Únava materiálu
Marek Šindelka
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314319/bmid_unava-materialu-389-314319.jpg
3
361
92
Hrdinou románu je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Neznámé území, které se vůči němu staví zcela odtažitě a nepřátelsky. Putuje chladným zimním světem, skutečný život je mu zapovězen, pohybuje se jako stín na periferii krajiny i společnosti. Pokouší se dostat do města na severu, kam mířil se svým starším bratrem Aamirem. Během cesty se vinou převaděčů rozdělili, kluk zůstal sám a ze všech sil se snaží nalézt k bratrovi – poslednímu blízkému člověku – cestu. Svět, v nějž dříve doufal, vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kterém člověk a lidství nemá místo: produkce automobilů, produkce masa v jatečních továrnách, strojová produkce zábavy a informací, instantní vytváření obrazu světa, produkce strachu.... celý text
Přidat komentář
Surovost a syrovost, člověk jako stroj, jehož kolečka se obrušují, jež překonává nástrahy snad automaticky, snad s pudem sebezáchovy - jen tak, jako tuhý, pevný a strojový materiál. Ale co když se ten materiál unaví? Možná než děj zaujaly obrazy, z tématu, které autor chtěl uchopit, jsem čekala víc, hlubší pohled, zde opravdu převládl spíše pocit z popisovaného, hrubého, drsného...
Nepřečetla jsem si anotaci ani žádné recenze a začínala číst s očekáváním něčeho úplně jiného.
Strohý přímý styl se mi četl velmi dobře. Chtělo to chvíli na uvyknutí, ale pro mě pak byl skvělý. Ano, některé části se mi zdály být tak nějak nadbytečné nebo oproti jiným příliš rozsáhlé. Jistě, že by šlo toto téma uchopit i jinak, jenomže bylo popsáno právě takto a já myslím, že velmi dobře. Autor předestřel aktuální téma velmi silným způsobem, ponechal mu trochu abstrakce a nedořečených míst i osudů. Nepustil se do politiky ani se nestavěl na ničí stranu. Popsal nepředstavitelné utrpení a to tak sugestivně, že ho čtenář mohl s postavami prožívat téměř fyzicky, mně byla zima, udělalo se mi špatně (popsaná otrava oxidem uhelnatým), z klaustrofobie jsem nemohla dýchat a četla s opravdu staženým žaludkem a zaťatými zuby. V téhle knize nešlo o problém nahlížený z hlediska území, náboženství, válečných konfliktů ani historie. Tohle byl osobní tragický příběh dvou bratrů. A není to celé nakonec zevnitř jen obrovská mozaika příběhů jednotlivých lidí? Osudů, o jakých se nám tu naštěstí ani nezdá?
Nebylo to vyloženě špatné, ale čekala jsem víc. Strašně mi vadilo, jak Šindelka opakuje ve vyprávění slova. Například slovo "řežavý" bylo v knize asi dvacetkrát.
Už to tu bylo komentováno: je to Cesta, ale ne otce a syna, ale dvou bratrů (každého zvlášť) a ne krajinou apokalypsy, ale současnou Evropou. I když i tady minimálně jeden z nich zemře. Zlí Evropani! "Němci u Vás v Evropě začali zabíjet Židy. Židé utekli z Evropy, vzali nám zem a zabili moje prarodiče, tak jsme utekli do Sýrie. V Sýrii se začali zabíjet všichni navzájem, tak teď utíkám do Německa, čemu na tom nerozumíte?!" Pointa na závěr: Mír najdeme ve virtuální realitě, ve skutečném světě se zabíjí doopravdy. Anebo je ten virtuální svět jen metaforou smrti, ve které už podruhé zemřít nelze. Asi jsem se v tom ztratil.
Do knihy jsem se pustil zcela nepřipraven, bez očekávání, bez přečtení anotace na přebalu (čemuž se preventivně vyhýbám u všech knih). A řekl bych, že mě autor dostal tam, kde mě chtěl mít. Příběh ve mně zanechal takřka fyzické prožitky. Oceňuji zvolené téma, neboť takovou volbou si autor s ohledem na vyhrocenou společenskou situaci spíše přitíží. Ztotožňuji se s mnohými výtkami na adresu přílišné popisnosti textu, na absenci dialogů a na plochost příběhu, ale zároveň si troufám odhadnout, že autorově volbě rozumím. Krátké popisné věty vycházejí ze způsobu vnímání jednotlivce v cizím prostředí, kde se cítí ohrožen. Dialogy chybějí zkrátka proto, že se hrdinové s nikým nevybavují (jazyková bariéra). A hloubku by příběhu dodal podrobnější popis postav, jejich minulosti, motivů, názorů, což by vyprávění rozmělnilo, vyžádalo by si změnu formy, odvedlo pozornost od "únavy materiálu těl hrdinů" a zavdalo příčinu k moralizování. Těsně za čtyři.
