Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413607/bmid_uplne-cizi-lide-6kx-413607.jpg
4
864
260
Novinka autorky světových bestsellerů Sedmilhářky a Manželovo tajemství! Tříčlenná rodina, manželský pár, dva nezadaní muži a dvě rozvedené ženy – ti všichni se scházejí na desetidenním léčebném pobytu v luxusních lázních uprostřed pustiny. Důvody, které sem tyto navzájem úplně cizí lidi přivedly, jsou stejně rozmanité jako oni: nejrůznější tělesné neduhy, psychické bloky, duševní vyčerpání… stačí si jen vybrat. Jsou však na správném místě? Na stránkách TripAdvisoru totiž na tohle zařízení jedni pějí ódy a slibují od něj zázraky, zatímco druzí před ním důrazně varují, a našich devět nových hostů hned po příjezdu zjišťuje, že některé zdejší léčebné postupy jsou přinejmenším hodně netradiční…... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)
Originální název:
Nine perfect strangers , 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Jak už je u Liane Moriarty zvykem, přišla se zajímavým námětem a kromě toho zkrátka spolehlivě umí čtenáře vtáhnout do děje. Postavy jsou skvěle propracované, to je taky zvykem.
Jen jsem asi doufala v o trochu hořko-sladší konec. U knihy tohoto typu, mi tam ta hořkost chyběla. Na konci to bylo až moc šťastnéba sladké. Nemůžu uvěřit, že zrovna já si stěžuju na příliš sladký konec, když si na ně dost potrpím. :D Asi to zní divně, vždyť v téhle době by člověk za šťastné konce měl být rád. Jenomže tady jde o to, že se to k tomu předešlému jemně napínavému ději příliš nehodilo. Konec působil až naivně. Aspoň co se týče Máši, chtěla bych se dočkat nějaké spravedlivé odplaty, představovala jsem si ji v blázinci, připásanou k posteli (vždyť ona se vlastně prakticky zbláznila). Protože po jejích životních zkušenostech by to bylo pravděpodobnější a pochopitelnější, než že se ještě proslaví, vydá knihu, a bude hostem v televizních talkshow. Tohle mě dokonce trochu namíchlo. Jinak ale skvělé čtení, Liane Moriarty doporučuju kudy chodím. Zvlášť někomu, kdo chce při čtení vypnout mozek a přesměrovat myšlenky k zajímavým a skvěle vykresleným postavám, neotřelému ději a tak akorát napínavým pasážím.
Uděluju 4*, ale přiznávám, že trochu přidávám za naprosto nečekaný wow moment, když Heather položila Máše otázku: "Nenamíchala jste nám do toho nějaké prášky?" - do té doby mě to totiž vůbec nenapadlo. No, tak trochu jiné lázně... :D
Nelituji, ze jsem knihu precetla, presto jsem byla velmi zklamana. Autorku mam moc rada, ale tahle kniha pro me byla o nicem. Pribeh temer zadny, postavy nijake, nic jsem si z toho neodnesla a pro me vylozene ztrata casu. Zapletka by mohla byt velmi zajimava, pokud by byla pojata jinak.
Paní autorka by si měla dát pauzu - vydat každý rok knihu je pro ní asi přednější, než kvalita.
Dokonce bych řekla, ře hlavní hrdinka Frances je autorka osobně.
Kniha mě vůbec neoslovila, 3/4 knihy se nic nedělo, byla to nuda. No a když už jsem asi měla být v napětí ze zápletky, tak jsem byla natolik unuděná a zápletka byla natolik průhledná (stejně jako zbytek příběhu), že mám vlastně dojem, že se ani nic nestalo. Prostě osudy lidí, které jsou klišé v nudném příběhu.
Takový průměr. U některých "léčebných procedur" jsem asi čekala větší napětí. A bohužel jsem si neoblíbila žádnou postavu, všichni mi přišli takoví fádní, nebylo podle čeho si je oblíbit nebo naopak nemít je rád. Ale jinak se to četlo dobře, odsejpalo to, za dva večery přečteno.
