Tygr pana Boška

16.04.2022

Výborný humoristický cestovatelsko-detektivní román z první republiky z dílny osvědčeného V. Šmejce. Velmi zábavné a čtivé, lze jen doporučit k přečtení. Howgh

15.03.2018

Komentář - spíše jde o první verzi postřehů spojených s touto knížkou.
Knížku jsem si velice rád znova přečetl. Šlo o oblíbenou knížku mého mládí, kterou jsem měl bohužel půjčenou pouze jednou.
Tentokráte jsem ji objevil v pražské městské knihovně, která ji má v jediném exempláři, a ještě jej nepochopitelně má ve skladu tak, aby si ji náhodou nějaké dítě třeba nepůjčilo.
Kniha sama není zase takové světlo, jak jsem ji měl uloženu v paměti. Dítě má zřejmě přeci jen bohatší fantazii, a vzpomínky, které si ukládáme, procházejí zřejmě určitou filtrací. Výsledek, který se nám vybavuje pak bývá poněkud zidealizovaný a přibarvený. Přesto je ale podle mého názoru naprosto realistický, jen ty záporné hodnoty, vjemy, bývají do jisté míry eliminovány.
Knížka je plná dobrého humoru, ale nevyhýbá se ani smutnějším stránkám života. Je to zároveň ten nejstručnější průvodce Československem v jeho podobě zhruba z roku 1930. Svým způsobem zřejmě poněkud kopíruje průvodce po republice pro automobilisty od téhož autora, který jsem bohužel nikdy nečetl. V první části v úvodu se dozvídáme jak vlastně pan Bošek k Tygrovi přišel, a seznamujeme se i se členy jeho rodiny, a zaměstnanci jeho závodu. Po kratších cestách s Tygrem, se rodina vydává na větší cestu, která se postupně rozvine v anabázi, umožňující autorovi seznámit nás s vybranými místy celé republiky.
Po Litomyšli a hradu Bouzov následuje Olomouc, Libhošť, Beskydy a Ondřejník, stejně jako Štramberská Trůba, Frýdlant, Staré Hamry, a konečně přejezd z Moravy na Slovensko.
Cesta pokračuje Turzovkou, a hned následuje zpráva o nehodě jiného vozu, který je nakonec Tygrem stíhán, a je autorovi vítanou záminkou jak pro několik výchovných vět k mládeži podaných přístupnou, a pro ně vhodnou pochopitelnou formou. Současně se stává záminkou k tomu, aby nás pan autor provedl nakonec až na samotný východní konec republiky.
Následuje Žilina a Ružomberok, ale hlavně Čičmany. Na to navazují Štubňanské Teplice, Tatry, Štrbské pleso, Popradské pleso, nejvýše položená horská bouda v Tatrách ve výši 2300 metrů i s astronomickou cenou piva, páně Boškova to oblíbeného moku. Tůra na Rysy, skok do Košic, pak Herľany, a krátce na Podkarpatskou Rus. Další cesta začíná pohraničním Užhorodem, Svaljava, polonina Boržava, Volovec, Volové, Ťuška, Rachov, Jasiňa, a konečně Jablonický průsmyk kde Tygrova anabáze v podstatě končí.
Když jsem tam byl, je to místo společné československo - polské hranice, samozřejmě jsme hledali, a také našli, a vyfotografovali původní hraniční patník označený iniciálami obou států. Jde zřejmě o místo původního hraničního přechodu. Silnice vede z města Rachova, přes asi bychom dnes řekli střediskovou obec Jasiňu, Jablonický průsmyk ve výši kolem 900 m, místo těžkých bojů za 1.světové války, (když se ruská armáda pokusila prorazit do uherské nížiny,) přes lázně Jaremča do Ivano-Frankovska.

