Uražení a ponížení
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81202/bmid_urazeni-a-ponizeni-gef-81202.png
4
331
52
Z ponurých, sychravých zákoutí města na Něvě, ze zatuchlých příbytků, které jsou sídlem prostopášnosti, neřesti a utajených zločinů, jako by se vynořily i postavy románu Uražení a ponížení, jejichž osudy autor spojil s osudy obyvatel petrohradských paláců. A jako v ostatních románech Dostojevského, ani zde nenajdeme nekomplikovaný vztah dvou bytostí, nýbrž složitý obrazec mučivých milostných vztahů a propletenců, kterých nejsou ušetřeny ani děti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1956 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Униженные и оскорблённые (Unižennyje i oskorbljonnyje) , 1861
více info...
Přidat komentář
Mám ráda Dostojevského, jeho styl psaní, jeho charakteristiky postav ( jejich myšlení, pocity, psychika ), napínavý příběh, nepominul morálku jak je jeho zvykem. Stojí za přečtení :)
Dostojevsij zde píše, tak aby šel s duchem svého hrdiny, tudíž je vypjatý, spádovitý, dalo by se říct svižný,ale kniha je to velice krásná. Příběh do sebe nasákl všechno co jak hrdinu tak samotného autora rvalo na kusy. Čte se doslova jedním dechem.
Dostojevkij je jeden z autorů, které mám vážně moc rád.
Tahle kniha se mi zdá trochu jiná, než ostatní Dostojevského knihy. Někde jsem dokonce četl, že je doslova špatná, že ji autor napsal strašně rychle, pod tlakem .... protože potřeboval peníze. Tak-že jsem k této knize přistupoval původně dost skepticky.
Vůbec to není pravda. Kniha je moc hezká. "Zločin a trest" to není, ale je to čtivé a ta sentimentalita (jak psal Weil) na kvalitě neubrala.
Některé části knihy, v nichž typická vášnivost, krutost a vypětí v lidských vztazích působily reálně a dodávaly knize napětí a spád, byly čtivější. V jiných částech toto působilo poněkud teatrálně. Nelze opomenout morální podtext, bez kterého by to ani nebyl Dostojevkij. Četlo se to velmi pěkně a celkově jsem spokojen.
Pěkná kniha, hlavně tragický příběh Nelly, u kterého se mi na konci chtělo brečet, hlavně při větě: Maminka umírá a volá vás! Nelly pak svým příběhem zachrání rodinu Natašy. Spousta vyjímečných postav, intriky, naivita, láska, tragičnost života.
Tohle vydání se ke mě nějak zatoulalo, román z nás z jiného vydání, a vybavuji si z této knihy boj o lepší život, a surovost boháčů.
Zajímavostí tohoto vydání je název - Ponížení a uražení, ačkoli v jiných vydáních je obvyklejší - Uražení a ponížení.
Perfektní kniha. Bavila mě od začátku do konce a v závěru ve slušném tempu. Nádherně dá nahlédnout do nitra hlavních postav a mě nutila do srovnávání, jak bych se v podobné situaci choval sám. Ukázala mi, že se asi vůbec nevyznám v lidech :)) Doporučuji všem!
je těžké napsat že Dostojevskij vytvořil něco špatného...a to je právě tato kniha....nudné ,musela jsem přeskakovat...spojené dva nesourodé příběhy.zkrátka Fjodorovi se nepovedlo...
Nevím, zda jsem vůbec hodna komentovat Dostojevského díla, nicméně tato kniha, stejně jako všechny ostatní, které jsem přečetla, mě dostala. Ať už příběhem jednotlivých postav, nastíněním konfliktu nebo popisem duševního stavu a pocitů hlavních hrdinů.
Obzvlášť postava Jeleny je mistrným vykreslením hrdého utrpení, jaké u dítěte snad ani nelze očekávat. Hodnotila bych tak čtyřmi a půl hvězdičkami.
Všichni se občas cítíme poníženi, ještě častěji jsme uraženi. Kniha s výbornou atmosférou, při čtení mi bylo něják víc zima a úzko. Aljoša mi sice byl svým chováním vyloženě protivný, ale jeho otec a malá Jelena to bohatě vyvažovali.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2004 | Uražení a ponížení |
Kniha Uražení a ponížení je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 483x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 33x |
| Knihotéce | 326x |
| Chystám se číst | 149x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 3x |
Pokud by Dostojevskij psal knihy jako tato, zřejmě by už dávno, zaslouženě, byl zapomenut. Se skvělým Zločinem a trestem, který jsem četl hned předtím, se tohle nedá vůbec srovnávat. Myslím, že kritici v tomto případě mají pravdu - ale aspoň z tohoto románu zůstalo něco světu; označení chudých a utlačovaných jako uražených a ponížených, což se používá doposud.
Chápu, že se to mohlo někomu líbit, ale já jsem asi po třetím hysterickém Natašině záchvatu, knihu znechuceně zavřel a věnoval příbuznému. Z hlouby duše mi byla Nataša i ta druhá protivná, ten jejich ustavičný brek. A většina ostatních postav také. Nechápal jsem jejich naprosté odevzdání, poraženectví. Navíc se mi postavy vůbec zdály šablonovité, předem odhadnutelné neživotné.
Prostě je mi líto, snad to Běsi spraví :-)