Velmi rozvláčný příběh, který sice do detailu vykresloval všechny postavy, bohužel jejich životy nebyly tak poutavé, aby udržely mojí pozornost a čtení jsem neodkládala. Pokud jste již něco od Moriarty četli tak mi dáte jistě že za pravdu, že se Úplně cizí lidé lehce vymykají její obvyklé příběhové linii. Čekala jsem nějaké překvapení, propojení jednotlivých životů nebo wau vyvrcholení. Bohužel nic takového se nekonalo.
IG: @hanybooks
Autorčiny knihy mám moc ráda, ale tahle mě bohužel dost zklamala. Mám pocit, že se v té knize prostě nic nedělo. Prvni dvě třetiny knihy opravdu nic, jen nudný popis. Pak to bylo pár stran možná trochu zajímavé a konec pak zase takový o ničem. Škoda, jiné knihy od ní byly super.
Čteno ve společném čtení a myslím, že kdybych četla sama, tak bych se trápila. Nemůžu říct, že by se kniha četla špatně, ale na mě byl příběh hodně zdlouhavý a často se mi stávalo, že mi kde co odvádělo pozornost od čtení a to není dobré, když se člověk musí stále do příběhu vracet. Za mě průměr, ale příběh jako takový dobrý - nelituji, že jsem si knihu přečetla.
Tohle je moje první kniha od autorky a na další se spíše nechystám, cítila jsem že mě nebude sedět a fakt moc ne. Autorka píše hezky ale na mě strašně moc zdlouhavě. Od knihy jsem nic nečekala. Vím že hodně lidí zklamala a mě bohužel také. U knihy jsem se často nudila, začátek to mělo opravdu dlouhý a často jsem se musela do četby nutit. Pak tam byl kousíček, kdy konečně se aspoň něco málo dělo a já se začetla. Pak ale docela na mě přišel rychlý zvrat (čekala jsem od toho ale mnohem více) a pak zase dlouhý konec co bylo pak, to mě moc nezajímalo. A když to shrnu kniha má skoro 500 stránek a mě přijde že se v tom příběhu vlastně nic moc nestalo. Dávám 2,5*.
U téhle knižky jsem s hodnocením dost rozpolcená. Pomaleji jsem se začítala, ale od cca 6. kapitoly mě knížka chytla.
Seznamujeme se s jednotlivými postavami, postupně zjišťujeme jejich slabůstky a tajemství. I vzájemné poznávání, hodnocení na první dojem a pak postupné přehodnocování mě bavilo. Prostě taková ta práce s postavami a jejich psychologií je zde odvedena výborně. Autorka se zde dotýká tématu deprese, skrývaných výčitek, které nás ničí uvnitř, zkresleného pohledu na sebe sama, láska (neláska) k vlastnímu tělu, apod. To vše za mě super!
Děj se odehrává v Domě pohody, což jsou takové lázně, kam lidé přijíždějí s cílem něco změnit ve svém životě - především zhubnout, podstoupit párovou terapii nebo vyléčit duši... Majitelka Máša připravuje svým klientům dost nekonformní zážitky. Tohle všechno mi přišlo dost ujetý. Zároveň mě zajímalo, co za tím vším bude. A to mě pohánělo ve čtení dál, i když jsem na tím kroutila hlavou...
Balancuju mezi 3/4.
Byla to Moriarty a přece to byla jiná Moriarty. Tahle kniha trochu vybočuje z jejího obvyklého stylu, což jí ale neubírá na čtivosti. Líbí se mi jak pracuje s postavami, jak studuje odborné prameny a jak komponuje a dávkuje děj. Za mě napínavá oddychovka.
Moje oblíbená autorka mě opět nezklamala. Z knihy jsem naprosto nadšená.Četla se jedním dechem.Těším se na další knihy.
Miluji šťastné konce a miluji příběhy několika lidí, jejichž osudy se vzájemně proplétají. Tady se mi obojího dostalo požehnaně. Skoro všechny zúčastněné osoby mi byly sympatické, tedy vyjma Máši. Tyto typy - zapálené, až bláznivé, přesvědčené o své pravdě - zase bytostně nesnáším. Knížka se mi moc líbila, ostatně jako i ostatní od této spisovatelky a musím přiznat, že už ji v hlavě vidím ve filmové podobě.
Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala v postavách. Seznamování s nimi bylo někdy celkem zdlouhavé.
Už od začátku bylo jasné, že některe jsou "hlavnejsi", ale přišlo mi, že některé postavy zde bly uplne zbytečne.
Kniha ale nabrala spád až ke konci.
Jinak nápad dobrý - psycho žena, která je přesvědčena o své pravdě.
Od Liane Moriarty jsem dosud nic nečetla, když ale vyšla kniha Úplně cizí lidé, tak mě svou anotací zaujala a rozhodla jsem se jí dát šanci.
Skupina lidí, kteří se vzájemně neznají se vydávají do lázní, které slibují, že jim změní život.
Dost podstatnou část poznáváme vcelku početnou skupinku lidí, jejich povahy a především jejich život. Příběh je vyprávěn každou postavou, nikdy se tam neopakují stejné věci, prostě tak nějak navazují na události. Určitě to není knížka, kterou zhltnete za jedno odpoledne, tenhle druh čtiva to určitě není, přesto, že se toho v příběhu ve větší části nic neděje, tak máte stejně potřebu číst a dozvědět se víc a když se tak stane, tak mě napadá jedno slovo a tím je absurdní, tak by totiž tahle kniha dala označit. Svým způsobem je to taková divnokniha, ale vlastně jsem s tím ani neměla problém. Ta délka byla na můj vkus docela přemrštěná a zbytečná, mohlo to být kratší a autorka si mohla odpustit, ty poslední kapitoly, které jsou přebytečné, nebylo třeba rozvíjet příběh o 3 měsíce, o 1 rok apod.
Nemůžu říct, že by se mi kniha líbila, ale nemůžu říct, že by se mi nelíbila, jsem někde na půl cesty, ale nemění to nic na tom, že Moriarty píše čtivě a asi nejvíc se mi líbilo poznávat postavy a proto to není poslední kniha, kterou od ní budu číst.
Fajn oddechovka, čtení me bavilo, ale hlubší dojem ani žádný aha!Moment se nekonal.
Ač se příběh rozebíhal pomalu a autorka nás seznamuje se situací, načež nás uvrhne do vyjetých kolejí řádu Domova pohody, celá kniha se četla velmi pěkně a stránky ubývaly. Bylo to poutavé a poslední třetina knihy byla napínavá. Poslední stránky však příběhu uškodily…
(SPOILER)
!!! POZOR LEHKÉ SPOILERY !!!
Knihy od Liane Moriarty se mi líbí a Alice je mojí naprostou srdcovkou. Na Úplně cizí lidi jsem si proto dělala zálusk už nějakou dobu a když mi je nyní půjčila kamarádka, konečně se mi dostali do rukou. Hned v úvodu mne ovšem Liane spolehlivě zmátla změnou koncepce vyprávění. Byla jsem zvyklá na to, že první kapitola nastíní "problém" ("zápletku", chcete-li), a pak se prostřednictvím různých postav budeme - střídavě v minulosti a v současnosti - propracovávat k tomu, co se vlastně stalo, přičemž cestou do cíle si budeme na základě různých narážek a zmínek, které postavy trousí, či z jejich chování, vytvářet hypotézy, jak to všechno bylo, co, proč a jak (a taky kdo), abychom v průběhu čtení několikrát změnili názor. Koncept vyprávění byl ale najednou zcela jiný, takže jsem poněkud zmatená čekala, co z toho všechno bude.
