Úlice
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/554994/bmid_ulice.png
4
418
418
Co všechno jsme ochotni obětovat pro to, abychom přežili? A zůstáváme pak stále ještě lidmi? Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách českoněmeckého pohraničí. Jejich obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě vyroste koncentrační tábor… Anežka, Běla a Helena v Úlicích vyrostly a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi také jejich charaktery. Jakuba Katalpa napsala bezohledný a mnohovrstevnatý román, který není jen dalším příspěvkem do žánru historické fikce z období druhé světové války. Nekompromisním způsobem zkoumá otázky svobody, morální zodpovědnosti a osobních hranic.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla velmi rychle, je čtivá, hezky napsané, ale nepochopila jsem vlastně, jak to dopadlo :-/
Jsou tři - Anežka, Běla a Helena a narodily se na sklonku první světové války. Znají se od dětství, každá vyrůstá v jiném prostředí, ale všechny v městečku Úlice, kde se vždy chovaly včely a vzduch voněl medem a sladkostí. Všechno se začíná měnit s počátkem druhé světové války, kdy v městečku vznikne koncentrační tábor a přijdou němečtí vojáci. Měnit se budu i tři naše hrdinky, nejen tím, co se kolem nich bude dít, ale každá se bude snažit dožít se konce války. Aby člověk přežil, je schopný zajít dál, než by kdy myslel.
Kniha je přes náročné téma skvěle napsaná a ukazuje, že každý jednotlivec může různě vnímat, co je morální, co je správné, co znamená svoboda a jak válka postupuje, posunují se i jejich hranice. To co dřív bylo absolutně nepřípustné a nepředstavitelné, se může stát denní realitou. Protože žít a přežít chtějí všichni.
Musím říct, že byly pasáže, které se mi nečetly lehce, ale autorka opravdu umí psát skvěle. Román nemá jen kladné a záporné hrdiny, protože život není černobílý a to víc to platí, když jsou lidé zahnáni do kouta a snaží se najít cestu ven. Doporučuji a dávám pět hvězdiček z pěti.
Tahle knížka byla shodou okolností i první audiokniha, kterou jsem slyšela. Spíše než příběh mě hodně zaujal způsob psaní autorky - používá velmi krásná přirovnání a popisy. Kniha pro mě byla velmi živá - možná tím poslechem, kdy jsem si představovala všechno mnohem víc, než když čtu.
Tři ženy počaté na sklonku první světové války, vstupující do dospělosti dospělosti před začátkem války druhé a rozbité napadrť (byť živé a fyzicky nezraněné) na jejím konci. Každou z nich válka semlela jinak, navzdory tomu, že boje se odehrávaly daleko od jejich domova. Takových knih už bylo napsáno mnoho. Tahle je rozhodně napsaná čtivě a má co nabídnout, nejednoznačnost a nečernobílost postav je určitě plus. Hlavní hrdinky je postupem času čím dál těžší až nemožné si oblíbit, zpočátku je ale snadné je pochopit. Jak válka pokračuje a vykloubení světa z normálu se prohlubuje, jsou i činy a myšlenky postav čím dál vyhrocenější až nepředstavitelné. Je to znepokojivá kniha, otevírající úvahy o tom, do jakých temnot se může dostat lidská duše a co všechno dokážou lidi časem přijmout jako běžnou součást reality.
Musim říct, že to bylo zvláštní. Vlastně tedy ani moc nevim co od knihy jsme měla čekat, ale asi jsem čekala i něco trochu víc. Když to mělo všude takovou reklamu.
Úlice vypraví vlastně příběh tři žen, které žijí v Úlici za doby druhé světové války.
Tři ženy, popravdě jsem se v nich furt ztrácela, přišly mi dost stejné. Rozdílné byly až pak fakt ke konci knihy.
Taky mi ani jedna nepřišla vůnec sympatická. Ani k jedné z nich jsem si nenašla cestu. Tak nějak mi bylo fuk jak to snima skončí.
Byla to jedna velká deprese spíš, čekala jsem že je autorka trochu zachrání. Ale ani to ne. Ale plně to chápu, ono při druhé světové válce nic veselého nebylo, možná tak její konec.