Druhý den z rána obrátil Tygr své mohutné čelo k západu a vyjel polykat dlouhý růženec zpátečních kilometrů. (cit.) Večer následují Košice, Moldava, Slovenský kras, nádherná hrobka hraběte Andrássyho a jeho ženy, Rožňava, jeskyně Domica, Prievidza, Štefánikova mohyla na Bradle, Myjava, Turá Lúka, Uherský Ostroh, a konečně opět Čáslav.
Knížka je milým průvodcem po Československu své doby, podaným zábavnou a výchovnou formou mladé generaci, a významným reprezentantem své doby.
Má ještě dvě další pokračování.
Rád bych si všechny ty tři knížky pořídil, ne ale za nesmyslné ceny, za které je někteří podnikatelé nabízejí.
Knižku doprovází krásné a veselé ilustrace Jiřího Trnky. Ty černobílé, asi bych je nazval pérovkami, ty jsou nádherné. Ty barevné jsem viděl v životě poprvé, mám pocit, že jsou snad k jejich vytvoření současně dvě různé malířské techniky, není to ale můj obor. Uvnitř knihy jsou hezké, zdají se mi bohužel příliš tmavé. Nejhorší je titulní strana obálky, kde je původní kresba příliš tmavá a působí barevně příliš přeplácaně. I když tato technika není můj šálek čaje, věřím, že původní kresba je krásná, a pouze reprodukcí z ní vznikl tak trochu paskvil, který podle mého názoru knihu poškodil. Lepší politikou by byla replika původní vazby, byť třeba v omyvatelné vazbě. Titulní kresbu bych pak umístil dovnitř knihy, kde by pečlivější reprodukční technikou její kvality daleko více vynikly.
Myslím si, že by cestou mohlo být vydání celého kompletu všech tří knih, možná i čtyř, pokud by součástí byl i historický průvodce pro automobilisty. Náklad by byl zájmový, každá knihovna v republice by měla možnost objednat si například jeden komplet. Pro volný prodej bych připočítal takových 10 až 25% navíc. Objednávkyby bylo zapotřebí shromažďovat po delší dobu, takových 5 až 10 let. Na druhé straně je důležité využít stávající poptávky vyvolané generací, která v mládí knížku četla v době, kdy v ní uváděné skutečnosti nebyly ještě tolik zaváté časem.
Toto je pouhý první nástin komentáře, ke kterému se chci ještě vrátit, a poněkud jej učesat, a doplnit několika citacemi původního textu.
Jinak Slovensko je v této knize podáváno sice velmi přátelsky, ale výsledný dojem je do značné míry chudičký a skličující, snad s vyjímkou přírodních krás, milých lidí, ale také nádherných lázní a turistických středisek. Taková, ale tehdy byla do značné míry skutečnost. Vždyť i já si v Praze pamatuji v padesátých letech vysloveně chudé a ubohé čtvrti města.
Na druhé straně si pamatuji při návštěvě Bratislavy kolem roku1960, snad 1962, zříceninu Bratislavského hradu jejímž zhlédnutím a celým jejím tehdejším neuvěřitelným stavem jsem tehdy byl přímo otřesen. Pokud se dobře pamatuji vypadal podobně jako zřícenina Devína, který byl tehdy v pásmu a proto nepřístupný. (Na ten jsem se dostal mimořádně až v létě 1968.)
Ano, ona socialistická republika, na mnohé důležité věci kašlala, a také se jí to vymstilo.
Dnes už onen hrad vídám zatím pouze z dálnice, ale je to radost se podívat. Snad se mi brzy podaří věnovat slovenskému hlavnímu městu a jeho okolí při nejmenším týden pobytu.

15.03.2018

Komentář - spíše jde o první verzi postřehů spojených s touto knížkou.
U vydání z roku 1995 se jedná o společné vydání, ke kterému se spojily dvě nakladatelství, PAPYRUS a JEVA. Každé z obou vydání má svoji samostatnou ISBN.
Knížku jsem si velice rád znova přečetl. Šlo o oblíbenou knížku mého mládí, kterou jsem měl bohužel půjčenou pouze jednou.
Tentokráte jsem ji objevil v pražské městské knihovně, která ji má v jediném exempláři, a ještě jej nepochopitelně má ve skladu tak, aby si ji náhodou nějaké dítě třeba nepůjčilo.
Kniha sama není zase takové světlo, jak jsem ji měl uloženu v paměti. Dítě má zřejmě přeci jen bohatší fantazii, a vzpomínky, které si ukládáme, procházejí zřejmě určitou filtrací. Výsledek, který se nám vybavuje pak bývá poněkud zidealizovaný a přibarvený. Přesto je ale podle mého názoru naprosto realistický, jen ty záporné hodnoty, vjemy, bývají do jisté míry eliminovány.
Knížka je plná dobrého humoru, ale nevyhýbá se ani smutnějším stránkám života. Je to zároveň ten nejstručnější průvodce Československem v jeho podobě zhruba z roku 1930. Svým způsobem zřejmě poněkud kopíruje průvodce po republice pro automobilisty od téhož autora, který jsem bohužel nikdy nečetl. V první části v úvodu se dozvídáme jak vlastně pan Bošek k Tygrovi přišel, a seznamujeme se i se členy jeho rodiny, a zaměstnanci jeho závodu. Po kratších cestách s Tygrem, se rodina vydává na větší cestu, která se postupně rozvine v anabázi, umožňující autorovi seznámit nás s vybranými místy celé republiky.
Po Litomyšli a hradu Bouzov následuje Olomouc, Libhošť, Beskydy a Ondřejník, stejně jako Štramberská Trůba, Frýdlant, Staré Hamry, a konečně přejezd z Moravy na Slovensko.
Cesta pokračuje Turzovkou, a hned následuje zpráva o nehodě jiného vozu, který je nakonec Tygrem stíhán, a je autorovi vítanou záminkou jak pro několik výchovných vět k mládeži podaných přístupnou, a pro ně vhodnou pochopitelnou formou. Současně se stává záminkou k tomu, aby nás pan autor provedl nakonec až na samotný východní konec republiky.
Následuje Žilina a Ružomberok, ale hlavně Čičmany. Na to navazují Štubňanské Teplice, Tatry, Štrbské pleso, Popradské pleso, nejvýše položená horská bouda v Tatrách ve výši 2300 metrů i s astronomickou cenou piva, páně Boškova to oblíbeného moku. Tůra na Rysy, skok do Košic, pak Herľany, a krátce na Podkarpatskou Rus. Další cesta začíná pohraničním Užhorodem, Svaljava, polonina Boržava, Volovec, Volové, Ťuška, Rachov, Jasiňa, a konečně Jablonický průsmyk kde Tygrova anabáze v podstatě končí.
Když jsem tam byl, je to místo společné československo - polské hranice, samozřejmě jsme hledali, a také našli, a vyfotografovali původní hraniční patník označený iniciálami obou států. Jde zřejmě o místo původního hraničního přechodu. Silnice vede z města Rachova, přes asi bychom dnes řekli střediskovou obec Jasiňu, Jablonický průsmyk ve výši kolem 900 m, místo těžkých bojů za 1.světové války, (když se ruská armáda pokusila prorazit do uherské nížiny,) přes lázně Jaremča do Ivano-Frankovska.

