Udet, syn divočiny
Heda Halířová
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69428/mid_udet-syn-divociny-ij2-69428.jpg
4
43
9
Čtenáři románů Eduarda Štorcha setkají se v tomto vyprávění s odlišným přístupem k dávné minulosti. Štorch se zajímal o pravěk i jako amatérský archeolog a své příběhy měl podložené všemi dostupnými vědomostmi své doby. Spisovatelka Heda Halířová se nechala v příběhu o Udetovi inspirovat spíše svou fantazií než vědeckými fakty. Protože však její fantazie a vypravěčské umění jsou bohaté, vystupují před námi pravěcí hrdinové jako živí. Udet a jeho sestra Charida bojují o život, zdolávají přírodní překážky a lidské i zvířecí nepřátel: prchají před kmenem chlupatců – primitivních lidí, kteří je kdysi unesli, a hledají svůj rodný kmen na savaně. Z nutnosti zlepšují své nástroje, obleky, obydlí, stávají se vynalézavými. Chvílemi projevují i první záblesky citu, obzvláště když svůj rodný kmen konečně najdou. Spisovatelka staví vedle sebe méně vyvinutý kmen chlupatců a kmen savany. Mezi nimi stojí Udet a Charida, osamělí uprchlíci, kteří pospolitý život kmene nikdy nezažili. Neznají výhody uspořádaného společenství, které má oheň a kde je každý bezpečnější. Oni dva se však tvrdým životem zocelili, takže jim kmen projevuje nakonec obdiv a je ochoten přijmout je mezi sebe. Udetovi dokonce náčelník nabízí svou hodnost – toho však napůl ještě láká divoký život s ochočeným vlkem Dagem a na lidské společenství si bude muset postupně zvyknout. Milovníci napínavých příběhů si tu přijdou na své a zájemci o pravěk se mohou ptát: mohlo to tak opravdu být?... celý text
Přidat komentář
Když pominu Štorchovy bestsellery a Karatovova Rychlonohého Džara, asi jediný další příběh z pravěku, ke kterému jsem se v dětství dostal. Stejně jako ostatní zmiňované, za plnou palbu, pravěk, to je moje.
Moje první dobrodružná kniha, bylo mi tehdy asi 7 a četl jsem jí několikrát, v lednu jí budu obřadně předávat v perfektním stavu staršímu vnukovi k osmým narozeninám. Od té doby jsem ztracený a číst jsem nepřestal.
Ano, Štorchovy knihy byly propracovanější a tak nějak na "vyšší úrovni", toto je "jen" dobrodružný příběh o dvou sourozencích, kteří byli společně s matkou vytrženi ze své tlupy a zavlečeni primitivními lesními lidmi daleko od svých. Jenže když Udet dospěje, začne si uvědomovat svoji odlišnost a vydá se s matkou Alou a sestrou Charidou hledat svoji domovskou tlupu. Po mnoha útrapách se mu to nakonec společně se sestrou podaří. Takhle to opravdu mohlo kdysi dávno být a možná že i bylo. Pěkné i když poměrně jednoduché čtení pro mládež.
Takový průměrný dobrodružák z dob, kdy si ještě lidé dávali po čumákách něčím jiným než poloautomatickými randály. S pazourkama a sekyrkama to jde jedna báseň. Dílko pro mladší dorost na zahřátí než půjdou po Terminatorovi.
Při čtení této knihy jsem zavzpomínal na seriál O človíčkovi.A tak jako kdysi ten,líbil se mi i příběh o Udetovi.60%.
Na tuto knihu si vzpomínám, že jsme si měli doma. Knihu s největší pravděpodobností dostal bratr. Knihu jsem si v pozdějším věku přečetl, ale děj si už příliš nevybavuji. Je to poměrně hodně let, kdy jsem tuto knihu držel naposledy v ruce. Tuto knihu už nemám doma.
Kniha vyšla v edici KOD. Mám rád knihy z této edice. Je to jakási nostalgie, která se mne zmocní, když si vzpomenu na tyto knihy. Možná časem bych si mohl pořídit některé knihy z této edice, např. by se mi líbila kniha Robinson Crusoe. Na knihách z této edice se mi líbí to, jak jsou graficky zpracované. Charakteristickým znakem knih jsou tři černé pruhy na hřbetu a na předních deskách. Desky jsou v různých barvách. Samozřejmě se v knihách vyskytují většinou zajímavé příběhy, které nepostrádají napětí a čtivost, včetně pěkných ilustrací. :)
Na poměrně málo stránek se do knížky vešlo hodně děje, hodně postav s osobitým vystupovaním a jestě víc kouzelneho pocitu,že boje mezi pralidmi jsou odveké a že se autorka neomezuje jen nad chytrostí jedné strany, ale i nad silou druhé. Udet tím vším bravurně prochází a kniha díky němu příjemě drží pohromadě a ubíhá jako voda v řece - svižně! Tohle dokázat se marně pokouší školenější autoři.
Příběh se odehrává kdesi v hluboké minulosti, kdy tu ještě žili neandrtálci, ale také člověk homo... Je to příběh dobrodružný, místy napínavý a mladí hrdinové si užijí jednak s nebezpečnou přírodou a jednak se zlými a primitivními neandrtálci, od nichž se odlišují zjevem i inteligencí. Je to opravdu něco jiného, než "Štorchoviny" - ty jsou podle mne lepší.
Štítky knihy
pravěk dobrodružství pro mládež
Autorovy další knížky
| 1984 |  Udet, syn divočiny |
| 1994 | To jsem já, Hanka! |
| 1978 |  Šklíbek |
| 1971 | Simona |
| 1993 | Bílý zámeček |
Kniha Udet, syn divočiny je v
| Přečtených | 61x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 55x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 1x |
(SPOILER) Někdy asi před 35 lety jsem si náhodně knížku Udet, syn divočiny půjčil v knihovně a nepřestal jsem ji číst, dokud jsem ji v noci nepřečetl. Totálně mě chytla a vtáhla do děje. Před několika lety jsem ji viděl v jednom antikvariátu a tak jsem si ji z nostalgie koupil. A nyní došlo na její druhé čtení.
To nadšení už vyprchalo, už dávno nejsem ten malý kluk, co hltal každé slovo chytrého a silného Udeta. Knížka mi přišla dětsky naivní, ilustrace lidí a chlupatců mi tam vůbec neseděli, představoval jsem si je jinak.
Ale i tak se to četlo dobře. Udet je takový malý Tarzan mezi opicemi, pardon chlupatci. Postupně objevuje pěstní klín, výrobu loďky, oštěp, oblečení a spoustu dalšího. Udet a jeho matka Ala byli uneseni před lety tlupou chlupatců do pralesa a rozhodnou se spolu s jeho sestrou Charidou, která se narodila v zajetí, vrátit zpět ke svému lidu v savaně.
Sledujeme jejich pouť, nástrahy přírody, neustálé objevování nového. Rozesmálo mě jejich první setkání s kousajícím ohněm.
Číst to nyní poprvé, asi dám o hvězdičku méně. Ale když si vzpomenu na tu noc před více jak 35 lety, kdy jsem seděl v křesle ve svém dětském pokoji a hltal každou další stránku, jen abych zjistil, jak to dopadne, tak nemohu jinak a hodnotit pěti hvězdičkami. A mohu jen litovat, že moje děti jsou dnes už starší než já, když jsem tu knížku četl poprvé, a určitě si nic takového už nepřečtou. Snad se jednou ta knížka dostane aspoň k mým budoucím vnoučatům.