Útěky
Lída Baarová (p) , Josef Škvorecký
Čtenářsky vděčné vzpomínky talentované, obdivované, ale i nenáviděné české herečky, která se proslavila nejen svou krásou a filmovými rolemi, ale i vztahem s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Kniha se čte jako napínavý román a Lída Baarová popisuje zákulisí barrandovských ateliérů, zajímavosti z natáčení v předválečném Berlíně a vyznává se i ze své naivity a lehkomyslnosti, která stála u zrodu jejího uměleckého i osobního pádu. Kdysi obletovaná herečka se po válce dočkala obvinění z kolaborace a ocitla se na čas v pankrácké věznici. Po únoru 1948 se jí za dramatických okolností podařilo uprchnout do zahraničí a v Itálii zahájila novou uměleckou kariéru. - Otevřená zpověď Lídy Baarové... Život české herečky, jak jej podle jejího vyprávění zapsal Josef Škvorecký. Poprvé vyšlo v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. v roce 1983. V Československém spisovateli s.r.o. vydání první. Příloha knihy: DVD s Felliniho filmem Darmošlapové, kde Baarová vytvořila roli Giulie Curti.... celý text
Přidat komentář
Díky filmu jsem oprášil Baarové paměti. Inu, Lída byla takový sebestředný Baron Prášil. Přesvědčivost jejích vzpomínek končí hned v 1. kapitole, kde popisuje ježky s jablíčky u prarodičů na zahradě.
Mě se příběh paní Baarové moc libil. Nejdříve jsem viděla film a pak četla. Kniha je mnohem rozsáhlejší. Ve filmu zase vidíte ty nádherné kostýmy atd.
Kniha se mi moc líbila, trochu nevýhoda byla, že jsem v hlavě měla živě Renčův film, který se nechal knihou hodně inspirovat, takže v knize pro mě bylo překvapení až posledních pár stránek ohledně jejího útěku do Rakouska. Knihu jsem slupla jako báječnou jednohubku, četla se sama :)
První část knihy o mládí Lídy a její filmovém životě mě nebavila (možná to je i tím, že mě životy herců nudí), přeskakoval jsem a uvažoval, že knížku odložím. Ale jak začal vztah s Josephem Goebbelsem, tak mě to chytlo a do konce knihy už nepustilo. Druhá půlka knihy byla výborná, napínavá, smutná i plná dobrých zastavení se nad smyslem věcí a života, nad tím, jaká je cena za slávu, jak se projevuje charakter lidí v době nestabilních časů.
Bylo to smutné, ale i krásné, na takovouto knihu se nezapomíná.
Velmi zajimava knizka. Bylo tezke se od radek odtrhnout a jen me navnadila ziskat vice informaci o zivote Lidy Baarove. Nektere veci se mi zdaji dost kontroverzni, nektere videne ruzovymi brylemi, ale celek je velmi ctivy.
Lída Baarová měla v sobě zvláštní kouzlo. Kamkoliv totiž vešla, všechny ženy v jejím okolí přestaly jakoby náhle existovat. Za první republiky se o ní v Čechách také říkalo: „Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové."
Pohled na život kdysi populární umělkyně je hodně rozporuplný. V časech, kdy v koncentračních táborech umírali milióny lidí se důvěrně stýkala s jejich vrahy, z kterých si mnozí vysloužili všeobecné opovržení a jako zločinci stanuli před norimberským tribunálem. Na straně druhé Lída Baarová však nikomu vědomě neublížila i když by jí zřejmě stačilo zmínit se byť jen slovem. Zlom v jejím životě přišel v roce 1945 po neslavném konci Hitlerovi Třetí říše a zániku protektorátu Čechy a Morava. V dubnu utekla do americké okupační zóny v Německu, avšak američané ji vydali příslušníkům česko-amerického oddílu generála Bohuslava Ečera, který v tehdejších okupačních zónách pátral po válečných zločincích. Herečka byla po řadě nekonečných výslechů obviněna z velezrady a tak se z hvězdného nebe ocitla rázem doslova v bahně. Netýkalo se to však jen Lídy Baarové. Herečka Adina Mandlová za svého života vyprávěla, že kdyby tenkrát neskončila ve vězení, tak by ji rozzuřený dav doslova zlynčoval. V Praze např. tehdy dav gardistů vlekl po Národní třídě režiséra Svitáka. Jakási žena vykřikla, že je vrahem Karla Hašlera, a během pár okamžiků byl rozlíceným davem ubitý k smrti. Dlužno podotknout, že to byl nacista, který se přidal k NSDAP.
