Ukradený potenciál

09.07.2021

V knize se dovídáme věci, které většinou všechny dávno víme, jen si je neuvědomujeme a nikdy jsme nad nimi takto do hlouky neuvažovali. Autor vše shrnul do jedné khihy, kde všechno skvěle popsal. Jak fungujeme, proč a případně co změnit.

I didn´t read the book but i´m really interested about the tittle: "The stolen potential". About this, i can remind you about what you stolen from me, my time. I´m still waiting for the money you owe me. At least you could answer the messages.

01.10.2018

Hmm...autor má v mnoha aspektech pravdu, ať se jedná o rozbor tuzemského šablonovitého vzdělávání, podnikatelského způsobu myšlení a analýzy davu, který konzumuje pravidelně balast, který ho nikam neposouvá. S tímhle by to mohla být neobjevná, ale přínosná příručka osobního rozvoje.

Zavádějící jsou ovšem autorovy formulace typu "je obecně známo" a poměrně silný tón nejrůznějších spiknutí a konspirací, které mají za cíl z člověka vysát zřejmě cokoli.
Potenciál člověku nikdo neukradl, on sám ho dobrovolně odevzdal všem těm sračkám, kterými je denně bombardován. Depeyrac tady do jisté míry dělá to samé, co vyčítá oněm průměrným a neúspěšným - stejně jako oni hledají chybu kdekoli jinde, než v sobě samých, snaží se autor tak nějak najít velkého zlého démona, který to má všechno na triku.
Veškeré potřebné informace a postupy na splnění vlastních cílů nejsou uzamčeny někde v trezorech bank nebo tajných iluminátů a podobných výrostků. Ne, jsou jich plné blogy, Youtube kanály a knihovny.

03.01.2017

Autor jasně ukázal, že v České republice žijeme jen v uluzi bezpečí a prosperity, zatímco jsme loutkami nadnárodních společností a politiků bez charakteru a morálních základů.
Líbí se mi tento výňatek z knihy, který vše krásně ilustruje.

Když bude špatná finanční situace (krize), první co lidé udělají, je, že stáhnou všechny peníze z bank do svých domovů. Zatímco ekonomika postupně kolabuje, země si půjčí peníze, které postupně prohospodaří (léčí důsledky), a neschopní lidé, kteří to způsobili, dostanou několikamilionové odstupné anebo zůstanou stále u moci. Tím jak se společnost bude mít hůře se zvýší rozpad rodiny, deprese, sebevraždy apod., více jedinců bude inklinovat ke kriminalitě, chodit do barů a heren, zvýší se celková kriminalita. Státu pak zbývá jediné, zavede či postupně zvýší daně z provozování výherních automatů a opět odčerpá peníze, které lidé vyndali z bank, zpět do svého rozpočtu, nebo vymyslí jiné formy zdaňování.

Tento systém je jako kasíno- vždycky vyhrává.

18.04.2016

Autorův styl mi od začátku do konce nesedí.

V knize se sice nalezne pár zajímavých informací, ovšem je třeba pročíst mnoho stran, které bych oželel, než jsem se k nim dopracoval. Uvedená fakta jsou často suše podávaná, bez náznaku souvislostí a tím pádem těžko uvěřitelná. Úsměvné mi přijde autorovo prozření, kterým zakončuje knihu a ve kterém lze nalézt nejeden protimluv s přihlédnutím k předešlému obsahu.

Stejně tak hodnocení na webu, který ke knize vznikl, je zavádějící. Všechna hodnocení pozitivní, ale na jednu stranu chápu, že autor se snaží využít svůj talent..

16.12.2015

Na knížku jsem se i na základě zdejších komentářů těšil, ale bohužel mě dost zklamala. Ne že by byla vyloženě špatná, ale její informační obsah by se dal shrnout na 50 stranách.

Ano s autorovým viděním systému společnosti víceméně souhlasím. A myslím, že kdo nežije s klapkama na očích to kolem sebe vidí. Klientelismus, nadvláda korporací, kdo má peníze píše zákony...
Rozdělení: zaměstnanci, OSVČ, podnikatelé, investoři. Je včetně daňového porovnání převzato z Kiyosakiho.
Nesympatizuji s autorovým obdivem k mafii. Věnuje jí celou kapitolu "Mafie jako vzor podnikání". Stěhování mafiánských praktik do byznisu i státního aparátu vidím jako jednoznačně negativní jev.

Čekal jsem trochu osobnější příběh. Kromě zmínek, že už na střední škole autor obchodoval s čínskými telefony a pak se vydal do Prahy na dráhu finančního poradce se o jeho osobním růstu a úspěších už nic nedozvíte. Úspěšně pracuje pro mafii? :-)
Jako diskutabilní záležitost bych viděl i autorem zavrhované institucionální vzdělání, ale to by bylo na delší povídání.

