Uražení a ponížení

kniha od:


Koupit

Z ponurých, sychravých zákoutí města na Něvě, ze zatuchlých příbytků, které jsou sídlem prostopášnosti, neřesti a utajených zločinů, jako by se vynořily i postavy románu Uražení a ponížení, jejichž osudy autor spojil s osudy obyvatel petrohradských paláců. A jako v ostatních románech Dostojevského, ani zde nenajdeme nekomplikovaný vztah dvou bytostí, nýbrž složitý obrazec mučivých milostných vztahů a propletenců, kterých nejsou ušetřeny ani děti....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81202/big_urazeni-a-ponizeni-gef-81202.png 4.3291
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Originální název:

Униженные и оскорблённые (Unižennyje i oskorbljonnyje), 1861


více info...
Nahrávám...

Komentáře (49)

Kniha Uražení a ponížení

Adapa
10. července

Asi nejslabší román od Dostojevského, co jsem zatím četl. Plno psychologie, plno dlouhých dialogů a místy obrovská nuda. Velice pomalý rozjezd, se spoustou zdlouhavých popisů. Pak jsem konečně pochopil, kdo budou hlavní hrdinové a začalo se to číst lépe.
Téma nešťastné lásky, neustálé omílání toho, kdo koho miluje, kdo koho si zaslouží víc a nebo naopak nezaslouží. Proradný kníže bažící po hraběnčiných penězích, tajemný sirotek Nelly s padoucnicí. Nečekaně se objevují nahodilé postavy, které mají velký vliv na další vývoj románu.
Hlavní postavou je spisovatel Váňa, se kterým mají všichni neustále potřebuji něco řešit, svěřovat se mu. Cokoliv kdokoliv chce udělat, utíká za Váňou, aby mu to vyslepičil a nebo aby ses ním poradil.
Četl jsem to dlouho, začal jsem to číst v letadle cestou na Kavkaz, kde jsem chtěl po večerech na hotelu nasát trochu ruské kultury, ale nedařilo se mi. Na několik týdnů jsem knížku i odložil a pak se k ní vracel, abych posledních 100 stran rychle dočetl a doslova to měl už za sebou a mohl přejít na jinou knížku.

Kabuky
29. května

Super.


petr8467
07.09.2021

Slabší chvilka génia, a to tak, že velmi. Bylo zábavné pozorovat, jak ve svých vrcholných dílech Mistr od této rané práce nepokrytě opisoval. I na FMD rozvleklé, utahané, uspěchané a jaksi zacyklené. Kdyby mu nakladateský redaktor tenkrát v roce 1860 hodil rukopis na hlavu se slovy. "Zkrať to na třetinu, pak to vydáme!", tak by dobře udělal.

