Uražení a ponížení

Jako v ostatních Dostojevského románech, ani zde nenajdeme nekomplikovaný vztah dvou bytostí, nýbrž složitý obrazec mučivých milostných vztahů a propletenců, kterých nejsou ušetřeny ani děti. Dostojevskij měl klíč k osudu svých románových postav ve svém vlastním životě, odtud pramení jeho citovost, vášnivost a zaujetí pro všechny ''uražené a ponížené'', kteří byli jeho blíženci....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32371/urazeni-a-ponizeni-32371.jpg 4.3205
Originální název:

Униженные и оскорбленные (Unižennie i oskorblennie) (1861)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Levné knihy
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (30)

Přidat komentář
MonicElli
09. července

Moje top kniha. Kdo si nezamiluje Dostojevského, ten o hodně přichází. Postavy jsou neskutečně realistické co se týče emocí. Všichni máme v sobě dobro i zlo. Autor vytváří v myšlenkách postav neskutečný souboj emocí, které na vás chrlí v záplavě nepředvídatelých monologů. U Dostojevského jste pouhým pozorovatelem nad jeho genialitou.

Palorizek85
26.11.2017

Zpočátku jsem měl obavy, že to bude příliš rozvláčné a nudné (tak jak to bývá zvykem u romanopisců z Ruska), ale nakonec sem se nemohl dočkat rozuzlení. Pravda, některé věci jsem tušil již od poloviny knížky, ale i tak stojí za přečtení.

Bumeso
29.08.2017

Po tom, co mě dostal Zločin a trest, jsem skočil na Uražené a ponížené. Opět musím Fjodora Michajloviče Dostojevského pochválit, byť ne tak moc jako u Zločinu a trestu. V této knize mi byli naprosto nepříjemní Nataša a Aljoša. Také mi přišla poněkud zvláštní postava Ivana Petroviče. Nicméně jsem si oblíbil Nelly a Natašiny rodiče. Příběh byl poměrně zajímavý a poselství knihy stálo za zamyšlení. Je sice pravdou, že kniha se místy stávala krkolomnou a těžkopádnou, ale koneckonců jsem již četl výrazně horší knihy. Uražené a ponížené tedy hodnotím čtyřmi hvězdami na hranici se třemi.

vitaly0472
26.08.2017

Nemohl jsem se od knihy odtrhnout. Až později jsem zjistil, že ji Fědor psal do svého časopisu na pokračování a tak na konci každé kapitoly nechával malé tajemství, aby čtenář s nedočkáním vyhlížel další číslo. Příběh se odehrává hlavně "pokojově" v dialozích, myšlenkách a vzpomínkách, jak je u Dostojevského zvykem. Postavy jsou skutečné. Velká část jejích motivů zůstává skrytá. Jen nechápu to, jak psychické vypětí může dovést k fyzické nemoci. Dalo by se to čekat u hodně citlivých osob, Myškin, Rozkolnikov. Tady ale tím trpí skoro každý.

martunka
27.05.2017

Příběh je velmi čtivý a Dostojevskij je mistrem ve vykreslení lidských charakterů.

Iljaajli
31.01.2017

Brilantně napsáno, se silným poselstvím, ale Dostojevskij to umí i lépe. Občas je to poněkud krkolomné, ale atmosféra zimního Petrohradu by se dala krájet a úpadek šlechty je místy tak hmatatelný, že by z toho člověk téměř naplánoval útok na Zimní palác.... krásných 80%

Loshumlos
21.11.2016

Opravdu krásná kniha

Ivaksa
24.01.2016

Míra sebeponižování hlavních postav, byla pro mě velmi nepochopitelná. Romance, která má rvát za srdce, až příliš tone v kýčovitosti. Nutná a nesmyslná figura hlavního vypravěče je nelogicky vynucována jako hlavní svědek i těch nejbizarnějších rozhovorů, které mají zůstat mezi čtyřma očima. Jenže kdo by nám události pak detailně předkládal !?
Příběh hrdého ale milujícího otce, kterému je možno otevřít oči až srovnáním podobného osudu, vyznívá příliš předvídatelně a pateticky.
Knihu považuji však za celkem zajímavý zážitek.

Netopyr07
22.01.2016

Na "klasiku" mě velmi mile překvapila. Žvanila jsem o tom, že to čtu a že je to VÁŽNĚ DOBRÉ snad na každém kroku :-)

Kee
15.12.2015

Nemám slov. Dech beroucí popis veškeré špíny a lesku, bídy a bohatství člověka, se všemi odstíny jeho charakteru.

Pink Martini
24.06.2015

(Uwaga spoilery!) Ponížení a uražení. Uražení a ponížení. Jedna z posledních knih, které mi zbývají, abych naplnila svůj cíl přečíst celého FMD. Strávily jsme spolu několik černých nocí v nemocničním pokoji a nehledě na astronomický začátek léta mě regulérně mrazilo.

