Umřel jsem v sobotu
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94833/bmid_umrel-jsem-v-sobotu-1SA-94833.jpg
4
450
134
Tento mrazivý příběh se skutečně stal. Nápis, vytesaný na domě v Třebíči, vídal v dětství muž, jenž na sklonku života vyprávěl autorovi svůj příběh. Z osudu rukou a vůle boží. A zde začíná autorovo putování za tajemnou větou, za domem, který aniž by sám chtěl, ovlivňuje jeho život i život ostatních. Je to strhující příběh o lásce, osudu, ztrátě dítěte a druhých šancích, které už se nikdy nebudou opakovat. Co se stane, když se nevyrovnáme s minulostí? Přijde vůbec nějaká budoucnost? Rodina Josefa Marana žila v domě, který změnil jejich život. Mozaikové oko boží a onen nápis jej poslal na cestu, na kterou se žádný smrtelník nechce vydat. Rodina přišla rukou vraha o svou jedinou dceru. Osud k nim byl ale shovívavý. Přišlo druhé dítě. V duši Josefa Marana, ale nebyl klid. Toužil jej najít. Rozhodl se pátrat v minulosti, a tak svou druhorozenou posílal na onen svět. Do míst, kam se žádné dítě nepodívá. Její oči byly oči Josefovy, a on hledal vraha. Viděla dívka, co se v budoucnosti skutečně stane? Vrátí se k němu alespoň jeho druhá dcera? Mnohdy nás stvořitel posouvá vpřed, my se však nedokážeme vymanit ze spárů minulosti. A tak ztratíme vše, na čem nám záleží. I sami sebe. Temná kniha spojuje prvky vyprávění s básněním. Celý příběh je jako hra. Hra o naději. Mrazí z něj v zádech, v srdci i v hlavě.... celý text
Přidat komentář
Tak to byla tedy velmi čtivá a velice smutná a náročná kniha. Neuvěřitelný příběh, skvěle napsaný a tajemný.
Z osudu rukou a vůle Boží. Jeden dům, jeden stavitel, jedno Boží oko a jedna věta. Dům, ve kterém se staly podivné věci. Příběh na základě skutečných událostí, který se odehrál v Třebíči v jednom záhadném domě. Temný příběh, který nedal spát autorovi a nedá spát ani Vám.
Tahle kniha není pro každého a rozhodně na ni musíte být správně naladěni. Je to jedna velká depka. Jedna malá – velká kniha o smrti, o životě po životě, o tom, co je kolem nás. Navíc to není klasická próza, potkáte tu i poezii, i tam, kde byste ji rozhodně nehledali. Díky použitému jazyku je to opravdu mistrovský kousek.
Autor mezi příběh z Třebíče vkládá své myšlenky, své příběhy, své setkání se smrtí. Příběh o Josefu Maranovi by vydal na jeden velký tlustý román, ale to tu nečekejte. Jsou zde spíš náznaky, podněty k zamyšlení.
Je to opravdu silná kniha, kterou si dávkujte opatrně a po kouskách, ať to vydržíte až do konce. Kniha je navíc doplněna o fotografie, které Vaši pochmurnou náladu z knihy ještě prohloubí.
Přečteno díky čtenářské výzvě. Uff nebylo to lehké čtení, asi se k ní už nevrátím, ale rozhodně zanechala dojem.
Vyborne cteni, precetl jsem jednim dechem. Vubec jsem se od knihy nemohl odtrhnout a ani jsem nechtel. Chvilemi mi behal mraz po zadech. Tesim se, az si knihu prectu znovu.
Tak na tuhle knihu jen tak nezapomenu.
Byť útlá a nenápadná, je v ní tolik, že mám problém to všechno pobrat.
Ono to sedne, jasně že jo, ale bude to ve mně rezonovat ještě dlouho.
Děkuji, pane Formánku, za mimořádný zážitek.
Pro mě velmi příjemný literární zážitek. Neotřelý literární styl a velké množství drobných myšlenek k velkému zamyšlení. Rozhodně si od pana Formánka přečtu něco dalšího.
Za mě bylo tohle čtení taková osvěžující jednohubka, kterou jsem přečetla za dva večery, a komu by se mohla také líbit?
1) Tomu, kdo se nebojí si čas od času přečíst něco, co není úplně mainstream. A taky tomu, kdo má rád takové to, ehm, pátrání po smyslu života...
2) Tomu, kdo si dokáže představit, že by se Betonová zahrada Iana McEwana mohla odehrávat na západě Moravy.
3) Tomu, pro koho je dostatečným lákadlem ke čtení fakt, že je Formánkova prvotina, Prsatý muž a zloděj příběhů, jedním z nejlépe prodávaných českých debutů posledního desetiletí. Prodalo se ho přes 70 tisíc výtisků!
4) Tomu, kdo je zvědavý na tvorbu spisovatele, který podle novinářky Hany Jakubcové platí „tak trochu za zlobivé dítě současného literárního trhu“.
5) Tomu, koho zajímá, v jaké podobě nakonec vyšel román, kvůli němuž se (prý) autor pohádal s nakladatelem…
Velmi zajímavá kniha ,ke které jsem se dostal díky čtenářské výzvě. Čtení mě velmi bavilo a styl psaní mi naprosto sedl. Od autora si určitě ještě něco přečtu.
Ta atmosféra děje byla nepopsatelná... Po dlouhé době opět pět hvězdiček, zaslouženě.
Výjimečná, zajímavá, zanechávající ve čtenáři prostor pro fantazii. Dějová linie jedním slovem zvláštní. Kdyby šlo o jiného autora, hvězdičkami šetřím, ale když on ten pan Formánek tak krásně píše!
knihy nemusí mít pět set stran, aby čtenáře zaujaly. Nevšední pojetí, více linií, které se prolínají, zajímavý příběh, kniha je zajímavá.
První knížka od Formánka a taková jízda. To jsem nečekala. Básně v textu byly geniální. Příběh byl vyprávěn civilně, spíše jako reportáž. Zajímavé téma, ale asi ne pro všechny...
Moje první setkání s autorem.Knihu jsem si vybrala více méně kvůli výzvě.Nic jsem od toho neočekávala,styl psaní je jaksi zvláštní,ale vůbec ne špatný.Kniha mě bavila a určitě si někdy pujčím nějaké jeho další dílo.
Chvílemi jsem se přistihla, že se mi víc líbil styl, jakým Formánek píše, než samotný děj. Ta poetičnost! Jeho práce s jazykem je fenomenální a, dá se říci, ikonická. Já popravdě moc nenacházím slov, jak své dojmy z knihy popsat. Mrazilo mě, ale na jednu stranu jsem se i bavila.
Zvláštní knížka, příběh...ponurý, trochu duchařský.. Mě osobně styl pana Formánka vyhovuje, mám ráda jeho příběhy...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Kniha Umřel jsem v sobotu je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 701x |
| Čtenářské výzvě | 284x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 142x |
| Chystám se číst | 188x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 3x |
Knihu jsem přečetla na základě čtenářské výzvy. Vlastně jsem ani pořádně nevěděla, co od ní čekat, když jsem po ní sáhla. Jedná se o velice zajímavý počin, který člověka přiměje v mnoha pasážích přemýšlet. V žádném případě nejde o lehké čtení, přiznávám, že jsem se v textu hlavně na začátku ztrácela. Mám takový pocit, že nad tímhle budu ještě nějakou chvilku přemýšlet. Moc často se nestane, že mě knížka mate a zároveň mi vlastně dává naprostý smysl.