Elevant
19.08.2021

(+ SPOILER) Tento ranný Dostojevského román je o lidech, jejichž čest byla uražena a kteří žijí v ponížení, jež je dovede do záhuby, pokud se nevzepřou a nepozdvihnou se nad rány osudu, buď skrze odpušťení, nebo zadostiučinění. Takové dva příběhy o křivdě a odpuštění se tu odehrávají paralelně, příčemž v obou křivdil stejný muž, totiž kníže Valkovskij, který zde platí za prapůvodního antagonistu, samoúčelně krutého (krutost je v jeho případé totožná s vůlí, a vůle je to, čím se projevuje jeho bytí ve světě), jehož skutky jsou příčinou dalších morálních selhání ostatních postav. První z obou příběhů křivdy končí destruktivně, smrtí matky a dcery, avšak tato úmrtí jsou zároveň vykoupením, protože poskytly varování těm, kterým ještě zbyla naděje, aby neopakovaly stejné chyby. To platí zvlášť o smrti malé Nelly, která se vystavila pro ni devastující emocionální zátěži, aby napravila křivdu na starém Ichmeňovovi a vymohla odpuštění jeho dceři Nataši. Nella, jejíž život má původ v utrpení a je utrpením, působí navzdory své bezmezné povahové labilitě v celém příběhu jako faktor smíření, smíření mezi jejím dědem a matkou (leč nedokonané), smíření mezi Ichmeňovem a Natašou, a nakonec smíření s vlastními komplikovanými city k hlavní postavě románu, Vaňkovi, kterého ve chvíli své smrti přenechává ženě, se kterou by mohl být skutečně šťastný.
Přes své nesporné kvality, které se plně rozvinuly v jeho pozdějších knihách, nepatří Uražení a ponížení mezi Dostojevského nejlepší díla. Tempo vyprávění je zde neučesané, po pozvolném rozjezdu, který postupně kulminuje, následuje ukvapený závěr, který, pravda, dodává na dramatičnosti. Ani postup vyprávění není zcela elegantní, často se uchyluje k berličkám, jakými jsou různá náhodná setkání. Například způsob, jakým byl do příběhu uveden Maslobojev. Pomocí náhodného setkání na ulici, které je mimk uvěřitelnost. Také se tu velká spousta afektu, na rozdíl od jiných autorových knih, v nichž se postavy nechovají afektovaně, nýbrž dramaticky vlivem vnějších okolností. Zde má každá postava přirozený sklon k pláči, k padání na kolena a k horečnému blouznění. Myslím, že správnou míru pláče a blouznění můžeme najít spíše v Idiotovi či ve Výrostkovi než zde. Je ale pravda, že díky velkému dramatizování, přìmkčarému příběhu a menšímu množství postav jsou Uražení a ponížení jedna z nejlépe čitelných knih tohoto autora.

martin8550
05.08.2021

Tolik podob lásky s podrobným psychologickým rozborem jsem v žádné jiné knize nenašel. Hodně dialogů. které uvolňují na světlo nejrůznější zákoutí hnutí mysli, ať už v oblasti nevědomé nebo naopak vědomé manipulace. Překvapilo mě, kolik je v románu krásných ženských postav. A pak spoustu skvělých postřehů a nenapodobitelných vět trefně popisujících osoby i místa. A nakonec ta zloba a podlost ze které nejspíš pramenil revoluční výron v roce 1917. Tady lze nalézt ty zdroje nenávisti, které pak dovedně využili bolševici. Jinak děj se stupňuje a stránky k závěru se obracejí neuvěřitelně rychle.
Nevím jestli vůbec mám právo hodnotit takové dílo, nicméně ubírám jednu hvězdu za rozvleklejší první polovinu knihy.

Bandini
09.07.2021

Nádhera! V knize se nenašla pasáž, u které bych se nudil. Až na hlavní postavu vypravěče jsou všichni ostatní úplně na hlavu. To já tuze rád! ;)

flegmos
14.04.2021

Nie je nic lepsie ako citat na izolovanom oddeleni psychiatrickej liecebne v case covidu jedneho dostojevskeho za druhym. Fakt zazitok, ale nie dakujem, radsej pirulku. Alebo necitat. Ak existuju knihy ktore mozeme s istotou oznacit za nebezpecne zdraviu tak Dostojevskeho prace by som tam dal s istotou. Hned vedla by bol Carlos Casteneda :))))
Avsak kniha je napisana majstrovskym perom a pribeh je dnes klasika - ako vojna a mier, zlocin a trest pre mna ruska klasika

deirdre
16.05.2021

Dostojevskij prekvapil. Na môj vkus priveľa hystérie a emočného vypätia, keby bola kniha dlhšia, tiež by som z toho dostala zimnicu a horúčku, a predsa som nevedela prestať čítať, posledné stránky ďaleko po polnoci s padajúcimi viečkami ... a očami zaliatymi slzami, čo sa mi naozaj už dávno nestalo a od Fjodora by som to ani nečakala. Urazení a ponížení do krajnosti. Bezhraničná zloba a chamtivosť sa tu stretáva s ušľachtilosťou, ktorá síce na prvý pohľad vyzerá ako naivita, je však jediná, ktorá sa im môže postaviť. Ako tu niekto napísal, Dostojevského treba čítať srdcom, ale netreba sa zamýšľať, čo je to, čítať srdcom alebo ako sa to robí, Dostojevskij našiel k našim srdciam kľúč a otvára ich, či chceme či nechceme.

1