Utajený odposlech ekniha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Děj se odvíjí kolem poválečného vývoje utajovaného odposlechového systému, který získal USA po druhé válce výraznou strategickou výhodu ve vedení studené války na moři a pod vodou. Tuto výhodu se podařilo utajit před světem až do roku 1991. Americkým rivalům studené války, tedy Sovětům, se dařilo od roku 1968 tajně získávat informace o amerických odposlechových systémech a o kódování zpráv. A tak hlavní protagonisté příběhu se mylně domnívali, že hrají v dějinném vývoji studené války hlavní roli. Objev, kterým to vše začalo, je starý již více než padesát let. Dodnes se o něm úporně mlčí, proto nepotkáte člověka, který by o něm věděl. I přes zdejší vysvětlení a fakta vám to bude znít jako scifi. Dějová linka příběhu odpovídá skutečným událostem, jen životní příběhy hrdinů autor napsal tak, aby i pro aktéry příběhu byly dostatečně inspirativní. Nazvěme to „Beletrie faktu“. Co se zde jako fakta tváří, se o fakta skutečně opírá. Aby měla knížka také trochu děj, tak autor nezapomněl na drama a romantické příběhy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/18_/186616/utajeny-odposlech-186616.JPG 3.49
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno (ekniha), Bohuslav Kočárek - CKpress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Utajený odposlech

Přidat komentář
Tajnůstkář
05.10.2015

Kritiky obecně nemám rád. Snad proto, že často nedokáží posuzovat dílko z pohledu toho kdo píše, když sami nepíší. Přesto je oslovuji, protože někdo ten názor na napsané by publikovat měl. Vždy je třeba ocenit, když má kritik vlastní názor, pokud ho má. Nevadí, že je kritický, že to prostě zdrbe, když je v tom něco nového, z čeho se dá poučit. Konec konců si čtenář může sám utvořit názor na knížku, ale i na kritiky k ní. Proto jsem šel tak daleko, že jsem do tištěné knihy uvedl dosud známe kritiky na e-knihu již dříve vydanou. Především i ty záporné.
A odezva?
Při posledním čtení v městské knihovně Jbc padnul dotaz, kolik kritiků ode mne tu mou knihu koupilo?
Trochu jsme se zasmáli a povídalo se dál.

Makropulos
04.10.2015

Ke knize jsem se dostala díky autorovi, který se mi ozval na základě toho, že jsem ji uvedla v "Chystám se číst" a poslal mi ji.
Kombinace beletrie a literatury faktu mě velmi zajímala, ale musím říci, že v této knize je to na mnoha místech řešeno dost násilně. Nevím, zda je to mu tak i v tištěné verzi, ale v elektronické verzi je docela dost gramatických chyb.
Vadil mi přechod ze 3. osoby do první, naprosto nečekaně a z jedné věty do druhé. Jak už tu je někde napsáno, pokud to byl záměr, tak já jsem ho nepochopila.
Pokud chceme hovořit o literatuře faktu, neměly by být chyby např. ve jméně amerického prezidenta, protože potom ani ostatní jména a názvy, které neznám, nemusí být přesné. Také několikeré řešení tykání a vykání v angličtině opravdu ve mně nebudí důvěru v ostatní fakta v knize obsažená.

V Závěru knihy jsou nasypaná různá fakta dohromady s domněnkami a celé je to proloženo varováními typu:
"Dávejte si pozor i na to, co píšete do mailu, ať nedopadnete
jako Bin Ladin." Myslím, že to bych spíš nechala na čtenářích, co si z přečtených informací vezmou.
Knihu jsem ovšem přečetla se zájmem a myslím, že jsem si z ní i něco odnesla. Autorovi fandím a přeji mu, aby jeho další díla byla jen lepší.