Druhý den z rána obrátil Tygr své mohutné čelo k západu a vyjel polykat dlouhý růženec zpátečních kilometrů. (cit.) Večer následují Košice, Moldava, Slovenský kras, nádherná hrobka hraběte Andrássyho a jeho ženy, Rožňava, jeskyně Domica, Prievidza, Štefánikova mohyla na Bradle, Myjava, Turá Lúka, Uherský Ostroh, a konečně opět Čáslav.
Knížka je milým průvodcem po Československu své doby, podaným zábavnou a výchovnou formou mladé generaci, a významným reprezentantem své doby.
Má ještě dvě další pokračování.
Rád bych si všechny ty tři knížky pořídil, ne ale za nesmyslné ceny, za které je někteří podnikatelé nabízejí.
Knižku doprovází krásné a veselé ilustrace Jiřího Trnky. Ty černobílé, asi bych je nazval pérovkami, ty jsou nádherné. Ty barevné jsem viděl v životě poprvé, mám pocit, že jsou snad k jejich vytvoření současně dvě různé malířské techniky, není to ale můj obor. Uvnitř knihy jsou hezké, zdají se mi bohužel příliš tmavé. Nejhorší je titulní strana obálky, kde je původní kresba příliš tmavá a působí barevně příliš přeplácaně. I když tato technika není můj šálek čaje, věřím, že původní kresba je krásná, a pouze reprodukcí z ní vznikl tak trochu paskvil, který podle mého názoru knihu poškodil. Lepší politikou by byla replika původní vazby, byť třeba v omyvatelné vazbě. Titulní kresbu bych pak umístil dovnitř knihy, kde by pečlivější reprodukční technikou její kvality daleko více vynikly.
Myslím si, že by cestou mohlo být vydání celého kompletu všech tří knih, možná i čtyř, pokud by součástí byl i historický průvodce pro automobilisty. Náklad by byl zájmový, každá knihovna v republice by měla možnost objednat si například jeden komplet. Pro volný prodej bych připočítal takových 10 až 25% navíc. Objednávky by bylo zapotřebí shromažďovat po delší dobu, takových 5 až 10 let. Na druhé straně je důležité využít stávající poptávky vyvolané generací, která v mládí knížku četla v době, kdy v ní uváděné skutečnosti nebyly ještě tolik zaváté časem.
Toto je pouhý první nástin komentáře, ke kterému se chci ještě vrátit, a poněkud jej učesat, a doplnit několika citacemi původního textu.

20.11.2016

Automobilově vzdělávací, humoristický cestopis s akční zápletkou. Nenudící technické popisy a nezdlouhavé cestopisné zážitky. Nádherně napsaná knížka, která ve stejném stylu pokračuje v dalších dvou dílech.
Vhodný pro čtenáře od 9 od 100 let.

milujeme Tygra i rodinu pana Boška. Máme doma všechny 3 díly.