FMD píše 'jeden z těch ponurých a bolestných příběhů, které se tak často a přitom nepostižitelně, skoro tajemně dějí pod olověnou oblohou, ve skrytých zákoutích velkoměsta, uprostřed ztřeštěného životního kvasu, tupého egoismu, rozporných zájmů, chmurné neřesti, tajných zločinů..'

To je náš Dostojevskij, proto ho čteme, proto ho tak milujeme. Jeho postavy jako by vystoupily z listopadového dne v Pitěru. Jsou zamlklé, mrtvolně bledé až nažloutlé, bloudí v horečkách špinavými ulicemi, nad nimiž se smrákají olověná mračna nacucaná deštěm, chodí místy, kde se honí krysy, od Něvy táhne smrad, chlad a hrůza, ony nemají potuchy, jestli jsou tak ožralý nebo už blouzní v nemoci a zažívají příběhy, které můžou být stejně dobře halucinacemi jako pravdou.

V Ponížených a uražených je všechno, proč miluju FMD. Dostojevského ženy. Hrdé hysterky, které chcípají hlady, ale v záchvatu šílenství mrští všechny peníze svému przniteli do očí a vysmějí se mu. Jeho muži. Pokašlávající chudé socky, které píší básně nestojící ani za oharek cíga, v jejichž hlavách bublají fantastické plány měnící svět x zvrhlíci s plnýma kapsama peněz, hříšní milovníci žen a luxusu, kteří už se odřekli Boha a je jim to všechno už fakt jedno. Jeho jazyk. Příběhy přerušené náhlým odskokem do doby před padesáti lety, postavy, jejichž dialogy nikdy neskončí anebo zůstávají navždy nevyřčeny, nesouvisející historky, které prostě musejí být sděleny teď a tady. Jeho popisy duše. Lidské dno, hnus, odpornost, podlézání, sebetrýznění a touha po absolutní destrukci sebe sama konaná s takovou vášní, až se tají dech. Vše líčeno s cynismem a soustrastí. Takový je i příběh Ponížených a uražených, Váni, Nataši, Alexeje, Nelly a Ichmeňevových.

Pokud parafrázuju Něžnou, co budu dělat, až dočtu poslední Dostojevského knihu? Kdo mi ho nahradí? Ne vážně, co budu sakra dělat? 5/5

AdélaV.
31.03.2015

Moje první od Dostojevského - možná trochu netradiční začátek setkávání s tímto spisovatelem, nicméně naprosto ohromující. Bavilo mě, že mě napadaly různé možné konce. Je to sice docela dávno, co jsem ji četla, ale nedám na ní dopustit....

Thereza
28.01.2015

Jeden z mých nejoblíbenějších románů. Je to výborně napsané, Dostojevskij se hodně soustřeďuje na popis vnitřního světa postav, jejich myšlenek a pocitů, což mi přijde úžasné. Také realisticky popisuje tehdejší dobu, obzvlášť rozdíl mezi bohatými a chudými v Rusku. Příběh je velmi napínavý, zábavný a trošku melodramatický, ale to k autorovi prostě patří. Naposledy jsem to četla asi před 3 lety, ale doteď si vybavuji, jak mi během i na konci knihy tekly slzy. Bravo!

K.accka
22.07.2014

Velice čtivá kniha. Z dílny Dostojevského ovšem nelze šlápnout vedle při výběru na čtení, jedna kniha lepší, než druhá.

Prateri
19.03.2014

Mám vydání této knihy z roku 1964. V té době jsem ji i přečetla. Vzpomínám si, že jsem byla velmi nešťastná kvůli malé Nelle.
Příběh se mi tehdy nezdál nudný ani zdlouhavý.

Daffodila
24.11.2013

Mé první setkání s ruským autorem. Kniha se mi líbila, překvapivě se to četlo velmi dobře.

Aniikki
26.10.2013

Na to, jak moc mám Dostojevskiho ráda, mi tahle knížka přišla zdlouhavá a občas nudná. Na druhou stranu tam byly i pasáže, od kterých jsem se nemohla odtrhnout. Mám vydání z roku 1919 a ten překlad se mi hodně líbil. Obzvlášťě často používané slovo podlec :)

realjan
05.06.2013

kniha balancuje mezi sladˇákem a kýčem, kdo hodnotí rozumem, tak odsoudí, kdo hodnotí srdcem přečte jedním dechem, není lepší knihy o tom jak bolí láska a jak si s člověkem hraje
jak to, že tu není žádný jiný komentář????????????, musel jsem se kvůli tomu zaregistrovat, což není mým zvykem

