Umění být zdráv
Jan Vojáček , Věra Keilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432416/bmid_umeni-byt-zdrav-Wul-432416.jpg
4
582
131
Proč neustále roste počet chronicky nemocných lidí? A proč si s těmito chorobami současná medicína neumí poradit? Jak naslouchat signálům těla a napojit se na svou skutečnou podstatu? Jeden z nejuznávanějších představitelů funkční medicíny Jan Vojáček vám ukáže, jak ve vlastním organismu probudit schopnost samoléčby a najít ztracenou harmonii. Umění být zdráv může ovládnout kdokoli – zjistěte, jak na to! Ptala se Věra Keilová... celý text
Přidat komentář
Hodnocení této knihy pro mě není jednoduché, váhala jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami.
Téma je mi velmi blízké, umění být dlouhodobě zdravým a spokojeným člověkem v posledních letech řeším poměrně intenzivně, se samotným tématem tedy souzním. Některé věty a části se mě hluboce dotkly, obzvlášť ty pasáže týkající se vztahu žen a mužů či odvahy v rozhodování:
"Správná chvíle je důležitá a poznáte ji. Najednou je před vámi otevřená cesta, víte, že musíte vykročit, a nepochybujete o tom."
Forma knihy se mi však nelíbí ani trochu, ačkoliv rozhovor může být skvělým způsobem, jak knihu postavit. Například u knihy "Mé cesty do hlubin mozku", kde je rozhovor veden s Vladimírem Benešem, jsou otázky pokládány Martinem Moravcem, uznávaným a oblíbeným novinářem. V této knize však rozhovor působil poněkud strojeně, jako by Věra Keilová dostala otázky předem a hrála vlastně jen roli formální tazatelky, z jejíž hlavy však žádná otázka nepochází. Co mě udivuje ještě víc, jsou vložené "články", které Jana Vojáčka citují, ačkoliv většinu těchto "článků" tvoří jeho odpovědi, vlastně úplně stejně jako v samotném rozhovoru. Za mě naprosto zbytečné, a ačkoliv jsou rámečky vždy tematicky podobné a vhodné, odvádí čtenářovu pozornost od textu a jeho plynulosti.
Principy se často dokola opakují, chápu, že cílem Jana Vojáčka bylo, aby tyto pravdy a důležité body byly čtenáři pochopeny a zanechaly v nich hlubokou stopu, toto však na mě bylo trochu moc. Po pár kapitolách jsem se tak do čtení musela nutit, a to právě kvůli neustálému opakování zásadních myšlenek.
S některými body nesouhlasím už vůbec, jako že u nemocí malých dětí musíme být v pokoře vůči vyššímu řádu a věřit, že existuje důvod, proč si duše vybrala toto tělo, rod, rodinu či brzkou nemoc. Nemoci u dětí prostě nejsou fér, bez ohledu na cokoliv, a tento postoj mi zavání téměř jakýmsi náboženským uznáváním řádu světa.
Proč tedy knize i přes všechny výtky dávám tři hvězdičky? Panu Vojáčkovi se totiž opravdu povedlo to, co zamýšlel, a já jsem po přečtení přehodnotila svůj přístup k životu a zdraví. Otázkou je, zda jsem už na této cestě nebyla před čtením, a právě z tohoto důvodu knihu vyhledala.
Tak jako tak si odnáším toto jako nejdůležitější: Pro klidný a spokojený život bez zbytečného stresu je extrémně důležité zbavit se napětí a pěstovat dlouhodobé zdraví.
Co musím knize vytknout v první řadě, je styl psaní. Forma rozhovorů nebyla podle mého názoru nejlepší volba a působí to celé nepřehledně a v knize se neustále opakuje a skáče z tématu na téma někdy v každém odstavci. Není to žádná odborná literatura, proto si každý člověk z toho může odnést pouze to pro něj přínosné a s čím souhlasí. Osobně, když se v knize příliš zachází do duchovna a "kvantové fyziky" bylo mi to trochu proti srsti, ale stále jsem si našel několik témat pro mě přinosných (např. mikrobiom). Reklama na kliniku Endala byla opravdu v jedné části - asi někde v polovině - až přiliš do očí bijící, až sem si jednu chvíli říkal, že by měla spíše být rozdávaná zadarmo nebo za symbolickou cenu, ale naštěstí pak už byla zmíněna poměrně málo. Ve výsledku nejsem z knížky nějak unešen a mnoho nového mi nepřinesla, ale také mám pocit, že byla napsaná s dobrým záměrem donutit člověka přemýšlet nad vlastním zdravím, nést za něj odpovědnost a zamyslet se proč jsou vůbec nemocní.
Lékař, kterému život ukázal jak psychika ovlivňuje naše zdraví, jak přemíra stresu dokáže zatočit i s fyzicky zdatným jedincem a dovést ho až na pokraj kolapsu.
Kniha je psána formou rozhovoru, což není špatné, nicméně ve čtenáři budí určitou neucelenost a roztěkanost.
