Překvapivý následník

(SPOILER) Knížku bych rozdělila na části - před, během a po. Četlo se to dobře, je to taková královská a nereálná pohádka. Rozhodně bych to nesrovnávala s knížkou Červená, bílá a královsky modrá. Kromě toho, že se děj odehrává v politickém prostředí a je tam vztah mezi dvěma muži na vysokém postavení, to nemá nic společného.

První část - před - mě docela bavila. Jedná se o část, kdy se Callum dozvěděl o svém nástupu na trůn, jeho trapasy a seznamování se s Oliverem. Oliver byl super, za mě nejlepší postava z celé knížky. Jejich dopisování, to jak byl Oliver upřímný a byl mu v začátku podporou mě bavilo. Pak přišla část během, a to kdy se ti dva dali dohromady. To mě nebavilo. Od té jejich "dovolené" na zámku, to jak si vyznali city hned (??), scházení se atd.. Ten hlavní děj, na čem má ta knížka stát, byl propadák. No a pak poslední část po. Od vyhlášení referenda až do konce mě to zas začalo bavit. Něco se tam konečně dělo, nebylo to jen tlachání. To jak to celé dopadlo a kdo nastražil tu střelbu ve finále pro mě nebylo až takové překvapení.

Ale co zas srazilo body byl epilog. Víc by se mi líbilo, kdyby tam bylo shrnuté jak dopadla Oliverova rezignace, jakých královských povinností se ujmul atd...

Suma sumárum je to průměr. Špatné to nebylo, ale bylo tam zbytečně moc věcí okolo. Občas ty nekonečné popisy věcí, které ani nebyly podstatné. A ten epilog tomu taky nepomohl. Další knížky si pravděpodobně nechám ujít. Jestli si mám z knížky něco odnést, tak to že mám každý den hledat kousek malého zázraku.

"Abys zahlédl krásu a kouzlo tohoto světa, musíš se na něj dívat očima, které hledají zázraky."

Tak tohle by se u nás v Čechách stát nemohlo. Je to nereálná pohádka, nicméně prudce čtivá. Stránky ubíhají, takže je najednou konec a vám se přitom s nimi vůbec nechce loučit. Oba jsou totiž skvělí, jak důstojný britský premiér Oliver, tak chaotický korunní princ Callum.
Takhle kniha mi perfektně sedla a celý čas jsem se výborně bavila. Pokud z toho bude film, ať je hrají Blake Ritson a Damian Hardung.

Tohle bylo moc hezké. Doporučuji, kniha se moc hezky čte.

Upřímně musím říct, že začátek knihy mě dost nudil. Zákony monarchie, politické pozadí a zasvěcování do života královské rodiny na mě působily zdlouhavě a nezáživně. Měla jsem pocit, že se v tom zbytečně topím a děj nikam nesměřuje. Velmi pomalé sbližování prince Calluma a premiéra Olivera jsem doslova tlačila očima – čekala jsem, kdy už se konečně něco pohne.
Zhruba od poloviny se to ale začalo konečně rozjíždět. Děj dostal náboj a s ním i emoce, které byly dlouho jen potlačované. Nebezpečný milostný vztah mezi Oliverem a princem se začal vyvíjet a nesl s sebou silné napětí – a také obrovskou zodpovědnost, která dopadá na oba hrdiny. Ta dvojsečnost – láska versus povinnost – byla opravdu zajímavě zpracovaná.
Nakonec jsem ráda, že jsem vytrvala, i když první část mě málem odradila. Druhá půlka knihy mi to zcela vynahradila.

"Nikdy nedovol pravdě, aby stála v cestě dobrému příběhu."
Tohle byla čistá krása! Musím říct, že Olivera asi jen tak nedostanu z hlavy ;) Byla jsem moc zvědavá na závěr a musím uznat, že se docela povedl (na mě až trochu kýč). Dozvěděla jsem se i spoustu zajímavosti ohledně fungování monarchie. Rozhodně doporučuji přečíst všem!

Kniha se skvěle čte, je vtipná, poučná. Občas mi vadilo chování postav, ale je dobře napsaná.

Tak tohle bylo boží! Už dlouho jsem se do ničeho nezačetla tak jako do Překvapivého následníka. Do knihy jsem se zažrala tak moc, že jsem ji nedokázala odložit. Příběh možná není moc reálný, ale to nebyl ani ten v Červené, bílé a královsky modré, a nelze ani zastírat, že obě tyto knihy mají jednoznačně stejnou atmosféru a velmi podobné náměty, každopádně oba příběhy jsou naprosto skvělé a oba mě dokázaly naplno pohltit. Callum tu k britskému trůnu přišel jako slepý k houslím, začátek zápletky byl proto trochu ujetý, ale nakonec se situace celkem logicky a uvěřitelně rozuzlovala (pokud tedy přijmeme výchozí situaci a všechny důvody, proč a jak se Callum stal následníkem). Hrdinové jsou každopádně velmi sympatičtí a mají mezi sebou i fungující chemii, která vás po chvilce začne spalovat spolu s nimi. Závěr je překvapivý, z některých zvratů jsem byla opravdu v šoku, ale ve výsledku vše vede tam, kam si my čtenáři celou dobu přejeme – k pohádkovému happy endu (a za mě opět i celkem uvěřitelnému, což jsou jen plusové body navíc).

Bez ohledu na vše, co bylo napsáno níže:
- bylo to vtipné, ale takovým tím chytrým způsobem
- bylo to poučné, protože jsem se i něco dozvěděla o britské monarchii, resp. jejím fungování
- bylo to překvapivé, až lehounce na sílu, ale opravdu jen lehce
Pokud budou opravdu další dva díly, jsem zvědavá, o čem budou. Umocňovat happyend bude asi dost těžké.