Moriarty opět prokázala, že je dobrá vypravěčka a umí s postavami pracovat. Asi jako většina čtenářů jsem se ztotožnila hlavně s Frances, byť ani v tomto případě není v knize žádná postava vyloženě tou hlavní či vedlejší. Postupně jsem si jejíma očima či pohledem ostatních začínala vytvářet názor a domněnky na zbylé aktéry. V tomto je LM naprosto mistrná, protože stačí nějaké letmé prohlášení či naťuknutí a čtenář je hned sveden na scestí. (Např. když Lars vzpomíná, jak potkal "jednoho z těch manželů" a člověk hned moudře kývá hlavou a říká si, že Lars s tou svojí vizáží bude nějaký sňatkový podvodník.) Nejlépe patrné to bylo u Frances a chlapíka, který zastavil u jejího auta, kterého spisovatelka následně několikrát s nadsázkou označuje za masového vraha :-). Hezky vidět to bylo ale i u ostatních postav, kdy čtenář už o Frances ví, že je bezdětná, ale jiné postavy si o ní říkají: "To je ta typická fotbalová matka, která nám bude cpát fotky svých vnoučat a chlubit se, jakou univerzitu její děti vystudovaly." V průběhu čtení se měnila nejen má očekávání, ale i názor na jednotlivé postavy, které mi postupně přirůstaly k srdci. (Třeba užvaněný Napoleon mi byl a priori nesympatický, protože mi připomínal tou svou řečností a chlupatýma nohama jednoho z členů rodiny, ale nakonec mi ho na konci bylo upřímně líto.)
Místy mne poněkud zarazil haprující překlad (třeba psaní slova "strie" jako "strije" + další chybky.)
Téma osobního růstu, sebepoznání, touhy něco v životě změnit... mi bylo blízké. Čekala jsem, co se z toho předraženého a tajuplného pobytu vyklube. A tady za mne přišlo velké zklamání. Nakonec to sice nebylo špatné, Úplně cizí lidé se transformovali do skupiny, která měla nějaký společný cíl a musela jej pomocí kooperace a poznání sebe sama dosáhnout, ale kulminující situace kolem Máši (např. okamžik, kdy se kouká do plaménku zapalovače), a zpětně celá Mášina postava, mi přišly zkrátka moc. Proto by mne upřímně zajímalo, nakolik byla Frances autobiografickým prvkem samotné autorky. V živých barvách totiž vidím, jak jí její agent po přečtení prvního rukopisu říká: "Liane, víš... píšeš hezky, já tvoje knihy m-i-l-u-j-u, ale chtělo by to nějakou vraždu..."
Kdyby v tomto ohledu autorka ubrala, líbilo by se mi to víc, ale je otázka, jak by bez té psychopatky vystavěla celou zápletku. Taa mi bylo upřímně líto, u Dalily jsem čekala aspoň nějakou narážku, jak dopadla a kde skončila. U osudů některých postav jsem očekávala, že se budou ubírat jiným směrem (Jessica a Ben), ale celkově jsem úplně zklamaná nebyla. Jen to tentokrát na mne bylo příliš dramatické a přitažené za vlasy. Nebýt toho všeho okolo, mnoha vtipných postřehů, laskavého humoru, autorčina umění podat postavy tak, že nikdo není vyloženě odporný (ostatně i Mášina ztráta a vysvětlení jejích rodinných poměrů v sobě nesly zmírňující vyznění této šílené postavy), hodnotila bych nízko. Takto se i zde čtenář může identifikovat s kýmkoli z knihy a jsem si jistá, že v rámci různých životních období může čtenářova identifikace probíhat s různými postavami, protože Liane umí aktéry svých příběhů popsat velmi lidsky. Pro mne to byla dosti netypická Moriarty jsem zvědavá, co přinese její další kniha.
Komentáře, s nimiž souhlasím:
@ kanitsuj @ Doubravka1975 @ LuciKo
Kniha se četla vcelku dobře, nesourodost klientů pobytu byla oživením, každý měl nějaký důvod tam jet... Nakonec si každý z nich přece jen nějaké rozhřešení odnesl...
Je na čtenáři kam si knihu zařadí... Já vím, že se k ní už nevrátím...
Trošku šílená kniha, ale líbila se mi. Byla jsem zvědavá jak to dílo skončí a zklamání nepřišlo. :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2016 |  Tři přání |
| 2017 | Šílené výčitky |
Kniha Úplně cizí lidé je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 1 236x |
| Čtenářské výzvě | 239x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 474x |
| Chystám se číst | 435x |
| Chci si koupit | 70x |
| dalších seznamech | 8x |
Trochu nudné, trochu zábavné, místy vtipné, převážně dost děsivé a jako celek kniha o manipulaci a ovládání. V této době tak aktuální. A poučení na závěr - každá krize je začátkem něčeho nového.