Útočiště

08.07.2020

Stejně jako v případě předchozí autorovy knihy, i k této jsem se po letech s radostí vrátil. Tentokrát už ji dokážu ocenit lépe než tehdy - asi to bude věkem a vyšším stupněm otrlosti, protože některé zápletky mé mladší já nemálo šokovaly. Z nějakého důvodu se mi (ano, i mně) více zamlouvala předchozí sbírka povídek (Z druhé strany). Tato horrorová sbírka sice obsahově rozhodně nezaostává, obsahuje více příběhů a je rozhodně vypsanější, ale... těžko se to popisuje. :D Možná působí méně učesaně či promyšleně? Těžko říct. :-)
Tak či onak, na kvalitě jí to neubírá. Samozřejmě, vyšší množství povídek zvyšuje šanci, že čtenáři některá nesedne. Případem povídky, která není mým šálkem kávy, je Souboj - nápad hezký, ale nijak výrazně to se mnou nepohnulo. Vybrat nejvíce sympatickou povídku je pro mě v rámci této knihy zapeklitá věc (Už to déle nevydržím se mnou stále hluboce rezonuje), tudíž zcela výjimečně zmíním hned dvě. V prvním případě Expresní zásilku - prostě mám rád, když se důležité části odehrají vskrytu a čtenář si musí tu skládačku v hlavě složit sám. A ve druhém případě Přišel. Odešel. Zůstali mrtví. - tady moc není o čem diskutovat, myšlenka a zpracování daného tématu je naprosto perfektní.
Co se týče obálky knihy, je poměrně fajn (čti: creepy), i když přímo nesouvisí s žádnou konkrétní povídkou (což je trochu škoda). Nicméně oceňuji doslov, kde je popsán vznik, inspirace (aj.) jednotlivých příběhů - velmi dobrá věc v mnoha ohledech.
Shrnu-li to, jde o dobré čtení a ideální útočiště pro zbloudilé horrorové duše.

26.01.2020

Druhá sbírka povídek od Honzy Vojtíška je rozhodně kvalitou vyrovnanější, než první sbírka Z druhé strany. Autor ukázal, že práce s hrůzou může i v jeho textu být velmi různorodá. Osobně mi sice více přirostla k srdci první sbírka, ale se mnou to nemá lehké nikdo v ničem :D. Vzhledem k tomu, že jsou zde řazeny práce staré i mladší, musím smeknout na perfektní editorskou práci, kdy téměř není rozdílu v kvalitě, která se drží poměrně vysoko. Možná paradoxně se do mé TOP5 s 5* dostala jinak hůře hodnocená povídka Jeho sestra, ano, je jednoduchá a možná i trochu kýčovitá, ale... Nikdy nepodceňujte existenci nikoho, koho jste ještě neviděli. Trochu jsem si vzpomněla na text jedné oblíbené kapely "Abych o ní mohl mluvit před klukama"... no a občas je ta víla o trochu reálnější a má chuť si hrát. Nevím zda bych ji znovu hodnotila takto vysoko, ale v tu chvíli mi opravdu sedla přesně tam, kam měla. Přišel. Odešel. Zůstali mrtví. Hrdinka mi trochu přijde jak Harley Quinn než jí definitivně jeblo. Sex, mrtvoly, rock'n'roll... Ou jé. Uvítala bych pokračování., Rychlík č. 666 je vlak, kterým bych se ráda svezla, zejména pak na původní trase, kterou už dnes nejezdí. Musela to být paráda. Povídka je skvěle napsaná a krom obrazotvornosti podbízí i simulované čichové vjemy, to už se mi u textu dlouho nestalo. Navíc, mám k nočním vlakům jistou osobní náklonnost. Sama. V noci. Sebe. je povídka, která mě zhypnotizovala a současně přilepila, ke stránkám knihy. Trochu mi připomněla jisté mystické a meditační praxe, které možná autor rešeršoval a nebo se mu o nich třeba jen zdálo a využil něco podobného ve svém textu. Každopádně tak či onak je to pro mne jeden z nejděsivějších textů v této sbírce. Už to déle nevydržím je přesně tím odlehčeným zakončením, které po děsu a hrůze vykouzlí zvláštní poněkud šílený úsměv na rtech. Neodpustím si poznámku, že mi tato povídka připomněla jisté povídky z Nekrosaria od Petra Bočka. Bohužel a nevím proč, ale stává se mi to často, nejméně se mi libila povídka Útočiště, podle které je sbírka nazvána. Přijde mi to poněkud násilně roubovaná dohromady, některé postavy jednají nelogicky a jsou určeny určeny pouze k tomu, aby posunuli hlavního aktéra příběhu na nějaké další místo, pro mě bohužel spousta zbytečně zahozeného materiálu. Druhá povídka, která mi nesedla je děsivá sci-fi Zahrada, která je asi nejvíce naivním textem, který ve sbírce je. Ovšem jelikož pro mě byla dosti obrazotvorná má 3*, ale to je jediný důvod. Nemám ráda pomalé rozjezdy a tohle je stejná šnekařina, jako u Stephena Kinga a jeho povídek. Palec nahoru za sympatický komentář v závěru knihy.

23.09.2015

Musím přiznat, že předcházející kniha se mi líbila trochu více. Ale i zde hororové příběhy nebyly špatné. Jako nejlepší bych označila povídku Zahrada, z té mě dlouho mrazilo a povídku Útočiště. Líbí se mi i autorovy komentáře k jednotlivým příběhům.

27.12.2014

Tvorbu Honzu Vojtíška pomerne pozorne a detailne sledujem. V roku 2013 debutoval zbierkou hororových poviedok Z druhej strany a o rok neskôr pridal druhú – Útočisko. Poviedky v ňom sú (česť výnimkám) novšie a je to na nich poznať. Tentokrát zbierka obsahuje už aj autorove doslovy k jednotlivým poviedkam, čo hodnotím pozitívne. Ako to už so zbierkami chodí, je to „mišmaš“: niektoré sú krátke (Už to dlhšie nevydržím), niektoré dlhé, niektoré zlé (Jeho sestra), niektoré dobré, niektoré krvavé (Rýchlik č. 666, Nesprávny odraz), niektoré atmosférické, niektoré zdĺhavé (Súboj), niektoré krátke a úderné, jedna vôbec nie je hororová (Prišiel. Odišiel. Zostali mŕtvi.), viaceré sa spoliehajú na záverečnú pointu obsiahnutú v úplne poslednej vete (Expresná zásielka, Ja som to počul) a mnohé sú do veľkej miery erotické, miestami až pornografické (Ťavia noha). Na zbierke je občas poznať, že jej chýbala profesionálna editorská ruka vydavateľstva. Za ďalšie mínusy by som označil nesympatické postavy (väčšina z nich je v lepšom prípade „neviditeľná“), naivný pohľad na policajnú prácu a myslím si že nechcené odtŕhanie čitateľovej pozornosti neželaným smerom (príliš komplikované dôvody, pre ktoré sa hrdina ocitne na istom mieste – prenasledovanie mafiánskymi zabijakmi, ktorí ale následne z deja bez stopy miznú; odchod do divočiny kvôli nevernému manželovi, ktorý však v deji predtým ani potom vôbec nevystupuje). Ale „obecne“ dávam palec skôr hore, než dole. Napriek tomu si myslím, že sa oplatí držať Honzovi prsty a uvidíme, čo z toho/neho raz bude. Mne sa najviac páčilo ústredné Útočisko a Záhrada, ktorá mala sympatické postavy.