Témat je zde několik, od stresu, přes hormonální systém až po mezilidské vztahy. Mottem celé knihy je chránit si své zdraví, jíst vyváženě, mít harmonický vztah, žít přítomností a radovat se ze života. Hmmm...upřímně říkám, že kniha mi průlomová ani nikterak objevná nepřišla a není to tím, že by mi celostní medicína přišla nezajímavá. Spíše jako celek nefunguje, forma rozhovoru také není příliš dobrým řešením. Myšlenky jsou občas roztěkané, opakující se a není zřejmé, co autor považuje za stěžejní.
Pro někoho, kdo si občas nepokládá hlubší existenciální otázky kniha nemá význam, ostatním může ovšem naznačit směr, kterým se vydat.
Z knížky mám velmi rozpačité dojmy. Nechala jsem se zlákat reklamou a jiným náhledem na medicínu. Nepochybuji o vlivu psychosomatiky na naše zdraví, ale místy na mě byla knížka až moc ezo. K některým studiím bych uvítala odkaz na zdroj k bližšímu dohledání. Navíc avizovaná forma rozhovoru se vytratí. V podstatě jsem se nedozvěděla nic moc nového a jak již zmiňují někteří čtenáři, závěrečné doporučení známe všichni.
V první polovině jsem měla nepříjemný pocit, jestli to nebude jen dvousetstránková reklama na Endalu. Od druhé půlky už to ale byla svižnější četba. Nemůžu říct, že bych se dozvěděla něco úplně nového, mám už načtené i některé knihy, které pan doktor Vojáček zmiňuje, a nakoukané besedy u pana Duška, nicméně pár neznámých titulů si ráda seženu. Závěrem pan doktor říká, že cílem knihy bylo seskládání informací (které už třeba i máme) do určité mozaiky a čtenář si z ní má odnést klid, dobrý pocit a naději - a v mém případě se to nakonec vlastně splnilo.
Ze začátku jsem se do knihy nemohl nějak začíst, pak mě docela zaujala a udělal jsem si pár poznámek,vždy si odnesu nějaké ponaučení, ale jakmile autor tam začal plést duchovno, reinkarnaci, Boha apod. tak kniha u mě ztratila trochu na hodnotě. Naše děti si nás vybírají a každá duše ví, proč přišla právě k nám. To je na mě moc. Připadá mě ovšem, jakoby to byl výběr ze všech knih podobného zaměření co jsem kdy četl, ale vůbec to nevadí, opakování je matka moudrosti.
V živote máme voľbu. Buď prenecháme starostlivosť o svoje zdravie lekárom a liekom, alebo prevezmeme zodpovednosť. Ja osobne som toho názoru, že väčšina tzv. civilizačných chorôb ako aj chronických problémov má pôvod v životnom štýle. Čím skôr si to uvedomíme, tým skôr môžeme podniknúť kroky k náprave. Táto kniha má potenciál meniť životy k lepšiemu.
Zamyšlení nad životním stylem, stavem dnešního zdravotnictví a zodpovědnosti za vlastní zdraví formou rozhovoru. Kniha tedy není nějakým uceleným systematizovaným návodem, jak lépe žít a dbát o své zdraví, ale najdete tam určitě mnoho podnětů, ze kterých můžete čerpat. Pokud se o zdravý životní styl zajímáte, nic zásadně nového nečekejte.Je to spíše o Janově cestě, kterou sdílí se čtenáři a s níž představuje i své postoje, názory k dnes akutálnímu problému chronických nemocí. Občas své názory na různých místech opakuje (ale když to budete brát v duchu "Opakování je matka moudrosti" , tak vám to zas tolik vadit nebude :) ) V knize jsem objevila i pár tipů na další zajímavou literaturu, kterou Jan Vojáček zmiňuje.
Člověk se všeobecným rozhledem se nedozví zcela zásadní informace, ale doplní si již známe znalosti, ale v globále rozhodně zajímavá kniha, která mě osobně nutila k zamyšlení a může nastínit směr jakým se vydat v dnešním uspěchaném životě ;-) Rozhodně si přečtu i další knihu Rozhodni se být zdráv :-))
Pěkně to do sebe zapadá a nemám touhu do toho vůbec rýpat. Chci se těmi myšlenkami utěšovat a věřit, že je to všechno opravdu prosté.
"Důležité je umět říct si to, co cítíme a potřebujeme, aniž bychom druhého obviňovali."
"...máme pocit, že bychom stále měli být aktivní, něco dělat a vymýšlet."
Tak tohle jsem nezvládla ani dočíst. Nechápu to haló kolem této knihy a jejího autora. Pan Vojáček v knize působí celkem namyšleně a z té části, co jsem četla, mi to přišlo jako promo jeho kliniky, nic víc.
Od knihy nečekejte nějaké rychlé instantní rady jak zlepšit svůj život a zdraví. Autor raději ukazuje zdraví v souvislostech a nabádá čtenáře převzít zodpovědnost za své zdraví. Říká, že vše se děje z nějakého důvodu, má nás na něco upozornit a naučit nás vnímat sami sebe. Chronické nemoci považuje za "biologický projev na základě stavu vnitřního prostředí a nastavení regulace a komunikace uvnitř organismu" (strana 212). Tato myšlenka dává naději na zlepšení. Knihu vřele doporučuji.
