Úsměvy Jana Masaryka

Knihu považuji za zdařilou, obsahuje mnoho úsměvných a inspirativních částí. Na druhou stranu je z ní bohužel cítit ideologie minulého režimu, což její hodnotu sráží.

Decentní humor, krásná obálka, milé čtení, děkuji.

Když jsem smutná, otevřu si tuhle knížku a vstřebám z ní do sebe pár stránek.

--------------------------
(…) Jednou přijel Jan Masaryk vládním vozem před svůj domov a šel vstříc hostům, kteří zároveň vystupovali z druhého vozu. Potom rozpřáhl ruce a v širokém gestu ukázal na obrovský kamenný kolos Černínského paláce – tak nějak podobně, jako když se ztracený syn chlubí rodným koutečkem: ,,Tak tohle je moje chaloupka!“

--------
(…) Jednou si zase přišel posedět k jisté československé jednotce. Celý výcvikový tábor byl na nohou radostí. Byl to jeden z nejhezčích večerů strávených v přátelské besedě s důstojníky a mužstvem.
Když bylo už k půlnoci, Jan Masaryk se zvedl, aby se odebral na lůžko. Přítomní důstojníci i kmáni podle předpisu povstali. Jan Masaryk jim svým typickým způsobem pokynul na rozloučenou, ale pak se ještě zastavil u dveří a řekl: ,,Přeju Vám dobrou noc a doufám, že zde nebudete provádět žádná alotria, protože… to bych zůstal mezi vámi.“