jardadr
09.04.2013

Pokud by Dostojevskij psal knihy jako tato, zřejmě by už dávno, zaslouženě, byl zapomenut. Se skvělým Zločinem a trestem, který jsem četl hned předtím, se tohle nedá vůbec srovnávat. Myslím, že kritici v tomto případě mají pravdu - ale aspoň z tohoto románu zůstalo něco světu; označení chudých a utlačovaných jako uražených a ponížených, což se používá doposud.
Chápu, že se to mohlo někomu líbit, ale já jsem asi po třetím hysterickém Natašině záchvatu, knihu znechuceně zavřel a věnoval příbuznému. Z hlouby duše mi byla Nataša i ta druhá protivná, ten jejich ustavičný brek. A většina ostatních postav také. Nechápal jsem jejich naprosté odevzdání, poraženectví. Navíc se mi postavy vůbec zdály šablonovité, předem odhadnutelné neživotné.
Prostě je mi líto, snad to Běsi spraví :-)

Petruše90
30.01.2013

Mám ráda Dostojevského, jeho styl psaní, jeho charakteristiky postav ( jejich myšlení, pocity, psychika ), napínavý příběh, nepominul morálku jak je jeho zvykem. Stojí za přečtení :)

Atuin
23.01.2013

Dostojevsij zde píše, tak aby šel s duchem svého hrdiny, tudíž je vypjatý, spádovitý, dalo by se říct svižný,ale kniha je to velice krásná. Příběh do sebe nasákl všechno co jak hrdinu tak samotného autora rvalo na kusy. Čte se doslova jedním dechem.

Sajdeman
04.10.2012

Dostojevkij je jeden z autorů, které mám vážně moc rád.
Tahle kniha se mi zdá trochu jiná, než ostatní Dostojevského knihy. Někde jsem dokonce četl, že je doslova špatná, že ji autor napsal strašně rychle, pod tlakem .... protože potřeboval peníze. Tak-že jsem k této knize přistupoval původně dost skepticky.
Vůbec to není pravda. Kniha je moc hezká. "Zločin a trest" to není, ale je to čtivé a ta sentimentalita (jak psal Weil) na kvalitě neubrala.

panjan
07.10.2011

Některé části knihy, v nichž typická vášnivost, krutost a vypětí v lidských vztazích působily reálně a dodávaly knize napětí a spád, byly čtivější. V jiných částech toto působilo poněkud teatrálně. Nelze opomenout morální podtext, bez kterého by to ani nebyl Dostojevkij. Četlo se to velmi pěkně a celkově jsem spokojen.

Langosh
09.08.2011

Pěkná kniha, hlavně tragický příběh Nelly, u kterého se mi na konci chtělo brečet, hlavně při větě: Maminka umírá a volá vás! Nelly pak svým příběhem zachrání rodinu Natašy. Spousta vyjímečných postav, intriky, naivita, láska, tragičnost života.

WEIL
29.06.2011

Typický Dostojevskij.
Román je místy až sentimentální, a co já s tím jako čtenář?

WEIL
29.06.2011

Tohle vydání se ke mě nějak zatoulalo, román z nás z jiného vydání, a vybavuji si z této knihy boj o lepší život, a surovost boháčů.

Zajímavostí tohoto vydání je název - Ponížení a uražení, ačkoli v jiných vydáních je obvyklejší - Uražení a ponížení.

dusin
24.03.2011

Perfektní kniha. Bavila mě od začátku do konce a v závěru ve slušném tempu. Nádherně dá nahlédnout do nitra hlavních postav a mě nutila do srovnávání, jak bych se v podobné situaci choval sám. Ukázala mi, že se asi vůbec nevyznám v lidech :)) Doporučuji všem!

alper
11.03.2011

je těžké napsat že Dostojevskij vytvořil něco špatného...a to je právě tato kniha....nudné ,musela jsem přeskakovat...spojené dva nesourodé příběhy.zkrátka Fjodorovi se nepovedlo...

knedlik
17.02.2011

Nevím, zda jsem vůbec hodna komentovat Dostojevského díla, nicméně tato kniha, stejně jako všechny ostatní, které jsem přečetla, mě dostala. Ať už příběhem jednotlivých postav, nastíněním konfliktu nebo popisem duševního stavu a pocitů hlavních hrdinů.
Obzvlášť postava Jeleny je mistrným vykreslením hrdého utrpení, jaké u dítěte snad ani nelze očekávat. Hodnotila bych tak čtyřmi a půl hvězdičkami.

tan

Všichni se občas cítíme poníženi, ještě častěji jsme uraženi. Kniha s výbornou atmosférou, při čtení mi bylo něják víc zima a úzko. Aljoša mi sice byl svým chováním vyloženě protivný, ale jeho otec a malá Jelena to bohatě vyvažovali.