Její životní příběh zasazený do doby ve která žila mne doslova fascinoval. Tím nejpodstatnějším pro mě však zůstává to - že ať už se o ní říkalo cokoliv, ať už měla okolo sebe jakékoliv lidi, včetně Hitlera, Goebbelse, či Himmlera, nebo Göringa, tak Lída Baarová fakticky nikdy nikomu neublížila. Nebyla to žádná kovaná nacistka, která by byla schopná někoho udat. Ostatně když byla na konci roku 1946 propuštěna z vězení, naše úřady toto museli konstatovat. Jednoduše řečeno - nikdo jí nikdy neprokázal udavačství, podporování nacismu ani spolupráci s gestapem. Lídu Baarovou bychom neměli soudit, ale snažit se ji především pochopit! A mnohé k tomu snad přiměje právě tato skvělá kniha.
Omámená slávou doplatila dle mého názoru na svou naivitu, nezkušenost a mladost. Vždyť tehdy jí bylo pouhých jednadvacet let..
„Milovala jsem zločince, ale to přece ještě není zločin."
Jak jsem již psala u knihy od Adina Mandlové: Dneska už se tomu směju. (dle mě by se tyto tituly mohly vydat jako jeden :-)). . a názory mám na obě téměř shodné. . :-). .
. . .Krásná kniha, která byla jedna z prvních, druhých :-) "polistopadových" knih. Také jsem ji přečetla několikrát s odstupem let. . je fakt, že vztah z Geoblessem je zde popisován jako oklikou a připomíná červenou knihovnu. . , ale uvědomme si, kolik Lídě bylo, nehrajme si na soudce. . .určitě plno vnímavých komentářů bylo již níže napsáno, tak bych se nerada opakovala. . ., rozhodně s Lídou při čtení budete soucítit, prožívat s ní všechny etapy a bude vám smutno na konci. . . . . jsem zvědavá, jak se povedl Renčovi film Lída Baarová . . .Je dobré si pak přečíst i od S. Motla o L. Baarové
Černobílý den jsem věnovala této knize a můj pocit asi takhle:
Baarová nebyla žádná Madla z cihelny a svůj život si Za tichých nocí představovala určitě daleko jednodušší.Prožila nejedno Ohnivé léto a třebaže byla nějakou dobu Maskovaná milenka a neměla Na růžích ustláno,našel si ji ve zralém věku Její lékař a mohla si zase říct,že Život je krásný.
Škvorecký sepsal její vyprávění a na mě puůsobí moc hezky.Už jsem některé četla a přestože se vedou diskuze o pravdě,o lži,o vztahu s Goebbelsem,každý at´si udělá svůj názor a hodnocení.
Pro mě zůstává dál,jako nejkrásnější Dívka v modrém.
Čtivý životopis zřejmě jediné československé herečky, která měla hollywoodské kvality. Koneckonců, jak Lída Baarová v knize píše, dostala nabídku od MGM! Mohla se stát větší hvězdou než Marlene Dietrich, ale kvůli své lásce a částečně i strachu raději zůstala v Evropě, kde její osud nabral spíše smutnější otáčky... Doporučuji všem, koho zajímají prvorepublikové filmy a životy tehdejších herců.
Musím dát nejvyšší hodnocení, od začátku do konce suprové. Kdo má rád Lídu Baarovou, určitě si přečtěte, myslím, že budete spokojeni.
Knížka se mně moc líbila - byla velmi čtivá, připadalo mně to skoro jako bych četla nějaký román a ne životní příběh skutečné osobnosti. Ze všech "bibliografických" knih se mi tato zatím líbila nejvíce, a to právě pro tu příjemnou čtivost.
Štítky knihy
vzpomínky herectví Lída Baarová, 1914–2000 české herečky Barrandov
Kniha Útěky je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 289x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 136x |
| Chystám se číst | 123x |
| Chci si koupit | 20x |
| dalších seznamech | 2x |
Velmi čtivé, napínavé, zajímavé. Nedokážu porovnat s pozdějšími "uhlazenějšími" vzpomínkami LB, které jsem četla kdysi, hned po jejich vydání - tenkrát mi připadaly také výborné. Nesoudím, chápu i nechápu, ale určitě ji obdivuji za tu vůli nevzdávat se a žít, i kdyby hnacím motorem byla jen touha hrát a být slavná. Byla nejen krásná, ale také odvážná a schopná a prožila pestrý život. Nechci srovnávat její útrapy s útrapami jiných, nikdo neví, jak by se choval na jejím místě v té době. Jsem ráda, že občas vzpomíná konkrétní osoby, v dobrém i opačně (závist a uražená mužská ješitnost jistě sehrály svoji roli, nejen v jejím případě). Vůbec si neidealizuji předválečnou dobu a lidi, na staré filmy pro pamětníky se nedívám s nostalgií. Svět (nejen ten filmový) je jaký je a lidé jsou jen lidé. Filmové zpracování jejího osudu mě neláká, hrané ani dokument od oblíbené H.Třeštíkové. Uvítala bych více fotografií, třeba civilních, ale nějaké se dají najít na internetu.