JP
20.03.2015

'Utajený odposlech' už svým názvem nedává žádnou konkrétní představu a stejně tak fotografie na obálce neřekne o nic víc. Jako kdyby kniha neměla tvář, což je jeden z mých oblíbených motivů - neukazovat tvář, být neurčitý, nekonkrétní, nedefinovaný, nechat čtenáře tápat. "Nejlepší styl je nemít žádný styl." ____ Kniha je očividné debut a tím nechci říct, že by měla kazy, ale na mnoha maličkých detailech je patrné, že je ještě nevypsaná a chybí jí plynulost. Autor působí dojmem technika, což vše ještě umocňuje, protože se to odráží nejen v obsahu, ale i ve způsobu, jakým píše. Knize to pak v kontrastu s beletristickou části rozhazuje rytmus. Stejně jako přeskakování v ich a er formě, což nepovažuji nutně za negativum a není vyloučené, že šlo o záměr, ale několikrát jsem se přistihl, že mi nejspíš něco ušlo a najednou nesleduju popis děje, ale něčí vnitřní myšlenky. ____ Jestliže se člověk podívá na logiku snů, kdy se zdají, jejich útržkovitost atd., musí cítit, že úvodní kapitola je zkrátka dlouhá. K jejímu konci ale už kniha začíná nacházet svoje tempo a nemám s ní problém, ale úvod se neskutečně táhne, i navzdory akci, která to má nejspíš kompenzovat. ____ Formálně má kniha tři roviny: beletristickou, technickou a faktografickou. Kniha je ale příliš krátká na to, aby dokázala využít jejich potenciál. Abych to řekl polopatě, beletristická část mi připadala až na pár momentů nadbytečná a faktografická z knihy v závěru jako prásknutím biče dělá učebnici, což způsobilo, že závěr působí uspěchaně. Zato ta technická. Navzdory mé povaze a oblibě všeho absurdního a zábavného musím říct, že jsem si na knize paradoxně nejvíc užívat právě tuhle část a vůbec bych se nezlobil, kdyby kniha byla ještě odbornější. Definitivně se mi líbila i civilnost postav, enormně respektuju, když autor nemá potřebu dělat z hlavní postavy něco víc, než je. U té romance bych ale ubral. ____ Zmínka o Islandu mě potěšila, protože se tam v brzké době chystám za prací. A v Siemensu jsem taky pracoval. Takže jsem v knize, mimo jiné, četl i o spoustě věcí, se kterými jsem obeznámen. ____ Závěrem bych zmínil několik filmů, na které jsem si během čtení vzpomněl: 'The Conversation' (1974), kde se hlavní postava snaží celý film bránit pásky s nahraným zvukovým materiálem před zneužitím druhé strany. A druhý je 'K-19: The Widowmaker' (2002).

nabber
21.09.2014

Tak ještě jednou k té knize.
Před časem jsem využil nabídky autora a o knížku v e-podobě si napsal. Přečetl jsem ji a líbila se. Platilo o ní, že i když byla v několika e-shopech, tak o ní jinak moc vědět nebylo. Teprve potom co jsem zde v příspěvku napsal, že bez reklamy se kniha neprodá, jsem pořádně pohledal na netu a krom zjištění, že kniha vyšla už také v tištěné podobě jsem s překvapením zjistil, že tu knížku nabízi asi ve stovka kamených obchodů a to i na Slovensku, dokonce i v jednom polském. E-shopy jsem ani nepočítal. Tedy knížka na očích je, to jsem se mýlil, ale reklamu by to stejně chtělo, aby knížka nečekala až ji někdo v obchodě objeví. Asi by to chtělo Autogramiádu, ale v trochu větším stylu, než tu kterou jsem ve vyhledávači ke knize našel. Takhle pane spisovateli Viwehga nedoženete.
Dobře, tak vážně. Knížka je to zajímavá, hlavně konspirátory ze střední a starší generace.

nabber
21.09.2014

Hlavním měřítkem kvality knihy je mylně považována její prodejnost. Bez patřičné reklamy se sebelepší text neprosadí. Tato kniha dobrá je, ale to druhé, co ji posune mezi lidí autorovi nepovedlo a to i přesto, že je ji snadné na netu ve vyhledávačích i na "Zboží" najít.

Tulinda
25.01.2014

Na knížku jsem narazila zde na blogu. Pochopila jsem, že je to autorova prvotina. Slibný, pro mne přitažlivý název. Prohlédla jsem doporučované ukázky a pak už nešlo odolat nabídce to přečíst. Oba žánry, romantika v beletrii i fakta, ve smyslu dozvědět se něco nového, neznámého, to já mohu. Tady už předem bylo upozorňováno, že tam bude oboje. A také to tam je. Je to místy náročnější čtení na množství informací, ale za to jsou podány velmi srozumitelně, místy tak trochu po lopatě, ale to hodnotím jako plus hlavně proto, že to nejsou suchá fakta, ale jsou podána místy docela vtipně na pozadí příběhů ze života hlavních postav. Při pozorném čtení zjistíte, že zdánlivě různorodé příběhy kapitol na sebe dějově navazují. Je to psáno strohou mluvou, žádné rozvláčné, květnaté přívlastky a přesto můžete mít dojem, že tam všechno podstatné je a že jste stále v obraze oč tam běží. Několik, ne mnoho, kapitol je spíše popisných, autor chtěl zjevně do nich vtěsnat hodně informací o kterých si byl jist, že je téměř nikdo nezná. U mě se mu to povedlo i přesto, že takový žánr čtu ráda. Je to trochu netradiční pojetí, takový pokus o novou formu beletrii propletenou fakty, ale mě to sedlo. Podle blogu jsem pochopila, že po zkušenostech, že je těžké dostat knihu mezi lidi se autorovi moc do dalšího psaní nechce, ale byla by to škoda nechat talent ladem. Já budu věřit, že se další knížky od něj dočkám protože tato se mi líbí.