O čem se v knize, ale hodně dozvíte tak je to jak vykonat potrat. Jak se potrat dělá a tak. Protože o tom tam bylo napsáno fakt hodně, možná až moc.
Celkově kniha spíš taková hromádka deprese.
Ten konec jsem tak nějak nepochopila do teď. Skočilo to prostě divně. Zamotaně. Pomotaně.
Troufám si spíš říct, že to spíš neskončilo. Než že by to nějak skončilo.
Fakt jsem si nakonci řikala co?
Řikam si to do teď. Takže pokud knihu někdo četl a konec pochopil… napište mi prosím do zpráv. Děkuji
Kniha byla vážně zvláštní. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla, že je nějaká ves Úlice, ale to je asi tak všechno.
Je fakt, že tomu ani moc nepřidávalo to, že tam nebyla přímá řeč. Takže jsme byla někdy docela ztracená. Ale i to, že se přeskakovalo z hrdinky na hrdinku. Ja se prostě ztrácela. Vždy jsme chvilku přemýšlela, která že to je i když bylo její jmeno napsáno na začátku.
Ale byly si fakt dost podobné, že i jméno mi bylo na nic.
Audiokniha :
Silný příběh tří žen Anežky, Běly a Heleny. Kniha se mi líbila až na ten konec. Přednes v podání Jitky Ježkové byl opět skvělý.
Poutavý styl autorky, v němž se střídají lyrické popisy se spoustou krásných jazykových obratů a naturalistické obrazy, které jdou až na dřeň (zachycení porodu, smrti, sexuálních aktů), mě znovu chytil a už nepustil. Charaktery tří hlavních hrdinek jsou uvěřitelné a celý příběh jsem prožívala s nimi. Některé pasáže se mi nečetly lehce, ale s tím se v případě Jakuby Katalpy musí počítat. Škoda že závěr knihy jsem asi úplně nepochopila.
Příběh ukazuje realitu všedních válečný dní. I Když nechtěli, stejně všechny lidi válka nějakým způsobem semlela A donutila dělat věci, na které by nikdy ani nepomysleli. .. Ale ten konec, škoda ho, přijde mi to takové nedodělané..
Tři ženy, druhá světová válka a neobyčejný příběh, nad kterým budete dlouho přemýšlet. Možná, že není takový jako Zuzanin dech, ale napsala jsem pro vás 5 důvodů, proč si i tak jej přečíst. Více v sekci RECENZE.
Dana´s books 22
Jak se mi příběh líbil? Bohužel, absolutně mi nesedl. Já jsem si za celých 314 stran nedokázala vytvořit ani k jedné postavě nějaký vztah či názor. Pro mě byly všechny postavy ploché, stejné a nezajímavé. Střídalo se jejich vyprávění a kdyby nebyly použity nadpisy, absolutně bych netušila o kom je zrovna řeč. Buď jsem už tak otupělá čtením knih s touto tematikou, že mě určité scény nechávají naprosto v klidu a nebo to bylo bohužel stylem psaní. Četla jsem dost názorů, že konec je fenomenální. Stále jsem čekala a posledních 20 stran jsem četla několik večerů. Chaos, zmatek a po dočtení jsme si řekla jen aha, a o čem že to bylo?
Mě to moc mrzí, protože mám autorčiny knihy ráda, ale tohle byl pro mě naprostý úlet. Kdybych měla knihu shrnout, tak ani nevím jak. Mělo jít o charaktery postav? O tom, jak je válka změnila? Jenže pro mě byly postavy tak ploché, až byly nezajímavé. Bohužel ve mně tento příběh nic nezanechal a je to několikátý, který se zabývá i včelami….to je nějaký nový trend? Již několikátá spisovatelka, která do své knihy zakomponovala včely. Ani nevím, jestli mě to ještě baví.
Kniha nám vypráví příběhy tří žen, které úplně neměly v životě štěstí. Ukazuje jak jedno špatné rozhodnutí, může ovlivnit vše.
