Umění radosti
Goliarda Sapienza
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428842/bmid_umeni-radosti-qBi-428842.jpeg
2
17
8
Přišla na svět v malé sicilské vesničce v chudé rodině a v ještě chudší zemi 1. ledna 1900 — ve stejný den jako nové, dvacáté století. Holčička, jež už v dětství objevila tělesnou slast, ví, co chce, a neváhá se o to porvat. Jméno Modesta v italštině znamená všechno, čím ona není — pokorná, mírná a smířená s tím, že nikdy nedosáhne toho, po čem touží. Takovou ji chtěli mít — ale ona je divoká a nezkrotná. Z kláštera, kde ji vychovávaly řádové sestry, se dostává do šlechtického paláce, kde se díky svému ta‑ lentu a cílevědomosti prostřednictvím sňatku stane hlavou rodiny. Emancipace žen, volná láska, homosexuální vztahy, násilí, přetvářka, nemoci, potraty a nemanželské děti, všudy‑ přítomná bezohledná mafie, fašismus dusící svobodnou kulturu, války, politické ideje infikované nemilosrdnou ideologií… Modesta proplouvá dějinami celého dvacátého století se svobodnou myslí i neuvěřitelnou odvahou a nebojí se plavat proti proudu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , HostOriginální název:
L'arte della gioia , 1998
více info...
Přidat komentář
Snažila jsem se knihu dočíst, ale opravdu to nešlo. Nesedl mi styl, jakým byla psaná. První čtvrtina ještě jakžtakž šla, ale pak už to bylo jen horší a horší. V polovině jsem to vzdala. Děj je hodně zmatený a neucelený, často si čtenář v podstatě musí domýšlet z náznaků, co se skutečně stalo.
Když jsem tuto knihu objevila, naivně jsem si myslela, že to bude něco ve stylu jako "Madona z hor", což tedy nebylo..
Nedoporučuji, je to ztráta času (o čemž svědčí i koneckonců hodnocení ostatních čtenářů) a nemůžu pochopit, proč jsem na ni v knihovně tak dlouho čekala a ještě se jí dočkala jen díky rezervaci.
Knihu jsem nedočetl. A bohužel to nebylo kvůli nedostatku času. I když jsem se několikrát hecoval, tak jsem “dílo” po 150 stranách s velikou radostí vrátil. Tuto knihu bych nikdy nikomu nedoporučil.
Nebyla jsem schopná dočíst. Přišlo mi to hrozně zmatené, vzájemně nesouvisející. Vzdala jsem to kolem 150 stránky.
Když se narodíte do nuzných poměrů, koukáte se bez skrupulí zbavit všeho, co vás s nimi svazuje a pak se soustředíte se na to, kam se šikovně naparazitovat.
Až svého hostitele pozřete a zajistíte si tak vše potřebné k životu, můžete se vzdělávat, rozmnožovat, nechat obdivovat - a trávit čas rozplizlým žvástáním.
Řeči se vedou, sem tam sex, řeči se vedou, sem tam se někdo narodí, řeči se vedou, sem tam někdo umře, řeči se vedou, sem tam rodinná kronika, řeči se vedou, sem tam ideologická agitka, řeči se vedou, sem tam "moudro" - a řeči se vedou: blablabla...
Takový splácanec - nekonzistentní mišmaš autorčiných názorů na život, postojů (z velké části už v ničem neobjevných), dojmů, snů, tužeb (nejspíš nenaplněných), ambicí a traumat.
Na kterém mě silně iritoval pocit, že mi autorka káže o svobodě (krom jiného), ale přitom se mnou manipuluje, protože mi ústy svých postav diktuje, co si mám myslet - a nedá mi prostor udělat si vlastní názor.
Ztráta času.
Jedna hvězda ze soucitu.