V knize se mi nelíbilo, že často narazíte na špatné tvary slov. Sice větám typu "jak se bude utvářena" porozumíte, ale finální korektura by dílu jen prospěla.
Přečtení knížky nelituju, ale očekával jsem víc. Hodnotím 2-3 hvězdy.

30.01.2015

Kniha se mi zpočátku dost líbila. Potom jsem viděl video od youtubera 'Naprosto Retardovaný' kde poukazuje na 'Simpsonův efekt' tedy na to že na ty věci které jsou v knize napsaný jsou vlastně ukazované 20let v TV v seriálů Simpsonovi. http://youtu.be/5M73BbHUELo

25.01.2015

Když jsem tuhle knihu zahlédl v době vydání na internetu, musel jsem se začít smát. Říkal jsem si, že už je trh s knihami, které vám radí už takhle přesycený blbostmi a zázračnými příručkami. Ve chvíli, kdy jsem však začal Ukradený potenciál číst, jsem se už moc nesmál... Ba naopak.

Moje pocity jsou neuvěřitelné. Při prvních kapitolách a odstavcích jsem měl pocit, jako když čtu své vlastní myšlenky. Vůbec jsem to nechápal. Depeyrac překládal naprostá fakta o našem post-socialistickém školství, kde se hraje spíše na kvantitu, než kvalitu výuky a kde se nenaučíte nic o finanční gramotnosti, abyste se zařadili postupně do systému, světě ovládaným médii, zdevastovaném trhu práce, současné špatné náladě ve společnosti, našem neschopném státě, a životě, který je prakticky postaven na konzumu (spotřebě) a neuvěřitelně stereotypním kolotoči, kde hrají hlavní roli zaměstnání (nevolnictví) - rodina - dluhy... Byl jsem zděšen a zároveň i potěšen, že konečně někdo přišel s tím, co je očividné, o čem všichni víme, ale bojíme si to připustit.

I přes svůj mladý věk autor prokázal postupně v dalších kapitolách, že má o daném tématu prokazatelně slušné znalosti a zkušenosti. Důležitý je dle mě kladený důraz na rozdíl mezi institucionálním a individuálním bohatstvím a jak nám moderní technologie berou ten sociální kontakt s ostatními lidmi a tím mizí příležitosti. Četl jsem už v mnoha knihách, jak podnikatelé musí hledět na svět v souvislostech, jak mají nižší daně, vyhýbají se retail bankovnictví a jak se nespoléhají v ničem na stát (důchody atd.), ale ještě nikdy jsem neměl možnost se „dozvědět“, jak moc důležité je vedle ekonomického bohatství i to sociální. Na co jsou pak všechny ty peníze, když nemám přátele a nedělám něco prospěšného pro společnost?

V dalších kapitolách autor načrtne rozdíly mezi zaměstnanci, živnostníky, podnikateli a investory. A pokračuje tím, aby zdůraznil, co je dnes v podnikání důležité. Věci jako píle, disciplína, etika, solidnost, příprava na možný nezdar, klacky vrhající se pod nohy od diktátu EU, kde mocné země hájí jen ty svoje zájmy, důležitost filtrování informací, jak jsou důležití zaměstnanci a naše know how nebo prostý fakt, proč si nenajmout třeba brigádníka na druhotnou práci, abych se mohl věnovat té důležité, která mě a můj podnik posune dál. Ano, čas jsou peníze, ale Depeyrac toto otřepané klišé nepoužije. Jen zdůrazňuje, jak moc je vzácný na to, abychom jej promrhali.

Velmi se mi líbilo i samotné poslání knihy, kdy se vlastně počítá s tím, že každý máme svůj potenciál pro něco, v sobě ukrytý, jen byl bohužel potlačen a tzv. ukraden systémem současné společnosti a jak moc se díky tomu většina kreativních lidí má tendence podceňovat se. Pro někoho budou informace v knize nové, pro jiného ne, ale důležité je, že konečně někdo přišel s tou hořkou pravdou, aby ty ostatní donutil otevřít oči.

P.S. Bohužel jen u knihy nezůstalo. Narazil jsem na Depeyrac Academy a jejich "kurzy". Nicméně si osobně myslím, že změna, a to převážně u mladé generace, pro kterou je to psáno, musí přijít zevnitř a na to přečtení Ukradeného potenciálu s otevřenou myslí stačí.

Na závěr komentu ještě citát z knihy: "Není umění "makat" celý život, ale žít tak, aby člověk nemusel tolik pracovat a skutečně ho prožil naplno."

31.07.2014

Některé věci jsem věděla, jiné ne, žádné jsem si ale nedávala do příliš širokých souvislostí. Najednou je mi smutno, v jakém systému žijeme a jakou hodnotu má lidský život...
V souvislosti s knihou jsem si vzpomněla na citát z Pána prstenů od Tolkiena: "My rozhodujeme jen o tom, co uděláme s časem, jenž nám byl dán." - protože nic víc v tomhle šíleném systému stejnak nezmůžeme, nečinně tomu ale přihlížet, to se nedá.