Úsměvy smutných mužů

předevčírem

Nejedná se o klasický příběh s vývojem, ale spíše o střípky, postřehy z léčebny. Člověk si může udělat přibližný obrázek o tom, jak to v léčebně chodí, co se lidem honí hlavou, jaké stavy prožívají. Věřím, že film nabízí ucelenější zpracování.

23.03.2024

Smutná, temná a někdy až absurdně veselá kniha z prostředí protialkoholní léčebny z pohledu čtyř pacientů a jejich bojem s jedním z největších démonů. V knize jsem se občas ztrácela, což mi trochu kazilo zážitek.

08.03.2024

Poslechnuto jako audio kniha skvělý přednes Filipa Švarce zaujal hned na začátku. Když člověk klesne až na dno, je těžké odrazit se vzhůru, někomu se to podaří někomu ne. Drsné, místy i úsměvné postřehy autora z protialkoholické léčebny. Formánek se ode dna odrazil , od roku 2015 nepije, při poslechu se mi honili hlavou myšlenky, na ty kteří to nedokázali, patřili k nim i dobří kamarádi. Stáhnul jsem film stejného názvu a ten není vůbec špatný,

23.02.2024

Tohle je jedno z mála děl, kde se mi film líbil mnohem více než knižní předloha. V knize mě dost mátl ten dokumentární styl, měla jsem problém si pamatovat jména. Naproti tomu film se mi moc líbil.

22.02.2024

Drsný realistický příběh z protialkoholní léčebny, kde se léčí muži, ztracené existence, alkoholici. Každý začal pít kvůli něčemu či někomu jinému a vypráví autorovi své alkoholické eskapády.

Vzpomněl si na jedno eskymácké přísloví: Každý máme pro svůj život určený přesný počet tuleňů. Až ulovíme posledního, umřeme.

Velký respekt před autorem, který se nebál popsat své zážitky z protialkoholní léčebny a postavit se čelem svému velkému problému. Věčný boj s černým drakem a odvaha se mu postavit.

Já jsem čistokrevnej alkáč, usmál jsem se.
A já nejsem úplně blbá. Už jsem viděl pár takovejch jakovy, co vyměnili jeden fet za druhej. Vy prostě neumíte bejt sami, jen sami se sebou.

Kniha, ač je hodně smutná a depresivní, přesto skvěle napsaná.

05.12.2023

Kniha má pár pěkných, vtipných momentů, ale to je tak všechno. Oceňuji, že jde o autentické vyprávění autora. Bohužel mi ale nesedla forma, která mi přišla chvílemi nepřehledná (dlouho jsem se ztrácel ve jménech) a celkově taková nijaká. Protože si na toto dílo pravděpodobně za pár týdnů už ani nevzpomenu, nedoporučil bych ho k přečtení (ale ani bych neodrazoval).

28.11.2023

Moc se mi líbila...

19.10.2023

Dostala jsem se k ní díky CV a jsem za to ráda. Alkoholismus je smutné téma a tohle nikdo nechce prožívat. Díky CV!

09.10.2023

Viděla jsem nejdříve film, který se mi teda hóódně líbil:) Tak jsem si k Vánocům přála i knihu (většinou je kniha lepší), počkala jsem přes rok, abych si to už tolik nepamatovala a začala jsem knihu číst. A ou, jaké to pro mne bylo zklamání. Málo kdy se mi líbí film víc než kniha, ale tady v tom případě, to bylo na 101%. Kniha mi přišla prostě taková ochuzená a místy až poněkud trapňoučká...(pardon, komu se to líbilo:)). Film super, kniha, za mně, nee.

25.09.2023

Peklo alkohol. Překousáno jen díky dobře načtené audioknize. Za mne nejhorší Formánkova kniha.