Abiosis
18.01.2014

Kniha má - podľa autora - za cieľ pôsobiť ako beletrizovaná literatúra faktu, ale tento stav sa jej darí dosiahnuť len z časti. Problémom je, že v knihe dochádza k nesúrodému mixovaniu spôsobov podania príbehu - niektoré časti knihy majú beletristické črty, iné sú naopak len čistými popismi historických udalostí a ďalšie zase unavujúco detailné, so zameraním na rôzne (a pre čitateľa často nepodstatné) technické maličkosti. Veľkým pozitívom však je, že štylistický prejav autora je všade značne kvalitný - väčšinou vety pôsobia prirodzene, sú svižné a nepôsobia kostrbato a amatérsky.

Čo sa týka štruktúry príbehu, mám pocit, že autor ho písal bez dopredu pripraveného konceptu a príbeh rozvíjal a uvažoval nad ním až v momente samotného písania. Z toho dôvodu najmä prvé dve kapitoly (vzdušný súboj a začiatok vzťahu hlavných hrdinov) - čo je štvrtina knihy - sú veľkou slabinou, keďže majú len zanedbateľnú spojitosť so zvyškom príbehu a sú dôležité len samé pre seba. Dôvod, kvôli ktorému čitateľ siaha po takomto druhu knihy (náznaky konšpirácie, tajomna, studenej vojny), prichádza v tretej kapitole a kľudne by sa kniha mohla začínať práve tu a nijako by jej to neuškodilo; práve naopak - kniha by získala na dynamike. Rušivo pôsobia napríklad aj kapitoly 11 až 13, ktoré majú charakter už v úvode spomínaného nezúčastneného popisu historických udalostí a ktoré hrubo vstupujú do rozprávaného príbehu, narúšajú jeho celistvosť a neprinášajú nič podstatné pre príbeh hlavného hrdinu.

Keď som v predchádzajúcom odstavci spomenul dynamiku príbehu, živosť príbehu ničí aj neuveriteľné množstvo dialógov a často aj celostranových monológov, ktoré sú brzdou napredovania a kvôli nim príbeh často a zbytočne prešľapuje na jednom mieste. Rovnako príbeh pri čítaní neprináša nijaký pocit - čitateľ nezažíva žiadne prekvapenie, zlosť, vzrušenie, strach... nič; príbeh len plynie ako pokojná, rovná riečka a pritom by jej stačilo dať do cesty len pár vytŕčajúcich kameňov.

Taktiež je potrebné dávať si pozor na používanie takých výrazov, aby zodpovedali opisovanej realite. Keďže hlavní hrdinovia sú Američania a príbeh sa väčšinou odohráva v USA, výrazy ako "jednička na vysvědčení", "vykať" a "tykať" nezodpovedajú daným reáliám. Nevyhnutné je tiež rozhodnúť sa, aké jednotky v texte používať - raz sú to metre, inokedy stopy, raz kilometre a inokedy zase míle.

A tým posledným, čo chcem vytknúť autorovi, je používanie pohľadov rozprávania. Raz je príbeh rozprávaný v 3. osobe a inokedy zase v 1. osobe (tým nemyslím vnútorný monológ), a k zmene pohľadu dochádza dokonca v priebehu niekoľkých za sebou idúcich viet. (Napríklad: "Dělá se mi špatně," vykřikla. A o pár riadkov ďalej: ...přísným zrakem si mě poměřil... pozdravila jsem...) Ak je to zámer a ide o nejaký literárny experiment, potom som ho nepochopil, ak to zámer nie je, treba si na to dávať veľký pozor.

Ku výskytu gramatických chýb sa vyjadrovať nebudem (nie je ich príliš veľa), ide o samovydavateľský počin bez odbornej korektúry textu, a preto určitá miera zhovievavosti je tu na mieste. Autorovi prajem len to najlepšie a ak považuje tento komentár za prínosný, dúfam, že mu pomôže vyvarovať sa rovnakých chýb pri písaní svojho ďalšieho diela.