Radost číst! Považuji to za jednu z nejzajímavějších knih roku 2020. Ačkoli byla kniha dopsána před více než 40 lety a na své vydání čekala dlouhou dobu, tak neztratila nic ze své atraktivnosti. Hlavní hrdinka Modesta opravdu je vše, jen ne mírná, pokorná, jak už napovídá anotace na obálce. V knize Umění radosti je zachycena, kromě dějinných událostí 20. století, problematika feminismu, vnímání ženy a jejího postavení ve společnosti. Modesta ví, co chce a jde si za svým cílem. Je rovnocenným partnerem mužům, což je na tehdejší dobu něco nevídaného, je "matkou" pro řadu dětí vzniklých z různých svazků.... Nelze jí nefandit. Již dlouho mě žádná knižní hrdinka tak nenadchla!
Některé čtenáře může odradit první část knihy, kdy Modesta objevuje svou schopnost sebepotěšení a může se zdát, že se román až příliš zaměřuje na tuto část osobnosti, ale s tím, jak Modesta stárne, tak dostávají prostor jiné její stránky a celý román se proměňuje. I když umění radosti provází Modestu až do konce.
Tesila jsem se na dalsi knihu z italskeho prostredi viz Genialni pritelkyne, ale tohle fakt nee..uz po par strankach totalni deziluze. Roman lezel strasne dlouho v supliku nez byl vydan, no za me tam mel zustat.
Vždy mám výčitky, keď nejakú knihu nedočítam, ale túto som proste nedala a to talianske autorky a juh Talianska (Sicíliu) úplne zbožnujem v literatúre. Takže, na tento titul som sa tešila už polroka dopredu a akonáhle sa objavil v knižnici v e-podobe, tak som po nej schmatla. Hm, trefa, ale nie do čierneho:
Postava Modesty naozaj nevšedná na svoju dobu - autorka knihu písala na prelome 60. a 70. rokov. Mne to trošku pripomínalo Lady Fuckingham, autorka sa snažila za každú cenu šokovať a ukázať iný prototyp ženy. Ženy, ktorá miluje sex, ktorá je bisexuálna, ktorá neváha robiť aj drastické rozhodnutia vo svojom živote, a ktorá úplne nepremýšľa v premisách bežnej morálky. To by som všetko zhltla, pretože "iné typy" ženských hrdiniek vyhľadávam. Ale tu mi vadil proste text a skladba diela. Na goodreads som študovala iné hodnotenia čitateľov, že sa jedná o anti-román, bildungsromán ba až o gotický román. Na mňa to pôsobilo tak, že autorka bola animálna, detinská. Mne sex nevadí, bisexualizmus už vôbec nie a jedna vražda hore-dole, no budiž. Ale hlúpe, frivolné konverzácie, bez sebareflexie postáv, poskakovanie rozprávača z 1. do 3.osoby z ničoho nič uprostred odstavca, bolo na mňa veľké sústo bez šmaku, až tak, že ma proste román nebavil (dotiahla som to sebazaprením za prvú tretinu, potom mi už hrozilo, že nútením dostanem čitateľské nechutenstvo).
Budem sa ale rozhodne tešiť na iné komentáre na DB, možno mi ukážu u knihy ďalšie kvality. A prečo nakoniec 2*? Nevšedná postava, ktorá sa na tú dobu často nevidí a odvaha autorky písať a nevzdať nevydanie knihy ani po 30 rokoch...
Štítky knihy
homosexualita erotika italská literatura
Umění radostiKniha Umění radosti je v
| Přečtených | 18x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Knihotéce | 42x |
| Chystám se číst | 70x |
| Chci si koupit | 13x |
Ale no tak, 30 % si ta kniha nezaslouží... Jo, musím souhlasit se všemi komentáři pode mnou. Příběh takové italské hippie komunity, kde spí každý s každým, děti se vychovávají společně a kde finančně zaopatření lidé vedou levicové řeči, je nekonzistentní, ukecaný, v druhé polovině už ztratíte přehled o tom, čí dítě komu patří... ale vlastně je to jedno.
Hlavní hrdinka Modesta je mi nesympatická, pokud si někdo představuje umění radosti jako schopnost manipulovat s druhými a využívat toho pro své potěšení, pak se mu ale bude Modesta líbit.
Přes tyto výhrady si myslím, že tak nízké hodnocení není spravedlivé a minimálně první polovina knihy je čitelná...