to jenom sledování halucinací, šílenství, léčebnejch metod a zase šílenství. Těžko jsem se pak orientoval v tom, co je realita. Občas mě pobavily způsoby vyhánění magoření, ale nemohl jsem se dočkat konce. Trochu jsem doufal, že to dopadne jinak.
Možná kdyby se ten úchylnej začátek a ta první třetina rozvedla víc na úkor popisu šílenství, bylo by to pro můj mozeček lepší. A to nejsem žádnej úchyla. Dávám tomu půlčíka, ale je to takovej horší půlčík. Teď úplně nevim, jestli jsem to měl hodnotit, protože jestli je v tom něco filosofickýho, tak to není úplně pro mě. Já potřebuju text přímej jako trasu ke Kloko a žádnej hlubší smysl nevidím. Já mám radši mělčinu.