Bravo! A teď bych si to popravdě dala znovu, protože to byla úplná radost číst, i přes tu drsnost a ponurost.
Líbí se mi, jak autorka pracuje s jazykem, ovšem. Ale také se mi líbí, jak nastiňuje své postavy - tu v tom nejhorším světle, tu ve světle měkčím, které nám umožní aspoň trochu pochopit (a dál se ošívat nad jejich činy a myšlenkovými pochody).
Kniha na mě silně zapůsobila. Je to hluboký, smutný a přitom velmi pravdivý příběh, který se nebojí ukázat, že ne všechno v životě směřuje ke šťastnému konci – a že ani nemusí. Oceňuju, že autorka netlačí na emoce uměle, nic neuhlaďuje. Sledujeme osudy tří žen – Anežky, Běly a Heleny – během druhé světové války, v době plné bolesti, viny a nemožných rozhodnutí. Fascinuje mě, co všechno člověk vydrží. Jak může okolí, touha po uznání nebo lásce, zcela ohnout vnitřní morálku, aniž by si to člověk sám uvědomil.
Číst Úlice pro mě bylo jako dívat se do temné hlubiny – nepříjemné, ale nutné. Příběh ukazuje, že zlo nevzniká jen z nenávisti, ale i z touhy po přijetí nebo mlčení. Jakuba Katalpa to podává citlivě, bez patosu. Po dočtení mi zůstala taková těžká, ale důležitá tíha – a smutek, který má smysl. Tohle je kniha, která ve mně zůstane ještě dlouho.
Jak už jsem tu jednou psala, příběhů z druhé světové války je hodně. Ale kolik je těch, které jsou vyprávěny skrze vůně, zvuky přírody a zvířat, hlavní kulisou je počasí a všechno má atmosféru magického realismu ? Jakuba Katalpa má neuvěřitelný dar psát prózu skoro jako poezii a já si od ní s radostí přečtu všechno, i kdyby to byl nákupní seznam.
Úlice musím vychválit až do nebe.
Jakuba Katalpa ...zasáhla.
Silná, citlivá kniha, která mě opravdu zasáhla. Po dočtení jsem v sobě ještě dlouho cítila tíhu příběhu – jazyk Jakuby Katalpy je krásně lyrický, a přitom nemilosrdně pravdivý.
Jen ten konec mi připomněl podobný pocit, jaký jsem měla po dočtení Zuzanina dechu – takový zvláštní, nejasný, spíš obrazový než vysvětlující. Možná záměrně. Nejspíš ho budu v sobě ještě chvíli „dýchat“, než ho úplně pochopím.
Rozhodně stojí za přečtení – ale nečekejte jednoduchý příběh.
Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem. Osudy všech třech hrdinek mi připadaly opravdu zajímavé. Všechno do sebe zapadalo, propojovalo se. Líbilo se mi i jak si autorka hrála se zvuky a pachy/vůněmi. Jen ten konec - ten jsem vážně nepochopila.
Mně se to líbilo. Příběhy i styl, jak je knížka napsaná. Zvláštní, ale trefné metafory. Jen konec jsem úplně nepochopila. Ten je takový uspěchaný.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) česká literatura psychologické romány osudy žen Protektorát Čechy a Morava historické romány zakázaná láska české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Já jsem nadšena! Tak nádherný a barvitý jazyk! Prostě nádhera!
Příběh tří žen narozených na sklonku první světové války mě naprosto pohltil a nedal mi vydechnout. Musela jsem se nocí pročíst k samotnému konci knihy, ale příběh ve mě stále rezonuje a pokračuje.
Myslela jsem si, že toto období už je námětově vyčerpané a nic velmi dobrého už nemůže vzniknout. Mýlila jsem se. Jakuby Katalpa zraje jak víno, příběh od příběhu, slovo od slova.
Doba ve které se tento příběh odehrává byla velmi krutá, zemřeli milióny lidí, zůstali milióny osamělých srdcí. Smrt, zoufalství, ale i sny, naděje, láska a víra v dobrý konec na obou stranách fronty.
Osobně knihu mohu jen Doporučit!
Děkuji za tu krásu jazyka!