Zajímavý pohled na věc. Neříkám, že se mnou rezonuje všechno, co autor napsal. Asi na to nemám dost otevřenou hlavu. Každopádně čtení ve mně budilo takovej zvláštní uklidňující pocit.
Stres. Fakt, že na nás mnohdy doktoři zírají jen přes odraz na obrazovce svýho laptopu. A je pravda, že je až děsivě jednoduchý promrhat svůj život pro cizí sny a vize.
Z mého pohledu naprosto fascinující kniha, kterou bych zařadil do kategorie povinná četba. Nikdy dřív jsem se nesetkal s tak srozumitelnou a bohatou osvětou o zdraví, navíc mi sedl způsob myšlení pana Vojáčka. Kniha mi pomohla v hodně krizové situaci a vrátila mi jistotu na své cestě.
Takhle kniha mi naprosto otevřela oči k něčemu, o čem jsem moc nepřemýšlela. To, jak dneska funguje zdravotnictví a léčení a tváří se být nejmodernější a nejrozvinutější vlastně úplně zastiňuje to, že by se lékaři měli soustředit i na psychiku člověka celé jeho životní pozadí.
Já (přestože je mi "teprve" 19) většinu věcí už praktikuju a snažím se dodržovat - nebo spíš nastavit jako normál pro svoje tělo a svojí duši. Pan Vojáček mě utvrdil v tom, že jak přemýšlím není nenormální, naopak by se opět normálem stát mělo a dodal mi motivaci brát život na jednu stranu s lehkostí, ale na druhou stranu snažit se žít co nejzdravěji a nejspokojeněji.
Knihu by si měl přečíst úplně každý, nehledě na to, jestli s názory a postoji souhlasí nebo ne. V dnešní době jsou témata probíraná v knize hodně důležitá a přehlížená.
Kniha je velmi osobní a inspirativní, psaná čtivou formou, která je srozumitelná pro široké řady čtenářů. Autor nic nevnucuje, ale popisuje svoje životní zkušenosti a příběhy dalších lidí, propojuje s vědeckými poznatky. Sama jsem se utvrdila v některých svých nastaveních a načerpala další inspirace pro vědomé bytí.
Dobře jíst, spát, hýbat se, vyhýbat se elektronice, nestresovat se, přijmout sám sebe. To je oč jde v životě, v nemoci i ve zdraví. Na můj vkus autor používá trochu moc ezo myšlenek, kterým mám problém uvěřit, na druhou stranu vše ostatní, co říká, žili naši předkové a díky nim jsme tu i my, takže to bude platit. Taky pěkný návod k seberozvoji.
Štítky knihy
rozhovory alternativní medicína samoléčba, autoterapie péče o zdraví zdravý životní styl populárně-naučné publikace psychosomatika mysl a tělo
Kniha Umění být zdráv je v
| Právě čtených | 54x |
| Přečtených | 861x |
| Čtenářské výzvě | 199x |
| Doporučených | 64x |
| Knihotéce | 257x |
| Chystám se číst | 364x |
| Chci si koupit | 141x |
| dalších seznamech | 6x |
Souhlas s kolegyní Per-quiee. Omílané teze, které dnes už téměř nikdo nezpochybňuje.
V podstatě souhlasím s 90% toho, o čem Honza Vojáček vypráví. (až na tu část s očkováním a nerovností mužské X ženské podstaty v současné populaci, to je hrozně zgeneralizované. )
Na začátku super, ale čím jsem byl v knize dál, tím méně mě bavila a upadalo i mé nadšení z ní. Hlavně přijde mi podprahově i dost pasivně negativní - svět dnes je nemocný, vztahy jdou do kopru, dřív se spousta věcí dělalo nebo dělo lépe. Trochu optimismu a víru v budoucnost, autore!
A ten formát mi přišel taky zvláštní, o něčem se autorka s JV baví, aby odskočila jinam a v zápětí řekne: "Ale zpět k předchozímu tématu", aby se opět vrátili k něčemu, co se řešilo pár stránek zpět. Pak se často točili v kruhu a něco jsem měl třeba pocit, že čtu už potřetí. Taky se mi občas zdálo, že autor působil přezíravě, často jsou tu obraty typu UŽ SE DÁVNO VÍ ŽE nebo BYLO PROKÁZÁNO nebo u toho očkování bylo NEŘÍKÁM, ŽE OČKOVÁNÍ ZPŮSOBUJE AUTISMUS, ALE NIKDE NENÍ VYVRÁCENO, ŽE TO NEMÁ VŮBEC ŽÁDNOU SOUVISLOST. ?! Myšlenky a teze povětšinou na 4-5***** , forma a provedení za podstatně méně. O překlepech, chybějících písmenkách apod. - zdravím korektora a editorku - ani nemluvě.