Umřel jsem v sobotu
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94833/bmid_umrel-jsem-v-sobotu-1SA-94833.jpg
4
450
134
Tento mrazivý příběh se skutečně stal. Nápis, vytesaný na domě v Třebíči, vídal v dětství muž, jenž na sklonku života vyprávěl autorovi svůj příběh. Z osudu rukou a vůle boží. A zde začíná autorovo putování za tajemnou větou, za domem, který aniž by sám chtěl, ovlivňuje jeho život i život ostatních. Je to strhující příběh o lásce, osudu, ztrátě dítěte a druhých šancích, které už se nikdy nebudou opakovat. Co se stane, když se nevyrovnáme s minulostí? Přijde vůbec nějaká budoucnost? Rodina Josefa Marana žila v domě, který změnil jejich život. Mozaikové oko boží a onen nápis jej poslal na cestu, na kterou se žádný smrtelník nechce vydat. Rodina přišla rukou vraha o svou jedinou dceru. Osud k nim byl ale shovívavý. Přišlo druhé dítě. V duši Josefa Marana, ale nebyl klid. Toužil jej najít. Rozhodl se pátrat v minulosti, a tak svou druhorozenou posílal na onen svět. Do míst, kam se žádné dítě nepodívá. Její oči byly oči Josefovy, a on hledal vraha. Viděla dívka, co se v budoucnosti skutečně stane? Vrátí se k němu alespoň jeho druhá dcera? Mnohdy nás stvořitel posouvá vpřed, my se však nedokážeme vymanit ze spárů minulosti. A tak ztratíme vše, na čem nám záleží. I sami sebe. Temná kniha spojuje prvky vyprávění s básněním. Celý příběh je jako hra. Hra o naději. Mrazí z něj v zádech, v srdci i v hlavě.... celý text
Přidat komentář
Zvláštní kniha i styl psaní, autor prolíná vyprávění o rodině postižené ztrátou dcery svými úvahami..místy to sice působí nesourodě, ale v rámci tématu o smyslu života to docela sedí. Velmi osobité až podivné, skoro ani nevím, co si o tom myslet. Asi zkusím ješte něco dalšího od autora a uvidím. Za přečtení ale určitě tato nedlouhá kniha stojí.
Pro mě doposud zcela neznámý spisovatel a veliký objev. Kniha je trochu ponurá, ale skvělá! Autorův styl psaní je originální a moc se mi líbí, sedí mi. Určitě si přečtu autorova další díla. Za sebe můžu knihu jen doporučit.
Tajemný příběh jedné rodiny napsaný osobitým stylem. Úvahy o životě a smrti. Trochu ponuré, ale čtivé. Bavilo mě to.
Dost ponuré téma a zvláštní styl. Ale úplně mě to pohltilo. Opravdu je kniha podle skutečné události?
Docela ráda bych si přečetla další knihu Josefa Formánka, abych si udělala názor na jeho psaní.
Knihu jsem četla kvůli čtenářské výzvě a moc nevím, jestli z ní mám spíš pozitivní, nebo negativní pocit. Obsahuje dějovou linii autora vedle linie Josefa Marana, které jsou propletené ještě třetí linií různých dodatků, básní apod., jež s dějem zdánlivě nesouvisí a působí trochu chaoticky. Bavil mě velmi Maranův příběh, i když autor neprozřetelně jeho dějství vystřílel hned na začátku v jedné z prvních kapitol. Ostatní už mě tolik zase nenadchlo.
Zvláštní kniha .... zajímavá, ale nějak mě nepohltila. Kdyby se mi nehodila do čtenářské výzvy, asi ji nedočtu.
Tuto knihu jsem četla loni, Mluviti pravdu rok před tím ...dodnes si vybavuji lehkou ponurost,občasné zabřednutí ještě hlouběji....veselé to není,oddechové také ne,ale poutavé rozhodně.
Strhující, opravdové, místy až moc drsné. Dle mého názoru autor píše stále lépe.
Formánkovo psaní mám moc ráda, je takové opravdické a ani tentokrát mě nezklamal.
Abych pravdu řekla, nějak nevím co si o knize myslet. Určitě si přečtu knihu Mluviti pravdu a teprve poté si na knihu udělám názor. Kniha je velmi čtivá a příběh jednoho domu a jeho původních obyvatelů velmi zajímavý. Faktem je, že mi nejspíš něco unikalo, protože autor odkazuje na předchozí knihu. Je to jedna z knih, kterou musím nechat chvíli uležet.
Celkem povedený román s hezkým historickým pozadím. Je fakt, že to trochu působí jako takový dovětek k Mluviti pravdu, a ač jde knihu číst i samostatně, bez původního románu vám řada věcí unikne. Bavila mě především ta část s autorovým pátráním po osudech domu a jeho obyvatel, u příběhu obyvatel samotných mě trochu chyběla větší psychologická hloubka.
Ač se mnou možná bude část čtenářů nesouhlasit, moc se mi líbily sondy do autorova osobního života, vyrovnávání se s problémy, alkoholismem, atd... Formánkovy knihy se v těchto částech vlastně všechny propojují, a my tak skrze jeho dílo sledujeme nejen osudy jeho postav, ale i jeho samotného, a pozorujeme, jak do sebe postupně vše zapadá jako díly skládanky, případně jak se věci a náhledy na problémy v průběhu tvorby díla mění.
Tato knížka je slabší, jakoby si s tím tématem nevěděl autor rady, text působí rozháraně, moc nefunguje, přestože se jedná o silné téma, ale v podstatě to na mě působilo jako doslov k Mluviti pravdu a omluva Waldemarovi, že ho tam nechal zemřít. (3/5)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Kniha Umřel jsem v sobotu je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 701x |
| Čtenářské výzvě | 284x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 142x |
| Chystám se číst | 188x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 3x |
Hodně zvláštně a originálně napsaná knížka s jakou jsem se dosud nesetkal. Vše už tu napsali ostatní a není třeba to opakovat. Mně se libila, jen se mi zdála dost krátká a tak si určitě přečtu i tu knihu, na kterou se autor odvolává a vlastně na ni navazuje.