"Klukovi došlo, že se žena bojí. Měla z něj strach. Znovu se pokusil usmát, lehce pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Ale bylo to marné. Žena nic z toho nevnímala. Realita se mezi nimi náhle pokazila. Žena v něm, v celé té situaci viděla konkrétní, zcela přítomné ohrožení."
Od knihy jsem čekala víc. Neseděl mi způsob vypravování a nezaujalo mě ani uchopení tématu. Nakonec jsem trochu přeskakovala.
Chvíli mi trvalo zvyknout si na onen strohý styl, pak už se to četlo pěkně. Co se týče oné humanistické myšlenky, určitého vžití se do opuštěného člověka v neznámé zemi které nerozumí, to se rozhodně povedlo, byť si myslím, že potenciál tématu je mnohem větší. Pohled na Evropu "z druhé strany" byl také zajímavý, ale opět, bylo by to krásné téma na román. Takhle autor bohužel jen lehce klouže po povrchu, příběh postrádá hloubku, a i konec se mi zdál poněkud slabší, bez velké pointy. Za mě tedy průměr.
Začátek pro mě nejistý, člověk si na krátké a strohé věty musí zvyknout. Není to jednoduché čtení, mění se časy, vypravěč, dějové linie se různě kříží... ale nakonec vás to dostane.
Přistupovala jsem ke knize skepticky, protože spousta mých známých ji odložilo. Pro ty, kteří váhají, neodkládejte a dočtěte, stojí to za to!
Zajímavá kniha. Úsporné věty a strohý styl mi nevadil, jen se člověk musí více soustředit, nečte se to lehce, není to čtení na jeden zátah. Téma aktuální - běženci hledající nový domov. V tomto případě jde o dva rozdělené bratry. Popis naděje, beznaděje, sžíravého hladu a nekonečné zimy kdesi v Evropě opravdu mrazil. V tu chvíli si opravdu nelze nevážit teplé postele a plné lednice.
Humanismus, a lidství obecně, ve mně probouzí tato kniha. Napumpovaná emocemi. Empatie je základ pro pochopení těch slov, té skutečnosti, toho boje o život a touhy po lepším životě. Bez této schopnosti může být pro vás kniha brakem, či snahou ulehčit ožehavé téma doby nynější.
Musím říct, že jsem ke knize přistupovala trochu skepticky. Protože nejdřív přišel ten obrovský boom a nadšení a pak jsem četla i pár ne moc pochvalných recenzí. Takže jsem si říkala, že to bude jen další marketingový tah.
Ale musím uznat, že jsem se docela zmýlila. Začtení do děje nebylo úplně jednoduché, strohý styl psaní byl kupodivu poměrně náročný. Ale děj mě docela pohltil, při některých scénách jsem byla dost znepokojená. Téma, které teď hýbe světem z lidského pohledu.
Téma knihy výborně zvolené vzhledem k aktuálnímu dění. Oceňuji i název. A posledním pozitivem je to, že autor skutečně psát umí. Ale to je asi tak vše. Z tématu, které mohlo být opravdu hodně dobré, mohlo jít hodně do hloubky, přiblížit ožehavou problematiku uprchlíků čtenáři, se stala jen nevýrazná změť nekonečných souvětí. Absence přímé řeči, únavné popisy a nic mezi řádky, pro mě bylo zklamáním. No, pro porotu Magnesia Litera nikoliv, tak je asi chyba ve mně. Pořád mi tak nějak běží hlavou, jestli to nebylo napsáno poněkud účelově. 2/5
Kniha mě zaujala svým úsporným stylem vyprávění, které vtáhne čtenáře do děje od první stránky. Není to snadné ani optimistické čtení, přesto stojí za to, se tímto příběhem mladého chlapce, který je na útěku z rozbité země do "civilizace", pročíst až do konce. Autorovi se podařilo bez zbytečné sentimentality popsat nelehký osud uprchlíků, kteří se snaží přežít za extrémních podmínek. Určitě je potřeba nejen takové knihy psát, ale také je číst. Marek Šindelka si ocenění Magnesia litera za nejlepší prózu roku 2016 rozhodně zaslouží...
