Úhlavní přítel
Oldřich Šuleř
Tento text začal psát jako student a neustále se k němu vracel, aby jej dopisoval a přepracovával: vznikl román, v němž autor shrnul své literární i životní zkušenosti. Baladický příběh o přátelství dvou mužů rozdílných povah, příběh o lásce ke dvěma rozdílným ženám, příběh o podlosti a touze po svobodě, příběh o naději a smrti. Spisovatelův životní román, vyprávěný vybroušeným slohem a jazykem, v němž záleží na každém slově, dozrálý do metaforické podoby. Návrat do let snů a čistoty srdcí, kdy svět se zdál ještě zázračný - a možná takový skutečně byl.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1985 |  Modrá štola a jiné pověsti z hor na severu |
| 1989 | Je to chůze po kotárech |
| 1967 |  Letopisy v žule |
| 1990 | Nic nalhaného, máloco pravda |
| 2007 | Třináctá komnata |
Kniha Úhlavní přítel je v
| Přečtených | 4x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 3x |
Dávám plný počet hvězd za to, jak se autorovi podařilo napsat knihu, která mne stále nutí přemýšlet a uvažovat o ní. Zároveň s tím tak trochu závidím lidem, kteří zde ve velkém množství píší hromadné chvály na komerční sr..ky. Tito lidé by tuto knihu asi vůbec nedočetli, praštili by s ní po maximálně několika desítkách stran a dost nepříjemného přemýšlení o této knize by byli ušetřeni. Zjistili by totiž, že kniha začíná jako dobrodružný příběh z jakéhosi neurčitého středověku, ale postupně stále více líčí běžný život a starosti obyčejných lidí (autor se zde z největší pravděpodobností inspiroval valašským regionem), čímž dobrodružná kniha postupně přechází skoro v jakýsi národopis. Tím pochopitelně kniha ztrácí na atraktivitě pro výše zmíněné čtenáře. Jenže četní protagonisté této knihy (není zde možno mluvit o hlavním hrdinovi) se dostanou do situace, kdy musí čelit zlu, a to velkému zlu. Musí se rozhodnout, zda se tomuto zlu postaví, nebo se mu podřídí. Nepříjemné a při tom velmi aktuální myšlenky, které si člověk většinou zatlačí do podvědomí tato kniha z podvědomí vyrve a člověk si je uvědomuje. Co je hodnotnější? Podřídit se a v potupě žít, nebo se pustit do nejistého jen minimálně nadějného boje? Více prozrazovat nebudu.