19.09.2023

(SPOILER) Knizku jsem dlouho odkladala, ale zhltla jsem ji behem chvile. A jsem tomu rada. Pobavila, primela k zamysleni i zamrazila drsnou realitou.
O hvezdicku min, neb jsme se ztracela ve jmenech a pribezich... i kdyz - mozna to byl zamer, ze i cloveku v lecebne zacnou pribehy splyvat a ze je vlastne ve finale jesno, kdo co zazil, protoze se (v necem az desive) podobaji, ackoliv kulisy se treba mohou lisit?
-
"Ne, jen si myslim, ze od urcity chvile zacnou vsichni abstinujici alkoholici mluvit pravdu."
-
"Taky kazda ceska rodina skryva pred svetem sveho kvartalniho alkoholika nebo hladinkare, ktery si mysli, ze piti je normalka."
-
"Jo a na dolecovani chodim na konzultace k jedny psycholozce. Tak slouho jsme spolu konzultovali, az jsem si jednou vsimnul, ze soulozime. Svet je zajimavy misto."
-
"HOMO SAPIENS ALCOHOLICUS
Poddruhy: Hladinkar, Kvartalni pian
Vyskyt: Po celem svete. Stahuje se predevsim do vetsich mestskych aglomeraci.
Rozmnozovani: Rozmnozovaci schopnost mala (nepatri mezi priority druhu), obcas v prubehu kopulace usne."
-

17.09.2023

Téma, které nemám ráda. Vedoucí k zamyšlení, jehož výsledkem nebývá šťastný konec.
Dno, zkáza, vůle, víra. Nemoc, stravující vše kolem, včetně

27.07.2023

Četla jsem jen kvůli čtenářské výzvě. Presto tato kniha mi moc dala. Byla psána pocitově - děj v tom moc nehledejte. Příběh byl zajímavý a mohli jsme se podívat do mysli alkoholiků, kteří chtěji přestat. Doporučuji - hlavně alkoholikům, jako varování, kam může jejich závislost dojít.

Hnusná jako chlast sám

10.07.2023

Čteno pouze z důvodu splnění čtenářské výzvy - dalo mi dost práce se knihou prokousat.
Film byl určitě zajímavější.

11.05.2023

Kniha o mužích. Místy úsměvná, místy smutná. Film je velmi podobný knižnímu zpracování.

11.04.2023

Nejdříve jsem viděla film a po knize sáhla jen kvůli výzvě. A musím přiznat, že je to poprvé, co se mi víc líbilo filmové zpracování než knižní. Nějak jsem se neuměla vžít do pocitů a bylo to pro mě takové ploché, což se o filmu říct nedá.. Každopádně za přečtení jsem ráda. Vzhledem k tomu, jak je knížka tenká, určitě za čas přečtu znovu a uvidím, zda se mé vnímání změní.

Po knize jsem sáhla na základě výzvy...Těžko se mi hodnotí...Je to smutné čtení a záleží na každém z nás, co si z něj vezme.

14.03.2023

Kniha resp. audiokniha perfektně načtená Filipem Švarcem i film jsou skvělé.

Alkoholismus je jako borelióza. Přežívá v těle a bohužel tam zůstane až do konce jeho dnů v latentní podobě. Vetřelec. Černý drak, který jak se jednou vylíhne, zemře až se svým nositelem.

Nevím, ale nejspíš si teď díky nepití víc uvědomuju těch nemnoho věcí, které mi dělají radost: vztahy, jídlo, sex a spánek. A smysluplná práce. Takhle bez závislosti se cítím daleko víc nahý na herní desce života. Najednou mi došlo, jak je vše spočitatelné, měřitelné, v každodenní dávce jmenovaného. Vše je dopředu rozfázované, jakoby předkreslené. Vše je jasnější, ale i chudší.
Není to málo? Z odstupu je to určitě víc než každodenní prázdné utěšení mozku drogou.
Realita je jinde. V okolních lidech či za okolními dávkami toho, co denně, týdně potřebujeme. Někde nad tím, mezi tím, za tím.
Co je prapodstatou života?
Láska? Radost blízkého člověka?

Myslíš, že z toho někdy budem dovopravdy venku?
Nikdy... Celej zbytek života budem stát nad vodou, a jakmile se napijeme, jsme zpátky. Dělí nás od alkoholiků jedna sklenička. Vyslechl jsem spousty příběhů těch, co se rozpili třeba po roce a pili pak víc než před abstinencí. Někdo má holt cukrovku, a my se prostě nesmíme do konce života napít.