Romantika jak má být, očividně podle vzoru Červené, bílé a královsky modré. To mi ale nevadilo, vždyť přiznání inspirací bylo už na obálce. Co mě na příběhu zaujalo, byl vztah mladého prince se starším mužem. Navíc byli oba hlavní hrdinové sympatičtí a každý svým osobitým způsobem zajímaví. Co mě obzvlášť bavilo bylo Callumovo poznávání královských povinností a hlavně to, že ačkoli byl vzhledově bezchybný, v ostatních věcech byl hodně zvláštní. Také se mi moc líbil konec, který čtenáři určitě utkví v paměti. Celkově považuji tuhle knížku za povedenou a jako zábavnou romantiku ji můžu doporučit.

Milé čtení, které neurazí, ale v mém případě ani příliš nenadchne. Už z obálky je jasné, že se veze na vlně popularity knihy Červená, bílá a královsky modrá. Na rozdíl od ní je ale tento příběh mnohem přímočařejší a nikterak nerozvíjí vedlejší postavy, které působí spíš jako kulisy.

Tahle kniha mi byla doporučená. Dobře zpracovaný příběh LGBTQ+ jsem dlouho nečetla. Čtíve,chytlavé zápletky. Na konec jsem byla zvědavá jak se ani autor vypořádá. Překvapilo mě, určitě si knihu někdy znovu připomenu

Nádherná pohádka :-) A ten konec mi vyrazil dech, furt jsem čekala, jak z toho nakonec vybruslí.

Za mě naprostá spokojenost, taková oddechová, romantická a nenáročná pohádka pro nás romantické duše.

Čekala jsem na tuhle knihu asi půl roku a když jsem jí nějakou dobu už měla doma, tak jsem se jí tak nějak pořád vyhýbala (ale mám to takhle snad s každou knihou :D), bylo to naprosto super čtení a hlavní hrdiny jsem si naprosto zamilovala

Tak teda tato knížka se mi líbila více než Červená, bílá a královská modrá. Zprvu mi docela udělalo zmatek, zda je to nějaké pokračování, jiných autorů jsem si nevšimla. Lépe se četla, děj napínavý, vtipný - nečekala jsem co bude. Jak Olivera i Calluma jsem si zamilovala a celou dobu si pokládala otázku JAK se k sobě dostanou, jak to prolomí a hlavně jak vyřeší. Závěrečná zápletka opravdu překvapila.

(SPOILER) Autor se nepokrytě veze na úspěchu románu Červená, bílá a královsky modrá, tak holt tento komentář pojmu jako srovnávací.
Překvapivě to nedopadlo tak zle. Sice mě hned v první kapitole sejmul totální nakladatelský kiks, kdy si dívka lokne chardonnay, načež na sebe zvrhne červené (!) víno. Kolik redaktorů to vidělo v cizozemsku i posléze ve Fragmentu? Takže pád hned na startovní čáře. Jenže Callum vše rychle dorovnal nepokrytou svérázností a vtipem. Ano, nad jeho hláškami a později slovními přestřelkami s Oliverem jsem se opravdu smála nahlas.
Dějová zápletka mě příjemně překvapila. Sice (zase) – musíme se pořád točit kolem britské královské rodiny? Nelze využít neotřelejší, tudíž atraktivnější prostředí třebas švédského, dánského či španělského dvora? Takže zase mínus. Plusem bylo odlišné pojetí celého problému. Sexuální orientaci už nikdo neřeší, naopak kamenem úrazu se staly legislativní a politické záležitosti. Žádný únik soukromých informací na veřejnost, ale rovnou zemětřesení v otázce zachování konstituční monarchie.
Obávala jsem se plytkosti, v tomto ohledu příběh opět hodnotím kladně. Ne že by Callum objevoval vyložené perly, ale nepůsobil jako hlupák, Oliver už vůbec ne. Na druhou stranu za srdce mě jejich osudy nechytily. V čem tkvěl zásadní problém?
Postavy. Callum před třemi roky přišel o matku, s níž si byl velmi blízký, ale pohoda, lahoda, jedeme dál. Krom hlavních hrdinů, a i ti měli k hluboce prokresleným charakterům daleko, byli všichni placatí jak žehlící prkno. O Callumových sourozencích netušíme mnoho, ani vzájemné interakce nepřesáhnou zdvořilostní fráze. Proč, například, nešel Callum zkontrolovat Nicholase poté, co si ten zvrtnul kotník? Proč spolu nikdy nehovořili mimo oficiální události? V důsledku závěrečné překvapivé zvraty působí uměle. O komorníkovi či členech ochranky nevíme už vůbec nic. Přitom v „Červené, …“ hraje tento personál rovnocenné role s Alexem a Henrym.
Není to slaboduché, je to legrace, ale mému oblíbenému románu to výrazně konkurovat nemůže.

Chápu to srovnávání s Červená, bílá a královsky modrá, ale za mě až na ten prvek zakázané lásky z plusmínus shodných důvodů to bylo nebe a dudy a u mě teda s přehledem vede tahle. Je napsaná s lehkostí, vtipně a s akorátní dávkou emocí. A jasně, je to nereálné, ale když se k tomu postavíte jako k pohádce, tak si to prostě nemůžete neužít.

Moc milá a čtivá knížka :) Postavy jsou romantické a hezky propracované a zvrat na konci je něco :D

Pohodový a sladce čtivý příběh, který mě bavil a mile překvapil kvůli spoustě zajímavých informací které Callum ze sebe vtipně chrlil.