Velmi zajímavý příběh o útěku do Evropy. Vtáhne vás to do děje a donutí vás zamyslet se nad tématem uprchlíků. Uvědomíte si, že uprchlíci jsou přeci jen také lidé. Chtějí si zachránit svůj život a život rodiny. Chtějí si najít domov. A o tom celém to je.
Neházejme je do jednoho pytle.
Tato kniha se mi velmi těžko hodnotí. Chtěla jsem si ji přečíst ještě před jejím oceněním, ale tak nějak to vyšlo, že jsem se k ní dostala právě ve chvíli, kdy získala cenu ML. Z pohledu literárního se mi kniha líbila velmi. Bála jsem se, že půjde o nesouvislé, "umělecké" lyrické texty, které člověk pochopí až po několikerém přečtení. Naštěstí tomu tak nebylo. Vyprávění ve své zkratkovitosti čtenáře pohltí, sevře úzkostí a vrhne jej do víru myšlenek. Závěr mě sice také nechal chvíli na pochybách, ale domnívám se, že jsem mu porozuměla a jsem za něj ráda. Nejvíce jsem se obávala sladkého závěru z pohádky. Co se mi ovšem nelíbí, nebo je v rozporu s mým světonázorem, je očividná podpora migrační vlny, s níž se Evropa aktuálně potýká včetně všech důsledků. Kniha přímo na čtenáře vřeští pdpru chudáků migrantů. Ono, kdyby do Evropy putovali občas třeba dva bratři, bylo by to člověku při čtení i líto. Koneckonců knihy s tématem útěk vychází stále a stále, světové války, holocaust... a vždy je to neveselé čtení, kdy trpí lidé, jenže tyto problémy se musí řešit systémově. Chvílemi jsem tedy s autorem nesouhlasila, ale i to je dle mého názoru účel literatury. Rozpoutávat diskuse o dění kolem nás. A svým vystoupením na ML mě Šindelka v mém názoru jen utvrdil.
Pokud šlo Šindelkovi o to vyvolat ve čtenáři psychické i fyzické odezvy na to, co potkává postavy v knize, povedlo se mu to dokonale. Při čtení jsem cítila tíseň, občas mi bylo vyloženě fyzicky nepříjemně a kniha ve mě zanechala nepříjemný dojem.
Co bych hodnotila negativně, jsou občas opravdu až příliš důkladné popisy (již níže zmiňovaná výroba auta) a to, že jsem se zezačátku nemohla začíst. S obojím ale možná autor počítal a napsal knihu tímto způsobem s určitým záměrem. To, že autor píše na toto téma, nevidím (tak jak někdo psal v komentáři níže) jako kýč či lacinou sebepropagaci. Možná, kdyby to Šindelka napsal jinak, ale ne, když si udržel svůj strohý, nezúčastněný styl psaní bez snahy o prvoplánové dojetí čtenáře a vyhnul se přímé kritice určitého přístupu konkrétních států či jednotlivců.
Téma knihy velice zajímavé, zpracování - pokulhává... Bohužel, ale je tomu tak.. Autor se rozhodl pro vynechání dialogů a celá kniha je tedy závislá na podrobných popisech scenérie a příhod... Možná z tohoto důvodu se kniha nečetla moc snadno a stránky mi neubíhaly.. A ten konec? Ten jsem nepochopila... Nebo ne nepochopila, ale není mi prostě jasné, jak to vlastně skončilo a co jsem se ptala v mém okolí, tak to vlastně neví nikdo... Myslím si, že kniha je to tak originální, že by si ji měl každý přečíst, už jen kvůli tématu, kterým se zabývá a udělat si na ni svůj názor...
Štítky knihy
česká literatura uprchlíci přistěhovalci, imigranti Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2016 |  Únava materiálu |
| 2014 | Mapa Anny |
| 2018 |  Svatá Barbora |
| 2008 | Chyba |
| 2011 | Zůstaňte s námi |
Kniha Únava materiálu je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 473x |
| Čtenářské výzvě | 105x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 98x |
| Chystám se číst | 221x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 7x |
Velmi působivá kniha, chvílemi mi bylo fyzicky nevolno, cítila jsem zimu, bolest, strach. Jo, svět tak může působit, stačí projet průmyslovou zónou - odlidštěně a bezútěšně.