Utkaný svět

06.12.2010

Jednoho dne Cal Mooney hledá uprchlého holuba, který utekl z holubníku jeho otce. Hledání jej zavede až ke starému domu, který právě vystěhovávají. Zde se Cal poprvé setká s tajemným kobercem a nahlédne do cizího světa, který je v něm utkán. Setkání se pro Cala stává osudové a přivádí jej do neuvěřitelného dobrodružství, v němž se setká s bytostmi obývající tajemný utkaný svět. Spolu s vnučkou lidské (kukaččí) strážkyně Suzannou Parrishovou se zapojuje do boje o přežití a další existenci utkaného světa, do posledního souboje mezi Divotvůrci (silami dobra tajemného světa) a zla. O získání a ovládnutí koberce totiž zlo usiluje v podobě strašlivé Imakolaty a jejích dvou přízračných sester. Během putování za záchranu utkaného světa Cal se Suzannou utkaný svět navštíví, setkají se s jeho obyvateli a seznámí se s historií a osudem tohoto světa. Nakonec se stanou hybateli a tvůrci nové podoby tajemného jiného světa.
Utkaný svět se k českému čtenářstvu dostal s poměrně velkým zpožděním. Poprvé vyšel již v roce 1987, v době, kdy do kin šel první Hellraiser natočený právě Barkerem podle vlastní povídky. Tato zmínka má své opodstatnění. Utkaný svět by se totiž dal brát jako první větší projev odklonu Barkera od syrového hororu k temné fantasy. A tento odklon mu mnoho lidí zazlívá. Ne, že bych se k nim počítal, ale, dle mého subjektivního názoru kvalitativní rozdíl mezi barkerovým hororem a barkerovou fantasy je dost zřetelný. O této změně ostatně samotný Barker prohlašuje, že: "[tato kniha] představovala (...) značný odklon od transgresivního hororu, s nímž jsem byl ztotožňován. Našla se spousta kritiků připravených odsoudit tuto změnu směru. Měli za to, že na žánr, do něhož se snažím infiltrovat, mám až příliš temnou fantazii a že bych udělal nejlépe, kdybych v knihkupectvích zůstal v hororové sekci."
Ano, v Utkaném světě, stejně jako i v jiných Barkerových fantasy románech, naleznete spoustu hororových prvků. První třetina Utkaného světa by mohla být stejně dobře označena za horor, po první třetině se už však horor vytrácí a vyklízí prostor čisté fantasy. Barker je skvělý v popisech nenormálnosti, bizarnosti, temnotě, často zacházející až na hranici nechutnosti (zde např. Imakolatina éterická nymfomantická sestra s jejími přízračnými dětmi), vynikajícím způsobem dokáže podchytit lidskou náchylnost ke zlu, schopnost nechat se jím ovládnout a přistoupit na jeho pravidla (Imakolatin lidský pomocník Shadwell či policajt Hobart), při přechodu děje k fantasy však znatelně slábne. Příběh se postupně stává utahaný, dost popisný a rozvleklý. Z každou stránkou s vyšším číslem se postupně vytrácí zájem o děj a jeho vyvrcholení.
Kniha je až zbytečně moc dlouhá, takřka 800 stran Barker nedokáže utáhnout a udržet pozornost. Příběh je rozdělen na tři zajímavé, energií a spádem nabité části, části které je však spojují (v podstatě části, v nichž Cal ztrácí jakýkoliv styk s utkaným světem) jsou však dost nudné, táhlé a při čtení se zdají dost nadbytečné.
Abych to nějak shrnul. Máte-li rádi/y Barkera jako hororového autora, pravděpodobně budete zklamaní stejně jako já, toho hororu se zde opravdu moc nenajde. Propadli/y jste li však Barkerově fantazii a máte-li rádi/y jeho fantasy romány, možná vás jeden z prvních Barkerových výletů do fantasy světa potěší. Měl-li bych se uchýlit k přirovnání, nejvíce mi svou popisností Utkaný svět připomínal jiný Barkerův fantasy román Imagika.